obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2916010 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39817 příspěvků, 5843 autorů a 393388 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Síla paže ::

 autor Pahejl publikováno: 06.04.2014, 23:15  
K čemu jsou silné paže, když vás ostatní snadno přechytračí?
 

„Mé ruce…“

„Ano, příteli, vidím je.“

„Jsou… tak velké.“

„Proti nim jsou ty mé jako ručky dítěte.“

„Tak silné, jako celé mé tělo. A přesto…“

„Povídej.“

„Když semknu dlaně v pěst, jsou jako dvě kladiva. Když někoho udeřím, jako by na něj padla hora. A přesto jsem je nedokázal ochránit.“

„Co se stalo? Proč sedíš zde, obklopen vlhkou zdí a mřížemi?“

„Přišel muž. S penězi, které jsem tou dobou tolik potřeboval. Slizký had to byl!
Sliboval, nabízel, smál se a přátelil. Nedokázal jsem se mu ubránit. Měl také sílu. A jeho svaly byly mohutné. Ne však na těle, nýbrž v ústech! Přemohl mne a já přišel o všechno. Neuváženě jsem udělal svou značku pod smlouvu. Sotva jsem přečetl ta velká písmena, a těch malých, schovaných, jsem si nevšiml.“

„Podvodník.“

„Ano. Soudil jsem se, avšak pravda nikoho nezajímala. Pravda -“

„Je dnes kulatá a září zlatě.“

„Ano… A on jí měl plné měšce. Rád se o ni se soudci rozdělil, používaje při tom moci svých úst.
Vzali mi vše. Dům zabavili a ženu s dítětem odvlekli na trh s otroky, kde ji nahou vystavovali chtíči v očích tlustých kupců. A já tomu nedokázal zabránit.“

„A proto jsi zde? Proto sedíš naproti mně na tvrdém kavalci?“

„Ne. To není ten důvod. Jediné, co mi zůstalo, byly mé ruce. A já se je rozhodl použít.
Našel jsem toho podvodníka. V noci jsem navštívil jeho honosné sídlo, ve kterém si užíval luxusu a kurev. Ukázal jsem mu, co je to pravá síla! Svaly pravého muže! Zabil jsem ho. Vytrhl jsem mu ty jeho prokleté svaly z úst a v záchvatu krvavého šílenství, jako dávný pohan, který získával sílu z nepřítelova srdce, jsem je pozřel.“

„Ach, jak poetické.“

„Mlč! Ty jsi jen obyčejný vrah a zloděj. Ničemu nerozumíš. Nejsem jako ty! Kéž bych byl… V době mé pomsty si totiž užíval s macatou děvkou. Ale já nejsem vrah. Nejsem! Nechal jsem ji žít, nahou, chvějící se napůl hrůzou a napůl vytrácejícím se vzrušením, vzlykající v koutě a strachující se o svůj nuzný život.“

„Chyba!“

„Ano, teď už to také vím. Ale stejně bych jí neublížil. Naplnil jsem kapsy zlaťáky a utíkal na trh, zachránit svou rodinu. Vykoupit ji z mého omylu. Ale už tam na mne čekali. Sotva jsem stačil doběhnout ke své ženě. Natahovali jsme k sobě ruce, dotkli jsme se konečky prstů… a někdo mě povalil na zem.
Odhodil jsem ho stranou, ale stráží bylo víc. Křičeli na mě, ať se vzdám, a já se v záchvatu šílenství a beznaděje jenom smál. Přicházeli a já je svýma velkýma rukama posílal k zemi. Žádný mne nepřemohl.
Vytáhli meče a obušky. Bili mne a sekali, avšak já se jednoho ostří zmocnil a roztančil se v tanci smrti. Tolik jich bylo. Nemít meč, mé dvě ruce by proti těm tuctům neměly šanci. Sápali se po mně, trhali oblečení i maso. A já jen sekal a náměstím se rozléhal můj smích, smísený s jejich nářkem.
Brzy jsem stál sám, vprostřed rudého ulepeného koberce, obklopený usekanými končetinami, mrskajícími se jako ryby na souši, oděn více krví nepřátel, než svými šaty.“

„Nádhera! Kéž bych tam byl. Jsem tak vzrušený! Jsi úžasný! Jsi božský!“

„Jsem jen barbar! K čemu mi to bylo?! K čemu mi jsou velké ruce v dnešní době?! Dnes vládnou jiné svaly. Ty v hlavě. Teď už to vím. A i oni je proti mně použili.
Přišli se sítěmi a řetězy. Povalili mne na zem a mlátili tak dlouho, dokud jsem neupadl do bezvědomí. A já se celou tu dobu díval do očí své ženy, jelikož jsem věděl, že ji už nikdy více na tomto světě nespatřím.“

„Jen se vyplakej, příteli. Nejsi první, ani poslední, kdo roní slzy v cele smrti.“

„Kvůli sobě nepláču. To kvůli těm, které jsem zklamal. Chtěl jsem pro ně jen to nejlepší… a místo toho je čeká otroctví a nekonečná lopota a na mne oprátka kývající se ve větru, šeptající mé jméno.“

„Žel, dnes již není doba hrdinů a ocelových svalů.“

„Není. Dnes vládnou lži, mince a vypočítavá mysl. Silní vymírají, protože jsou moc hloupí a nepotřební. To ti slabí, vychytralí, jenž vědí, kdy si stěžovat a kdy klamat, kráčející přes mrtvoly, dnes hýbou světem. Bezpečně schovaní v pevnosti, jejíž hradby tvoří zákony a nepřehledné smlouvy.“

„Tak tak. A ty jsi žel jeden z těch prvních. Jen další oběť dnešní doby, jejíž silné tělo bude zítra krášlit nádvoří, zkrocené konopným lanem současnosti. Pochmurný pohled pro ty, jenž vědí a lhostejný pro ty ostatní.“

„Chce se mi spát, jsem tak unavený. Tak unavený…“

„Jen jdi. Posledněkrát. Nech si o nich zdát. Ještě jednou.“

„Nechám. Naposledy, dokud se s nimi nesetkám v posmrtném životě a opět je neobejmou mé ruce. Mé ruce…“


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 06.04.2014, 23:15:07 Odpovědět 
   Zdravím.

Textík to není špatný. Vlastně jde jen o dialog dvou vězňů, kteří byli odsouzeni na smrt. Náš hrdina (byť byl silný jako lev) doplatil na výmluvnost a vychytralost jiných lidí. Co na tom, že bránil svou čest a čest své ženy? Napsal bych, že jde o hezkou alegorii na jakoukoliv dobu, ve které vládne bezpráví, korupce, násilí a moc...

Jen mluva obou hrdinů se mi zdá trochu "neadekvátní" (vzhledem k místu a jejich původu), zní jaksi vznešeně a nepasuje mi do celkového vyznění příběhu (třeba i v rámci té či oné historické doby, ve které se toto povídání odehrává - byť o této době není v textu zmínka). Ona květnatost může být celkovému zpracování více na škodu, ale uvidíme, jak zareagují další čtenáři.

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti II:...
MademoiselleNoir777
Sloupový sál
Julia de Sena
Infúze na zážit...
Majrenka
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr