|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Nemravný důchodce v lázních - příběh 1 (Jana) ::
 Jeňýk |
publikováno: 11.12.2006, 22:44
|
| Povídka není polemikou nebo ironií k úspěšné a velmi dobré básni. Využívá se tu jen jejího názvu k propagaci tohoto příspěvku. |
| |
|
|
Vážená paní Zdeno, Vaše odmítnutí mého pozvání k návštěvě Mariánských Lázní, kde jsem právě zahájil svůj léčebný pobyt, mě skutečně vzalo náladu. Musím Vás ale odškodnit za ten pochmurný dopis, co jsem Vám poslal předevčírem. Účelem dnešního dopisu proto je Vás pobavit. Snad mi to půjde, protože i mé chmury jsou už pryč. Předepsal jsem si totiž proti nim pitnou kúru. Ráno Margaritu a odpoledne Martini Dry. Je to sice trochu drahá léčba, ale jak víte, já na to mám. Základem Margarity je tequila, citron a snad ještě něco a tento koktejl je jako sladká tyčinka Delissa z reklamy. Zvedne Vám náladu. Navíc s ním člověk u baru vypadá zajímavě. Myslím si, že v košili značky HERO s proužkem, ve vestě Buschman a s nápojem za 100 Kč v ruce vypadám ještě docela sexy. Džíny jsou od Vietnamců, ale chybějící značku spolu s břichem decentně zakrývá ta vesta. Navíc jsem si tu nechal udělat pedikúru, takže v těsných botách se už netvářím tak koženě. Tuto pitnou terapii jsem pilně praktikoval dva dny a výsledek se záhy dostavil.
Na rozdíl od Jeseníku, kde jsme se spolu, paní Zdeno, léčili minulý rok, kde se jedlo na směny a celá směna najednou, zde je velká volnost, takže se u stolu se svými sousedy málokdy setkám. Ještě tak se starším (snad) manželským párem, který si mě příliš nevšímá, ale sympatickou drobnou paní Janu z Rychnova nad Kněžnou jsem viděl jen jednou, krátce hned na začátku, kdy jsme seděli u stolu náhodou všichni čtyři. Dnes však jsem přišel na večeři a seděla tam sama. Právě dojedla a vstala od stolu, když jsem jí pozdravil. Řekla, že už se musí rozloučit, protože zítra odjíždí domů. Drze jsem se jí zeptal, zda neví, kam by se tu dalo jít večer do hospody nebo někam na víno. Řekla, že neví, ale rozpovídala se o tom, jakou tady měli zimu než přišla ta vedra. – Vy jste v tom pokoji číslo 157, ten je velký viďte, já jsem v něm taky byla, než mě přestěhovali – (co všechno už o mně ta holka neví?). –Tak já si k vám ještě sednu, abyste tu tak nestál. Vy jste takový galantní – a sedla si ke svým nedojedeným zbytkům.
Povídali jsme si spolu o všem možném asi tři čtvrtě hodiny. Já použil připravenou historku o tom, jak jsem byl prvně v Mariánských lázních s rodiči ještě jako malý chlapec. Bydleli jsme v hotelu Crystal a když jsem se na ulici ztratil a lidé se mě ptali, kde bydlím, říkal jsem s neochvějnou jistotou, že v hotelu Cukr. No to jsme se nasmáli. Jen tak mezi řečí jsem prohodil, že učím na střední škole a píšu zde v lázních učebnici fyziky. – Já jsem si to myslela, že budete od vědy, vypadáte tak seriozně. – Vykládal jsem, kde všude jsem byl v lázních a jaké to tam bylo. – Já jezdím každý rok touhle dobou, ale jen do Mariánských lázní, na ledviny je jenom Rudolfův pramen. – Pak ale přišel čas se rozloučit. – Já už bohužel musím jít, čeká na mě syn, on pro mě přijel. – Vstali jsme od stolu a v té chvíli dívajíce se jeden druhému do očí jsme si navzájem vyznali lásku.
A jak k tomu, vážená paní Zdeno, došlo? Řekl jsem – To je ale škoda že už odjíždíte, s vámi se tak hezky povídá. Člověk je tu v lázních tak sám, skoro jako poustevník. – A ona řekla – Já si taky myslím, že je škoda, že už jste tu nebyl dřív, když s vámi se tak hezky povídá, tak snad se tu setkáme někdy příště, ať se vám tady líbí, přijedete příští rok? – Teď už přijet musím – řekl jsem – a ať vám vydrží ty ledviny. – rychle jsem dodal, aby ještě neodcházela. Ale podala mi svoji drobnou ruku, a její stisk byl pevný, usmála se, otočila a odplula mezi stoly k východu z jídelny. A až v té chvíli jsem si uvědomil, že po celou tu dobu se na nás ta jídelna dívala. Všichni do jednoho vzhlédli od svých talířů a zapomněli žvýkat.
Omlouvám se Vám, Zdeno, protože to už ale fabuluji. Ve skutečnosti si nás všimli snad jen lidé od nejbližších stolů a číšník, který mi po celou tu skoro hodinu, co jsme se bavili, taktně nepřinesl jídlo. On je ale tak ohleduplný vždycky. Byl i v minulých dnech, když jsem tu u stolu seděl naprosto sám. A zítra ráno, až se vyhrabu s postele, budu si čistit zuby, zapíjet svoji pravidelnou ranní dávku prášků a pospíchat na inhalaci, bude ona odjíždět se svým synem do svého krásného města, kde jsem snad v životě ještě nebyl, ale které má až tak symbolicky vznešené jméno – do Rychnova nad Kněžnou. Paní Zdeno, ta dáma ani neví, jak mi pomohla, protože život je krásný. Příští rok pojedu zase do Mariánských lázní. Zdraví Jan.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 18 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 56 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
