obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389841 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Luminiscencia 4 ::

 autor VanillaSky publikováno: 24.03.2014, 10:42  
...
 

Ešte, že má túto jedinú radosť v jej živote. Jediné čo dobre vedela je kreslenie. Aj keď ani to si nechcela pripustiť. Iba v slabých chvíľach ako bola táto, sa pohrávala s myšlienkou, že je v tom dobrá. A že by raz možno, mohla preraziť aj v niečom inom ako v tých žvástoch, čo písala pre bulvár.
Neznášala túto robotu. Vždy všetko čo najrýchlejšie dokončila, aby mala pokoj. Možno aj preto to tak vyzeralo. Nebyť jej asistentky, už dávno ju vyrazia. Čo by jej matka neprežila. Nikdy nemali dobrý vzťah. Jednoducho si nenašli k sebe cestu.

Teraz to už vedela. Našla samú seba. Našla dom, ktorý ako keby bol odjakživa jej súčasťou. Ako keby k nej patril. A konečne si aspoň trocha začala pripúšťať, že by mohla kresliť a pokračovať aj v jej ďalšej vášni fotografovaní. Toto všetko mala rada ešte ako dieťa. No jej matka v nej svojim výsmechom a poznámkami typu... aj tak v živote nič nedokážeš bezo mňa, pomaly podkopávala jej sebavedomie. A tým, že jej kresby a fotografie nemilosrdne roztrhala, dokonale zničila všetko, čím by sa mohla aspoň trocha uistiť o tom, že je v tom dobrá.

Teraz mala Huga. Mala pocit, že iba on jediný na svete ju chápe. Hugo bol šéf umeleckej agentúry ktorá podporovala mladých umelcov. Spoznali sa na jednej výstave a odvtedy boli dobrí kamaráti. Raz pozvala do svojho domu zopár známych a medzi nimi aj jeho. Náhodou objavil nejaké jej kresby a fotografie. Vtedy sa opýtal kde bola doteraz a ako je možné, že ešte nie je na výslní umeleckej slávy. Dokonca jej nedávno dal aj ponuku, či
sa nechce zúčastniť na jednej výstave. Môže si vybrať niečo zo svojej tvorby čo by chcela ukázať aj niekomu inému, ako len stenám jej bytu.

Vybrala zopár kúskov ktoré už boli nachystané na stole, no zrazu dostala strach. Strach z toho čo sa potom stane. Bála sa neúspechu a tým aj toho, že stratí aj poslednú nádej, doteraz ako tak živenú.
V tom niekto zabúchal na dvere. Potom ešte raz až búchanie neprestávalo. „Už idem, čo sa deje?“ zakričala Hanelle a pobrala sa k dverám.
Keď ich otvorila, stál pred ňou Hugo. Celý udychčaný, vlasy rozstrapatené s košeľou akosi podozrivo neforemne na jeho tele. Až sa musela zasmiať keď ho takto videla.
Jeho vždy upraveného do najmenších detailov. „Kde dočerta trčíš?“ spýtal sa bez pozdravu.
„Veď sme sa predsa dohodli, že prídeš. Ja ťa čakám a teba nikde. Ostatní už všetko priniesli, a umiestnili na miesta no tvoja časť je ešte stále prázdna!“
„Rozmyslela so si to,“ povedala Hanelle.
„Rozmyslela? O čom to tu dočerta hovoríš?“
„Mám strach.“
„Tak s týmto na mňa nechoď, nič také nechcem ani počuť. O tom sme sa už predsa bavili
a zhodli sme sa na tom, že ak to chceš niekam dotiahnuť, strach spáliš v tom tvojom starom popolníku.“
Hanelle sa musela zasmiať. „Upokoj sa, lebo mi tu ešte skolabuješ,“ povedala a znova
sa zasmiala.
„Len sa nesmej, lebo ak sa tak stane bude to len tvoja vina.“
Hanelle podišla k stolu, odsunula stoličku a posunkom mu naznačila, aby si sadol.
„Teraz nie je čas na žiadne posedávanie. Pekne si zbaľ tie svoje fidlátka a pôjdeš so mnou kým je ešte čas.“
„Dobre teda, presvedčil si ma, že si to ty. Ale keď to dopadne zle, budeš na vine. Bol to predsa tvoj nápad.“
„Dobre, dobre, pre mňa za mňa si môžeš potom vymyslieť trest aký budeš chcieť, ale teraz si už pohni nech môžeme ísť.“
Hanelle všetko pripravila a pokým sa išla prezliecť, Hugo sa prechádzal po izbe ako lev
v klietke. Zastavil sa až keď si všimol, že spoza skrine trčí nejaký predmet. Natiahol sa, aby ho mohol vybrať a keď zistil, že je to ďalšia z Hanelliných kresieb, bol nadšený.
Chvíľu sa rozplýval nad dokonalými ťahmi ceruzky a potom ju vložil medzi ostatné, ktoré mali byť na výstave. Bez toho, aby sa Hanelle spýtal či to môže urobiť. Pričom si ani nevšimol, že podpis na obraze nie je jej.

Keby bol vedel, čo tým spôsobí, kresbu by bol radšej hneď namieste roztrhal na márne kúsky, aby sa nikdy nedostala mimo izby tohto bytu.


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Adam Javorka 24.03.2014, 15:35:52 Odpovědět 
   Vivien, ahoj! Potešila si ma, lebo sa to tak trošičku týka aj mojej záľuby a viem o čom to je, keď sa nedarí ukázať svoje diela a tak. Takže, čo s tebou... ja viem, píšem ti 1*
 Šíma 24.03.2014, 10:42:23 Odpovědět 
   Zdravím.

Příběh pokračuje další částí (a dalším obrazem). Takto, když je nutno číst jednotlivé části (po částech - doslova a do písmene), jak jsou publikované, mohou se čtenáři ve vyprávění ztrácet. Až bude příběh v celku a bude možné jej číst jako knihu - také postupně (ale více uceleně), možná bude celé vyprávění na čtenáře působit jinak...

Jak se zdá, je celé vyprávění o tom, jak prožíváme své životy a v čem žijeme - uzavření před realitou mezi čtyřmi stěnami, či se pokoušíme vyjít ven z onoho pomyslného pokojíku a zažít ten pocit "nekonečné" reality, která není takřka uzavřena (tedy v rámci naší existence na tomto světě). Nejde zde nejen o naplnění potřeb jednotlivce, ale i o vzájemnou konfrontaci oněch potřeb, které spolu občas kolidují (a nepomůže ani fakt, že zde účel světí prostředky - viz ten zfalšovaný podpis na obraze)?

Uvidíme, jak se tento filosoficky a psychologicky laděný příběh vyvine. Slovenskou gramatiku nehodnotím a na šotky jsem příliš nehleděl.

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Je dobré občas zareagovat na komentáře čtenářů, aby věděli, že autor touží po jejich reakci na publikovaný text... Ale to jen na okraj. (zdá se mi, že tu vedu monolog a podobně) ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Z obchodu žilet...
kimberly1995
Pohlédl jsem jí...
Lulu
Kapitola 3- Set...
Desdemone
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr