obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915781 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39717 příspěvků, 5825 autorů a 392925 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Budoucnost - Temní, jako noc II. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Temní...jako noc.
 autor Anne Rowan publikováno: 26.03.2014, 10:45  
Druhý díl. Trochu jsem plavala v odstavcích, tak se předem omlouvám, zda to bude nedostatečné...
 

Dveře se s bouchnutím zavřely. Ten, kdo je tak drsně přibouchl přecházel po pokoji, připomínajíc velkého černého pantera, který je zavřený v příliš malé kleci. Byl nervózní z toho, co se dozvěděl na debatě Tří. Pomalu nedokázal kontrolovat zlost. Kdyby tak věděl dřív, co s ním jeho otec zamýšlí...
Tiše si pro sebe cosi zabručel. Jednou rukou se chytl za závěs a zahleděl se ven z okna. Tmavá zem Pekla byla pustá, bez jediné rostliny, nebo živočicha. Sem tam byly vidět žhavé kousky ještě tuhnoucí lávy a kdesi v dálce bylo možné dohlédnout i na drobné kamenné domky. Otrocké doly pro hříšné duše, které se brodí v horké lávě. Prudce trhl rukou a uškubl notný kus sametových závěsů. Dlouhé nehty alespoň na chvíli cupovaly samet a ne otcovu démonskou kůži, do které by se pustil nejraději.
Znehybněl uprostřed pohybu. Zdálo se mu, že zaslechl slabý zvuk. Skřípnutí, nebo snad cinknutí. Pomalu se za zvukem ohlédl a výraz v jeho pohledné tváři dával najevo veškerou jeho zlobu. Pohled stočil k vyděšené lidské služce, jež v jeho pokoji uklízela spadané střepy. Neměla na vybranou, když princ vždy všechno sklo v dohledu vybil, všechny závěsy roztrhal a všechny matrace rozcupoval...Ne vždy, ale od včerejšího večera, kdy šel zasedat na poradu byl...jiný, naštvaný, jakoby tušil, že ho na debatě čekají zlé zprávy. Jako by byl přistižen při činu jen tiše zavrčel a rozešel se rázným krokem k nebohé ženě, která se jen schoulila do klubíčka, pokoučejíc se chránit pozvednutýma rukama. Chytl ji za jednu ruku a dlouhým nehtem jí zajel do zápěstí, až vystříkla trocha rudé krve, jež mu sice pošpinila oblečení, ale jeho touhu po další krvi neutušila. Zaryl nehet ještě hloubš, aby si užil ještě trochu té její bolesti. Nehodlal ji hned zabít. Zmítala se a křičela, ale nebyla schpopná se z jeho sevření dostat. S živými lidmi tu každý zacházel, jako s otroky. Občas se stalo, že do Pekla přivedli nevinnou duši. Neexistoval pro ni návrat, ale nezasloužila si lávové doly, proto se jí navrátilo tělo, ale musela zůstat a posluhovat démonům, což byl tak jako tak možná i horší trest. Stejně jako všem démonům každému tělu zde bylo dáno věčné mládí. Přesto jizvy na tělech princových služek zůstávaly. Většinou jizvy pro radost vypaloval...V tomhle byl prý po otci. Rty mu roztáhl škodolibý úsměv. Druhou rukou přikryl ženě ústa, aby svým řevem nezburcovala celé panství.
Náhle se ozvalo odkašlání, které i přez tlumený řev ženy slyšel. Zvedl hlavu a ve chvilce ženu pustil, jakoby pro něj byla jedovatá. Nechtěl, aby jej osoba ve dveřích přistihla takto nepřipraveného na její návštěvu. Ve dveřích stála Čtvrtá a mírně se usmívala. "Stále si libujete v tom, co já mám nejraději?" Optala se s úsměvem bělostných jehličkovitých zubů a ladnými kroky kráčela blíž k němu. Její šaty, celé zrobené pavími pery, se jí za chůze vlnily okolo nohou, jakoby ani nešlo o paví pera, ale o překrásně zbravené hady. Lehce mu přejela prstem po krku o obešla ho, prohlížejíc si ho, jako zvíře na trhu. Uhnul pohledem a soustředil svůj pohled na zem. Lidská služka se co nejrychleji odtáhla z dosahu svého pána a protože neměla povolení odejít, kousek dál se schoulila do bolestného klubka, otřásala se mohutnými vzlyky, ale více se nehnula. Nemohla..Nesměla.
Výraz Čtvrté jako vždy byl jen těžko rozluštitelný. V její tváři byla vepsaná hrdost stejně tak, jako v ní byla podlost a hněv. Druhý jen němě přikývl. Bylo lepší se Čtvrtou souhlasit, než aby řekl cokoliv jiného. Ji jeho chování nepobuřovalo, nebo mu to tak alespoň připadalo.
"Arnalle..."
Vzdychla s jakousi vášní v hlase a jemně mu přejela rukou po tváři. Zvedl k ní pohled. Takhle se nikdy k nikomu nechovala. Vždy byla dravá, ale něžná nikdy.
"Má paní..."
Řekl jen a ponechal na ní pohled svých zlatých očí. Jeho reakce ji zklamala. Jakoby čekala, že se jí Duhý vrhne do náruče a bude toužebně opakovat její jméno.
"Řekni to..."
Šeptla a přitáhla si ho k sobě, jakmile ucítila alespoň trochu naděje. V ní už planula vášeň. Jeho nečinnosti si nevšímala. Byla starší..Mohla si ho zneužít k čemu chtěla, když nebyl na blízku jeho otec.
"Řekni mé jméno..Zanedlouho budu Tvá, to víš..."
Přiblížila své pootevřené rty k jeho tváři. Když konečně spatřila účinek svého počínání, pousmála se. Hleděl jí do očí. Zmatený, ale podlehl jejímu kouzlu. V její přítomnosti byl vůči arcidémonce bezbranný...A to se jí líbilo.
Vyrušil je tichý vzlyk. Arcidémonka trhla hlavou, až jí na zádech rudé vlny poskočily a zlostně se zahleděla na zdroj. Služka se pod jejím pohledem schoulila do ještě menšího klubka. Čtvrtá zvedla ruku, v níž se začala formovat koule rudého světla. Oči upírala na svůj cíl. V rudé kouli se odrážel obraz služky, krčící se u křesla...
"Dost."
Kdosi uchopil Arcidémončinu paži a pevně ji sevřel. Rudě světélkující koule během několika vteřin pohasla. Démonka přenesla pohled na toho někoho, kdo překazil její plán a strnula. I Druhý se zadíval na příchozího. Svého otce.
"Když jsem Vám před chvílí oznámil svůj návrh, který byl projednáván na debatě, nedomníval jsem se, že okamžitě půjdete za mým synem a budete se pokoušet vybít palácový personál..."
Zavrčel. Málokdy ho viděli naštvaného. Arcidémonka to štěstí předtím nikdy nepoznala...Až doposud. Po chvilce pustil její ruku a jeho žluté oči přestaly žhnout oranžovými plameny. Úzké zorničky, jakoby se ještě véce stáhly, když se zahleděl na nebožačku v koutě.
"Zmiz!"
Cukl hlavou, až mu černé vlasy poskočily na záda, směrem ke dveřím a služka beze slova odběhla.
"Dovolte, rád bych si promluvil se svým synem..."
Řekl již jako obvykle chladným a nepřístupným tónem. Čtvrtá jen zamrkala řasami a podařilo se jí na překvapené tváři vykouzlit úsměv.
"Jistě...Můj pane."
Skoro zašeptala a hluboce se uklonila. Spíš to byla omluva, než projev úcty, kterou ona k Prvnímu moc nechovala.
"Ještě se uvidíme...princi Arnalle."
Věnovala všem nebezpečný úsměv, otočila se a vykráčela z místnosti. Sathen ještě notnou chvíli mlčel, dokud nebyl klapot jejích bot z doslechu. Pak se zamračeně zadíval na syna, který opět začal přecházet po místnsti.
Otevřel ústa, aby promluvil, ale Arnall jej předešel.
"Jak dlouho jsi to plánoval?! Kdy jsi mi vůbec chtěl oznámit, že si ji mám vzít!"
Sethen si hluboce povzdychl. Hádali se málokdy a podle toho hádky měl Sethen také nerad, ale byly to jediné chvíle, kdy k němu jeho syn mluvil otevřeně a upřímně.
"Je to mocná, krásná a ještě relativně mladá démonka, co má po celém Pekle dobrou pověst. Možná po jejím boku dostaneš rozum."
Arnall na několik vteřin zíral na otce, jakoby pochyboval o jeho zdravém rozumu.
"Je šílená!"
"To ty taky."
Usadil jej jeho otec mrazivým hlasem, že se Druhý oklepal.
"Jde jí jenom o trůn a o moc, vůbec ne o mě!"
Pokoušel se Druhý stále, i když viděl, že se mu argumenty propadávají pod nohama.
"Tím lépe, konečně dostane co chce a já si budu jist, že bude pod kontolou."
Arnall rozhodil rukama a jen jaksi bezmocně sledoval, jak se jeho otec pohodlně usadil do černým sametem vyloženého ebenového křesla. Sethen, považujíc věc za uzavřenou se natáhl pro pohár po okraj naplněný rudou tekutinou.
"Proč sis ji nevzal ty?!"
Vyhrkl Arnell rozhořčeně, ale jakmile to dořekl, podle strnulého výrazu na tváři svého otce viděl, jak velké chyby se dopustil. První zkameněl uprostřed pohybu. Žluté oči se otočily směrem k Druhému, který si založil ruce na hrudi a očekával odpověď.
"Jsi příliš mladý na to, abys to pochopil."
Řekl nakonec a pohár rudé tekutiny raději odložil.
"Když si ji mám vzít já, tak proč nemůžeš ty!"
Nenechal toho Arnall, v jehož dlaních už se začínaly formovat zlaté toky energie. První se na syna podíval poněkud ztrápeným výrazem. Všechn vztek z něj během několika vteřin vyprchal. Když Druhý zaznamenal otcův výraz, i jeho zlost přešla. Jen tam stál s blesky v rukou, hlavu sklopenou k zemi a mlčel.
"Pouto, které mám jsem věnoval tvé matce. Proto si nemohu vzít někoho jiného."
Arnall nad otcovou upřímností zalapal po dechu. To bylo poprvé, co se o Arnallově matce Sethen zmínil jinak, než jako o té ubohé lidské ženě. Arnall bez jediného slova klesl do křesla naproti otci. Nebl schopný vstřebat to, co právě slyšel.
"Tys jí dal pouto?!"
Zopakoval po něm. Stále tomu nemohl uvěřit.
"Dal jsi jí ho a přesto žiješ?!"
Zakroutil hlavou. Zdálo se mu to celé až příliš absurdní, aby arcidémon, jako je Sethen věnoval část své duše, pouto, nějaké lidské ženě.
"Odmítla ho, ale já si ho nevzal zpátky. Proto jsem ještě doposud naživu."
Zahleděl se na syna Sethen a v očích se mu zračil pocit, jaký u něj Arnall ještě nikdy neviděl: potupa, zahořklost...a strach.
"Takže....tvoje pouto je-"
"Na Zemi, ano. Proto jsem Prvním. Nemohu zemřít, dokud je pouto na Zemi. Leda by nějaký člověk mé pouto zničil...Což se žádnému z nich nepovede."
Mladík naproti otci si začal třít hruď, jakmile začal jeho otec mluvit o zničení pouta. Cosi se v něm v ten okamžik sevřelo, jakoby i on najednou pocítil závan strachu.
"Kdo byla?"
Sebral odvahu Arnall a zahleděl se otci hluboko do žlutých očí.
"Kdo?"
Vyhýbal se Sethen odpovědi, ale upřenému pohledu svého syna nikoliv.
"Má mátka...kdo byla, co byla zač?"
Sethen si povzdychl a zvedl se z křesla. Arnalll jej doprovázel pohledem, dokud se jeho otec nezastavil ve dveřích.
"Byla krásná...Jmenovala se Lauriel."
A s těmi slovy Sethen vyšel z princových komnat.


 celkové hodnocení autora: 91.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Veo Ochmanek 27.03.2014, 8:07:52 Odpovědět 
   Nadzar :)

Takže Velká čtyřka se nakoenc přerodila v něco většího? :) No dobrá... mně se ten tvůj obraz pekla docela líbí a to fantasy bytostně nesnáším.

Líbí se mi celkem i styl, jakým píšeš, i když jsou věci, na kterých bychom se asi neshodli -- třeba používání zájmen "ten, kdo je přibouchl (dveře)" anebo chaotické oslovování Druhý, První, Třetí atd.
 ze dne 27.03.2014, 9:01:47  
   Anne Rowan: Ahoj :),
díky za chválu a celkově za komentář. Těší mě, že se mi povedlo alespoň takhle někomu "padnout do noty", i když popravdě ne se vším. Ono chaotické pojmenovávání stylu "První, Druhý atd." se vyskytuje jenom u oné pekelné čtveřice a v lidském světě nejspíš vymizí a přenesu se jen na osobní jména. Stejně tato oslovení jsou pouze formálním vyjádřením úcty.
Ještě jednou díky,
Ann
 Šíma 26.03.2014, 10:44:30 Odpovědět 
   Zdravím.

Předně chci napsat, že můj komentář není "písmem svatým", jen jednou z reakci Tvých čtenářů, protože i já tu jen čtu (a vypisuju své dojmy a pocity získané z přečtení autorských textů)...

Peklo ve Tvém podání se vlastně příliš neliší od světa "tam nahoře", ve kterém žijí lidé. Když uvádíš, že v Pekle vládne určitý řád a každý démon či arcidémon v něm má své místo, chtěl bych se zeptat, zdali takto podané Peklo má i svého neomezeného a jediného vládce, nebo se o moc dělí právě jen rada čtyř, jak jsi uvedla v první části. Připadá mi, jako by se o moc v Pekle také soutěžilo, nebo ještě lépe, bojovalo se o ni (kupříkladu i v rámci politických a jiných prostředků - lstí, podvodů a intrik) stejně jak tomu bývá zde v naší realitě. Je moc výsadou nebo právem (a také odpovědností)?

Děj se posunul o kousek dál. Víme, že si má náš hrdina vzít onu mladou arcidémonku, z čehož není ani trochu nadšený. Dokonce se mohou čtenáři i seznámit více s charaktery jednotlivých postav - ať už co se týče jejich jednání nebo myšlení (i nevyřčených myšlenkových pochodů vyjádřených postoji a mimikou), tak dialogů (ve smyslu toho, co řeknou a co raději skrývají před ostatními).

Protože jde o příběh na pokračování, nemůžu se k popisů a ději příliš vyjadřovat. Také netuším, zdali svůj text ještě píšeš (a vkládáš jej vždy po dopsaní kapitoly na SASPI), nebo jej máš už napsaný. Mít příběh dopsaný je výhodou, můžeš jej už jen dopilovat a vychytat mu mouchy, pokud jej teprve tvoříš, čeká Tě ještě spoustu práce. Ovšem, nejsi jedinou autorkou, která sem vkládala každou novou část, nesmíš však polevit a musíš vytrvat, aby byl příběh kompletní (uzavřel se z poslední kapitolou) a nezůstal nedokončený. Psaní od kapitoly ke kapitole může být přínosem, jen nesmíš ztratit onu vyprávěcí nit a také motivaci. I slavní autoři psali na web - část po části a čekali na reakci čtenářů (zdali mají pokračovat, co by měli zlepšit či naopak - co se čtenářům obzvláště líbilo). Proč tohle všechno píšu? Také zde mám jeden nebo dva nedokončené texty, proto nabádám druhé, aby vytrvali a nestalo se jim to, co mně...

Ale zpátky k textu... Každý vidí Peklo svým vlastním pohledem, ať už jde o popisy prostředí, jednotlivých hrdinů, kteří v něm žijí či do něj jen na čas zavítali. Tvůj příběh bude rozdělený (co do lokací) do Pekla a světa lidí? Přenese se děj i na povrch? Pokud by šlo jen o intriky v Pekle, "byla by to nejspíš nuda" (text je schválně v uvozovkách, abys věděla, že to s tou nudou nemyslím příliš vážně). Děj musí někam směřovat a musí dojít k nějaké krizi, jinak by to bylo o ničem. Vypadá to, že bytosti z Pekla mohou žít i na zemi, či zasahovat do dění (tam nahoře). Možná tomu je tak i v naší realitě. Nikdo přeci existenci Pekla nevyloučil, stejně tak existenci Boha. Kdo ví, třeba se ti pekelní obyvatelé dívají na nás lidi a čtou naše příběhy. A smějí se, že o Peklo vlastně nevíme ani zbla. Když jsem u popisů, co takhle vyjádřit pobyt i samotné Peklo více pekelněji? Je to neutěšené místo, kde duše zemřelých (třeba i ve vlastním těle) trpí až nepředstavitelnými mukami? Do konce věků? Takto se popisy tváří, jako bys popisovala nějaké panství na zemi, jen s tím rozdílem, že v tomto případě se pohybujeme v jiné realitě.

Je třeba si promyslet funkční svět, ve kterém se budou Tví hrdinové pohybovat, žít, toužit, milovat, nenávidět a spřádat své plány. Něco málo jsi už nastínila i díky dialogu syna s otcem. Stejně tak reakce naší arcidémonky může napovědět, jako moc se těší, až bude náš mladý démon v její moci a oddá se jí tělem i duší (napsáno obecně). Takže chtíč a rozkoš nebude ani těmto bytostem cizí, stejně tak potěšení z utrpení druhých - viz ona služka. Když jsme u toho, také se zřejmě držíš onoho pořekadla: co peklo schvátí, to už nenavrátí?

Nad zápletkou nebudu příliš uvažovat. Příběh je teprve na začátku, ale docela by mne zajímalo, zdali Druhý nebude zasahovat (na zemi) do záležitostí Prvního (v rámci jeho pouta s lidskou bytostí). Ona žena či dívka bude zřejmě nesmrtelná, aby mohl žít i náš démon dole v Pekle. Láska je prý věčná a překoná i hrob, což pak cit mezi lidmi a jinými bytostmi (pomineme-li ona klišátka - třeba když se ohlédneme za vlkodlaky a upíry). Klišátkům se v podstatě nevyhneme nikdy, protože i naše postavy žijí své životy (se vším co k tomu náleží). První zřejmě ví více, než chce svému synovi říci. Mohou i démoni (arcidémoni) zemřít? Ona myšlenka, že Peklu nevládne jen jeden je vcelku zajímavá a odchyluje se od všeobecně uznávaného tématu, že i Peklo má svého věčného a svrchovaného vládce. Uvidíme, jak se příběh vyvine...

Na co si dát pozor?
============

- na stylistiku - občas Ti to docela pěkně zaskřípe (zkus si text přečíst nahlas),

- přímá řeč - mrkni na to, jak je to s přímou řečí a uvozovací větou, která na ni navazuje (napoví pravidla českého pravopisu, internet a strýček Gooogle nebo dobrá kniha - i oblíbeného autora),

- čárky (ne za všechny čárky bych dal ruk do ohně, i zde pomohou pravidla a net),

- pozor na přechodníky (lepší je je okecat, když si jeden není jistý správným slovním tvarem - koncovkou),

- a v poslední řadě pozor na interpunkci a mezery za ní (nevypadá to hezky, když máš namísto tří teček dvě, nebo když Ti chybí mezery za interpunkcí na konci vět - povídkový text není SMS-kou).

Co mi padlo do oka?
=============

-- Ten, kdo je tak drsně přibouchl přecházel po pokoji, připomínajíc velkého černého pantera, který je zavřený v příliš malé kleci. -- (stylistika, čárky, přechodník) - Zlostně za sebou přibouchl dveře a začal přecházet po pokoji jako šelma v kleci.

-- Tmavá zem Pekla byla pustá, bez jediné rostliny, nebo živočicha. -- (čárku před "nebo" bych vypustil) -- Tmavá zem Pekla byla pustá, bez jediné rostliny nebo živočicha.

-- Pohled stočil k vyděšené lidské služce, jež v jeho pokoji uklízela spadané střepy. Neměla na vybranou, když princ vždy všechno sklo v dohledu vybil, všechny závěsy roztrhal a všechny matrace rozcupoval...Ne vždy, ale od včerejšího večera, kdy šel zasedat na poradu byl...jiný, naštvaný, jakoby tušil, že ho na debatě čekají zlé zprávy. Jako by byl přistižen při činu jen tiše zavrčel a rozešel se rázným krokem k nebohé ženě, která se jen schoulila do klubíčka, pokoučejíc se chránit pozvednutýma rukama. -- (pozor na chybějící mezery, na opakování slůvek a stylisticky na "točení se v kruhu", alespoň to tak může vyznívat, stejně tak na poněkud šroubovité popisy) -- Svůj pohled stočil k vyděšené lidské služce, jež v jeho pokoji uklízela spadané střepy. Neměla na vybranou, byla to její práce. Vždy, když princ porozbíjel všechna okna, roztrhal závěsy a rozcupoval matrace, musela tuto spoušť uklidit, aby jeho pokoj dostal zase normální podobu. Proč se všechny poničené věci neopraví samy? Byli přeci v Pekle. Nejspíš bylo toto jejím trestem, ačkoliv si pobyt zde ani v nejmenším nezasloužila. Dnes byl princ jiný, více naštvaný, jakoby tušil, že ho čekají další špatné zprávy. Tiše na ni zavrčel a rozešel se rázným krokem k nebohé ženě, která se schoulila do klubíčka a začala se třást. Nepomohlo jí ani to, že se snažila chránit zdviženýma rukama. (text jsem napsal z patra a jen jako ukázku)

-- Zmítala se a křičela, ale nebyla schpopná se z jeho sevření dostat. -- (pozor na práci Šotků - na překlepy je dobrá kontrola pravopisu, zvládne ji každý lepší editor) - schopná

-- Většinou jizvy pro radost vypaloval...V tomhle byl prý po otci. Rty mu roztáhl škodolibý úsměv. -- (pozor na chybějící mezery v textu)

-- Nemohla..Nesměla. -- (interpunkce + mezery) -- Nemohla... Nesměla!

-- "Dovolte, rád bych si promluvil se svým synem..."
Řekl již jako obvykle chladným a nepřístupným tónem. -- (pozor na přímou řeč) -- "Dovolte, rád bych si promluvil se svým synem..." řekl již jako obvykle chladným a nepřístupným tónem.

-- "Jistě...Můj pane."
Skoro zašeptala a hluboce se uklonila. -- (opět mezery v textu a přímá řeč) -- "Jistě, můj pane," skoro zašeptala a hluboce se uklonila.

-- "Tys jí dal pouto?!"
Zopakoval po něm. Stále tomu nemohl uvěřit. -- "Tys jí dal pouto?!" zopakoval po něm.

Tak...

P.S. Ono: "...můj pane..." nebo "...má paní..." mne docela "irituje", ale řekněme, že jde o jejich způsob vyjadřování a projevení úcty! ;-)

Nepolevuj, hraj si s textem a na viděnou u další části.
 ze dne 26.03.2014, 14:31:26  
   Anne Rowan: Díky, díky a ještě jednou díky. :)
Popravdě jsem nečekala, že můj textík tu bude tak rychle zveřejněn, proto jedno z horních díků připisuji tomuto.
Peklo ve svém příběhu příliš nepopisuji, neb další příběh se poté opravdu bude odehrávat "tam nahoře“, kde se doufám plněji rozvine dějová linie.
Jak jsi zmínil, v Pekle se opravdu všichni perou o moc, ale největší „bitky“ se odehrávají právě mezi hlavní čtveřicí, která společně vládne celému Peklu. Zmíněné intriky vyvstanou na povrch později (a že jich na hladině bude plavat spousta! ).
Text ještě stále dopisuji, ale mám pár kapitol sepsaných dopředu, proto v podstatě mohu využít tvé rady a opravovat chybky. :)
Řekla bych "neboj se", protože tímto stylem nudné příběhy opravdu znám a původně jsem zamýšlela kousek z lidského světa postrčit i do téhle částo. Nakonec jsem mu ale věnovala jeho vlastní kapitolu.
Ohledně popisu Pekla jsem dlouho váhala. Jenže se příběh odehrává na panství démonů, nikoliv v lávových dolech, nebo snad v mučírnách. I démoni jsou vlastně jen povýšenou aristokratickou šlechtou a mají jistou úroveň(alespoň tito, jež vládnou Peklu), nejsou jenom jakousi bandou, co vraždí velice ráda a z čistě sadistického pohnutku, protože se "jim jenom chce".
No, snad se mi další část povede už lépe. :)
Ann
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Opilí nocí
Bezejmenná
Klub Rezavých k...
Bob Cileček
Tydlibrky čuli ...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

Křišťálová koule
Dick
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr