obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915412 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39582 příspěvků, 5748 autorů a 390728 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Život - kapitola 2. ::

Příspěvek je součásti workshopu: Má vlast!
 autor Peťan publikováno: 09.12.2006, 17:06  
Tak a máme tu pokračování příběhu Milana Hváčaly. Snad se bude zamlouvat.
 

„Určitě jsme museli putovat dlouho,“ pomyslil si Milan, když se probudil celý odpočatý. Prohlížel si sídlo krále králů ke kterému mířili. Byla to nádherná stavba. Tyčila se nad ostatní krajinou. Celé sídlo obepínala silná zeď s címbuřím. Za branou bylo nádvoří, které bych mohl přirovnat ke Svatopetrskému ve Vatikánu. Celá stavba byla zhotovena z bílého mramoru. Působila, jakoby byla ze slonoviny. Hlavní vchod se vyznačoval ohromno bránou, ale na tu dálku nebylo moc dobře vidět.
Ostatně sama stavba byla vidět na stovky kilometrů daleko, ale to nemohl Milan vědět, neboť celou cestu prospal. U brány, jež byla celá zhotovena ze zlata, patrně mistrná práce mistrů trpaslíků, stála hradní stráž. Ale na této čestné stráži nebyli obyčejní lidé, ale elfové. Elf je bytost podobající se člověku, ale svým vzrůstem je asi o třetinu menší, než dospělý člověk. Má zašpičatělé ušní boldce a když promluví, tak posluchači neznající elfštinu, může připadat, že jenom zpívají neznámým jazykem. Ano jejich jazyk je spíše zpěvný, než mluvený. A nejzajímavější je, že jsou lehoučcí, jako pírko. Mají tutíž výhodu v boji, když chtějí nepřítele překvapit a plíží se nenápadně k němu.
A proč jsou na čestné hradní stráži? Neboť, je na ně daleko větší spoleh než kupříkladu na trpaslíky. Trpaslík, je bytost, která se také podobá člověku, ale jeho vzrůst je jen třetinový oproti člověku, takže je menší, než elf. A také mají husté plnovousy, které mají skoro až na zem. Když promluví, tak se může zdát, že někde zahřmělo. Ale není se čeho bát. V jádru jsou to dobráci. A naopak od elfů jsou trpaslíci dost obloustlí. Ale nikdy! Opakuji NIKDY! Se nesnažte jim sebrat pracně vytěžené zlato, dokud z něj nevyrobí nějakou krásnou věc, kterou by mohli prodat, případně darovat. Její slabostí je jejich silný apetit, proto jsou tak obézní. Naopak jejich největší předností, kterou by jim mohli závidět i elfové, je,znalost těžby drahých kovů a kamenů a dokážou je mistrně opracovávat. A hlavně jsou to zdatní válečníci. Jejich oblíbenou a jedinou zbraní je dvojsečná sekyra.
Ale vraťme se k elfům. Jejich hlavní zbraní je lehoučký luk (jako oni sami) a toulec s šípy, jež je kouzelný. Tudíž je stále plný šípů. Ne jednomu elfovi se v boji vyplatil tento zázračný toulec. Elfové jsou navíc velmi vzdělaní a mají schopnost komunikovat s přírodou.
A nyní se pomalu vraťme k samotnému sídlu. Něco mi říká, že se s elfy a trpaslíky během našeho příběhu ještě potkáme.
Samotná brána hradu je vysoká nějakách pět metrů a za bránou je ještě dlážděná cesta z červených rubínů mířící až k hlavnímu vchodu. U hlavního vchodu stála nějaká bytost, ale na tu dálku ji nepoznávám. Postavení sídla oproti hradbám bylo značně výš. Umístění hradu bylo provedeno ze strategických důvodů. V sousední zemi byly zlé bytosti, ale naštěstí se jedná o pozemní bytosti – neumí létat. Jednoduše, kdyby se nepřítel dostal za hradby, tak stále není u hradu a musel by stoupat po přímém svahu vzhůru. V takovém případě se zmobilizuje hradní obrana (v které jsou mistři lučišníci - elfové). Během několika vteřin zastihne nepřítele nekončícím přívalem šípů. Ale nyní zpátky k Milanovi.
Milan stál už sám před bránou a díval se na hrad. Už se těšil, že se již brzy projde tou překrásnou bránou. Cent musel zůstat před branou, protože hrad je pro bytosti, jejichž maximální výška je pět metrů (nebo - li jako samotná brána). A cent byl krapánek větší. Byl si vědom toto, jaká povinost mu náležela. Měl přivést chlapce až k hradu a pak se měl zase vrátit do lesa odkud vyrazili.
„Přeji ti mnoho úspěchů a doufám, že se napravíš!“ volal na chlapce rychle mizející Cent.
„To je ale rychlost.“ pomyslil si Milan, když zahlédl svého nového a vlastně prvního přítele mizet po pár krocích téměř za obzorem.
„Kdo jsi a co tu hledáš?“ otázal se nádherně zpěvným, ale přísným hlasem první elf jménem Kášul Janíčduk.
„Já jsem Milan a ten ent...“ už ani nedokončil větu, když ho druhý elf Pret Denfyrch přerušil.
„Ty jsi ten zlobivý chlapec, kterého k nám posílá velká Miantra, aby se tu naučil nebýt sobecký a pomáhat přátelům. A aby sis dokázal kamarády udržet. Je to tak?“ optal se Pret Denfyrch Milana a pozvedl obočí, jako by čekal odpověď a přitom jí už znal.
„Ano jsem to já. Co mám udělat?“ odvětil zklesle Milan.
„Tak zatím musíš jít k načemu vládci, který tě už očekává. Říkal, že se tu v těchto dnech objevíš. A nyní se už na nic neptej a jdi za naším velkým vladařem Kefranem.“ Vysvětlil Milanovi Kášul Janíčduk. Tu se oba elfové otočili k bráně a řekli současně záhadnou větu a brána se začínala otevírat. Milan se na nic neptal, neboť mu řekli, aby postupoval dále.
Když procházel kolem elfů, všiml si jejich slušivých světle zelených uniforem. Byly vzdušné, aby se válečník v nich nezpotil. Avšak byly také velmi přilnavé, aby nepřekáželi válečníku při boji.

Milan začal nejistě kráčet po naprosto dokonale vydlážděné cestě, jež vedla přímo k hlavnímu vchodu vladařova sídla. Nejistě se ohlížel za sebou a zjišťoval, že nikde v okolí cesty nikdo není. Tedy nikdo, koho by viděl. Šel po cestě dlážděné ze samých rubínů. Byla to nádherná cesta. Rubíny byly místo obvyklého červeného koverce, který se používá pro váznamné návštěvy.
Šel stále dále, ale také mu připadalo, že stoupá. Ano, předtím si to neuvědomoval, ale sídlo vladaře Života se nacházelo ve ohromné výšce. Bylo tak vysoko, že nebylo vidět ani samotné sídlo. Bylo totiž zakryté inverzí, kterou také určitě znáte, ale tato inverze byla jiná.
Když začal procházet touto inverzí, tak se mu najednou přitížilo, jako by jeho hlava vážila o sto kilo více. Navíc běžnou inverzi poznáme podle toho, že když jí procházíme, je kol nás vhko, ale tady nikoliv. Tato inverze připomínala spíše svou vůní jablečný závin Milanovy babičky, která ho měla moc ráda, jenže on jí stále ubližoval. Navíc pokud jste opravdu očekávali mlžný opar, tak to neznáte tuto inverzi. Podobala se více šlehačce, co se týče hustoty. A pokud jde o viditelnost, ta se rapidně snižovala. Barvu měla velmi podivnou. Takovou, jež Milan vůbec neměl rád. Jednalo se o tmavě modrou. Nevím, proč jí neměl rád.
Nicméně Milan postupoval stále vpřed, až vystoupal nad inverzi a pohlédl na sídlo vladaře. Bylo tak úchvatné. Jediný pohled by vám stačil, ale Milan věděl, že musí postupovat dále k hlavnímu vchodu vkladařova sídla. Stále střídal nedbale levou za pravou a naopak, než došel k ohromným dveřím, které byly celé tepané z ryzího stříbra. Byla zde patrná práce mistrů trpaslíků o nichž jsem se již zmiňoval (a na něž se během děje také dostane). Ale vraťme se k Milanovi.
Už stojí třed těmi nádhernými dveřmi, ale jako by se bál vstoupit. Jeho obavy se naplnily. Dveře se najednou otevřely dokořán a v tom uprostřed nich stála podivná bytost.
Jednalo se o bytost ve všech ohledech pogobná člověku. Až na hlavu. Jeho hlava byla býčí. Ano jednalo se o minotaura. Před hlavním vchodem stál minotaurus třímající ve své pravé ruce obrovité válečné kladivo. Jeho jméno je Meakl Vian. Na sobě měl slušivou světle zelenou uniformu, podobnou, jako mají elfové.
„Čehož si žádáž, bídný červe?“ otázal se minotaurus dívající se pohrdavě do země.
Milan se podíval na tu podivnou bytost a bez jakéhokoliv zaváhání, snad ze strachu o svůj bídný život, řekl: „Jmenuji se Milan Hváčal a vladař mě očekává. Jsem velmi zlobivý chlapec a byl jsem sem poslán velkou Miantrou.“ vystřelil ze sebe Milan a velmi vystrašeně pohlédl na minotaura.
Minotaurus ustoupil z cesty, aby měl Milan volný průchod a dodal: „Račte vstoupit a jděte přímo za nosem, dokud nedojdete do zrcadlové síně. Tam si musíte dávat veliký pozor. Nejsou to zrcadla, co znáte ze světa lidí. Tato zrcadla zrcadlí duši každého z nás. Přeji vám hodně štěstí. Tam většina dětí k nám poslaných „na převýchovu“ končí a už se nevrátí.
Až projdete touto síní, dáte se na konci vpravo po chodech. Opakuji vpravo!!! V žádném případě nechoď vlevo!“
Po této příhodě a vyslechnutí instrukcí se Milan zarazil a uvědomil si, že už opravdu jde o život. Ale v tom se najednou odhodlal, zaťal zuby a vykročil vpřed.
Ta zrcadlová síň, o které se zmínil minotaurus není obrazem skutečného obrazu, ale obrazem duše. A s tím může mít Milan problém. Je totiž velmi zlý.


 celkové hodnocení autora: 75.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 31 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Duhová princezna 17.02.2007, 20:46:01 Odpovědět 
   Možná by sis to mohl po sobě přečíst, ale jinak je to hezký.
 Sadman 15.01.2007, 18:43:19 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: ghost ze dne 13.01.2007, 14:17:41

   Jen k autorově reakci na Ghostův komentář - bez jakékoli kritiky díla pro mě osobně o autorovi dost vypovídá, když napadne kritika za to, že sám nic nepublikoval. A to je kritik na saspi.cz registrován pouze 2 dny...
No nic - názor, který zrovna nechválí se občas těžce snáší...
 ze dne 15.01.2007, 19:37:48  
   Peťan: Ale já to beru, jen tuším, že ghost je jeden známej o kterým je tento příběh. Ale každopádně kritiku beru. Kritika člověka posouvá dál. Jedinej důvod, proč jsem reagoval tak, jak jsem reagoval je ten, že dotyčný psal CAPSLOCK, což naprosto nesnáším.

Tolik k reakci.
 ghost 14.01.2007, 11:00:49 Odpovědět 
   Ano, Caps Lock. Snad proto, že jsem chtěl svá slova trochu "zveličit", píchnout do vosího hnízda, strčit ti zadek do mraveniště plného ostrých kusadel ... ! Ale to jen proto, abych Ti pomohl, postrčil Tě dál, aby ses nad tím musel zamyslet, a ne jenom si komentář přečíst a říci si: "No dobrý, jeho názor, jedu dál."
Snad se mi to povedlo, vzhledem ke Tvé okamžité reakci :-) ! Oceňuji Tvou snahu a odvahu pustit se do takové věci, jako je psaní knihy. Fandím Ti a myslím si, že takto tvrdý komentář Ti může spíše pomoci, než uškodit. Na co chodit kolem horké kaše? V ostatních komentářích je obsaženo prakticky to stejné, pouze podáno mírnější formou.
Máš na to, své psaní vypilovat? VĚŘÍM, ŽE ANO. ...zase ten Caps Lock, sorry! :-)
 čuk 13.01.2007, 15:10:09 Odpovědět 
   Takže: nečetl jsem první část .Začnu s tím kladným: záměr zapojit tam nezúčastněného pozorovatele je dobrý a dodal by příběhu novou dimenzi. Tys toho naprosto nevyužil ke kontrastu. Neznaje fantasy neodvážím se hodnotit otřelost, pouť chlapce mě docela zaujala, i ti tvorové okolo. Ale faktem je, že někdy použiješ výrazy naprosto nepatřičné a někdy zcela bezdůvodně odbočíš a zamotáš se a strhneš do ztráty rytmu celý průběh vyprávění Řada charakteristik je dost odbytá a někde zase rozvláčná. měl bys rozlišit to co vidí a pociťuje hlavní osoba a co komentuje vypravěč. Tady by mohl být i zdroj vtipu. Samozřejmě moderní slova do vyprávění nepatří, a právě v osobě kontrastujícího vyprávěče by mohla sloužit k určitému humoru. A vypravěč by mohl vytvářet s Milanem skrytý dialog. Zvlášt když pozorovatel děje, jímže je čtenář vždycky, se jaksi z druhé ruky dovídá něco velmi náhlého. Třeba ty poslední věty by mohly být odděleny a dány do dialogu či monologu vypravěči.Někdy tam vzniká humor samovolně a trochu i trapně. Samozřejmě chyby, nutno přečíst, opravit, vypilovat, ubrat tam, kde to přečuhuje a přidat tam, kde bys to mohl víc rozehrát a vybarvit
 ghost 13.01.2007, 14:17:41 Odpovědět 
   ZDÁ SE MI TO CELÉ PONĚKUD NAIVNÍ, CHAOTICKÉ, PŘÍBĚH TAKŘÍKAJÍC NEODSÝPÁ, NEČTE SE MI TO MOC DOBŘE. GRAMATICKÉ CHYBY, SLOVOSLED, OPAKOVÁNÍ SLOV ... TO ANI NEBUDU KOMENTOVAT. MUSÍM ZA 4.
P.S. ZKUS SI TO NEJDŘÍVE PO SOBĚ ŘÁDNĚ PŘEČÍST, MYSLÍM, ŽE POTOM ŘADU CHYB SÁM ODSTRANÍŠ.
 ze dne 13.01.2007, 16:06:06  
   Peťan: Musíš za 4?! Ovšem. Ty hodnotíš. jen jsem seč chtěl podívat na tvou tvorbu, abych mohl porovnat a je zajímavé, žes ještě nic nenapsal. Opravdu si myslím, že jsi mrtvý uživatel (prostě se zaregistrovat a házet 4-ky. Jestli máš něco proti mě, tak mi to napiš na férovku. jo a bývá slušností, psát bez capslock!
Rozhjodně mám vyššé uspěšnost psaní, jak ty!
 Petr.6.Suchy 31.12.2006, 23:43:00 Odpovědět 
   Někdy se rozkecám víc, ale teď snad jen.. hezký
 Ekyelka 10.12.2006, 16:41:35 Odpovědět 
   Já naopak žánru fantasy holduji velmi - už pěkných pár let. Musím však částečně souhlasit se Snáporazem. Ten text skutečně vyvolává úsměv na rtech...
Oč jde: když pominu gramatické chyby a nevhodně zvolená slova (inverze ve fantasy? opravdu se nedalo použít slov mlha, opar, dým, kouř?), samotný text působí roztříštěně. Časté opakování slov a slovních spojení, nešťastně zvolená jména elfů i samotných ras...
Jde totiž o to, že každý tuctový příběh se míhá elfy, trpaslíky, ogry/obry a dalšími bytostmi. Jistě, to všechno do fantasy patří, ale nechceš přeci psát tuctově, ne? Takže místo sličných elfů jsi mohl použít jiné přízvisko, možná přímo i jinou - vlastní - rasu. Už tím bys dílko ozvláštnil a ukázal: tohle je moje a nikoho jiného.
Další věc: dialogy. Proč třeba minotaurus Milanovi vyká a elfové tykají? Oba ho vidí poprvé, byť o něm už slyšeli, ale i tak, je to podivné.
A nakonec: samotný důvod Milanovy cesty ke králi králů - nezlob se, ale skutečně mi to připadá... dětské. I když píšeš fantasy, píšeš o skutečných bytostech, s duší, charakterem a psychikou - takže přeci jen pro příště se zamyslet, co by tebe samotného postrčilo k takové cestě a pak podle toho psát. Protože byť fantastický příběh, vždycky musíš mít reálný základ, stojící na pevných nohou. Jinak z toho máš rozprávku..
 Snáporaz 09.12.2006, 21:32:50 Odpovědět 
   Zaslzely mi oči, takřka o chlup jsem unikl smrti, kterou způsobuje ( a je to dokázané ) silný a několik minut neutuchající smích. Vlastně by věci podobného ražení mohly v jistém smyslu nahradit smichotvorné a bohužel ne zcela legální látky, kterých jsem se ovšem před čtením tvé věci vystříhal.
 ze dne 10.12.2006, 14:55:56  
   Peťan: Je to rozhodně tvůj názor, že hodnotíš tímto způsobem druhou kapitolu, aniž by sis přečetl první. A mimochodem jedná se o styl fantasy, tak nevím, proč to komentuješ, když tomuto žánru nijak zvlášť neholduješ. Ale to je taky jenom můj názor. Jinak ti vůbec děkuji za okomentování mého článku. Moc si toho vážím.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
PetitAte
(13.1.2020, 09:49)
Marcela41
(10.1.2020, 09:22)
Banik
(2.1.2020, 09:56)
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
obr
obr obr obr
obr
Eretea II - 6. ...
Garathea
Živý mrtvý
Hugozhor
Základy entomol...
roderick.s
obr
obr obr obr
obr

Být
Filip Vávra
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr