obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915265 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39351 příspěvků, 5725 autorů a 389629 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Posel smrti VIII: III - Křest ohněm 2. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti VIII - Lovkyně
 autor Lukaskon publikováno: 13.04.2014, 0:11  
Sakura a Parvati touží po tom dostat se na expedici do Tichomoří. Podaří se jim to?
 

Sakura předala Parvati mobil i list z obálky, kde bylo telefonní číslo. Parvati ho vyťukala a krátce na to slyšela vyzvánění.
„U telefonu Trevis Richardson,“ ozvalo se.
„Dobrý den, pane Richardsone, tady Parvati Singh. Volám, protože mě nebo spíše mému příteli přišel dopis od vás. Týká se to té expedice. Já chápu, že ten dopis byl zřejmě adresovaný mému příteli policistovi, ale já bývala voják a myslím, že bych byla vhodným kandidátem. Stejně tak moje kamarádka Sakura Sato.“
„To rád slyším, slečno Singh. Chcete se zúčastnit obě… Teď jak to ale uděláme… jste v Londýně?“
„Ano, jsme na okraji města, ale v centru můžeme být za pár desítek minut.“
„To určitě nebude nutné. Poslyšte, znáte Harlow? Londýnské předměstí v Essexu směrem na sever?“
„Znám. Na Mark Hall jsem chtěla učit tělocvik. Takže se sejdeme ve městě?“
„Ani ne tak ve městě jako spíše pár mil za ním. Jeden známý, shodou okolností rovněž bývalý voják, si vytvořil doma na zahradě překážkovou dráhu a ve sklepě má střelnici. Teď jak se tam dostanete – pojedete z Harlow do Spellbrooku a hned třetí dům po vaší levici je ten, který hledáte. Je to cihlový dům v typickém viktoriánském slohu a kolem dokola je živý plot. Pokud si nejste jistá, dejte mi tak hodinku než tam dorazím. Budu čekat před bránou a mám velký červený Hummer. Tohle auto nejde přehlédnout.“
„Dobře. Tak já počkám. Nashledanou.“
„Budu se na vás těšit.“ Parvati vrátila mobil i obálku Sakuře a ta se hned vyptávala.
„Tak co? Co říkal?“
„Za hodinu máme být ve Spellbrooku.“
„Super. Zatím si zajdeme na oběd.“
„Nevím, jestli to klapne, Sakuro. Vypadá to, že si nás budou zkoušet ve střelbě a fyzické zdatnosti. Myslíš, že máme šanci proti chlapům?“
„Ve střelbě určitě,“ usmála se Sakura. „Jen počkej, až jim předvedu, co já a kámoška Valkýra společně dokážeme.“
 
Za zády obou žen se ozvala dunivá rána. Okamžitě se otočily a všimly si před domem bezvládného těla Curtise. Ležel přímo pod balkonem svého bytu a bylo zřejmé, že odtamtud spadl. Parvati okamžitě přiběhla k němu, otočila ho tváři k sobě a marně se snažila nahmatat tep. Z očí se jí spustily slzy. Sakura vběhla do domu, jehož dveře byly pootevřené a pospíchala do patra, kde měl Curtis svůj byt. Dveře od bytu byly vyražené. Asiatka vběhla do předsíně a viděla stržený věšák s bundami a rozbité zrcadlo s trochou krve okolo. Zdálo se, jakoby do něj někdo udeřil pěstí. Sakura zaslechla tekoucí vodu z vodovodu v kuchyni. Vběhla sem, ovšem nestačila se ani rozkoukat a kdosi ji zvedl ze země a přehodil přes stůl. Sakura skončila na podlaze u radiátoru a urychleně se zvedala. Už venku předpokládala, že šlo o vraždu a že v bytě zřejmě nalezne vraha. Nečekala však, že jím bude žena, navíc více než dvoumetrová. Měla krátké rovné blond vlasy, ostré rysy a ve tváři zcela viditelné pohrdání. Pocit nadřazenosti a ohromné sebevědomí z ženy přímo vyzařovalo a to i díky silnému tělu, které měla z velké části odkryté.
„Ty jsi asi hodně pila mlíčko, co?“ pousmála se Sakura. „No jo, po mlíčku se roste.“ Sakura jasně viděla, kterak žena semkla ruce v pěsti a na pažích se jí zavlnily svaly. Pravou ruku měla stále od krve, byť již většinu stihla smýt. Asiatčin vtip ženu rozzuřil, ale udělala sotva dva kroky ve snaze obejít stůl a Sakura vytasila pistoli. Z Asiatčiny tváře úsměv nezmizel, kdežto neznámá žena se zarazila. „Tak co to kurva je?!“ vyštěkla Sakura. „To sis odskočila z místního atletického stadionu jen tak zavraždit člověka? A teď místo útěku si myješ krev, protože seš tak blbá a pořezala ses? Fízlové tu najdou nejmíň tucet stop a to nemluvím o svědcích.“ Žena však mlčela a pouze v sobě dusila ohromný nával vzteku. Hrozně ráda by Sakuru přetáhla židlí nebo něčím pevnějším, ale nyní stačilo málo a mohla zemřít. Nebyla na to zvyklá, nakonec ani ve vězení, kde ještě před nedávnem byla, podobné ohrožení nezažila, přestože tamní podmínky byly tvrdé. Sakura stále sledovala vražedkyni, jež měla před sebou a ani na moment ji nespouštěla z očí. „Co seš kurva zač?!“ divila se Sakura.
„Jsem Helga Jägerová,“ odvětila chladně.
„Áá, Němka jak poleno, co? Moc výmluvná ale nejsi. Počkáme tu na fízly a třeba se rozpovídáš.“ Helga se usmála a ukázala jasně bílé zuby.
„Mně nic nehrozí, ale tebe zastřelí, aby to mohli snáz na někoho hodit. Vlastně jsi mi pomohla.“ Sakura teď dost dobře nechápala, jestli to Helga myslí vážně, ale přesto ji to znervóznilo.
„Co to je za kecy?!“
„To nejsou kecy, žlutá rejžožroutko! To je realita! Za mnou stojí tací, na které nemáš a ani nemůžeš mít páku. Má smrt ti rovněž jen přitíží, takže doporučuji klidný odchod a žádné nerozvážné jednání.“ Sakura začala mít obavy, neboť se jí nezdálo, že Helga blafuje. Nakonec naznala, že potřebuje slyšet Parvatin názor a tak se rozhodla obejít stůl a vycouvat do předsíně. Uklouzla však kvůli kaluži vody, jež stále tekla z kohoutku a to rychleji než stačila skrze téměř ucpaný odpad vytékat. Helga neváhala ani vteřinu a vyrazila Sakuře pistoli z rukou. Chytila ji kolem pasu, zvedla ze země a pohodila na stůl. Nyní ji uchopila za košili a zvedla ji až nad hlavu. Využila nízkého stropu a vrazila do něj Sakuřiným tělem. Asiatka zasténala a Helga ji srazila na kuchyňskou linku. Sakura se v rychlosti překulila na zem a přitom stihla ze dřezu vytáhnout ostrý kuchyňský nůž. Jakmile byla na nohou, ohnala se s ním po Helze a udělala ji tak nepěknou ránu na břiše. Když Sakura zjistila, že to s ženou ani nehnulo, urychleně couvla opět za stůl. Helga stůl popadla a přirazila ho ke stěně. Sakuře nezbylo než se odrazit a vyskočit na něj, nechtěla-li čelit hrubé síle své soupeřky. Helga však využila příležitosti – chytila Sakuru za kotníky a strhla ji na záda. Nůž Sakuře vypadl z rukou a skončil pod stolem. Sakura, jež stále ležela zády na stole, se pokusila kopancem do prsou Helgu odstrčit, byť marně. Odkulila se ze stolu a skončila na podlaze. Vstala a utíkala do předsíně. Tady jen tak uhnula pěsti, jež jí měla zlomit nos. Místo do Sakury se Helžina pěst zabořila do šatní skříně, jež stála hned vedle zrcadla. Sakura získala cenné vteřiny k dobru, neboť její protivnice musela nejprve vytáhnout ruku z prolomených dvířek šatníku. Asiatka tak konečně vyběhla na chodbu, kde ji zaujal hasicí přístroj. Vytáhla ho z držáků a zjistila, že se řádně pronese. Vrazila ho přibíhající Helze do břicha, avšak opět bez výsledku. Sakura Helgu udeřila přístrojem znovu a tentokrát s nápřahem a do obličeje. Žena pouze mírně pootočila hlavu a to bylo vše. Na její tváři nebyla patrná ani známka bolesti – pouze se usmívala. Sakura zkoprněla, neboť už opravdu nevěděla, jak ženu zastavit. Helga vytrhla Sakuře hasicí přístroj z rukou a kopancem ji srazila na zem. Sakura marně doufala, že by ji mohl pomoci někdo z ostatních nájemníků domu. Byl všední den a navíc poledne, takže drtivá většina všech lidí byla v práci. Asiatka se myslí upínala i k Parvati, ale ta zřejmě ještě stále truchlila nad Curtisovým tělem. Věděla, že je na ní samotné, aby Helgu vyřídila. Téměř dvoumetrová obryně však byla k nezastavení a ani krvácející rána na břiše ji nedokázala zpomalit. Sakura pohlédla vedle sebe, kde byl okraj zábradlí a vedle něj schodiště do nižších pater. Nyní byly ve třetím patře a dolů ještě zbývalo spoustu schodů – příliš mnoho na to, aby Sakura stihla utéct. Zábradlí z železných tyčí však nevypadalo nijak pevně a jedna z tyčí byla navíc celá rezavá a uvolněná. Zatímco se Helga kochala svojí mocí, Sakura sáhla pro tyč a zapáčila ji tak až jí zůstala v ruce. Příliš pozdě Helga zjistila, že její protivnice v rukou třímá ostrou zbraň. Asiatka se odlepila od země a zabořila Helze tyč přímo mezi velmi vyrýsované a tudíž jasně rozeznatelné břišní svaly. „Hasta la vista, baby!“ pronesla Sakura a vší silou se snažila zasunout tyč co nejhlouběji do Helžina těla. Moc hluboko však tyč nepronikla. Helga Sakuru chytila kolem krku a zvedla ji do výše. Zapřela se a odhodila ji proti zdi. Sakura vykřikla bolestí a spadla na schodiště, po kterém se skutálela až do mezipatra. Helga mezitím uchopila tyč a pozvolna ji vytáhla z těla. Z rány jí vytékala krev a tak ji urychleně zavázala pomocí vrchní části oděvu.

Sakura se držela za bolavá ramena a snažila se odpočívat. Když nad schodištěm spatřila do ruda rozzuřenou Helgu s tyčí v ruce, vyděsila se a rychle se postavila.
„Ty árijská děvko!“ vykřikla Sakura. „Z tebe by měli náckové radost… Jsi už druhé vydání nadženy, která mě chce zabít! Dej si pozor – tu první moje ségra rozmlátila na kaši!“
„A kde je tvá sestra teď?“ Sakura na nic nečekala a běžela po schodišti dolů. Ne však dost rychle. Helga si pomohla tyčí, kterou podrazila Sakuře nohy. Ta se zřítila po schodišti a jen velice těžko dokázala pád korigovat. Dolů do přízemí už to bylo jen nějakých patnáct schodů, poté skrze prosklené dveře a nakonec venkovními celodřevěnými dveřmi ven. Sakura si všimla v přízemí krom jízdního kola také vyskleného okenního rámu a tabule skla. Okno mělo být zřejmě v nejbližší době vyměněno. Helga se tyčí napřáhla a to byl pro Sakuru signál, že musí utíkat, jinak skončí s přeraženou páteří. Raději se skutálela z posledních schodů, neboť na to podstavit se nebyl čas. Dole se vyšvihla na nohy a shodila za sebe směrem ke schodišti desku skla. Neopatrná Helga sklo prošlápla a pořezala se. Urychleně nohu opět vytáhla a její zuřivost ještě nabrala na intenzitě. Vztekle švihla tyčí do zdi a pohodila ji na zem. Mysl ji zaplnila úžasná představa – donutit Sakuru sníst trochu rozdrceného skla. Tohle měla Helga možnost spatřit už ve vězení a mohla se tak přesvědčit, že jde o neskutečně bolestivý způsob ublížení na zdraví, mnohdy i s následkem smrti kvůli zraněním vnitřních orgánů. Popadla zbytek skla a vyběhla s ním ven, kde ho mrštila po Sakuře. Ta jen tak tak uskočila a z tabulky skla zůstaly jen střepy.

Venku před domem stále nikdo nebyl – jen Parvati, která již pochopila, že se děje něco vážného. Vidina Helgy, která byla nejen vyšší, ale dost možná i urostlejší než ona sama Parvati překvapila.
„Co je to za člověka?!“ ptala se Parvati.
„Vrah tvého přítele,“ odvětila Sakura. „Je jako tank!“ Parvati vykročila Helze vstříc a byla rozhodnutá z ní vymlátit motiv vraždy a též se pomstít. Sakuru mezitím zaujala spousta různě velikých střepů. Opatrně popadla čtyři z nich a další dva si uschovala do kapsy. Na rozdíl od Helgy byla Sakura přímo tou, kdo brutální metodu mučení aplikoval v praxi a to před lety v Africe. Tyhle střepy byly však stále příliš velké, než aby se daly spolknout. „Hej!“ zařvala Sakura. „Zasraná Němko – jen ty a já, Parvati do toho netahejme.“ Sakura se otočila na svoji kamarádku a řekla: „Drž se zpátky, Parvi. A dávej pozor na cákance krve. Včera nám došlo mejdlo.“ Sakura vyběhla proti Helze a přímo před ní vyskočila do výše. Dva vybrané střepy zabořila špičkami mezi trapézové svaly a krk. Nehleděla na vlastní zranění, pouze se snažila způsobit Helze co největší bolest. Protože byla Helga mnohem vyšší, měla Sakura možnost se střepů držet a svou vahou je zasouvat co nejhlouběji do těla. Pustila se, v rychlosti si připravila další dva střepy, které zarazila Helze skrze podprsenku do prsních svalů a zapáčila tak, aby střepy projely kůží i svalstvem až k bokům. Krvavé šmouhy pokrývající Helžino tělo byly nyní opravdu značné. Sakura svoji protivnici dostatečně zpomalila a mohla přejít k dalšímu kroku. Oběhla ji a zbylé střepy vsunula hluboko do lýtkových svalů. Sakura se s úsměvem narovnala a sledovala, kterak se Helga s vypětím sil drží na nohou. Postavila se čelem před ni a semkla ruce v pěst. Po první ráně přímo do nosu se Helga sotva zapotácela. Po druhé udělala krok vzad. Třetí s její horní polovinou těla povážlivě pohnula směrem dozadu. Čtvrtá jí konečně zlomila nos. Sakura čekala, že každou chvíli se musí žena zhroutit, ale nedělo se nic. „Parvi, podej mi ještě jeden střep. Už mě začíná srát! Asi jí pustím žilou…“
Parvati se shýbla pro další střep, ale mezitím Helga zvedla ruku do výše a semkla pěst tak silně jak jen v daný moment dokázala. Napřáhla se a ohnala se po Sakuře pěstí. Ta snadno uhnula a skočila Helze zezadu kolem krku. Jejím cílem bylo se převážit a svojí vahou konečně přimět Němku, aby klesla k zemi. Parvati zahlédla přijíždějící auto a to velký červený Hummer. Původně vojenský vůz přestavěný do podoby civilního auta se však neproháněl po silnicích běžně. Když z auta vystoupil černovlasý muž s šedinami a poměrně obtloustlým tělem, Parvati se ještě více utvrdila v tom, že před ní stojí Trevis Richardson z Londýnské Akademie věd. Když muž spatřil dění před domem, vylekal se a okamžitě přiběhl k Helze, která stále odolávala Sakuřině snaze srazit ji k zemi. Sakura to vzdala a seskočila na zem, neboť věřila, že konečně přijela policie.
„Kdo jste?!“ zeptala se muže.
„Jsem…“ muž se zamyslel, ale došlo mu, že nemá cenu v tomto směru lhát. „Jsem profesor Richardson. Trevis Richardson.“ Trevis si dobře prohlédl Helgu a nevěřil vlastním očím. Ženě se konečně podlomily nohy a klesla na kolena, což způsobilo jen to, že střepy v lýtkových svalech se nepříjemně pohnuly a ránu více rozevřely. „Panebože!“ vykřikl Trevis. „Můžete… můžete chodit?“ Helga jen zasténala a vrhla nenávistný pohled na Sakuru.
„Je to vražedkyně!“ vykřikla Asiatka. „Zabila chlapa, kterému jste poslal tu nabídku! Neznáte ji náhodou? Možná se snažila odstranit konkurenci!“
„A vy jste ji takto zřídila?“ divil se Trevis. „V tom případě není třeba dělat další testy. Jste přijata, paní Singh.“
„Hej! To já ji vyřídila,“ hájila se Sakura.
„Vy? Aha… no… Tak ty testy budou přece jen zapotřebí. Nezlobte se, ale nevypadáte na to, že byste si s někým takovým poradila. Možná to byla jen hodně šťastná náhoda.“
„Náhoda?! To jako, že jsem ji vyřídila omylem?! Já jsem Sakura Sato, frajere a moje sestra je milionářka, která na tu výpravu musí jet! Když to bude nutný tak si tu cestu prostě koupí!“
„Milionářka?! Počkat… vaše sestra je Kasumi Gordonová?!“
„Vidíš to, že ji znáš! Pojede místo mě.“
„V tom případě… v tom případě bereme obě – vás slečno Singh i paní Gordonovou. Dvacátého listopadu, Papua – Nová Guinea, přistav v Port Moresby. Loď nese jméno Ztroskotanec! Čeká nás asi týdenní plavba směrem k Japonským ostrovům. Cíl cesty je Pulau Ular – Hadí ostrov. A já teď musím tady tu ženu odvézt.“
„Cože?!“ ozvala se Parvati. „Je to vražedkyně! Počkáme na policii!“
„Opravdu slečno? A už jste jim volala?“
„Jistě. Už jsou na cestě.“ Parvati se odmlčela a zamyslela se. „Už asi dvacet minut jsou na cestě…“
„Možná ani nepřijedou. Tak vidíte – musím ji do nemocnice odvézt sám.“ Trevis podepřel Helgu, která se mu chytila kolem ramene a velice pozvolna se dopotácela až k autu. Tam ji Trevis ovázal rány. Sakura a Parvati stály před domem a vůbec nechápaly, co se tady událo. Trevis na ně ještě zavolal: „Policie se bát nemusíte, slečny – klidně seberte své věci a běžte domů. A nezapomeňte – dvacátého listopadu v Port Moresby!“
 
Parvati přinesla Sakuře z bytu Valkýru a obvazem z autolékárničky jí ovázala pořezané ruce. Sakura si velice ráda odpočinula na sedačce vozu. Tělo Curtise stále leželo před domem a ženy se nechtěly zaplétat s policií, takže raději odjely. Cestu domů do vily Sakura ani pořádně nevnímala okolí – jen přemýšlela nad onou událostí.
„Rozumíš tomu?“ zeptala se.
„Ne,“ odvětila Parvati. „Ale na žádnou expedici nejedu. Richardson má v té vraždě prsty.“
„No právě, Parvi. Ty na tu expedici musíš jet – teď už není zbytí. Copak ti to není jasné? Ta vražda souvisí s tebou. Ten chlap si nás chtěl ozkoušet a přitom přijel nejdřív sem?! Ten s tou čubkou spolupracuje, o tom nepochybuju. Nejspíš měla Curtise vyslechnout a dostat se ti na tělo, jenomže mezitím jsi projevila zájem a tak sem přijel ten tlusťoch, aby ji stáhnul. Ti lidé chtějí, abys na expedici jela a co víc - Kasumi chtějí taky! Všimla sis, jak otočil, když mu došlo, kdo je moje sestra?!“
„Ale ty jsi mu ji vnutila. Proč ji vystavovat nebezpečí?“
„Protože v nebezpečí už jsme. Ty parchanti mají peníze, mají vliv, mají hrubou sílu, mají všechno. Zůstávat doma a dělat že nic, je zkrátka příliš riskantní. Máme tam malé dítě, a co se asi stane, když na expedici nebudete? Třeba nás jednou navštíví ta árijská überbestie.“
„Takže… tvrdíš, že nejlepší obranou je útok?“
„Na utíkání a skrývání se už nemám nervy. Tady v Británii jsem začala znova a nechci zabřednout do situace, kdy mě opět bude nahánět skupina mafiánů. Kasumi se mnou bude souhlasit, to vím jistě. Už zase jsme až po uši ve sračkách… Tentokrát se z toho ale vysekáme rychle.“

Po příjezdu k vile Parvati zaparkovala před vchodem a doprovodila Sakuru do domu. Společně zašly do Kasuminy ložnice, kde Asiatka právě kojila.
„Čau Kasumi,“ pozdravila Sakura.
„Co to máš s rukama? Proč je máš ovázané?!“ podivovala se Japonka.
„Ehm, já to hned vysvětlím.“ Sakura usedla na Kasuminu postel a Parvati dala zavděk židli. „Zahajuji válečnou poradu,“ pronesla Sakura a hledala způsob jak začít. „Kasumičko, víš jak jsem chtěla na tu expedici? Tak se to nějak posralo…“

Sakura dopodrobna vysvětlila vše, co se událo a Kasumi to klid do duše rozhodně nevneslo. Dlouhou dobu ji trvalo, než opět promluvila. Mezitím uložila Naomi do postýlky a napila se vody z plastové lahve.
„Takže nás do všeho namočila Parvati!“ zvýšila hlas Kasumi. „Ta událost s jejím přítelem se nás vlastně vůbec netýká! Ti lidé jdou primárně po ní!“
„Ale zajímají se i o tebe,“ snažila se Sakura hájit svoji kamarádku.
„A určitě víš, že máš pravdu? Mám přece vliv a jsem známá, tak co když mě na tu expedici zvou ze strachu?“
„Kasumi, ta obryně tvrdila, že za ní stojí extrémně mocní lidi. Dokonce mají pod palcem fízly! Možná tahá za nitky nějaký vlivný boháč, no vzpomeň si na Alice McCallovou. A když takový boháč nebude chtít abys jela, tak to prostě zařídí, ale ten frajer div nejásal, když jsem mu o tobě řekla. To nebylo ze strachu – on tě tam chce. Chce tebe a Parvati, o mě nestojí.“ Kasumi Sakuřina slova ještě více rozladila. Vstala a přešla k oknu. Venku se pomalu stmívalo a bylo chladno. Kasumi se opřela rukama o parapet a řekla:
„Proč mi teda nepřišla pozvánka?“
„Dobrá otázka, sestřičko. Řekla bych, že pozvánka přišla jen Parvati, respektive do místa, kde v tu dobu bydlela. Nemyslím si, že kvůli tomu, že by nevěděli, kde žiješ, ale spíše proto, že si byli jisti tvým odmítnutím. Přeci jen to tvé těhotenství nebylo tajemstvím – psalo se o tom i v bulváru.“ Kasumi při zmínce o bulváru jen zaskřípala zuby. Prudce se otočila čelem k sestře a vykřikla:
„Sere mě to tady!“ Naomi začala hlasitě plakat a Kasumi ji okamžitě šla uklidnit. Pochovala ji v náručí a pokračovala v hovoru: „Rod Gordonů byl celá léta bez povšimnutí veřejnosti, ale po zničení zámku se na nás lepí všichni! Nebylo by to tak zlé, kdyby se na nás nepřiživovala ta svině. Měla jsem Carlu Norrisovi urvat hlavu a ne jen ucho! I po více než půl roce se v novinách objevují ty jeho lži a pomluvy. A to nemluvím o tom, že redaktoři čmuchají nejen kolem mě, ale i kolem Black Mirror! Poprvé v životě jsem ráda za katolickou církev…“
„Stojí za námi, sestřičko a to je fajn. Ti jejich agenti dělali všechno možné, aby pitomce z novin usměrnili a hlavně umlčeli. Ale vraťme se k našemu problému. Chtěla jsem ti říct, že Trevis a lidi, co stojí kolem něj, jásají z toho, že pojedeš na tu výpravu. Věří, že sundají dvě mouchy jednou ranou. Doufám, že jim dokážete, že chytili sršně.“
Kasumi se uklidnila a jelikož Naomi přestala brečet, uložila ji do postýlky. Pak se opřela o parapet okna a pohlédla ven. Sakura věděla, že Kasumi tohle dělává když přemýšlí nad něčím důležitým. Trvalo jí dlouho, než se rozhodla. Pak se otočila k ostatním a řekla:
„Pojedeme na ten ostrov a zjistíme, o co jim jde. Oni budou předpokládat, že se budeme chtít mstít za to, co provedla ta Helga, takže budou opatrní, ale to my také. Nakročíme do pasti a nebudeme v obavách čekat, až se nám kolem krku stáhne provaz. Nakonec loď plující po Pacifiku je vhodné místo na likvidaci nejen naší, ale i jich samotných. Bude to těžké, ale my máme výhodu – už víme, že to jsou svině a také víme, že s námi něco plánují. Pokud by mělo jít o obyčejnou vraždu, proč kvůli tomu organizovat expedici? Tak a co ta žena? Chceš říct, že odkráčela s dírou v břiše, zlomeným nosem a ostrými střepy všude na těle?“
„Spíš se odbelhala, ale byla fakt k nezastavení, sestřičko. Nechápu to. Už dávno musela být mrtvá. Podle mě to je netvor z Pekla.“
„Z Pekla?!“ divila se Parvati.
„Parvi, žila jsi léta na Black Mirror a nevěříš na nadpřirozeno?“
„Tamní lidi měli spoustu příběhů, třeba o útoku draka, který zapálil vesnici, ale to je přece nesmysl! Jen fáma.“
„Jasně…“ pousmála se Sakura. „Ale abychom to dořešily, sestřičko. Myslíš, že mohla být z Pekla?“
„Nevím. Zatím o ní budu uvažovat jako o člověku. Pověz mi – byla fyzický hodně silná?“
„To teda! A byla snad ještě urostlejší než Parvati. Prostě nevěřím, že byla člověk.“ Kasumi se odmlčela a zamyslela se, zatímco Parvati stále nechápala, že to Sakura může myslet vážně.
„Já zatím půjdu do pokoje…“ řekla Parvati. „Mohla… mohla bych mít svůj vlastní? Klidně stačí i malá komůrka,“ dodala v rychlosti, aby nepůsobila příliš troufale. Kasumi se na Parvati otočila a řekla:
„Můžeš si vzít pokoj pro hosty.“ Parvati by za normálních okolností byla celá rozradostnělá, avšak smrt Curtise nemohla vyhnat z hlavy. Cítila, že je její povinností ho pomstít a už jen kvůli tomu musí na Ztroskotanci být.

Sestry zůstaly v hale samy a po chvíli ticha Kasumi promluvila.
„Mnoho vlastností se do jisté míry přenáší z rodiče na dítě. V legendách se praví kupříkladu o tom, že mocní válečníci, fyzicky i psychicky zocelení, budou mít podobně silné potomky. A nejsou to jenom plané výmysly. Uznávám, že třeba v mém případě to vypadá, že jsem výjimka, jenomže třeba naše matka měla až pozoruhodnou hbitost v rukách, když během pár minut dokázala z kusů papíru vytvořit, kdekdo by řekl, umělecká díla. I fyzická síla se do určité míry přenáší v genech. Dá se říci, že tu máme tři možné způsoby, kterak mít obrovskou sílu a ty se u naší známé dost možná míchají. Jednak ty geny, pak umělý přísun hormonů a především trénink a tudíž neustále rostoucí zatěžování svalů i kostí.“
„Mohla bys být řečníkem, Kasumi. Když se do toho ponoříš, nic tě nezastaví.“ Kasumi pohlédla na Sakuru a bylo jí jasné, že to je myšleno zpola v žertu.
„Sakuro, jak se ta svině jmenuje?“
„Ehh, Helga… Helga a něco. Hmm, Helga… Helga Jägerová. Nejspíše Němka.“
„Zjisti mi o ní víc. Zajímá mne kdo to je, odkud je a co tu chce. Využij internet, veřejnou knihovnu ve městě anebo se poptej přímo v Londýně na Akademii věd. Zkrátka chci vědět, co je to zač a hlavně – kde ji najdu. Z mé návštěvy nebude nadšená…“
„Ano, kapitánko!“ odvětila Sakura a odběhla do svého pokoje.

V pokoji Sakura usedla ke stolu a rozevřela svůj deník. Ještě před rokem by si nikdy nepomyslela, že bude psát vlastní knihu, byť šlo pouze o deník, avšak událost na přelomu roku ji změnila od základů. Sakura potřebovala utéct z neustálých výčitek a vzpomínek na nešťastné události, které zavinila, byť nechtěně ona sama. Zprvu hledala pomoc u sestry, ale Kasumin přístup byl sice chápavý, nicméně stále velmi tvrdý. Sakura ze sestry nevypáčila víc, než že se s tím musí vyrovnat sama. Jedině tak se přes to prý přenese. Mladá Asiatka se inspirovala u vlastní sestry a aby nastartovala nový směr, kterým se bude v životě ubírat, začala dbát na svoji čest a morální povinnosti. Byla rozhodnutá stát své sestře po boku až do konce života a neustále jí být oporou. Už nechtěla být myslí i chováním na úrovní puberťačky. Chtěla dospět a přála si, aby na svůj život mohla zpětně pohlédnout a říct si ‚jsem lepší člověk, než kdysi.‘

Dnešní datum – 26. 8. 1999
Před námi je nový problém, který budeme muset řešit. Je dobře, že máme nově na palubě bezpečnostní důstojnici a upřímně doufám, že na tom nepřátelském plavidle se s kapitánkou spřátelí. Prioritou naší mise je však něco jiného…


Do pokoje vešla Kasumi a neuniklo jí, že Sakura sedí u stolu a zapisuje cosi do deníku. Kasumi to nijak nepotěšilo.
„Už zase komandérův hvězdný deník?!“ ptala se Kasumi. „Děláš chybu, Sakuro – tohle není ten tvůj seriál! Nemůžeš se vyhnout realitě!“
„Ale já se jí nevyhýbám!“
„Vážně?!“ Kasumi byla čím dál rozčílenější. Popadla Sakuřin deník a mrštila s ním o zeď.
„Já nejsem žádná kapitánka hvězdné lodi! Ty nejsi moje první důstojnice a už vůbec nejsi ta… ta obluda!“
„Klingoni nejsou obludy!“
„Sakuro!“ vykřikla Kasumi. Mladou Japonku to až vyděsilo. „Nehledej ztracenou čest ve výmyslech a nesnaž se se přirovnávat k vymyšlené mimozemské rase. Ti 'lidé' možná přikládají velkou váhu cti a drží se zásad, ale nejsou skuteční. Jen blázen by se k nim přirovnával.“
„Jsi… zlá,“ hlesla Sakura. Kasumi rozevřela Sakuřin šatník a vytáhla odtud červenočernou ‚uniformu‘ se značkou připomínající trojúhelník na prsou.
„Nevadí mi, když to budeš nosit, ale nemůžeš si myslet, že jsi něco, co nejsi.“
„Ale já si to nemyslím! Je to jen hra!“
„Hra, kterou bereš vážně, není hra!“ Kasumi pohodila oblek na zem a odešla ze dveří. Sakura až poté řekla:
„Myslela jsem, že mi něco chceš… A ne na mě jen křičet. Ach jo…“ Sakura si uklidila oblek a usedla k počítači. Chtěla Kasumi potěšit alespoň tím, že zjistí, co potřebuje. Zadala do vyhledávače v internetovém prohlížeči jméno ‚Helga Jagerova‘ a během chvilky nalezla článek z Německého časopisu Frauen und Sport. Musela využít software určený k překládání, aby vůbec něčemu rozuměla.

Helga Jägerová ml. byla letos v květnu propuštěna z věznice, kde si odpykávala trest za vraždu svého otce. Pro Frauen und Sport se exkluzivně svěřila o tom, že ani po pobytu v cele nemíní pokračovat v odkazu svého otce, nechce být členkou rodinného cirkusu a ani v nejmenším nemíní předvádět své schopnosti v šapitó. Na dotaz, zdali svého činu lituje, s naprostým klidem odvětila: ‚Zničila jsem dvanáct let svého života, otec by mi ho zničil celý. Čeho mám litovat?‘ Podle zvěstí se bude Helga věnovat svému oblíbenému sportu – vzpírání. Tvrdí, že má tak větší šanci prorazit a sklidit úspěchy po celém světě – není žádným tajemstvím, že většina odborníků vidí Helgu jako novou světovou šampionku. Mohli bychom jí jménem redakce popřát hodně úspěchu, avšak mnohem raději jí budeme přát, aby si ze svého pobytu za mřížemi vzala cenné ponaučení.    

Kasumi teď opravdu podléhala emocím velice často. Seděla ve svém pokoji a vyhlížela z okna. ‚Nenávidím tuhle zemi,‘ pomyslela si Kasumi. ‚Nenávidím celý svět a to kvůli lidem, které nenávidím ze všeho nejvíce. Nikdo si neumí představit jak je pro mě náročné žít mezi lidmi, kteří o mě jeví zájem. Novináři, televizní reportéři, fízlové,… a ty jejich věčné otázky, kterých mám za tři čtvrtě roku plné zuby. A kolik úsilí mě stojí se před nimi kontrolovat… Když jdu po ulici a vidím všechny ty hnusné lidi, na mysl mi přichází, jak by bylo nejsnazší je sprovodit ze světa. Toho srazit z mostu, tamtoho uškrtit poutkem jeho vlastní kabelky, jiného zase skopnout pod vlak. Divné… Jsem alergická na cizí lidi.' Rozdrnčel se zvonek a Kasumi poznala, že někdo stojí u brány.

Venku před bránou nestál nikdo jiný než Shaira – démonka s lidským zevnějškem a podivně rudou pletí. Její dlouhé blonďaté vlasy smáčel déšť. Přesto se usmívala, když zahlédla Kasumi. Ta jí otevřela branku a vpustila ji na zahradu.
„Zdravím, hraběnko Kasumi Gordonová, nositelko erbu Gordonů, majitelko panství Black Mirror a také majitelko menšího Waleského panství, kde ses, jak jsem se dozvěděla, trvale zabydlela. No jo – zámkem v Anglii už se prohání nanejvýše vítr.“
„O co jde a ušetři mně těch obšírných žvástů! Chtěla bych to vyřešit rychle, to abys už mohla jít.“
„Jsi příjemnější než obvykle…“
„Taky k tomu mám důvod… Tak co chceš, Shairo?!“ zařvala Kasumi. „Nemám, na tebe celý den!“
„Tohle se z člověka stane poté, co ztratí milovaného muže? Chtěla bych s tebou vyrazit na Black Mirror.“
„Nikdy!“ Kasumi se otočila na místě a zašla do vily. Shaira se pokusila dveře otevřít, avšak Kasumi je stihla zamknout. Zaklepala na ně a čekala, jestli Kasumi vyjde ven. Shaira nepřestávala bušit na dveře a to ani poté, co se z vily ozval dětský pláč. Netrvalo dlouho a dveře se otevřely. Mezi dveřmi stála Kasumi a to s magickým Thorovým opaskem, který zvyšoval její už tak dost velkou sílu. Kasumi chytila Shairu za oblečení a přirazila ji ke stěně. Jednou rukou ji držela kousek nad zemí, zatímco tou druhou se pořádně napřáhla a semkla ji v pěst. Shaiře se rozbušilo srdce, neboť Kasumina pěst by z její lebky udělala kaši. Démonka byla jen krůček od smrti, respektive od nuceného návratu do Pekla, kam však ani za nic nechtěla. Počítala s tím, že tohle bude přátelská návštěva, ale to netušila, co se z Kasumi stalo. Japonka vztekle zařvala a strhla Shairu k zemi.
„Bylo to pozdě!“ zařvala Kasumi. „Ten démon z ní měl odejít o hodinu dřív a všechno by bylo v pořádku! Věděla jsi to?! Řekl ti Azazel, co právě Sakura dělá?! Že seká na kusy malého Desmonda, že podpaluje náš zámek?! Řekl ti to?!“
„Ne! Kasumi… prosím, uklidni se! Já jsem přece na tvé straně. Dělala jsem, co se dalo!“ Kasumi Strhla Shairu na zem do bláta, pak ji zvedla a hrubě odtáhla k autu před bránou. Pohodila ji na kapotu a sledovala její obličej pokrytý vrstvami bahna.
„Možná jsi dělala, co se dalo, ale můj manžel je teď mrtvý!“ Kasumi otevřela dveře od místa řidiče a ‚narvala‘ Shairu dovnitř. Démonku bolelo celé tělo, ale Kasumi to bylo jedno. Sedla si vedle Shairy a přestože by to ještě před pár měsíci dělala, nezapnula si bezpečnostní pás. „Jedeme na Black Mirror! A ještě něco, Shairo – nechci ten tvůj slibovaný dar věčného mládí. Chci umřít, ne žít věčně.“


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 13.04.2014, 0:09:17 Odpovědět 
   Zdravím.

Nejspíš přijde i třetí část této kapitoly? Kasumi je rozčarovaná, že jí démonka pomohla pozdě (podle mne ani ona netušila, že čas kvapí). Musel jsem se pozastavit nad tou Němkou (ženou obryní), zda bude mít ještě v příběhu nějakou roli, přeci jen nezemřela při souboji se Sakurou. Jsem zvědav, co se stane na Black Mirror a také, pokud se naše hrdinky vydají na tu cestu do tichomoří, kam asi dá Kasumi své dítě, když jej nedá z ruky??? Kdo se o něj bude starat? Zůstane některá z tří hrdinek doma?

Na práci šotků jsem nekoukal.

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Je Helga (či jak se jmenovala) démonkou z Pekla či není?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
(Revoluční rok)...
Rebekka
Zvláštní dívka ...
Petra Karasová
Bestie
Alicio Fernandez
obr
obr obr obr
obr

Dokola
Martianno
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr