|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: PROKLETÍ RŮŽOVÉ PONOŽKY I. ::
| První díl příběhu o tom, co se může stát, když dostanete balíček s jednou malou růžovou ponožkou...... (o= |
| |
|
|
Můra zaklepala na okno a vlétla dovnitř. Chvíli se jen tak točila kolem zářícího lustru, ale pak si jako první ze svého druhu uvědomila svou pošetilost a opustila kult ŽHAVÉ ŽÁROFFKY a snesla se níž. Bylo nádherné pozorovat svět-je tak úžasný. Stačí jenom zapomenout na své povinnosti vůči kultu a rozhlížet se. Lidé mají zvláštní smysl pro estetiku, napadlo ji. Prolétla nad pracovním stolem s monitorem, haldou papírů a jednou malou růžovou ponožkou. Pohlédla na podlahu a zhrozila se. Pokud si pamatovala, lidské tělo vypadá jinak. Rozhodně nemá tolik kousků a tak daleko od sebe. Jenom nepanikařit, říkala si můra a zoufale, opilá strachy, se rozlétla k oknu. Musí co nejrychleji zmizet. Představená kultu...kultu? Ona se ho přece zřekla! Co bude dělat? Založí vlastní? To by přidala další lež do nádoby na náboženství. Dá se na dráhu ateistky, ano! Bude kázat o zbytečnosti náb- Vzduch se najednou obohatil o směs plynů s pronikavou vůní ovoce. Můra ztratila vědomí a havarovala na podlahu. Tam ji políbila gumová podrážka. Byla to láska na první dotek nikdo je od sebe dlouho nemohl odtrhnout.
***
Milan spal. Jeho mobilní telefon se vzrušením doslova klepal, protože se až příliš dlouho těšil na novou sms. A jeho majitel spal. Co se mu asi zdá? přemýšlel telefon. Včera jsme byli na večeři. Naproti nás seděla mladá žena. Jaký měla mobil? Že by véčko? 164 000 barev vnitřní a 64 000 barev vnější displej, slot pro paměťovou kartu a 40-ti hlasé polyfonie......Třeba mu ta žena píše-ze svého MOBILU! Telefon poprvé ve svém životě zalitoval, že nemá ruce. Ať se vzbudí, Ať se VZBUDÍ, AŤ SE VZBUDÍ! A Milan spal. Telefon si začal zoufat. Kdoví, jak dlouho v něm ta zpráva vydrží... Nevěděl chudák nic o platnosti sms. Neberme mu jeho nevědomost, on za to nemůže, chybu hledejme u výrobce... Ale copak? Mobil si rázem vzpomněl. Jak se mu to mohlo vykouřit z antény? Budík...dovolil telefonu hystericky zpívat o probuzení. A Milanovo tělo začalo rozespale tancovat. Víčka se odlepila od sebe-stejně ochotně jako milenci. Mysl kontrolovala všechny systémy a zavírala dveře krásným pocitům. Teď je čas na denní život..plný...plný. Milan byl velmi spokojený se službami svého mobilu. Možná, uvažoval tiše, že bych mu měl konečně dopřát dlouhou dovolenou...pošlu ho tam...rychle... Ruka uchopila telefon a...
***
To bylo divné...říkal si mobil a ležel na jídelním stole vedle chleba, snídal. Milan se tvářil nejistě a s každým podezřelým zvukem se vrhal pod stůl; snídal na zemi. Na co asi myslí? zajímal se příliš zvědavý mobil a přemýšlel, co že bylo v té sms. Jeho nabíječka už ho téměř nakrmila a on se cítil dost silný na malou úvahu-ne však delší než 160 znaků. Ozval se zvonek a pošťákův hlas.
"Hey, Milane, máš tady balík!"
Trvalo dlouho, než se Milan odvážil ke dveřím a ještě dýl, než je otevřel.
"Ahoj, Kubo," řekl s předstíraným klidem.
"Ahoj," odpověděl pošťák Jakub a předal zásilku.
"Díky."
"Nemáš zač....Děje se něco?" Otázka v obálce se známkou, doručená expres.
"Ne," odpověděl Milan rychle.
"Tak...zatím," řekl pošťák a opustil náš příběh...na chvíli.
Dveře se zavřely; krabice otevřela. Milan hrábl dovnitř a vytáhnul...
POZOR NA RUZOVOU PONOZKU stálo v té sms, vzpomínal mobil spokojeně.
***
-Ano?
-Tady Milan.
-Ahoj, Milane. Co potřebuješ?
-Dostal jsem zprávu od Honzy.
-A co hezkého ti píše?
-Pozor na růžovou ponožku.
-Pozor na růžovou ponožku...
-Jo, pozor na růžovou ponožku.
-Určitě?
-Jo.
-Opravdu?
-Ano.
-Tak to je v hajzlu...
-Proč?
-Zavolej své holce, napiš závěť a čekej návštěvu...
-Co to meleš za kraviny?
-Ty nevíš?
-Ptal bych se tě jinak?
-Nejspíš ne.
-Tak povídej, děsíš mě.
-Nepamatuješ na klub barevných ponožek?
-Ne.
-Bylo to na základce...ve třetí třídě.
-Já si nedokážu vzpomenout ani na to, co jsem včera obědval...
-To máš blbé.
-Jo, asi mám.
-Hele, viděl jsem v televizi zajímavou reklamu na tabletky, co když si je koupíš a budeš do sebe pravidelně cpát, pomůžou ti zlepšit paměť. A víš, co je super?
-Ne. Co?
-Že si musíš pamatovat, kdy je užívat.
-A?
-PAMATOVAT? Když vše hned zapomeneš?
-Jsou to léky na paměť, ne?
-To jo, ale vem si, že ty zapomínáš a proto si je koupíš..Jak si vzpomeneš na to, že je máš brát pravidelně? Hm?
-Když nad tím uvažuješ takhle, jak si vzpomenu, že je mám koupit?
-Vidíš, to by mne nenapadlo. Máš mizernou paměť, ale pálí ti to.
-Jo, jenomže zrovna teď mne pálí zvědavost.
-Ano?
-Nechceš mi něco říct?
-Co chceš slyšet?
-Třeba něco o růžové ponožce.
-Aha...je to symbol.
-Čeho?
-Smrti.
-Čí?
-Toho, co tu ponožku dostal.
-Chudák....dobře mu tak, ne?
-Ten chudák jsi ty, vole.
-A do prdele...co můžu dělat?
-Nic.
-Nic?
-Nic.
-Nic...
-Jo, absolutně nic.
-Proč?
-Ty si vážně nepamatuješ na třetí třídu?
-Ne.
-Měli jsme klub barevných ponožek. A každá barva něco znamenala.
-Budu hádat: růžová=smrt?
-Přesně.
-Proč jsem dostal ponožku až teď, když už dávno nechodím do školy a klub těch pitomých ponožek byl rozpuštěn?
-Mýlíš se, příteli, my ho nerozpustili. Vše, co jsme tehdy slíbili, pořád platí.
-A ta růžová?
-Něco jsi porušil.
-Co?
-Já nevím, něco...
-Zavolám Honzovi...............................
Náhle a bez předchozího varování Milan zavěsil. Upoutala ho televize. Ani nevěděl, že je zapnutá...ale to se mu stávalo pořád. Jednoduše stačí vypnout zvuk a (což mu šlo dobře) zapomenout na točící se elektroměr. Jak dlouho už tady ukazuji ty pitomé obrázky? ptal se TV set. Ale aspoň už si mě všimnul... Že by tu mrtvolu, co je ve mně, znal? No..snad mu ta hlava někoho připomenula...
***
Je to vůbec možné, že...byl...někdy ten bordel na zemi živý a já s ním chodil do hospody a říkal mu Honzo? Co komu udělal? Takový vtipný idiot a někdo ho rozseká....HRŮZA! Jak....jak...proč?! Bylo to kvůli té zasrané ponožce, co dostal? Ale ne, přece ho někdo nezabil jenom proto, že jako kluk patřil do klubu...to je blbost! Nebo není? Kdo všechno tam byl? Já, to je jasné. A dál? Honza, David...a kdo ještě? Zvonek!!! Proboha, není tam vrah? Ale no tak, přeci nejsi takový posera! No...jsem. Je lepší být zbabělec a naživu než..."Kubo? Moment, už jdu."
***
Dveře byly dokořán. Podlaha byla pokrytá vším možným. Známky soubo...Milana jste mohli vidět všude. Jeho hlava trůnila na jídelním stole vedle mobilního telefonu a v ústech...růžová ponožka.
***
To je teda super...zrovna já jsem musela šahat na to hovno! stěžovala si levá Jakubova bota. Nejdřív můra a pak tohle...to je ale den; samá krev a tak.. On snad nemá rozum!
A pošťák Jakub ji neposlouchá, má práci. Musí jít za Davidem. Někdo mu poslal balík. Expres.
Dnes podáte, zítra…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 12 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 35 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 62 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
