obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915012 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38927 příspěvků, 5681 autorů a 386632 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Dračí vládce III ::

 autor Zirvith Snicket publikováno: 10.04.2014, 11:40  
 

Hudyho pálilo celé tělo. „Nefunguje to?“
„Abys levitoval, nestačí jen vypít lektvar, musíš tomu taky trochu pomoct. Svou myslí ovládáš levitaci. Představ si, že se vznášíš.“
Hudy poslechl a zavřel oči. Bylo to pro něj náročné, jeho první pokus o levitaci. Ale tak usilovně se snažil, až se jeho chodidla po chvíli odlepila od podlahy.
„Já opravdu létám!“ jásal.
„Ještě to chce trochu cviku a uvidíš, jak ti to půjde. Dívej,“ ukázal Arcus na nápoj, který si také odlil do sklenice a napil se.
Levitovat začal téměř okamžitě, nemusel se ani příliš soustředit. V soustředění byl již poněkud zběhlý. Předvedl Hudymu, co všechno lze s tímto lektvarem provádět. Vznesl se do větší výšky než Hudy, otáčel se ze strany na stranu a dělal různé přemety a kotrmelce ve vzduchu.
„I když se jedná jenom o první stupeň, stále máš spoustu možností levitace,“ vysvětloval Arcus.
„To koukám. Určitě se budu pilně učit, abych co nejdříve zvládl takovéhle kousky, jaké mi předvádíš. Nechtěl bys mi nechat zbytek toho nápoje, ať můžu trénovat?“
„Ale jo, tenhle ti rád ponechám.“
Ještě nějakou dobu tam tak blbli a snažili se levitovat, dokud účinnost lektvaru nepominula. Pak si Hudy sebral zbylý nápoj a odkráčel k sobě do pokoje. Arcus osaměl.
Knihovna byla tak velká, že se nedalo dohlédnout na konec místnosti. A těch regálů, co tam stálo. Všechny byly přecpány všemožnými knihami – našly se tu různé návody a příručky k výrobě lektvarů, k provádění rituálů, nějaké encyklopedie, slovníky, knihy o historii země, ale i obyčejné čtení všelijakých příběhů. No vybrat si tady mohl každý. Tohle byl ráj pro všechny knihomoly. Arcus zde trávil mnoho času, a přesto neznal všechny zdejší knihy.
Rád se procházel mezi regály, vnímal vůni starých knih, občas do některých nahlédl. Když ho nějaká zaujala, vytáhl si ji a sedl si s ní ke stolu, kde si ji prostudoval. Případně si ji vzal i do pokoje, kde měl obzvláště klid na čtení.
Najednou uslyšel výkřik. Ozvalo se to jen kousek od něj! Rychle přiběhl k vedlejšímu regálu a spatřil na zemi hromadu popadaných knih. Nejprve na ně zíral, nevěda, co se stalo. Poté se z hromady vynořila dívčí hlava. Výrazné brýle, černé vlasy svázané do dvou copů, kulatý obličej.
„Adino? Co ty tady děláš?“ nevěřil Arcus vlastním očím. „Co se tady stalo?“
Šestnáctiletá dívka menší postavy se zvedla ze země. „Ahoj, Arcusi,“ pokusila se na tváři vytvořit úsměv. „Já jen... Něco hledám a náhle se na mě vyřítily všechny knihy z tamté police.“
„Ty jsi ale nemehlo, to ti teda povím.“ Arcus se sklonil a vzal do ruky nejbližší knihu, která ležela u jeho nohou. „Musíme to tady urovnat.“ Podíval se na obal knihy, na níž se rýsoval modrý nápis „O lidech Rolionu“ a vložil ji zpět do regálu.
Adina byla až moc malá, nedosáhla na vrchní police, proto musel většinu knih urovnávat Arcus. Adina mu knihy alespoň podávala.
„Příště dávej pozor,“ káral ji, když zařazoval jednu knihu po druhé.
„No jo, vždyť já vím. Byla to jen... nehoda.“
Adina byla stále ne moc zkušenou čarodějkou, také často vysedávala v knihách a sama studovala. Chtěla se co nejvíce zlepšit a zesílit. Společnost příliš nevyhledávala, raději se tvářila nezaujatě. Dávala přednost zvířatům, hlavně těm vzácným, před ostatními čaroději i jinými bytostmi. Obzvláště si oblíbila drobné ještěry, které chovala a již pobíhali po celém sídle.
Arcus právě uchopoval jednu mohutnou knihu, kterou mu Adina podávala. Na tvrdé desce se rudě leskl nadpis „Legendy o dracích – Pravda a mýty.“ Arcus z knihy nemohl spustit oči, jak ho zaujala. Na pozadí byl vyobrazen strašlivý drak s rozevřenými křídly.
„Jakápak pravda a mýty?“ podivil se. „Vždyť draci jsou přece jen pouhé legendy, na nich nic pravdivého být nemůže.“
„Myslíš? Já o dracích něco málo vím, vždyť to jsou jenom trochu větší ještěři,“ zasmála se Adina. „Je zajímavé si myslet, jaké by to tady bylo, kdyby doopravdy žili. Ale všichni víme, že neexistují, a možná je to tak i nejlepší. Co by se stalo, kdyby nám tady začal řádit drak? A mimochodem, tuhle knihu jsem nečetla, třeba se tam dozvíš něco zajímavého. Jestli máš o ni zájem, tak si ji klidně půjč.“
„Jo, to udělám.“ Arcus si knihu o dracích odložil stranou a s Adinou zařadili zbytek popadaných knih do polic.
„Tak a je to. Moc ti děkuji za pomoc!“
„To nic nebylo. Rád jsem si s tebou popovídal.“
„Arcusi, nevyznáš se náhodou ve věštění?“ zeptala se náhle. „Hledala jsem tady nějakou knihu, co by mi mohla poradit, ale nic jsem nenašla.“
„Zajímá tě věštění? Někde jsem tady nějaké vhodné knihy viděl... Moment.“ Arcus zmizel mezi regály a za chvíli se vrátil se třemi svazky v rukou. „Dívej, tady. Věštecké rituály, Věštbou k úspěchu a Naučte se věštit. Tyhle knihy si prostuduj a určitě se v nich něco dozvíš.“
„Jsi milý. Ještě jednou ti velmi děkuju. Sama bych to tady hledala kdoví jak dlouho.“
„Udělala bys lépe, kdyby sis našla nějakého mistra. Ten by tě všemu jistě naučil. Já moc dobře vím, jaké to je, studovat sám. Mistra sice mám, ale nevěnuje se mi tolik, co bych potřeboval. To víš, má hodně práce. A samostudim také není špatné.“
„Díky za radu, ale najít si nějakého mistra není jednoduché. A nejsem jedna z těch, co chodí za staršími a zkušenějšími čaroději a žádají je, aby se stali jejich mistrem. Taky proč to dělat, když se můžu učit sama, že? Já si budu muset vždy nějak poradit, nerada se spoléhám na ostatní.“
Arcus si povzdechl. „No nic, tak studuj. Třeba se za tebou zase stavím a ty mi povíš, jak jsi pokročila s tím věštěním.“
„Dobře! A ty mi pak řekneš, co ses dozvěděl o dracích,“ usmála se Adina.
Arcus vylezl z knihovny s tlustou knihou v ruce. Hleděl na kresbu draka a zamyšleně pochodoval tam, kam ho nohy nesly.
Draci... Přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdyby existovali. Kdyby jen tak volně létali nad Rolionem. Jaké by asi bylo, moct se jich dotknout? Létat na nich? Když nad nimi uvažoval, začínali ho tihle tvorové fascinovat.
Ani si neuvědomil, že stanul před Silovou pracovnou. Chodil tady už tolikrát, hlavně jako malý kluk, že cestu sem znal již nazpaměť. A nějak se tu dostal i teď. Měl to místo rád, mohl si v klidu popovídat se svým bratrancem – jeho mistrem, a schovat se před okolním světem. Navíc Silova laboratoř ho přitahovala i sama o sobě. Měl zde různé lektvary a dělával tady spoustu pokusů a kouzel.
Opatrně otevřel dveře a nakoukl dovnitř. „Sile?“
„Arcusi? Jen pojď dál,“ pozval ho.
Sil postával u jednoho ze stolů, na kterém měl několik lahviček s nejrůznějšími tekutinami, a na němž prováděl svůj výzkum a pokusy. Nebyl v místnosti sám – byla zde i jeho asistentka, devatenáctiletá zrzka s pihami, Rysa. Pomáhala mu ve všem, co bylo potřeba. Asistovala mu s radostí, měla tuhle práci ráda.
Arcus Rysu dobře znal, trávila celou věčnost v této pracovně. Byla Silovou blízkou kamarádkou, alespoň to tak vypadalo, a Arcus ji také považoval za svou známou.
Zamířil na své obvyklé místo, na pohovku obklopenou stoly, skříněmi a knihami. Byl to takový útulný kout, kde nikoho nerušil a nikdo si nevšímal ani jeho. Vždy, když potřeboval, tak si sem zalezl a něco studoval nebo jen tak odpočíval.
„Tak jak dopadla levitace?“ zeptal se Sil s pohledem upřeným na skleněnou nádobku s nějakým lektvarem.
„Docela fajn. Hudy si s tím napřed musí trochu pohrát, než přijde na to, co a jak. Ještě mu to tolik nejde, vždyť to byl taky jeho první pokus o létání.“
„On se to časem naučí.“
„Já vím. Dal jsem mu zbytek toho lektvaru, on s ním někam zmizel a už jsem ho neviděl,“ zasmál se Arcus. „Teď od něj bude aspoň na chvíli klid.“
„Přišel sis sem číst?“ otázala se Rysa, když si všimla knihy, se kterou si lehl na pohovku.
„V knihovně jsem objevil jednu knihu o dracích, tak jsem si ji chtěl přečíst,“ odvětil.
„Odkdy tě zajímají draci? Arcusi, znám tě dost dobře,“ namítl Sil, „ale nepamatuji si, že bys někdy mluvil o dracích.“
„Protože jsem nikdy neměl možnost se o ně zajímat. Ale tahle bichle se mi nějak zalíbila a rád bych se dozvěděl něco o těchto legendách.“
„Zrovna draci?“ divila se Rysa. „Chápala bych spíš, kdyby tě zajímali elfové nebo jednorožci, taková zvláštní stvoření, ale jsou aspoň skutečná. Kdežto draci žijí jen v legendách. Kdysi prý existovali, ale je to už hrozně dávno. Já sama na ně moc nevěřím.“
Arcus se pohodlně uvelebil na pohovce a otevřel knihu, připraven ke čtení. Dozvěděl se o tom, že draci obývali Rolion před dávnými časy, spolu s čaroději i lidmi. Draci byli mocní a pro spoustu bytostí byli hrozbou. Nikdo, čaroději ani dokonce elfové, je nedokázal zkrotit. Dělali si, co chtěli. Většinou žili v ústraní od všech živých osob, ale někdy napadali i obyvatele Rolionu. Ale to vše se jen říkalo. Byly to pouze pověsti.
Začetl se do příběhů o dracích, co se o nich povídalo. Dostal se i k legendám, vyprávějícím o činech hrdinských čarodějů – některým se tenkrát povedlo zabít draka, jiní získali dračí dráp nebo zub, jiným se na drakovi podařilo udržet a vzlétnout s ním.
Být takovým hrdinou... To musí být pěkné, zamyslel se. Ale bohužel nežijeme v minulosti. V dnešní době tu můžeme potkat maximálně tak jednorožce. Tihle sněhobílí koni s jedním rohem byli sice poněkud vzácní, ale občas bylo možné nějakého jednorožce zahlédnout. Neschovávali se tak jako elfové, ale nikdo kromě elfů si je nedokázal ochočit ani na nich jezdit. Byli velmi krotcí, ale zároveň tak krásní! Arcus je také párkrát viděl – když se před ním nějaký objevil poprvé, nemohl z něj spustit oči, jak byl nádherný.
Odložil knihu, aby si na chvíli zdříml. Přestával slyšet hlasy Sila a Rysy, které k němu doléhaly. Vnímal jen příjemný pocit ze sna, který k němu zvolna přicházel.
Jakmile otevřel oči, rázem zapomněl, o čem se mu to vlastně zdálo. Tak nad tím jen mávl rukou a vrátil se zpět do přítomnosti.
„Už jsi vhůru?“ zaslechl trochu stále vzdáleně otázku, která nejspíše směřovala k němu.
Zazíval. „Jo.“
„Tak mi pojď pomoct. Zrovna by se mi hodil ještě jeden pomocník.“
Arcus vstal a přešel ke stolu, u něhož Sil s Rysou něco dělali. „Oč se jedná?“
„Snažíme se o rituál k posílení moci. Na tohle by nás měl být lichý počet, aby to bylo ideální. Takže, Arcusi, stoupni si semhle.“ Sil si vzal do jedné ruky stříbrný rituální nůž, druhou uchopil Arcusovu dlaň. „Bez krve se to neobejde.“ Řízl jej do dlaně a nechal odkapat pár kapek do připraveného poháru. To samé udělal i Ryse a pak sobě.
V poháru smíchal s krví ještě další potřebné suroviny, na podlaze vytvořil křídou magický kruh, do něhož si stoupli a chytili se za ruce. Pohár se nacházel uprostřed nich. Sil pronesl rituální zaříkávání, poté se všichni postupně napili z poháru. Celý proces trval více jak půl hodiny.
„Tak a je to. Oběma vám děkuji za asistenci. Teď bychom měli být všichni o něco silnější. Je to hodně těžký a složitý rituál, který může čaroděj vykonat jen jednou za deset let. Na to si pamatujte. Já sám ho letos zkoušel poprvé. Pevně doufám, že jeho účinky na sobě pocítíme.“
Arcus se jen pousmál. Nějakým rituálům na posílení moci příliš nevěřil, ale když to udělá Silovi radost, tak proč se k nim nepřipojit.
„Tak já zase mizím,“ oznámil Arcus, vzal si knihu a vyšel ze dveří. Otevřel si ji na straně, na níž skončil a za chůze pokračoval ve čtení.


 celkové hodnocení autora: 80.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 10.04.2014, 11:40:32 Odpovědět 
   Zdravím.

Líbí se mi, žes přidala do textu určité detaily. Celé povídání je hned krapet "přiléhavější" a čtenář se může svým způsobem položit do děje... Ale ještě to není ono, chybí mi tu špetka tajemna, strachu, obav, chybí mi tu onen pomyslný "tažný kůň", který Ti pomůže vést příběh požadovaným směrem. Zatím je to stále o kouzlení a o lektvarech. Jak se zdá, postav zvolna přibývá, ale chybí jejich výraznější rozdělení (aby je čtenáři nerozlišovali jen podle jména). Ale věřím, že k tomu dojde, stále bych bych bral toto povídání jako úvod do příběhu...

Na práci šotků jsem dnes příliš nekoukal. Nic výrazného mne neplesklo do tváře a pokud jsem něco přešel, půjde patrně o nějakou prkotinu (pokud Tví šotkové nevlastní ony růžové brýle a nepověsili mi je na nos, když jsem Tvůj text četl).

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Ještě mne napadlo, kde Tví hrdinové pobývají? Ve škole? V nějakém domě pro mladé kouzelníky? Učí se sami nebo za pomoci mistrů? Jaké postavení mají ve společnosti ve Tvém fiktivním světě?

Na draky se těším, určitě okoření celé vyprávění a třeba i pěkně zamotají děj, protože doufám (ve skrytu duše), že i draci budou mít rozdílné charaktery a mít i rozdílný pohled na svět lidí. Prostě, oživit by to chtělo a basta! Ať se daří...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
memeks
(11.12.2018, 05:24)
světýlko života
(8.12.2018, 20:27)
Klara Marta
(6.12.2018, 19:05)
Visla
(24.11.2018, 17:12)
obr
obr obr obr
obr
Absťák
Danny Alonso
Víla z láhve od...
mandragora
V ohrožení (5.č...
alri
obr
obr obr obr
obr

Příběhy o smrti - Rodinnej/Rak...
DaNdÝ
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr