obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"
estel
obr
obr počet přístupů: 2915877 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39777 příspěvků, 5840 autorů a 393236 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Dívka s kufrem ::

 autor ursi publikováno: 06.05.2014, 12:07  
Zatím nedokončený román, nebo co z toho vlastně vznikne...
Inspirovaný reáliemi ze života skutečného člověka a jeho krásnými fotkami.
 

Dívka s kufrem




Cestou z práce domů si Daniel koupil jako obvykle pet láhev své oblíbené značky.-Tramín.
Už několik let tajně doufal, že se pravidelným odpoledním popíjením dopracuje k demenci , což mu umožni strávit zbytek života ve stavu , který se v jeho představách rovnal nirváně.
Viděl sám sebe jak sedí v ústavní zahradě , kolena přikrytá károvanou dekou, debilně se usmívající.
Bez nutnosti řešit přítomnost , minulost , nebo snad nedejbože budoucnost.
Robyt v ústavu se dá srovnat s doživotním trávením penze na Floridě-s bonusem -nido vás nenutí sekat trávník, účastnit se gol zahradní párty nebo vysedávat s manželkou před bungalovem v proutěných křesílkách, uvažoval, zatímco se s láhví ve sportovním batůžku blížil k domovské vilové čtvrti.
Když proud myšlenkových asociací dospěl k představě „manželka“ sevřely se Danielovi čelistní svaly a podvědomě zrychlil krok.
Podíval se na masivní hodinky, které dostal od manželky k „nedožitým padesátinám“. Pokud se bude dašit, dožije se jich příštím rokem. Manželka dokázala být někdy nečekaně vtipná.

-
Kdopak by se v dnešní době cestoval s tradičním lepenkovým kufrem ? Možná tak kočovná divadelní společnost
Na tohle nepraktické zavazadlo postupně rezignovaly děti odjíždějící na tábory, jejich rodiče odlétající současně na dovolenou do Bulharska, a nakonec i senioři odjíždějící do lázní.
V Danielovi vyvolával kufr-hnědý , lepenkový , bez koleček samozřejmě, romanticky-nostalgické představy
Sbalit si kufr a odjet-kamkoliv-znamenalo využít každý kousek jeho vnitřního prostoru, úplně nahoru naskládat ještě jednu vrstvu, kterou zavazadlo zdánlivě nikdy nemůže pojmout, poté si sednout na víko a násilím donutit kovové úzávěry , aby do sebe zapadly. Samozřejmě zajistit koženým řemenem proto otevření. Popadnout kufr za tvrdé držadlo a se snahou vybalancovat jeho tíhu se vydat vstříc novým dobrodružstvím.

Přesně takový kufr měla ta holka .Daniel ji viděl jenom zezadu, záplava zrzavých vlasů, zelené vytahané tričko a velký hnědý kufr, zřejmě dost těžký, protože zhruba po padesáti metrech ho vždycky postavila na chodník, narovnala se a protřepávala si předloktí.
Napadla ho další přednost tradičních zavazadel-vnukají mužům gentlemanské myšleky. Pomáhat cizí dívce s batohem by ho asi nenapadlo, ale zde se přímo vtírala představa, že dívku doběhne a nabídne jí svou pomoc.
Vydal se rychlým krokem za ní s trochu divným pocitem. Podobně by se asi choval někdo, u koho
nabídka pomoci by byla pouze záminkou k obtěžování studentek.
Holka odbočil na cestu podél řeky a vydala se směrem k nádraží.
Daniel rychle zkracoval vzdálenost mezi nimi. Jakmile dojde na nádraží, bude nabídka pomoci irelevantní. Jedině že by jí snad pomohl naložit kufr do vagonu.
Pociťoval nezvyklé vzrušení,že by to byla konečně ta druhá míza? Přemítal během rychlé chůze, tramín v batohu mu šplouchal.
Nádražní budova se přiblížila na dohled. Čekal, že dívka dotáhne svůj kufr dovnitř a půjde si koupit lístek.
Dívka budovu minula a zamířila přímo na nástupiště.
Daniel doklusal k budově a viděl, že dívka nečeká se svým kufrem na peróně jako řádný cestující, ale slezla dolů a pokračovala dál po kolejích, jako by se nechumelilo.
Daniel chvilku uvažoval jestli se má pustit za ní-nádraží bylo zcela opuštěné a nikde nebyl k vidění železničář, který by mu v tom nevybíravými slovy zabránil.
U semaforu si holka udělala zastávku, odložila kufr vedle sebe na koleje a chvilku nehybně stála.
Do dálky jí svítily zrzavé vlasy, vlastně nic jiného z ní Daniel ještě neviděl.
Vytáhl foťák a udělal pár snímků. Když to upraví ve Photoshopu, můžou z toho být zajímavé obrázky.
Ze zatáčky se vyřítil vlak. Daniel reflexně zavřel oči. Když je zase otevřel nespatřil kupodivu krev ani poházené lidské údy.
Po dívce, neřkuli kufru, nebylo ani památky.



Doma si přetáhl snímky do počítače a chvíli je zamyšleně pozoroval. Až teď si všiml , že dívka má něčím obvázaný pravý kotník. Na to, že má něco s nohou, kráčela docela zčerstva, uvažoval. Skoro jako by spěchala na vlak... Zkusmo převedl snímek do sépiových odstínů. To ho zcela neuspokojilo,
po chvíli experimentování se mu podařilo dát fotce jakýsi historický nádech. Vyzkouší ještě další věci.
Se zalíbením pozoroval obrázek, který teď připomínal nejspíš ze všeho nějaký starý dřevoryt.

Klapnutí vchodových dveří mu způsobilo jako vždy křeč čelistních svalů.

Schoval nedopitou láhev rychle pod stůl a vypnul monitor. Alkohol už začal slastně působit, takže se přemístil na postel do vedlejší místnosti, zavřel oči a snažil se znepřítomnit,
Sledoval barvy, které mu tančily na spodní straně víček, postupně se seskupovaly v zajímavé obrazce, které zjakýsi zvláštní význam. V okamžiku, kdy se mu ho téměř povedlo dešifrovat, přistála mu v oblasti temene nedopitá pet láhev, provázená akusticky rušivým signálem zvenčí:
-TAK SE TEDA SEBER A ODSTÉHUJ SE K NÍ!!!-
Tuto výzvu neslyšel poprvé, takže faktická část sdělená ho nijak nevyrušila z opilecké polonirvány, pouze poněkud vystupňovala jeho touhu přetáhnout si peřinu přes hlavu a pokračovat v přerušené projekci nízkorozpočtového filmu ve vlastní hlavě.
Manželka oproti tomu sjížděla už několik let nekonečný seriál, ve kterém on sám vystupoval výhradně jako manžel, dopouštějící se několikrát denně nevěry ve zcela nepravděpodobných situacích , nehledě na velmi málo pravděpodobné partnerky- poslední zápletkou byla Danielova rafinovaná účast na schůzi Svazu zahrádkářů, na které byla většinou členské základny zvolena jako předsedkyně územní oblasti asi čtyřicetiletá blondýna s růžovým melírem. Následovalo důkazní řízení, kde se zjišťovalo, pro koho vlastně hlasoval a proč, a pravidelná večerní kontrola jejich zahradní chatky,
zda se tam snad nekonají nějaké nepravosti. Tentokrát ovšem měla v ruce konečně jasný důkaz z nezaheslovaného počítače. Zrzavá holka s kufrem je sice fotografovaná z dálky asi 50m, ovšem v neprospěch obžalovaného hovoří to, že před samotným aktem fotografování muselo dojít ke kontaktáži fotografovaného objektu, a když hovoříme o aktech, kdoví co následovalo poté. Proti takovémuto sendvičovému obvinění bylo těžké najít nějaký protiargument. Daniel se o to ani nepokoušel. Věděl ze zkušenosti, že když obvinění nebude příliš usilovně vyvracet, obžalobě brzy dojde munice a nastane aspoň částečný smír, který mu umožní strávit zbytek večera v relativním klidu.
Rezignovaně skončil pro tento večer v mikrotenové sedačce v obýváku, kde měl možnost pozorovat žehlící manželku a zároveň spřádat plány, jak se dostat zpět do vedlejšího pokoje k počítači a nedopité petce.
Po hodině a půl vstal z křesla , vzal kbelík s odpadky , a s touto viditelnou a nepochybnou indicií zcela počestných důvodů večerního odchodu
z domu prošel dozorovaným územím bez jakýchkoliv kontrolních dotazů.
Lehce zaklapnul dveře.
Cestou po schodech pohupoval plným kbelíkem a uvažoval o manželčině nedůslednosti, která ho trochu dráždila. Například ve třetím patře bydlí v podnájmu tři svěží studentky, ze dveří s e linula nějaká indická vůně a meditativní hudba. Budou to otevřené duše a kdyby zazvonil, určitě by mu umožnily nějaký ten duchovní rozvoj.
U kontejneru se ostatně může dát do řeči s nějakou osamělou paní-která jiná by sama vynášela odpadky?
Kdyby v manželčině patologické žárlivosti byla aspoň nějaká logika a systém, život s ní by byl mnohem snažší.
Za těchto úvah došel až ke kontejnerům. Žádná osamělá frustrovaná žena, jen nerudný akvarista z přízemí, který vyhodil nějaké dva páchnoucí pytle a se zamručením odešel.
Daniel si chtěl chvíli svobody trochu užít. Nejprve si pečlivě vybral jeden se čtyř kontejnerů, do kterého vysype kbelík.
Pak si zapálil Marlborku a chvíli pozoroval jejich dům zvenčí. Ve většině oken se svítilo. Tam kde,neměli stažené žaluzie ,ylo vidět postavy , pohybující se jako v akváriu. Studentky měly v okně indiánský lapač snů.
Zaměřil se na okna jejich bytu. Nebylo nic vidět. Svým vnitřním zrakem si vybavil manželku žehlící a sledující zprávy, svoje uprázdněné místo na sedačce, kam se zanedlouho vrátí.
Postavil kbelík na chodník a rozhlédl se po ulici. Byla prázdná , vpovzdálí nějaká paní venčila dva chrty.
Daniel strčil Marlbora do kapsy tepláků, zašlápl vajgl a pomalu se vydal směrem k náměstí.


III.

Soumrak už pokročil ,většina obchodů měla stažené žaluzie. Daniel chodil po náměstí a prohlížel si, jako by ho viděl poprvé v životě. Úloha zvídavého turisty byla poněkud znesnadněna tím, že k Danielově lítosti foťák zůstal doma v batohu.
Nenahrávaly tomu ano modré bavlněné tepláky s gumičkou dole-po lepenkovém kufru to byla další Danielova olíbená retro rekvizita. Připomínaly mu mládí, a kromě toho si v nich připadal tak nějak příjemě ústavně- jako by se tímto oděvem aspoň trochu blížil ke své vysněné nesvéprávnosti.
Ve středu náměstí stála barokní kašna s několika maniodepresivně vyhlížejícími chrliči.
Naklonil se přes okraj kašny. Bylo v ní vody přibližně po kolena, na dně se leskly mince, jejichž nominální hodnota se nedal rozeznat. Daniel sáhl do kapsy, aby nějakou přihodil, ale nahmátl jenom krabičku cigaret.
Člověk by měl mít s sebou vždycky nějakou hotovost, pomyslel si Daniel a rozhodl se to napravit.
Naklonil se znova přes kamenný okraj a odhadoval hloubku studny. Pak přehodil nohu přes okraj, posadil se na něj obkročmo, po chvilce váhání přehodil i druhou nohu, chvilu se držel oběma rukama za okraj a pak se pustil.
Voda byla nečekaně teplá, ale nebylo jí tolik aby zcela ztlumila náraz. Chvilu měl pocit, že mu něco křuplo v kotníku, ale pak se začal věnovat sbírání mincí. Mirně zarezlé rakouské šilinky a české padesátníky nejdříve nechával stranou, ale pak si jich sentimentálně několik vsunul do levé kapsy.
Pravákapsa byla brzy vyboulená směsí, která vesměs obsahovala pětikoruy, dvacetikoruny a občas nějaké to euro. Vzhledem k tomu, že kapsa byla kromě mincí obtížena i nasáklou vodou, dosahovala mu téměř ke koleni a když se Daniel zvedl z podřepu, měl trochu obavy, zda vytahaná guma v pase udrží tepláky na svém místě. Udržela, aspoň do té doby, než se mu podařilo vyškrábat se ven, a než paní se dvěma chrty, která spatřila v soumraku muže vynořícího se z kašny, s kalhotami spuštěnými až ke kolenům, z něhož odkapávala voda, přivolala hlídku městské policie.

Na služebně Daniel zarytě mlčel. Hlavně proto , že se mu absolutnš nechtělo vysvětlovat, co ho vedlo k tomu, vyskytovat se ve večerních hodinách na náměstí částečně obnažený a bez dokladů.
Další důvod byl ten, že tak úplně nechtěl, aby dnešní celkem zajímavý večer skončil tím, že ho odvedou domů manželce.
Zkoušel se proto tvářit nepříčetně a dezorientovaně, nebo aspoň tak, jak si myslel, že by měl takový člověk vypadat.
Příslušníci nad ním bezradně krčili rameny, dali mu deku přes provlhlé tričko a uvařili mu čaj.
Vyfotili si ho, pak jednoho z nich konečně napadlo zavolat do psychiatrické léčebny.
Doufal , že sanitka přijede s houkačkou a majákem a nebudou chybět dva statní zřízenci a svěrací kazajka.
Realita byla zoufale nedramatická, sanitka přijela bez jakýchkoliv zvukových či akustických efektů,
z ní vystoupil jediný chlapík ve frajerské červené bundičce, jemně ho uchopil za paži a posadil na zadní sedadlo sanitky.
Noc je ještě mladá, přemítal Daniel a prozatím se situace nevyvíjí tak špatně.
Řidič sanitky si posunul brýle a zapnul rádio.
Tklivá píseň od Simona a Garfunkla ho zřejmě sentimentálně naladila. Hleděl na cestu před sebou a pobrukoval si něco o mostech přes rozbouřenou řeku. Daniel by na to nesázel, ale zdálo se mu, že se řidiči i něco zalesklo v oku.
Potlačil nutkání vyzvat ho, aby se svěřil s eventuálními citovými strastmi a raději se díval z okénka.
.Psychiatrická léčebna byla umístěna v zámečku za městem, které právě opustili.
Blížili se k nádražní budově, kde včera, v jiném životě, viděl tu holku.
Kolem profrčel vlak s osvětlenými okny.
Přestavil si obývací pokoj, prázdnou sedačku a žehlící manželku, která jistě už přešla z relativního klidu do nervozního vyhlížení z okna, poté obíhání domu, zvonění na sousedy a telefonování všem známým a příbuzným.
Už se možná obrátila i na policii, která jí sdělila, že...
Řidič zesílil rádio na maximum.
Daniel otevřel opatrně nezajištěné dveře vozu, a když sanitka zpomalila v zatáčce, vyskočil ven a skutálel se parakotoulem do travnatého příkopu.

IV.
Daniel věřil na indicie.
Jestliže během posledních pár dní zaujala jeho pozornost nějaká zrzavá ženská, znamenalo to nějakou významnou změnu v jeho životě. Přdevčírem krizová manažerka s ohnivými vlasy a malým černým, kufříkem v jejich firmě, díky níž se jeho pozice, na které setrvával dvacet let, začala kymácet jako začátečník na windsurfingu.
Následovalo včerjší extempore s fotkou, a není divu, že obrázek, který spatřil, když se dokutálel ze svahu a se smíšenými pocity konstatoval, že bez zranění, ho přiměl k jisté ostražitosti.
Nebyl si scela jistý, že je to stejná zrzavá slečna jako ta ze včerejška. Seděla k němu zády a osvětloval ji pouze chatrný ohníček z několika polen přeložených přes sebe-na pionýrském táboře se tomu říkalo strážní oheň. Kufr měla ovšem položený opodál.
Jakékoliv závan tepla by se hodil, vzhledem k provlhlému šatstvu a pozdní noční hodině.
Daniel se toužebně zadíval i na kostkovanou deku, kterou měla neznámá složenou pod sebou. V mysli se mu vybavila představa čistého a suchého ústavního prádla.
Udělal reflexně několik kroků směrem k ohni. Když slečna uslyšela šramot a vstala, aby zjistila , co se děje, Daniel zjistil, že tu něco nehraje.
-hej nestůj tam a pojď se ohřát- houkla na něj .
-Jo a já jsem Adriana-.
Udělal mu místo na kárované dece. Musel si chtě nechtě sednout těsně vedle ní.
Adriana si natáhla nohy blíže k ohni. Daniel udělal totéž a po očku si ji prohlížel. Její obličej lehce unavený životem ho utvrdil v tom, co ho zarazilo při prvním pohledu. Ačkoliv ji zezadu pokládal za zbloudilou studentku, teď bylo víc než zřejmé, že slečnou mohla být s trochou dobré vůle v nejlepším případě před dvaceti lety. I když se zřejmě nepokoušela přetáčet tachometr zpět jakoukoliv kosmetikou, neubíralo jí to na zajímavosti a Daniel pocítil záchvěv sympatií.
-Kde jste se tady vzala?-pokusil se neoriginálně zahájit konverzaci.
Povzdychla si. -Myslíš přímo tady, nebo tak vůbec?-
-Abych řekl pravdu, existenciální otázky jsem zrovna neměl na mysli...-
-Škoda- odpověděla a nastalo zase dlouhé ticho. Adriana se zvedla a přihodila do ohně trochu roští , které leželo opodál. Zezadu vypadala skutečně na dvacet.
-Tak vůbec, to neví podle mě nikdo- řekla konečně po chvíli.
-A přímo tady-utekla jsem, no-
Daniel bezděky otčil hlavu směrem k léčebně, kam měl před chvílí namířeno.
-Odtamtud ne,-řekla melancholicky, -i když takový rozdíl to zase nebyl.-

Ve zbytku večera se komunikace omezila na vyřešení problému, jak zabalit dva lidi do jedné deky, aby se maximálně využila její tepelná kapacita.
Daniel ležel zamotaný jako bourec, dva centimetry od sebe měl zrzavé vlasy slabě vonící skořicí. Adriana si po chvíli stěžovala, že ji něco tvrdého tlačí do stehna. Daniel se omluvil a přemístil svou sbírku mincí do druhé kapsy.

Na obzoru se tyčila budova psychiatrické léčebny a ze silnice nad svahem bylo slyšet projíždějící auta.
Daniel asi deset minut přemýšlel intenzivně nad svou existencí.
Potom usnul.

Když ho probudila ranní rosa a ranní provoz na silnici nad svahem, zjistil, že má navlhlou deku sám pro sebe. Maně se rozhlédl po nějaké prázdné pet lahvi, která by byla nepřímým důkazem toho, že včerejší setkání bylo jedním z příznaků Korzakovovy alkoholické psychózy, na které už delší dobu pracoval.
Vtom ale spatřil přicházet Adrianu, která rozhodně nepůsobila jako alkoholická vidina. V rámci svých možností „svým zjevem zápolila se svěžestí jitra“ jak by řekl básník. V zrzavých vlasech měla několik stébel suché trávy a Daniel si všiml, že má kotník pořád něčím obvázaný jako na fotce.
-Balíme- zavelela- nemůžou být daleko, nerada bych, aby mě hned našel.-
Balení netrvalo dlouho. V podstatě jenom vyklepali deku, a složili ji do kufru.
Daniel zkontroloval, jestli jeho poklad z kašny je na svém místě. Navrhl, že by mohli pro začátek využít kávový automat nahoře na benzínce, což bylo schváleno. -Nedívej se do kamery-sykla Adriana když vešli do benzínky. Daniel se jí snažil vyhovět, i když se mu to zdálo zbytečné vzhledem k nezaměnitelnosti jejich zjevů a obsluze, která si je prohlížela tak bedlivě, že by je jistě jakémukoliv zájemci dokázala popsat do všech podrobností i bez záznamu kamery.
-ZATÍM jsme se nedopustili žádného trestného činu-podotkl polohlasem, tak aby to slyšela i obsluha.
Vyměnili část drobných za horké latté, které popíjeli labužnicky u venkovních stolečků. Vzduch voněl jarem a ranní svěžestí . Proti obvyklé ranní kávě v kanceláři to bylo luxusní ranní posezení, jehož vyjímečnost byla znásobena vidinou volného dne-eventuelně spousty volných dní-bez jakýchkoliv závazků.
Daniel si užíval výhledu do zalesněného údolí, ale Adriana se neustále ostražitě rozhlížela. V dálce bylo vidět malou postavičku s kolem, řítící se po lesní cestě.
-Sakra-
Adriana dopila kávu a popadla kufr.
-Věděla jsem, že mě bude hledat, ale nemyslela jsem si, že tak brzo-
-Kdo?-nechápal Daniel
:Kravaťák-.

IV.

--

„Ledolam, též ledolamka /icebreaker/ je psychosociální hra převážně určená k seznámení v nové skupině účastníků programuteambuildingu. „
Wikipedie


Jako organizátor outdoorové firemní akce Adam naprosto selhal.
Za dva dny se nepovedlo eliminovat napětí a nevraživost mezi jednotlivými účastníky akce, které si přinesli z pracoviště.
Pečlivě připravených aktivit určených k prolomení bariér a rivality, oživení týmové atmosféry a zvýšení motivace se účastnili s tak malým osobním nasazením, že se Adam obával současně ztráty své vlastní osobní motivace, vyhoření a ztráty pozitivního přístupu, což by byl naprostý průšvih.
Zvláštní úkol, který si stanovil pro tento víkend v lesním penzionu, byla asimilace
manažerky prodeje, zrzavé ženy mezi čtyřicítkou a smrtí, do jejich mladého, dynamického kolektivu.
Přestože na základě doporučení lektora sebepoznávacího kurzu, který absolvoval těsně předtím, se snažil o reflexi lepších stránek její povahy a pozitivní afirmace, prováděné několikrát denně, při nichž v myšlenkových mapách
před svým vnitřním zrakem ji viděl jako vstřícnou , komunikativní osobu, která ho
jako vedoucího absolutně respektuje, v reálu se mu vtírala daleko častěji myšlenka s negativním energetickým nábojem-ta bába už mě pěkně štve.

Nejenže bojkotovala jeho program, pracně sestavený společně s odborníkem na outdoorové firemní aktivity až z Prahy-většinou seděla někde opodál a pronášela ironické komentáře, takže i ti účastníci, které podařilo vtáhnout do stmelovacích aktivit si časem víceméně začali připadat jako pitomci.
Nakonec se uvolila zúčastnit se hry, při které bylo potřeba z nějakého důvodu za pomoci ostatních překonávat stále se zvyšující lanovou překážku, ale hned při prvním
pokusu se přkulila přes překážku tak neobratně-ta ženská to snad dělá schválně-
že jí křuplo v kotníku, takže mumlajíc nepříliš korektní výrazy odkulhala na pokoj
a zbytek večera už o ní nikdo neslyšel.
Nepříjemné bylo, že o ní nikdo neslyšel ani ráno, natož aby ji viděl.
Přestože nešlo o školní výlet, Adam považoval tak nějak za svou povinnost přivést domů rodinám zpátky stejný počet klientů, jaký převzal předevčírem na autobusovém nádraží.
Proto ho nyní prázdný pokoj poněkud zneklidnil. Krátce ještě uvažoval o možnosti,, že některý z mladých a dynamických podlehl kouzlu zralé ženy a letní noci současně,
a hledaná se zanedlouho nečekaně vynoří z některého z pokojů na patře. Nestalo se tak, a společná snídaně v jídelně ho zbavila veškeré naděje na to, že se tato prekérní situace nějakým způsobem vyřeší sama. Tisknul si spánky a přemýšlel o tom, jak bude asi hodnocen vedoucí teambuildingu, kterému se nepodařila ani tak zásadní věc ,jako udržet účastníky pohromadě a naživu..

-
Daniel klusal za Adrianou, lepenkový kufr ho mlátil do kolen. Vzhledem k tomu, ýže kromě kapsy tepláků stále ještě prověšené sbírkou mincí to byl jejich jediný majetek,
odolal pokušení mrštit tou věcí do příkopu.
Adriana se postavila na kraj silnice a začala mávat na projíždějící auta, kterých bylo v tuto časnou hodinu pomálu. Pomálu znamenalo přesně to, že během půl hodiny projela jedna felicie s přívěsným vozíkem naloženým nějakými fošnami.
-Jeď si třeba do Tanvaldu na kdoule, idiote,-pronesla Adriana na účet dalšího vozidla,které profrčelo během následující půl hodiny a zmizelo za zatáčkou.
Sedla si na svodidlo a působila jako vtělená beznaděj.
-Přežila jsem noční bojovku, slaňování a infantilní hru s čísly na zádech.-
-Ale jestli mě najde a bude mě chtít znova začlenovat...znáš Dobrodružství Huckleberryho Finna? Mám na mysli , jak ta kniha končí:
Počítám, že nebudu čekat na Toma, ani na Jima a že poběžím do Teritoria napřed,
protože mě teta Sally chce adoptovat a civilizovat mě, a já to nesnáším.
-Já už to zkusil.-doplnil Daniel.
-Vlastně jsem taky vždycky odněkud utíkal, ale pokaždé mě našli a vrátili zpět -a ještě mi vysvětlil, že je to tak správně. Peču jim na to.--
Adriana pohupovala nohama na svodidle. Měla poněkud předpotopní kotníkové šněrovací boty-vypadaly trochu jako z nějakého divadelního depozitáře.
-Donedávna jsem si myslela, že utíkat není potřeba , že stačí prostě jít a vždycky někam dojdeš. Pak se mi ale přihodilo, že jsem deset centimetrů před sebou uviděla zeď- a uvědomila si že teď už opravdu není kam.-
¨
Daniel přivřel trochu oči a uviděl před nimi poněkud klaustrofobický obraz Adriany,do
která marně naráží do nekompromisní stěny z hurdisek.
-Uvědomila jsem si, že už moc možností nemám. Hlavou zeď neprorazíš, jak prohlásil nějaký chytrolín, takže zbývá možnost udělat si u té zdi piknik a strávit tam zbytek svých dní, nebo,...-
Za zatáčkou se ozvalo zasvištění gum a vynořilo se něco, co se nejspíš ze všeho vypadalo jako nějaká aerodynamická moucha v lesklém funkčním trikotu a s ohromnými černými brýlemi.
-Do prdele- utrousila Adriana.-
Moucha dojela až k nim, zabrzdila a seskočila z kola.


6..KAPITOLA

Utekl jsem k cirkusu...
jsou tady lvi,tygři,sloni,..
Vždycky jsem odněkud utíkal
ze školy,z domova, z práce...
pokaždý mě našli a ,vrátili.
Tady mě nenajdou...

„Hoď se do klidu kravaťáku“ řekla Adriana..
MbA Klásek se ohradil proto oslovení, které zcela opomíjelo jeho momentálně velmi funkční oblečení, které ovšem i tak skoro propotil jak se snažil využít všech svých soft skills, aby přimělAdrianu
k návratu.
Červencové slunce se blížilo k zenitu a cyklistická láhev na rámu kola obsahovala
pouze trochu zteplalé tekutiny-pravda ,iontové, ale zteplalé.
Adrianě se ho zželelo a navrhla, aby se šli občerstvit nahoru na benzínku.
Kravaťák s tím souhlasil, i když ten ,zarostlý chlápek v teplákách s prověšenou kapsou by s nimi snad ani nemusel, pomyslil si, nicméně řešení tohoto problému, který podle Rooseweltova dělení vyhodnotil jako středně důležitý , ale ,nenaléhavý,
nechal na později. Hlavně kvůli vedru.
Usadili se opět k venkovnímu stolečku, tentokrát s minerálkou.
Blížilo se poledne. Vzduch voněl benzínem a tabákem. Ne moc bezpečná kombinace,
napadlo Daniela v malátném rozpoložení , které se ho zmocnilo.
Zdálo se mu, jako už mnohokrát předtím,že stejnou situaci už někdy zažil-v minulém životě nebo v jiném vesmíru seděl u stolečku s minerálkou , poslouchal bzučení vos u odpadkového koše a kravaťáka, který se snaží přesvědčit Adrianu o nerozumnosti jejího počínání, v periferním pohledu kravaťákův vytuněný bicykl opřený o sloupek,
mladík v kšiltovce ,který se loudá kolem, nasedá na kolo, šlápne do pedálů, ajako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě, řítí se směrem k silnici....
Krádež kola proběhla tak přirozeným a nenásilným způsobem, že Danielovi trvalo notnou chvíli než si uvědomil, že by měl na vzniklou situaci upozornit.
Zaklepal kravaťákovi na rameno a ukázal ,beze slova na ujíždějícího cyklistu.
Kravaťák vyskočil z plastové židličky,až se převrhla a rozběhl se za ním..
Adriana s Danielem ho chvíli pozorovali.
„Necháme ho v tom?“ otázal se s nadějí Daniel. Docela rád by zůstal
sedět v chládku. -Adriana zavrtěla hlavou.
-Jdeme za ním-
-Ale pomalu-vymínil si Daniel.


Kravaťák seděl s hlavou v dlaních na okraji vozovky. Pohled to byl dost bezútěšný,
zvuková stopa nebyla ,o mnoho lepší, neboť neustále vypočítával, co všechno měl v cyklistické brašně-v podstatě všechno, co vedoucí teambuildingu oblečený jako
masařka považuje za nezbytné k přežití nejen v outdooru, ale i ve městě-včetně jakékoliv plastové karty, ,kterou lidstvo dokázalo doposud vymyslet.
Daniel mu nabídl soucitně jednu z posledních Marlborek z pomačkané krabičky.
Byl rád ,že se mu je podařilo po namočení v městské kašně dokonale vysušit na sluníčku, i když teď připomínaly svou konzistencí spíš podomácku umotaného Tarase Bulbu..
Kravaťák nabídku ignoroval, Adriana mezitím neztrácela čas a mávala na projíždějící kamiony.
Když jeden z nich zabrzdil, nacpali se všichni do kabiny, ignorujíc zřetelnou nelibost polského řidiče jménem Wojczech, který nepočítal s tím že kromě středně atraktivní zrzky neurčitého věku poveze ještě dva divné chlápky. Časem ale nabyla převahy jeho přátelská slovanská povaha, brzy pochopil, že pronásledujíí „zlodeje rowerow“ a ochotně se účastnil sledování protože mu nedávno doma ve Wroclavi taky ukradli kolo takže měl na podobné lumpy pifku.. Bohužel žádný z cyklistů, na které Vojczech upozorňoval výkřiky. „tam jest ten czarny charakter“,nebyl ten pravý.
V kabině náklaďáku začínalo bylo docela těsno.Polák se neustále rozmachoval rukama v barvitém líčení, co tomu „drabovi“ udělá, až ho konečně dopadnou.
Daniel seděl vzhledem k nedostatku prostoru těsně přitisknutý k Adrianě, nebylo mu to nepříjemné , ale nebyl si dvakrát jist, jestli ona je na tom podobně-přece jenom
měl na sobě stále tytéž tepláky, ve kterých vyšel s domu s kbelíkem na odpadky,
a koupal se naposledy předevčírem v kašně.
Adriana neurčitě pootočila hlavu směrem k němu.
-Wojczech, můžeš na chvíli zastavit?-
-Rozumiem, paní potrzebuje,.-přikývl Vojczech chápavě a přibrzdil.
Adriana popadla lepenkový kufr, který měla pod nohama.
-Co čumíte, neviděli jste jít dámu na toaletu s kabelkou? -poznamenala.
Daniel se vysoukal ze svého místa. -Skočím si taky,-poznamenal neutrálně.
Venku zašli pro formu každý za jiný keřík potom seběhli z náspu a ocitli se na cestě
vedoucí k malému lesíku.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 ursi 06.05.2014, 16:49:21 Odpovědět 
   Zdá se, že jsem omylem poslala nezkorigovaný příspěvek, brzy se mi ho snad podaří nahradit inteligentní verzí.
 ze dne 06.05.2014, 17:47:29  
   Šíma: Zdarec.

Na SASPI již publikované texty normálně opravovat nelze, autor si za své texty odpovídá sám, ale čas od času můžeme udělat výjimku. Pokud budeš svůj text chtít vrátit, napiš prosím Ekyelce (zástupkyni šéfredaktora) do vzkazníku (ta už rozhodne, co s textem dál).

Hezký den přeji.
 Šíma 06.05.2014, 12:06:59 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Hned na úvod napíšu, že jde o docela zajímavý název díla... Na první pohled obyčejný, ale pro lidi s bujnější fantazií může být přitažlivější, než se na první pohled zdá, protože vyvolává (alespoň) ve mně mnoho otázek, například: Kam jde? Odchází nebo se někam vrací?

Ale k textu...

První, co čtenáře pleskne do tváře, jsou nadbytečné mezery před interpunkcí, toto je vyloženě fuj, mrkni do lepší povídkové knihy či románu (i oblíbeného autora), uvidíš, jak to tam s interpunkcí je, stejně tak i v rámci jejího nadbytku v textu. Občas mezery v textu chybí (kupříkladu po pomlčkách), pozor také na překlepy, pomůže kontrola pravopisu. Také pozornější pročtení (i očima cizího čtenáře) či betareader (další pár očí navíc) napoví, kde Ti to skřípe a vrže (až běda)!

Podařené přelepy:
===========

- Robyt - pobyt ?
- dašit - dařit ?
- ylo - bylo?
- Pravákapsa - Pravá kapsa
- .Psychiatrická - (bez tečky na začátku věty a odstavce)
- přimělAdrianu - přiměl Adrianu
- ajako - a jako

Pozor na přímou řeč, přestože nemusí být (zákonitě) uvozena jen uvozovkami (nahoře či dole, případně jen nahoře), ale i pomlčkou, ale i pak se musíš držet určitého formátování textu...

-hej nestůj tam a pojď se ohřát- houkla na něj .
-Jo a já jsem Adriana-.

- Hej, nestůj tam a pojď se ohřát, houkla na něj. - Jo a já jsem Adriana.

(nebo klasicky)

"Hej, nestůj tam a pojď se ohřát," houkla na něj. "Jo a já jsem Adriana."


Tak...

Abych nezapomněl na stránku stylistickou a obsahovou, to by byl doslova hřích, protože se mi zdá, že má text svá pozitiva a (třeba i) nevyužitý potencionál. Textík je ještě nedopsaný? Tak hurá do toho, sám mám několik nedopsaných textů... Tento se pohybuje někde na rozhraní bezstarostné jízdy a rozčarování nad každodenní šedí běžného života našeho hrdiny, který se dostal do docela zajímavých a kuriózních situací...

Hezký den a múzám zdar a ať se daří.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
jeník
(7.12.2021, 01:25)
lucy11
(26.11.2021, 18:28)
louže
(10.3.2021, 15:22)
obr
obr obr obr
obr
MANATUA
Danny J
Návštěva banky ...
Lollo
Srdce hvězdy
Juris
obr
obr obr obr
obr

Pád
Sonya
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr