obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915140 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39107 příspěvků, 5703 autorů a 388177 komentářů :: on-line: 6 ::
obr

:: Osud prostých očí - Kapitola sedmá: Tajemství ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Osud prostých očí
 autor D. V. S. publikováno: 09.04.2014, 0:59  
 

Ještě dříve, než se slunce vyhoupne nad smaragdové štíty východních pohoří, vysouká se Vlasta zpod deky a spolu s prvními mžourajícími žlutými paprsky zapráší si na cestě za domem. Projde skrz les a dorazí do sousední vsi ještě docela časně. Zaklepe na první dveře, které se mu namanou; ty se téměř okamžitě otevřou a v nich se objeví šišatá hlava.Ta k němu, zdánlivě visíc ve tmě pod břevnem, promluví: „Co si přeješ, mladíku?“
„Pozdrav vás Pán. Prosím vás, znáte Lipenku? Měla by bydlet někde v této vesnici, nevím, kde přesně.“
Hlava se rozkýve nahoru a dolů v hlasitém smíchu. „Co to meleš? Jako by to byla nějaká holka! Cha, cha, to je přeci potok támhle na kopci.“
Vlasta nechá hlavu hlavou a odejde zeptat se jinam. Na návsi se poptá několika lidí přišedších k obecní studni pro vodu. Nikdo nebude vědět, kdo je Lipenka.
To je divné, přece jsem se úplně nezbláznil, řekne si pro sebe Vlasta. Projde celou ves, zavítá i do několika nejbližších vesnic kolem, ale nikdo nikde neřekne nic, než že je to potok „támhle někde“. Unaven dlouhým hledáním po několika hodinách sklesle a zaraženě zamíří zpět. Když se přiblíží trochu k vrcholu kopce, shledá ke svému překvapení, že se mu jde o mnoho lépe, už se unaveně nepovleče, ba dokonce si co chvíli poskočí; jeho kroky se maně otočí přímo směrem na pramen a on zaslechne tichý tenoučký zpěv. Jak se bude blížit, zpěv zesílí a odkryje v sobě tu nejkrásnější melodii, jakou kdy uslyší, a přímo nadpozemsky libý hlas jako by ho vzal za ruku a táhl k prameni. Zakopne a upadne, anobrž ani na okamžik nezpomalí, lehce vyskočí a bude následovat ty andělské tóny a rajský zvuk dál; zažije doslova pocit hudebního blaha.
To bude poprvé, co uslyší zpívat … vyleze na kopec, shlédne od lípy po proudu až k místu, kde se tůček rozdělí na potok a kratičké koryto vedoucí k malé tůňce ve stínu borovic a tam spatří … Lipenku, prozpěvující si k polední koupeli.
Jak se Vlasta dostane do těsné blízkosti, rozezná i slova písně.

„Odhoď svůj kříž
zanech bolest, tíž
nemáš, proč se bát
končí tvá strast
pusť své ovce pást
nemáš, proč se bát
vstaň, ať můžeš mě
k vláze následovat.

Pojď za mnou, pojď
k vodě se mnou pojď
duše žíznící
tužba tvoje
vyplněna je
duše žíznící
nebudeš již dál
v souši trpící.

Odhoď svůj kříž
nyní už sám víš
cestou k vodě teď
končí žízně
z Pánovy přízně
cestou k vodě teď
suché tělo pojď
duše, k vláze leť!“

Vlasta, zpěvem naprosto omámen, ucítí, jak z něj veškerá únava opadá. Sotva Lipenka dozpívá, vydechne dojatě: „To bylo krásné.“
Lipenka se docela klidně otočí a odpoví s něžným úsměvem: „Děkuji, nebýt tebe, nemohlo by to být krásné.“
On, nevzpomněv si na jejich první setkání, zmateně bezděky zvedne hlavu.
Lipenka se zachichotá a vyloží mu: „Krásu nevytvoří pero, jež ji píše, štětec, jenž ji maluje, ba ani hlas, co ji rozezní, nýbrž oko, které ji sleduje, ucho, které jí naslouchá, a srdce, které ji vnímá,“ a pak ještě dodá: „Takto nějak jsi mi to sám řekl.“
„Ach ano, už si vzpomínám.“
„Musel jsi být opravdu daleko, že ti trvalo dostat se sem tak dlouho.“
„Hledal jsem tě … Nebydlíš tam.“
Lipenka mávne rukou v ospravedlňujícím se gestu a nasadí provinilý výraz: „Vypadá to tak. Chtěl jsi mě někam mermomocí donést, tak jsem ti to umožnila.“
„Neměla bys ale zbytečně chodit. Proč nechceš, abych věděl, kde bydlíš?“
„Nepotřebuješ to vědět,“ mrkne na něj ona.
Vlasta vzdá své vyzvídání a přesune hovor jinam: „Pojď ven z vody, ať oschneš a můžeme jít k panu Střízlíkovi.“

Vlasta se ještě několikrát pokusí zjistit, proč má před ním poslední dobou tolik lidí nějaká tajemství ve zdánlivě prostých záležitostech. Dokonce se zeptá i staré knihovnice, která mu pochmurně řekne, že není ta, kdo by mu to měl říct. Několikrát zůstane s Lipenkou až do noci v marné naději, že sama ustoupí a jako první zamíří k domovu, takže se on konečně dozví, odkud Lipenka pochází. Lipenka to však nikdy neudělá a nezmění své chování ani dlouho po setmění; Vlasta na ní neshledá žádnou známku sebemenší nervozity ze zloby rodičů za pozdní příchod (sám za to dostane vynadáno hned několikrát).
Že by byla sirotek? Nebo snad dokonce toulavá dívka? napadne mu jednoho večera těsně před upadnutím do spánku; ale nevypadá na to přece, opáčí zrovna proti své úvaze, vždy vypadá upraveně, jako by ji snad česalo dvacet služebnic. Nakonec usoudí, že je Lipenka buď šlechtična, anebo skrývá něco, za co se stydí, a do čehož jemu nic není. S tímto závěrem pokojně usne.
Další den bude na léto neobyčejně mrazivý a on se rozhodne, že toho využije, aby si vystřelil z žebráka Trepky, po celé vsi ode zdi ke zdi největšího pitomce.
„Hej, Trepko! Chceš pětku?“ vzbudí ho.
Trepka se sobě vlastním naivním výrazem horečnatě kývne. Vlasta přejde ke kašně a hodí do ní knoflík: „Tak si pro ni skoč!“
Chudák, nevědě, že na dně studené vody nečeká peníz nýbrž pouhý knoflík, skočí do kašny, jen to žbluňkne.
Vlasta to ještě tu hodinu převypráví se smíchem Lipence: „… a to bys měla vidět ten jeho hloupý obličej, když zjistil, že teď v tom příšeří, jejž jsem za sebou zanechal, když jsem vylezl na kopec, bude mrznout zbytečně!“
Avšak nestihne se ani zlomyslně zasmát, poněvadž mu Lipenka vlepí facku, že se mu hlava málem otočí dokola. Pohlédne na ni; skoro se vyděsí, když spatří její rozzlobenou tvář. Lipenka zaskočeného Vlastu hořce vyhubuje: „Co to děláš! On je přece také dobrý člověk. Jsi snad pro svou chytrost lepší než on? Chováš se jako hulvát! Opravdu jsi mě zklamal! Myslela jsem, že jsi dobrý člověk, ale teď vidím, jaký jsi ubožák! Ano, ubožák!“
Vlastův pocit triumfu a radost z povedeného vtipu se rázem změní na největší hanbu a stud. Dokonce dojde v mysli tak daleko, že by se nejraději propadl do země, a okamžitě mu začne být líto chudáka Trepky.
Sklopí hlavu do dlaní a upřímně a skutečně nešťastně řekne: „Zachoval jsem se hanebně, stydím se za to,“ a okamžitě mu probleskne hlavou: tak šlechtična to také není, copak by šlechtična měla tak silné pochopení pro chudáky?
Bezprostředně po tom se odebere zpět na náves, protože nedokáže snést Lipenčin tolik pokořující pohled. Staví se doma, kde rozdělí své úspory na polovic. Jednu polovinu vezme sebou. Jakmile dorazí na skrovné prostranství, uvidí žebráka Trepku sedícího schouleného na lavičce u kašny třesoucího se zimou a brekem. Přistoupí blíž a vztáhne ruku na ten uzlíček neštěstí: „Trepko.“
Ten se po něm zlostně ožene a zahuláká: „Nech mě! Copak ses nepobavil dost?“
Vlasta poodstoupí a znovu ho osloví, tentokrát protáhle a prosebně: „Trepko.“
Trepka se na něj podívá obrovskými uslzenými bulvami.
„Omlouvám se. Nezachoval jsem se k tobě dobře. Tady máš nějaké peníze a utíkej se ohřát támhle do té putyky.“
Trepka se nedůvěřivě zamračí: „A co pro to musím udělat?“
„Odpustit mi,“ prohlásí Vlasta posmutněle.
Když Vlasta podruhé toho dne vyrazí do kopce k prameni, bude se už cítit lépe, jako by mu spadl kámen ze srdce. Teď už je mou starostí jen vysvětlit to Lipence, řekne si. Jakmile však dorazí na mýtinu kolem vrcholu, vrhne se mu Lipenka do náručí s takovou prudkostí, až z toho zavrávorá o krok nazpět.
„Měla jsem strach, že jsem se v tobě zmýlila,“ špitne Vlastovi do ucha přímo s dětskou radostí.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 09.04.2014, 0:58:36 Odpovědět 
   Zdravím.

Příběh hezky pokračuje. Ta facka překvapila i mne (jako čtenáře)! ;-) Lipenka našeho hrdinu prostě zkouší a bůh ví, čím vůbec je... Dívkou? Vílou? Nebo i něčím víc? To příběh neprozrazuje... Pěkné popisy i dialogy (k věci). Některé události vyznívají jako určitá podobenství, ale proč ne? Na práci šotků jsem nenarazil (kromě té facky mne nic okatého - ze strany šotků Překlepníčků - neplesklo do tváře).

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 11.04.2014, 17:53:36  
   D. V. S.: ahoj, díky moc, jsem rád, že jsem zatím nezklamal...
ano, podobenství se celkem často snažím do svých próz vměstnat.... podobenství si jako literárního i filosofického žánru hodně považuji :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Cindy Michelle
(15.4.2019, 13:19)
Banhoff
(13.4.2019, 11:10)
Luigi 69
(9.4.2019, 14:33)
anal
(6.4.2019, 14:58)
obr
obr obr obr
obr
TAJEMSTVÍ, KTER...
KlaraViznerova
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Lidé
dida
obr
obr obr obr
obr

Na dno (2/2)
Ashlley
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr