obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915728 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39863 příspěvků, 5817 autorů a 392663 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Velká Čtyřka ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Temní...jako noc.
 autor Anne Rowan publikováno: 17.03.2014, 12:14  
 

V sále bylo jako obvykle rušno. Debata Tří se protáhla do ranních hodin, přesto se však nezdálo, že by některý z démonů nižššího stupně přestal být napjatý nebo nervózní. Starší démoni posedávající pospolu se naopak tvářili velice nezaujatě, jako by se za velkými černými kovovými dveřmi nerozhodovalo o dalším osudu jich všech. Rušný hovor po chvilce přerušila silná rána a většina démonů se ohlédla po zdroji zvuku. Do velkého sálu nakráčela Čtvrtá. Ticho, které vyvolal její příchod nadlehčoval jen klapot jejích vysokých podpatků. Když procházela mezi dlouhými stoly, které byly po stranách velkého sálu, většina starších démonů sklopila hlavy, jako by se náhle začali zajímat o své prázdné talíře. Naopak démonci nižšších tříd natáhli krky a s jakousi nadějí doprovázely Arcidémonku pohledem po celé místnosti. Límec z pavích per se v rytmu jejího ladného kroku natřásal, ale jen lehce, spíš, jakoby plynula místností. Klapot jejích bot ustal, až když se dostala na konec velkého sálu. Rázně se otočila a přejela všechny přítomné pohledem velkých temně hnědých očí. Z její tváře se dalo jen velmi těžce rozpoznat, jakou má náladu. Nikdo si nemohl být jistý, zda se právě nechystá vlastními silami rozbořit celé Peklo. Pohodila hlavou a kadeře rudých vlasů se rozprostřely po jejích zádech, připomínajíc krvavý vodopád.
„Proč mě nikdo nezavolal a o debatě Tří se dozvídám až teď?!“
Prohlásila hlasem, kterým by se i víla mohla chlubit, ale pouze tehdy, kdyby nebyla její ústa plná ostrých jehličkovitých zubů, jak tomu bylo u Čtvrté. I když tón jejího hlasu a její postoj nenaznačovaly, že by v sobě měla zlost, cosi uvnitř jejích temných očí všechny okolo varovalo už po jejím příchodu. Tichou místností se rozlehl zvuk skřípající židle, když se jeden z nejstarších démonů postavil.
„Odpusťte mi tu drzost, má paní, ale nebyla jste pozvána.“
Arcidémonka si jednoho ze svých odpůrců změřila až příliš klidným a chladným pohledem, toužíc ho na místě roztrhnout vejpůl. Byla toho schopná, toho si byli vědomi všichni. Nedávno byla celá démonská Rada svědkem veřejné popravy kvůli urážce dopuštěné na Čtvrté. Její sadismus přerůstal i hranice Pekla...Usmívala se.
„Mám právo na informovanost. Mí drazí nemohou uspořádat bez mého svolení debatu.“
Prohlásila vítězoslavně a nepřestávala se škodolibě usmívat. Úsměv jejích jehličkovitých zubů sice trochu kazil její vzhled, ale i tak musel každý nižšší démon v síni přiznat, že je nádherná. Nádherná a děsivá.
„Podle nových zákoníků Pekla není třeba debaty svolávat pro všechny členy Velké Čtyřky.“
Ozval se hlas za Arcidémonkou. Její výraz se ve vteřině změnil na překvapený. Nižšší démonci už neudrželi pozornost a ozvěna stěn odrážela jejich šepot, jež připomínal hlasy duchů.
Arcidémon, co vyšel z kovových černých dveří působil mladě a elegantně. Se svými plavými vlasy a černýma očima byl svým způsobem Čtvrté velmi podobný. Nebylo se čemu divit. Třetí byl její bratr.
„A co očekáváš, drahý bratře. Mám se veselit, když se dozvím, že proti mně zase kuješ pikle?“
Prohlásila Arcidémonka s vlídným úsměvem a nechala si od svého bratra políbit ruku, jak bylo zvykem. Mluvili spolu tónem jako praví sourozenci, ale co se skrývá pod slupkou temných očí těch dvou věděl málokdo.
„Má paní...“
Přistoupil První s kamenným výrazem na tváři. Byl až příliš chladný, ale na rozdíl od Druhého nezanedbával své společenské povinnosti natolik, aby to bylo až příliš očividné. Když opatrně přijal nabízenou ručku Arcidémonky, musel se opravdu hodně sklánět. Na několik vteřin, kdy se jeho chladné rty otřely o hřbet její ruky se jeho žluté oči zvedly k její tváři. První ji neměl rád. Ačkoliv k ní měl alespoň respekt. Byl z celé Velké Čtyřky, která vládla Peklu, nejstarší. Všichni členové Velké Čtyřky byli sami o sobě chladní, elegantní a vyzařoval z nich respekt. Z Prvního šel strach. Choval se klidně, rozvážně, ale jeho chladné a nucené vystupování z něj v Pekle neudělalo zahořknutého starce, kterým bezpochyby také z části byl. Jedno ale bylo jisté. Byl nebezpečný.
„Jako obvykle tě moc ráda vidím, drahý příteli.“
Zatřepala řasami Arcidémonka. Její výraz se značně změnil. Zbožňovala Prvního.
Druhý jen postával mlčky za svým otcem. Nikdy se nezajímal etiketu, tím méně o celou situaci v Pekle. Saethen Lucif Diablo se otočil na svého syna, budoucího vládce a Druhého člena Velké Čtyřky a jen si tiše povzdechl. Arnall Lucif Diablo byl sice mladý, ale nedalo se říct, že by byl zcela nevychovaný a navíc pro Arcidémonku znamenal jedinou cestu k Prvnímu a k moci.
Když k Arcidémonce Druhý přistoupil a pod dozorem svého otce jí políbil ruku, usmála se. Vlídněji, dravěji, svůdněji. Přesto Druhý zůstával mlčenlivý. Velkou síní se opět ozýval halas. Tichý, za přítomnosti Velké Čtyřky ani jeden ze starších démonů nesklopil hlavu. Také mladí démoni nespustili pohled ze čtyř vládců. Druhý však hleděl do země, i když se zařadil na své místo po boku otce...Měl o čem přemýšlet.


 celkové hodnocení autora: 91.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 ukex 31.03.2014, 21:12:13 Odpovědět 
   Ahoj.
Jako úvod do příběhu se mi povídka líbila, i když chtělo by to víc popisů - jak vzniklé situace, tak prostředí i postav. Čtyřka mi docela splývala, teda až na démonku vpadnuvší do sněmu, ta byla zapamatování hodná :-)

Beru to tak, že to je první díl a s dalším seznamováním se setkám u dalšího.

Jednou jsem četl od Pratchetta knihu ...myslím že Erik/Faust, nebo tak nějak... a tam bylo peklo popsaný dokonale. S určitou nadsázkou a reflexí tady pozemskýho světa, se vší byrokracií i posloupnosti vedení. Prostě jsem si to živě představoval a chtěl jsem tam zaskočit na návštěvu. Myslím, že když si dáš s textíkem práci, mohl by navozovat podobný pocity...

Zatím si myslím, že to bylo fajn!
 ze dne 31.03.2014, 22:32:34  
   Anne Rowan: Díky za komentář, knihu jsem bohužel nečetla, ale opravdu si s popisy zkusím dát víc práce. :) Mohu jen slíbit, že v dalších dílech už Čtyřka bude lépe od sebe rozeznatelná. Už v dalším díle jsou snad rozdíly lépe patrné.
Ozkouším, uvidím :)
Ann
 Šíma 17.03.2014, 12:13:20 Odpovědět 
   Zdravím.

Tento textík o Peklu čtu už asi po šesté (dneska poprvé) a pořád nevím, co s ním... Takže, protože jsem na rozpacích, rozdělím svůj komentář na dvě nesourodé části:

a) text je součástí povídání na pokračování
==========================

Pokud je toto začátek delší práce, pak nás teprve seznamuješ s Peklem a jeho obyvateli. Je jasné, že vše na nás čtenáře nemůžeš vybalit najednou, nýbrž pomalu a postupně, abychom se měli nač těšit. Zde kupříkladu v rámci jistých mocenských bojů. Snad nám blíže popíšeš nejen to, jak samotné Peklo vypadá, jak to tam chodí, ale i jeho obyvatele. Pokud jde o úvod, nemám k tomuto po stránce obsahové co říci. Zbytek viz bod c).

b) textík je zde jako samostatná povídka
========================

Kdyby byl součástí většího celku (viz příběh na pokračování), mohl by kupříkladu i v rámci intrik, které vládnou v Pekle mít v tomto povídání své místo, ale takto sám o sobě dohromady o ničem nevypovídá...

Nezlob se na mne, ale jako single mi tento text připadá docela fádně, napsaný na efekt, odehrávající se v docela sterilním prostředí. Jak to Peklo vůbec vypadalo? Jak vypadala ta velká síň? Co démoni? Jak se kastovali, tedy jaké měli "hodnosti" a co k tomu náleželo?

Hodíš své čtenáře do děje, do jakéhosi sněmu, o jehož důležitosti a funkci nevíme ani zbla, abys je pak zase na konci této práce vysypala ven (po jakési čertovské psychologické "vložce" - ve smyslu vložení toho či onoho do něčeho - zde se jedná o myšlenkové pochody a pocity hrdinů, kteří se zúčastnili tohodle sněmu).

Máme tady čtyři hlavní démony (arcidémony), když jsme u nich, proč velké písmeno, když jde jen o určení hodnosti, mají přeci svá vlastní jména a přezdívky. Každý má (zdá se) i svůj vlastní charakter a způsob uvažování. Celkově jsou však tyto postavy vykresleny velmi chabě a nevýrazně. Jedinou výjimkou je snad ona žena (dívka) - Čtvrtá? - která vpadne do zasedání a domáhá si svých práv. Tady všechno začíná i končí. Ono i v pohádce "S čerty nejsou žerty" je peklo vyobrazeno lépe - a to včetně jeho obyvatel.

Takže? Jde o pokus? Takový malý experiment, ve kterém ses snažila na co nejmenším prostoru vyjádřit co nejvíce z toho, cos měla v úmyslu? Peklo, zasedání, naše čtyřka... Povídka opravdu nemá žádný pořádný děj, chybí ji zápletka, plastičtější popisy, přiléhavější vyobrazení jednotlivých hrdinů, kteří v ní hrají hlavní roli. Celé se to jeví jako takový náčrt. Tak...

c) chybky a nedostatky
==============

Po stránce stylistické - zkus se více rozepsat, dát do příběhu určitou atmosféru, aby textík čtenáře zaujal (viz jeho čtivost), aby povídání také ožilo a nebylo jen vystavěno na této kratičké události. Text musí být zajímavý, jinak se jej čtenáři ani nedotknou (popřípadě jej "rozkliknou", přečtou si několik řádků a pak zase odejdou).

Po technické stránce:

- odstavce - chtělo by to nějak lépe rozvrhnout text, aby byl přehlednější a nebyl jen v jednom bloku (pomůže prázdný řádek, nebo html tag: [tab], který napíšeš na začátek řádku před větu, která reprezentuje začátek odstavce, hezky pak text odsadí vpravo),

- přímá řeč - pozor na návaznost uvozovací věty na přímé řeči (jukni do pravidel, na net nebo do dobré knihy),

- občas jde najít chybějící mezery (nevypadá to dobře, text povídky není SMS-ka),

- pozor také na vlastní jména (co je a co není jméno postavy) a co je jen označení hodnosti, když je někdo kupříkladu poručíkem (u armády) není Poručíkem (pokud nejde o jeho přezdívku nebo jméno),

- co chybí této povídce nejvíce? Zápletka! Mrkni kupříkladu na animáky pro děti (byť mají jen několik minut) i v nich lze najít nějakou tu zápletku, kolem které se odvíjí celý příběh... Ono nepozvání na zasedání je krapet slabé. Kdyby šlo o volby - kdo bude Peklo vést, pak by situace mohla být jiná, ale i tak by mi v tomto případě chyběla ona pekelná vřava, prostě tam byl (i na Peklo) nějak podezřelý klid...

Když jsme u krátkých povídek, četla jsi Otakara Batličku? Doporučuji, psal nejen krátkou prózu, ale také nějakou tu novelu. Jeho povídky jsou pěkně napsané, jsou poměrně krátké, každá je o něčem jiném (každá povídka má své hrdiny, odehrává se jinde a její zápletka je vždy jiná). Povídky mají spád a jsou čtivé, čtenář se pak těší na každou další povídku z jeho sbírek... Osobně vlastním jeho sbírku s názvem: "Na vlnách odvahy a dobrodružství". Nakonec, povídky píše mnoho autorů, stačí jen najít svého oblíbeného autora a pročíst si jeho text více než jako čtenář...

Nevěš hlavu a piš dál. Ne vždy se nám autorům náš text podaří napoprvé, proto je dobré si s ním řádně "pohrát" a dopilovat jej (třeba i v rámci postav, prostředí ve kterém se odehrává, i vlastní zápletky, aby se v textu něco dělo a nedocházelo jen k tomu, že se někdo někde ujímá svých práv, aniž by čtenář věděl proč).

Každá povídka - by měla mít svůj začátek i konec - netvrdím, že by měla obsahovat rozsáhlý úvod do příběhu (jde přeci o povídku), ale měla by čtenáře uvést do děje, seznámit s postavami, nastínit zápletku a pak čtenáře řádně ve svém ději vymáchat, aby jej pak vyplivla u pointy jako vyždímaný hadr... Co takhle si pohrát se čtenáři? Překvapit je? Poděsit? Přimět k zamyšlení? Proč píšeme? Proč píšeš Ty? Nazuj si řádně "povídkářské pantofle" a do nich (do čtenářů). ;-)

Hezký den a múzám zdar.

šíma
 ze dne 17.03.2014, 21:52:09  
   Anne Rowan: Děkuji za kritiku. :) Nemělo by se jednat o samostatnou povídku, tohle je spíš něco ve stylu úvodu.(lituji, že jsem se o pokračování nezmínila v perexu.) Je tady dost možná až příliš lehce naznačená zápletka a snažila jsem se onu čtivost zvyšovat, ale očividně se budu muset víc snažit v dalších částech. Postavy jsou nevýrazné záměrně, buď proto, že budou v nejbližšší době zabity, nebo proto, že jejich charakteristika a popis se bude vzahovat k dalšímu ději. Jak jsi naznačil se zápletkou v Pekle je podezřelý klid, což má vyvolávat onu obvyklou otázku. Proč je v Pekle klid? O čem se tam dohadovali? Dost možná to vidím až moc nezkušenýma očima :D Každopádně znovu díky za kritiku a příště, resp. v další části se toho budu snažit držet :)
 ze dne 17.03.2014, 14:52:25  
   Šíma: Poznámka: Koukám, že se mí šotkové také snaží, omlouvám se za případné hrubky v mém komentáři - viz po šesté -> pošesté (čas vs. pokolikáté)! :-(
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
tester42
(28.11.2020, 19:21)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
jameswick11
(28.11.2020, 18:30)
obr
obr obr obr
obr
Strnulosť ducha
Kvé
Když jsem byl m...
Oskar
L+L (2) - Rada
An!tta
obr
obr obr obr
obr

Lakmé
Filip Vávra
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr