obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915113 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39060 příspěvků, 5698 autorů a 387971 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Ve znamení kordu 2 II ::

 autor Zirvith Snicket publikováno: 02.05.2014, 21:44  
 

Gemma Breguet se znaveně opírala o průčelí domu svého pána. Měla za sebou krušnou noc. Tak tak, že ji gardisté nezabili. Dnes se jim k tomu totiž naskytla víc než dobrá příležitost. Ale Gemminé obratnosti se málokdo vyrovná. Teď už sotva popadala dech, jak ji ti lidé prohnali! Dali jí doslova co proto, ale naštěstí se jí z jejich léčky podařilo hravě proklouznout, jako vždy.
Milovala nebezpečí, proto se v téhle své práci náramně vyžívala. Bavilo ji dělat si ze svých pronásledovatelů srandu.
Až ji jednou chytí, přijme hrdě svůj trest, jenže její čas ještě nenadešel. Do té doby bude poslouchat příkazy svého pána, kterému momentálně slouží.
Gemma nebyla nic jiného než pouhá zlodějka a vražedkyně schopná udělat úplně cokoliv, jen když jí za to řádně zaplatí. A její pán platí opravdu hodně. Pro něj je ochotná zabít kohokoli, nehledě na společenské postavení ani na nebezpečí.
Její černé kadeře jí spadaly do tváře, když vstupovala do pánova domu. Neměla je příliš dlouhé, aby jí při této práci moc nezavázely. Domem se jí podařilo nepozorovaně dostat až do pokoje, ve kterém už na ni čekal pán s dalšími rozkazy.
„Tak tady jsi. Trochu ses opozdila,“ pravil, jakmile se otevřely dveře.
Gemma se skloněnou hlavou klesla před pána na koleno. „Promiňte, pane. Ale nastaly nějaké menší komplikace, které mi nedovolily přijít dříve.“
„Dobrá, dobrá.“ Její pán se nezajímal o podrobnosti, věřil Gemmě, že si s nastalými situacemi lehce poradí.
Gemma mlčela a ani na okamžik nezvedla hlavu. Byla si moc dobře vědoma toho, že se nesluší dívat se na své pány jako kdyby si byli rovni. Ne v jejím postavení.
„Mám pro tebe další úkol. Nicolas de Boutin. Nižší šlechtic žijící na okraji Paříže, moc se ve společnosti sice neukazuje, ale má známosti mezi královskou rodinou. Stal se nebezpečným.“
Tohle jméno nikdy neslyšela, ale věděla, že tenhle jmenovaný šlechtic nebude již dlouho mezi živými. Ona bude ta, kdo jej připraví o život. Gemma jen mlčky přikývla, že rozkazu rozumí a vytratila se z pokoje tak rychle jako pára.
Až úkol splní, opět se pánovi ukáže. Dřív ne. Musela za každou cenu uspět nebo zemřít – pán nepřipouští neúspěch.

V posledních dnech nebylo noci, kterou by Adrien de Laurent neprobděl. Stal se fanatikem posedlým dopadnout toho člověka. Jenže nebylo jednoduché zjistit, kdy a kde udeří příště. Musel být obezřetný a chytřejší než pachatel. Nemohl se dočkat dne, kdy uvidí toho vraha viset.
Adrien posílil obranu u spousty sídel významných rodů a doporučil i silnou osobní ochranu každého šlechtice. Nic nemůže být ponecháno náhodě!
Já ho jednou rozhodně chytím! Tím jsem si jist, ujišťoval se neustále.
Stál ve stínu jednoho domu poblíž náměstí Svornosti a vnímal noční chlad a ticho. Občas zaslechl nějaký hluk nebo zvuky z okolních domků, ale nevěnoval jim žádnou pozornost. Dával pozor hlavně na podezřelé osoby, které by se zde mohly vyskytnout. Chce to jen čas, než potká toho, po kom tak usilovně pátrá.

Unavená Gemma zazívala a ospale zamrkala. Ne, ještě nemůže usnout. Musí splnit rozkaz. S vypětím všech sil se nenápadně proplížila až k honosnému příbytku Nicolase de Boutina. Skryla se ve stínu brány, aby zjistila, kolik stráží je u domu přítomno. Sice jich bylo více než obvykle, ale všichni vypadali jako kdyby hlídali jen z nutnosti. Nezdálo se jí těžké vniknout dovnitř. Na to byla až příliš zkušená.
V rukou třímala silné lano, které následně přehodila přes vysokou zídku za bránou, a když se ujistila, že drží, začala na něj pomalu šplhat. Na tyhle výstupy byla již poměrně zvyklá, takže jí to nečinilo velké problémy. Jen ta únava jí bránila v jasném uvažování.
Tady nahoře už žádné stráže neviděla, proto si oddechla a pokračovala v cestě k polootevřenému oknu. S lehkostí proklouzla dovnitř domu.
Gemma se ocitla v bohatě zdobené místnosti. Nebyla to ložnice ani pokoj, jenž by obývali lidé, nikdo tam nebyl, proto si Gemmy naštěstí nikdo nevšiml. Velice tiše se dostala ke dveřím, poté našlapovala chodbou a hledala komnata šlechtice, kterého měla zabít.
Nebylo těžké poznat pokoj Nicolase de Boutina. Jakmile proklouzla k němu do ložnice, našla ho, jak tvrdě spí. Nebo alespoň jí to tak připadalo. Chtěla to mít už co nejdřív za sebou. Splní úkol a co nejrychleji odsud vypadne. Zadoufala, že se jí to tentokrát podaří hladce, přičemž nevzbudí žádnou pozornost jako minule.
Přistoupila k posteli a vytáhla svou dýku, chtějíc Nicolase podřezat. Už se chystala k činu, když vtom k jejímu zděšení otevřel oči. A hleděl na ni.
Gemma nevěděla, zda má úkol raději rychle splnit nebo čekat, jak Nicolas zareaguje. Než se však vzpamatovala, promluvil.
„Kdo jsi? Co tady děláš?“ Nevypadal nijak vyděšeně, jen mírně překvapeně.
„Mé jméno vědět nepotřebuješ. Přišla jsem tě zabít.“
„Ty jsi ten vrah, o kterém teď mluví celá Paříž? Mám alespoň tu čest se s tebou seznámit.“ Až teď si začal postupně uvědomovat, v jaké situaci se nachází.
„Sbohem, Nicolasi de Boutine!“ pronesla skrz zuby a nenechala mu už žádný prostor k posledním slovům. Chladnokrevně mu prořízla hrdlo. Byla to její práce, dostala rozkaz k tomuto činu.
Sledovala, jak čerstvá krev vytéká z rány na krku a zbarvuje postel i podlahu doruda. Stěží dokázala odtrhnout oči od toho výjevu. Ale musela se rychle ze sídla vypařit, dřív než někdo přijde na to, co se v domě vůbec odehrálo.
Šlo to opravdu hladce, alespoň dokud se nedostala až k bráně. U ní na okamžik polevila na ostražitosti, když se odkudsi vyřítilo několik stráží a hnali se přímo k vetřelci. Gemma se rychle vzpamatovala a měla co dělat, aby si od pronásledovatelů držela dostatečný odstup.
Na nic se neohlížela a rovnou se hnala vpřed, kam ji nohy nesly. Schovávala se ve stínech budov a snažila se své nepřátele zahnat. To se jí i téměř podařilo, proto zpomalila a vydýchávala se cestou. Občas se otáčela dozadu, aby se ujistila, že ji opravdu nikdo nesleduje. Potmě však mohla vidět jen obrysy postav a v tiché Paříži slyšet zvuk kroků. Ale naštěstí nic neviděla ani neslyšela. Alespoň ne stráže, kteří se ji snažili dostihnout.
Tolik byla zabraná do pozorování toho, zda není nepřítel za ní, že ji nenapadlo dávat větší pozor před sebe. Zpoza jednoho rohu jakési budovy se vynořily dvě ruce a zajaly Gemminu hlavu. Dotyčný strhl Gemmu ke zdi domu a zpříma se jí podíval do očí. Mezitím Gemmě spadla z hlavy kapuce, kterou nosila, aby jí nebylo vidět do obličeje.
„Tak ty jsi ten vrah? Nebo přesněji řečeno vražedkyně,“ zašklebil se Adrien de Laurent pohrdavě. „Kdo by si to pomyslel, že máme problém chytit jednu zručnou ženu. Jakpak se jmenuješ, no?“
Gemma neodpověděla, jen Adrienovi plivla do tváře a hbitě se vysmekla z jeho sevření. Nepotřebovala se nechat chytit, ještě ne. Znovu si nasadila kapuci a byla pryč dřív, než Adrien stačil na její počínání reagovat.
„Sakra!“ zaklel při pomyšlení, že ji nechal uniknout. „Příště mi neutečeš, to si zapamatuj!“ zvolal do tmy, doufaje, že snad uslyší jeho hrozby.
Ale alespoň něco bylo na této noční akci dobrého – zjistili, že se nejedná o vraha, nýbrž o vražedkyni. Sice Adrien viděl její tvář, jenže nikdy ji tady nespatřil. Netušil, kdo to je. Bude mít problém ji ve městě vypátrat. Ale jednou se mu to povede, tím si byl jist. Jen nesmí polevit a jednoho dne ji rozhodně chytí.


 celkové hodnocení autora: 80.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 02.05.2014, 21:43:34 Odpovědět 
   Zdravím.

Akční část, v níž umírali lidé... Čtenář má možnost poznat, kdo že je vrahem šlechticů v Paříži a jejím okolí. Díl je to krapet krátký, vše běží jako po drátkách, více napětí by nezaškodilo, prostě taková hustší atmosféra. Ovšem, tuto část jsem si docela užíval a na práci šotků nekoukal. Jen stále myslím na to, který lotr (šlechtické krve) zaměstnává onu ženu vražedkyni...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Johannes Faustus
(24.3.2019, 20:03)
Maura.A
(20.3.2019, 22:36)
Danny Rain
(13.3.2019, 14:09)
Moni mini
(10.3.2019, 15:31)
obr
obr obr obr
obr
Příliš mnoho mr...
nightwallker
Prázdno
Rodny
A padej
Cynis Sarkus Zapalsi
obr
obr obr obr
obr

Pozdrav a jdi dál
namenloss
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr