obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: S bouří za zády! ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Literární jednohubky!
 redaktor Šíma publikováno: 15.04.2014, 17:37  
Povídka je napsáná na motivy skladby hudební skupiny DOORS - „Riders on the storm“ (po vzoru kolegů: Loretten a Veo Ochmánka). Za přeložený písňový text v kurzívě neručím, našel jsem jej na netu. Hezký den a šotkům zdar. P.S. Nečekejte žádný slaďák či slitování. Jen jezdec na bouři je zde k mání, to poznáte sami... (až uslyšíte můj škodolibý smích) Kruciš. Upozornění: Kvalita textu odpovídá psaní žáka druhého stupně ZŠ, za občasné drcání ve slovosledu se omlouvám, chtěl jsem to mít více autentické, či co... Děkuji.
 

*** JEDNA ***


Jezdci na bouři
Jezdci na bouři
Do tohoto domu jsme se narodili,
do tohoto světa vhozeni jsme byli
Jako pes bez kosti
Herec co se nechytí
Jezdci na bouři


*****


      Narodil jsem se jako každý do tohoto světa z matčina lůna. Nebyl jsem počat ve zkumavce, ale udělali mě poctivě postaru. S láskou... S bolestí... S rozkoší... Křičeli a tančili v onom nekonečném tanci lásky. Svíjeli se jako dva hadi a oddávali se všemu, co s sebou ono milování přinášelo. Několikrát denně se oddávali své blízkosti, aniž by brali ohled na sebe, potřeby toho druhého byly přednější.
      Za devět měsíců jsem spatřil světlo světa. Stále plný lásky obou rodičů, kteří netrpělivě očekávali plod své vzájemné lásky. Jejich dům se stal i mým domem. Stal jsem se tělem, které povstalo z jejich těl. Byl jsem krví jejich krve. A měl jsem se čile k světu. Stal jsem se dalším hercem, který musí hrát svou roli v oné velké hře, které se říká život. Kdo jej však řídí? Režíruje? Kdo mu píše scénáře? A kdo je rozděluje?
      Když mi bylo devět, přišel jsem o matku i otce. Byli zabiti při autonehodě, když spěchali do nemocnice, ve které jsem pobýval. Díky nemoci, jejíž jméno nedovedu ani vyslovit, jsem přišel o obě nohy nad kolenem. Stal se ze mne kripl. Člověk hodný posměchu či politování. Ale já se nevzdával. Už pro své rodiče, které se na mne od této chvíle dívali z nebe. A jejich dům byl není prázdný. I já jsem jej musel opustit. Osamocen, vhozen do života jako dítě, které je poznamenáno životem. Kdo jej píše a řídí? Kdo ukazuje prstem? Ten a ten? Komu a co se má stát?

*****


„Doktore, máte chvilku?“
„Vždy mám chvilku, co se stalo?“
„Máme tu urgentní příjem!“
„Bouračka?“
„Přejetý mladý muž...“
„A policie už o tom ví?“
„Ano, přivezli jej sem...“
„Dobře, dali jste jej do volné kóje? Kdo je u něj?“
„Vaše kolegyně, ale potřebuje vaši pomoc...“


*** DVĚ ***


Na cestě je vrah
Jeho mozek se kroutí jako ještěrka
Vem si dlouhou dovolenou,
Nech děti si hrát
Když toho chlápka svezeš,
Zemře sladká vzpomínka
Vrah na cestě, yeah


*****


      Kdo seje vítr, sklidí bouři! Dívejte se! Jsem ten kripl na vozíčku, který nemá nohy. Ale mám ruce! Hlavu! Rozum! A také velké srdce pro každého... Osud je mým vrahem. Vzal mi nohy i rodiče. Vezu se na svých kolech vstříc budoucnosti. Za vytí větru! Za hukotu deště! Za padání krup! Blesky a hromy mi jdou v patách. Pojďte si se mnou hrát...
      Do dospělosti jsem nedbal výsměchu druhých. Stal jsem se sám sebou a byl jsem zde sám pro sebe. Nepotřeboval jsem soucit. Ne, už zde nebyl ten, co nemá nohy a rodiče... Byl jsem tu já, ten, kdo navzdory osudu kráčí hrdě dál. Slyším, jak se z větru rodí bouře! Má bouře, kterou zaseli jiní... Nohy mi znovu narostou a já budu mít svou vlastní válku! Boj se všemi, kteří na mne plivali, posmívali se mi a pro které jsem byl míň než rohožkou přede dveřmi!
      Pojďte a já vás svezu. Mám čtyři kola. Co na tom, že se vozím pomoci svých rukou? Mé svaly jsou silnější než provazy. Ocelová lana! Jsem silnější než vichr za bouře! Jsem silnější než přívaly deště! Jsem to já, jedna hlava, trup a dvě ruce bez nohou... Má cesta je dlouhá a cíl nejasný. Kdo bude při mne stát a kdo bude opodál mi se tiše smát? Kdo na mne vezme kámen či hůl? Oplatím každému jeho skutek tisíckrát. Vraždu vraždou. Kdo mi vezme život, tomu já vezmu ten jeho. Oko za oko, zub za zub a srdce za srdce. Zůstanu jen já, mokrý asfalt a studený vítr. Kde je můj cíl?

*****


„Tak kde jej máme?“
„Přejetý vozíčkář, pane kolego!“
„Vozíčkář? Přejetý?“
„Ano, nějaký opilý řidič, prý do něj naboural schválně...“
„Jak je na tom?“
„Mnohočetné zlomeniny na rukou, zbytku nohou a také na trupu... Žebra i páteř!“
„Je jako řešeto, co dýchání a srdeční odezvy?“
„Ztratil dost krve, a bojím se také porušení míchy...“
„Nehýbá se? Ztratil cit v nohou a rukou?“


*** TŘI ***


Toho chlapa musíš milovat holka
Toho chlapa musíš milovat holka
Vezmi ho za ruku,
Snaž se ho pochopit
Svět na tobě závisí
Naše životy nikdy neskončí
Toho chlapa musíš milovat,yeah


*****


      Potkal jsem ji jednou k večeru. Její oči byly jiné. Dívala se na mne a její srdce se smálo. Pro ni jsem nebyl jen obyčejným kriplem na kolečkách. Čím jsou lidé pro druhé? Pány nebo sluhy? Obětí či lovci? Byl jsem vlkem v rouchu beránčím. Mé srdce bilo jako kostelní zvon. A přestože jsem neměl nohy, mé tělo bylo jako strom, jen zapustit kořeny. Dal jsem jí své srdce a ona mi to své. Já však zapomněl, že za zády jsem měl svou bouři a svůj boj. Vítr, který se ve vichr proměnil.
      Přebral mi ji jiný. Slíbil jí to, co já nemohl. Můj svět se navždy změnil. Znovu jsem to byl jen já a má čtyři kola. A s nimi i nenávist ke všem, pro které jsem byl něčím míň... Byl jsem psem? Psím výkalem? Proč bych měl zlo dobrem odplácet? Jiní sázeli a já sklízel. Cizí zloba se měnila v mou nenávist. Stal jsem se větrem, vichrem, mé oči sršely blesky a má ústa byla zdrojem povodní. Já, jezdec na bouři, kterou zaseli jiní, i když nemuseli. Navzdory osudu a proti všem.
      Jen já a má čtyři kola poháněná svaly mých rukou. A mí rodiče byli stále se mnou. Jejich domem byla obloha. Cítil jsem jejich smích a lásku. Osud mne však stíhal dál. A já navzdory jeho hněvu se také smál.

*****


„Dech je slabý a tep nepravidelný!“
„Tlak jde dolů, doktore, asi má vnitřní krvácení!“
„Který hajzl jej mohl přejet?“
„Ztrácíme ho, doktore!“
„Nemůžu provést masáž srdce, má příliš polámaných žeber, mohl bych propíchnout plíce...“
„Žádná odezva, nedýchá, doktore!“
„Nemůžeme nic dělat...“
„Prohrál svůj boj!“
„Zapište čas úmrtí a oznamte jej policii!“
„Je mi to líto, doktore!“
„Kolegyně? Bylo mi ctí s vámi pracovat!“


*** ČTYŘI ***


Yeah!

Jezdci na bouři
Jezdci na bouři
Do tohoto domu jsme se narodili,
do tohoto světa jsme byli vhozeni
Jako pes bez kosti
Herec co se nechytí
Jezdci na bouři


*****


      Stal jsem se vykonavatelem jejich vůle. Se srdcem vyrvaným z těla, z duší vyždímanou až do poslední mrtě a s rozumem třesoucím se jako sulc jsem byl jako skála. Skála na kolečkách. Po mokrém asfaltu, navzdory Osudu, jsem svou roli hrál. Pro ostatní nadbytečnou položkou a přítěží. Kde kdo se mi ještě stále smál. Já však jejich smíchu nedbal, protože jsem za zády měl svou bouři.
      Pro druhé jsem se výzvou stal. Příkladem, jak nevzdávat se před první překážkou... Už jsem to nebyl já a má čtyři kola. Vozík, který mi byl přítěží, to já sám jsem se tou bouří stal, když jsem své tělo na kraji cesty zanechal. Poražen cizí zlobou, ještě teď vidím, jak se mi volně protáčejí kolečka, zatím co mé tělo leží v trávě. Bouře! Vichr a blesky i pánbůh sám, tím vším jsem se stal.
      Bludným Holanďanem, jen pouhou myšlenkou bez těla. Bez trupu, bez nohou i bez rukou. I bez hlavy, a mysli samotné. Jen já a já, jezdec na bouři!

*****


„Doktore, jste v pořádku?“
„Ano, já toho hocha znal!“
„Odkud, mohu-li se zeptat?“
„Z televize a z novin...“
„Jaký byl?“
„Stal se bojovníkem za práva postižených!“
„Co dělal sám na silnici mimo město, doktore?“
„To nemám tušení, tvrdilo se o něm, že za ním kráčí bouře, osud i dějiny!“
„Myslíte, že jej chtěl někdo zabít?“
„Možná, pro některé nebyl příliš oblíbený...“


*** PĚT ***


Jezdci na bouři
Jezdci na bouři
Jezdci na bouři
Jezdci na bouři
Jezdci na bouři


*****


      Můj život skončil. Beze jména, stále jsem to byl já. Jen duch. A lidem to bylo fuk, dokud jsem je neodfoukl a vodou nespláchl jejich bezvládná těla, jako anděl posledního soudu...

„Odpočívej v pokoji...“


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 31 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:41:28 Odpovědět 
   31. 07. 2014
Abych se přiznal, moc jsem textu nerozuměl a podruhé se mi to číst nechce.
 ze dne 01.08.2014, 12:16:13  
   Šíma: Dík za zastavení, všemu rozumět nemusíme, stejně tak myšlenkovým pochodům (autora či jeho postavám). Mnohdy nerozumím ani sobě... Ještě jednou díky.

P.S. Emoční vyplivnutí? Pocitovka na entou, tak by se text dal označit! ;-)
 sumus 25.04.2014, 17:03:18 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: sumus ze dne 25.04.2014, 10:13:31

   Šímo, tady je parťák!! na pravý vidím asi 2% a na levém mám právě teď 8 dioptrií. Když jedu autem, mám na pravém i levém po 6 dptr. Už jsem si zvykl, akorát před čtvrthoďkou jsem vykošťoval kuře a málem jsem si vykostil levý ukazovák (:-D
 ze dne 25.04.2014, 22:01:30  
   Šíma: Jejda, já su na levý oko slepý úplně a na pravém mám 12 dioptrií a něco se zorným polem (degenerativní změny na sítnici) + zákaly ve sklivci... Takže příjem signálu také na dvě věci! ;-)
 sumus 25.04.2014, 10:13:31 Odpovědět 
   Normálně prózy semtam píšu, ale nečtu... tady jsem udělal výjimku a nelituji. Jsem citlivý na patos, na falešný patos... tady mi připadá přirozenýa navíc podkresluje domyšlený příběh tím, že pomyslnou kameru umisťuji kamsi mimo náš svět. Velice dobré dílo, které sebou nese řadu pohledů i poučení. Poučení pro toho, kdo má na taková poučení dost citlivosti a lidskosti. Jedničku mohu dát jen jednu...
 ze dne 25.04.2014, 14:25:29  
   Šíma: P.S. Jsem rád, že se líbilo. Sám jsem zdravotně postižený, ale jiným směrem (jsem krapet přisleplý), takže jsem se pokusil vcítit do člověka, který přišel o nohy. Koukám, že i šotkové v mém textu hezky řádili... Ještě jednou díky.
 ze dne 25.04.2014, 14:19:22  
   Šíma: Díky za zastavení i komentář.
 Loretten 16.04.2014, 21:10:29 Odpovědět 
   No, známkou to hodnotit nebudu, protože se mi to líbí i nelíbí zároveň. Je to surové a zlé a zároveň bouřlivé, člověk jen čte a kouká a dýchá a pak dočte a je ticho.

Líbila se mi tahle věta: "Za vytí větru! Za hukotu deště! Za padání krup! Blesky a hromy mi jdou v patách. Pojďte si se mnou hrát." Je hezké, jak vozíčkář vyzývá život a nijak se nevzdává. Připomíná mi tím poručíka Dana z filmu Forrest Gump. Já si zas ve své povídce představovala hrdinku jako Jenny ze stejného filmu.

Pěkná je i myšlenka. Já si ji interpretovala jako "zlo plodí jen další (větší) zlo."
 ze dne 16.04.2014, 21:24:23  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! Také musím poděkovat za námět. Nápad napsat příběh na toto téma jste mi vnukli vy dva, nejdříve Ty a pak Veo. ;-)

A co se známky týče, klidně sem vlep takovou, jakou uznáš za vhodné. Bez legrace, máš právo ohodnotit tento příběh. Líbí i nelíbí? Ohodnoť tento text kupříkladu průměrnou známkou (za tři) když se Ti nezdá ani dobrý, ani špatný... (osobně se držím hesla, že se všem autorům nezavděčím)

Osobně vím, jak je mnohdy těžké vrazit dané práci to správné číselné ohodnocení - na mou duši - jako redaktor můžu přidat či ubrat chloupek, ale i já sám musím (v civilu) - jako autor a čtenář - udělovat ostatním hodnocení jen celými známkami! ;-)

Ještě jednou díky za zastavení a přeji príma večer.

P.S. Snad tato krátká povídka není příliš "syrová" (ve smyslu násilí), protože se život s našim hrdinou vůbec nepáře... :-(
 Šíma 16.04.2014, 12:43:21 Odpovědět 
   Texty napsané na stejné motivy:

Loretten - "Jezdci v bouři"
http://www.saspi.cz/dila/40333-jezdci-v-bouri

Veo Ochmánek - "Bouřková eskadra"
http://www.saspi.cz/dila/40345-bourkova-eskadra

Přidá se ještě někdo? ;-)
 Vanessa Kuzníková 16.04.2014, 11:07:27 Odpovědět 
   moc smutné to já nemusím, ale hezké, pokud se tedy o takové tragédii dá říci, že je hezká, nějak tuším, že spáchal sebevraždu, láska dělá z lidí šílence...
 ze dne 16.04.2014, 11:46:35  
   Šíma: Děkuji za návštěvu a komentář! Tak trochu jsem měl obavy, zda jsem se trefil do atmosféry písně (třeba i v rámci samotného textu). Když už o tom napsali své texty Loretten a Veo, proč se do toho také nevrhnout? Třeba i jako neoficiální WS! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
A leni terte
asi
Osmadvacátý kvě...
Louise Courbet
Vzpomínky poušt...
Naovy
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr