obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915369 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39501 příspěvků, 5742 autorů a 390372 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Hledání přítelky ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Na jednu stránku.
 autor Vanessa Kuzníková publikováno: 22.04.2014, 13:13  
Ráda vzpomínám, jak jsem bumbala a tak mě něco napadlo. A věřte, že i takový muž existuje, který hledá a hlavně hlídá a miluje svou dívku - takovou jaká je.
 

Akcička se povedla i počasíčko vyšlo.
Spalo se ve stanu, pokud jsme se tam teda vůbec dostali a nezůstali raději v hospodě, kde nám nehrozil pád ze schodů po kterých se muselo k odpočinku dostat.
Chlastu bylo po kolena a člověk si mohl vybrat, čím se zpije pod obraz.
Akce byla tématická a například v sobotu byla soutěž v míchání nápojů.
Navrh měla Eva – moje přítelkyně a náš tlustý kamarád Luboš. Protože bylo krásné počasí usídlili jsme se na terase a hřáli se v prvních jarních slunečních paprscích.
„Co tam míchneme?“ Zeptala se Eva kolem sedících a mezi palcem a ukazovákem svírala skleničku od šampíčka.
Protože nikdo nevěděl, vzala, ona sama, odvážně, do ruky láhev vaječného koňaku a nalila krapítek do skleničky, pak pomalu dolila zelenou a na to přidala trošku něčeho alkoholicky jahodového.
„Jééé,“ udělala Eva, když se podívala proti slunci na skleničku a pak vklopila nápoj do svého útlého hrdélka.
„Maňmulka, hmmm, hmmm, mlask,“ vychutnávala, co zplodila.
Po té se pochlapil i Lubošek a namíchal vaječňák s pomerančovým likérem a pár kapkami čiré vodky.
„Brumbs,“ a míchanina zapadla do jeho odulého krku.
A tak to pokračovalo celé dopoledne a mnozí se přidali a dávali k dobru své míchané nápady, které pak popíjeli za obdivných pohledů nezletilých dětí, abstinentů a zapřisáhlých pijáků piva.
Některý nápoj měl i své jméno. Jen pro ukázku např. Semafor nebo Mozek.
V časném odpoledni se zjistilo, že již není, co míchat, protože nejen Eva a Lubošek s mnohými lahvemi sladkých čůč notně zamávali a hladina opilosti postoupila nad vrchol snášenlivosti. Mnozí pijani odpadli a uchýlili se do stínu a chladu restaurace k pijákům piva, kde mohutně krkali sladké výpary s příchutí mentolu a různorodého ovoce. Své přeslazené krky pak splachovali hořkým pivem nebo hrdinsky – vodou. Klasik by poznamenal: „To zas bude v alejích nablito.“
Sem jsem se uchýlil i já a blaženě jsem se oddával chmelovému moku a o svou Evičku jsem se neobával, protože již byla dospělou ženou a věděla určitě, co činí a doufal jsem, že to, co činí, činí dobře. Většinou mě nezklamala a tak jsem neměl důvod ji, například, postrádat. Ale můj omyl stal se pravdou.
„Ty Honzíčku, kdepak máš Evičku?“ Zeptala se miloučce nejlepší přítelkyně mojí přítelkyně, „ona toho dost vybumbala a dost možná jí přišlo zle z toho množství cukru, běž se po ní podívat.“
Vážení, lhal bych, kdybych vám tvrdil, že takhle mile o mé Evičce její přítelkyně mluvila. Po pravdě řekla toto:
„Ty Honzo, kde máš Evu? Ona toho dost vychlastala, víš ty sladké srágory a určitě někde blije tu spoustu cukru. Měl by ses sakra podívat, kde je.“
Podíval jsem se vlevo, Evičky nebylo. I pohlédl jsem vpravo, ale ani tam jsem svou přítelku neviděl.
„Nevím,“ řekl jsem popravdě, ale stále ještě bez obav.
„Nechci ti do toho kecat, ale zvedni prdel a běž ji hledat!“ Ten rozkaz byl plný obav.
A to mi dodalo, rychle jsem dopil zbytek piva a šel jsem se po Evičce podívat.
Obešel jsem hospodu vně a nejprve nakoukl pod stoly. Pár těl jsem našel, ale Eviččino mezi nimi nebylo.
Potom jsem obešel nalévárnu kolem dokola a – nic!
Pak jsem musel sejít ty zatrolené schody k tábořišti. I když jsem přátelé měl pochybnosti, zda by Evička, s tolika kilogramy cukru v těle, vůbec zvládla sejít ty prudké schodů dolů. Ne, ani zde Evy nebylo a to jsem i do několika stanů nakoukl, ale mimo smradu z mokrých ponožek a upocených těl jsem nikoho nenašel.
Tak jsem se, už dost postrašený, vrátil k hospodě, kde jsem se posílil jedním malým pivem, které bylo komentováno slovy:
„Ty vole, průser, Honza pije malý pívo,“ a vydal jsem se hledat svou přítelku mimo areál.
A kupodivu netrvalo dlouho a já našel svou Evičku – v dost špatném stavu, ale přesto při vědomí. Pokud se tedy dá, o tvrdém spánku opilce, vědomí říkat. Podařilo se mi ji probrat a postavit ji na její vlastní nohy, i když mi několikrát vyklouzla a zhroutila se zpět do ležícího stavu.
I v tomto úhlu měla sílu bránit se, naštěstí jen slovy, například:
„Jdi do prdele Jendo a nech mě chcípnout,“ a jiné zajímavé slovní obraty.
Ale neposlechl jsem a přivedl ji zpět do našeho spolku, mezi naše přátele, kteří měli velkou radost, když nás oba viděli jak škobrtáme po nerovné cestě směrem k nim a vítali nás i potleskem.
„Jé Honzíčku, kdepak jsi našel svou Evičku?“ ptala se děvčata a já musel s pravdou ven:
„Ále, válela se na parkovišti mezi Audinou Máry Housličky a naší Pežotkou.“


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.04.2014, 13:12:44 Odpovědět 
   Zdravím.

Těšil jsem se na naši svéráznou rodinku, ale to nevadí! ;-)

Tuším, kdysi byl stav podnapilosti polehčující okolnosti... Hihihi, než ti nahoře poměnili paragrafy (alespoň co se řízení motorového vozidla týče, říkal mi to můj strýc). Naši hrdinové sice dopravní prostředky neřídili, ale měli co dělat uřídit sami sebe. Takové míchání koktejlů není jen tak, kdysi, když jsem naposledy chodil po výslužce na Velikonoce, také jsem domíchal (co dům, to jiné pití) a měl jsem okno, netuším, jak jsem došel domů... ;-)

Námět se mi líbí, stejně tak zápletka, nese se v duchu samotné povídky, která je vlastně nejen takovým "odpočinkovým počtením", ale i zavzpomínáním (jak říká Perex). Kdepak náš hrdina nechal své lepší já? Své srdéčko! Líbila se mi ona věta: "To zase bude v aleji nablito!" ;-) Jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. Osobně věřím, že hodný kus příběhu bude mít autobiografické rysy. Také jsem v mládí požíval ony nápoje a také jsem často dopadl neslavně. A vo tom to je...

Co se stylistiky týče, mé druhé já říkalo, že by si text zasloužil ještě dopilovat, ale já se držím oné "odpočinkové formy", která má nejen pobavit. Jako bych mezi řádky viděl ono: "Pijme s Mírou - či s mírou..." Po stránce gramatické, všiml jsem si nějaké té chybějící čárky, nesprávné velikosti počátečního písmenka na začátku uvozovací věty a... Nakonec, jsou to prkotiny. Tak mne napadlo, zda nemohlo být do příběhu vloženo více humoru, nadsázky a třeba i ironie. Všichni naši bojovníci a poživatelé ohnivého moku padli za chlast, přestože se kasali, že vydrží více... Ale já tu jen čtu a hodnotím cizí příběhy.

Hezký den a múzám zdar.

Co mi padlo do oka:
=============

-- ... kde nám nehrozil pád ze schodů po kterých se muselo k odpočinku dostat. -- (chybí čárka před: po kterých)

-- „Co tam míchneme?“ Zeptala se Eva kolem sedících a mezi palcem a ukazovákem svírala skleničku od šampíčka. -- zeptala se (malým, uvozovací věta začíná slovesem)

-- Jdi do prdele Jendo a nech mě chcípnout, ... -- ... do prdele, Jendo, a ... (oslovení)

Tož tak.
 ze dne 22.04.2014, 15:59:49  
   Vanessa Kuzníková: Děkuji za hodnocení a komentář. Moje autobiografie to není, ale je to v rodině :-)
Rodinky se dočkáš neboj.
Jak jsem již jednou podotkla, mám v posledních pár letech trošku problém se soustředit a chození do hloubek mi dělá problém, ale snažím se a právě psaní mi hodně pomáhá. Teda mimo jiné.
Mám k tomu ještě psa, proto ve spoustě příběhů bude nějaký ten hafánek.
Zážitků mám... Dnes například - fena nechtěla psovi dát a tak jí ukousl špičku ucha - krve jako z vola a ten řev, co kolem toho byl.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
Amy
(23.11.2019, 22:43)
Avenger
(23.11.2019, 19:38)
obr
obr obr obr
obr
O něčem snívám....
Lucy Oven
Cena odvahy - 2...
Anne Leyyd
Výstřižek z den...
Verity von Leatri
obr
obr obr obr
obr

Ovulační blues
Ester Lajlá
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr