obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2916061 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Slzy ::

 autor Bartoloměj publikováno: 11.05.2014, 13:41  
 

Byla to normální ženská. Něco okolo padesátky, nohy v dámských punčochách zakrývaly křečové žíly a v rukách držela dvě plátěné nákupní tašky. Taková opravdu normální ženská. Bydlela sama a ve stejném domě jako on. Když šel z přednášek, potkával ji vždy o půl třetí ve vchodě. Pokaždé ji podržel dveře, ona se usmála a poděkovala a on se taky usmál a odpověděl, že není za co. A to se normálně nesmál, zvláště ne na staré ženské se škaredýma nohama.
Takových situací denně prožívá člověk stovky. Svět je příliš malý, lidé jsou odsouzeni k tomu, aby si překáželi. Neustále musíme někoho někam pouštět, nebo ten někdo musí pouštět nás. Nevlezeme se do malých vchodů či tramvají a vlaků. Časem jsme si na to zvykli. Žijeme vedle sebe, navzájem si překážíme, ale naučili jsme se to ignorovat - říkáme tomu slušnost a gentlemanství. Ovšem neděláme to z vlastní přesvědčenosti, spíše nás to tak naučili rodiče – být slušní. A proto i ta ženská, byť ji potkával každý den, usmíval se na ni a pouštěl ji do dveří, mu byla zcela lhostejná.
Ještě před rokem bydlela se synem. Znal ho od vidění. Chlap pod třicítkou, s oblečením od vietnamských prodejců a kolem krku zlatý řetízek. Myslel si, že dělal někde na stavbě. Nikdy se s ním nebavil. Studoval, vyjel na rok do zahraničí a doma se neukázal. Když se před týden vrátil, už ho neviděl. A paní z bytu pod ním se přestala usmívat a děkovat, když ji pouštěl do dveří. Vlastně se mu ani nepodívala do očí.
"Ty znáš tu ženskou?" řekl a ukázal prstem přes výlohu.
"Jo, bydlí u nás v baráku. Je teďka taková zamlklá."
"No a víš proč?" opět se ozval ten druhý.
Byl to jeho kamarád. Dělal u policie, muž zákona a pořádku. Byl po službě, dostal žízeň, a protože se rok neviděli, zavolal a šli na pivo. Seděli u výlohy v něčem mezi kavárnou a hospodou naproti jeho domu.
"Asi jo hej. Bydlel s ní ještě syn, ale ten se odstěhoval nebo co. Bydlí tam teď sama," odvětil.
"Hovno odstěhoval. Zapletl se do šmeliny, něco asi posral a tak si i vyřizovali účty. No a ten její syn to odnes. To vím ne. Byla na služebně a brečela tam jak amina," řekl muž zákona a pořádku, poklepal si na místo na hrudi, kde nosí policisté odznak, a dal si prst před ústa a pošeptal: "Ale pšš, jo? Ono to je takový služební tajemství, vlastně bych to Tobě vůbec neměl říkat. Jakože si civil chápeš. Ale jako jen ať víš, koho to máš v baráku."
Asi měl říct něco o tom, že je to chudák ženská, že ji zabili syna a ona teď bydlí v tom velkém a prázdném bytě. Ale neudělal to, jednak nerad rozebíral cizí životy a jednak znal kamarádovu zálibu v porušování služebního tajemství a nechtěl poslouchat historky o tom, jak vystopoval zloděje, který ukradl z pekárny vajíčka za pět tisíc (tohle mu skutečně jednou vyprávěl).
"Ty jsi super chlap, ale kurva policajt," řekl mu spíše s nadsázkou. Neurazil se, pochopil vtip a začali se bavit o mladších a hezčích ženách.
Od té doby si ale začal té paní více všímat. Dveře jí držel déle a snažil se na ni i déle usmívat. Přestala mu být lhostejná. Chtěl asi nějak podvědomě splatit dluh, který ji dluží společnost za to, že jí zkazila a následně i zabila syna. Měl takovou naivní představu, že udělá svět lepší. Chtěl se konečně vyklubat ze své cynické schránky a stát se hodným a společenským člověkem. Všimla si toho. Nejdříve mu zaraženě vrátila úsměv, pak mu začala i znovu děkovat.
"Kdybyste kdykoli něco potřebovala, řekněte. Můžu třeba zajet nakoupit nebo vás někde hodit autem," řekl ji jednou u dveří místo každodenního "není za co".
"Prosím?", řekla překvapeně.
"No, že kdybyste chtěla jakože něco nakoupit, ať se netaháte s těma taškama nebo třeba někde hodit autem, tak můžete říct"
"Opravdu? Děkuji. Jste hodný. Jste jediný z celého domu, který se na mě nedívá skrz prsty. "
Na to nevěděl co říct. Nerozuměl tomu.
"Máte čas v neděli? Chtěla bych vidět syna. Můžete mě za ním zavézt?" řekla po chvíli mlčení.
"Jo, bez problému. K ránu nebo k večeru?"
Domluvili se na ráno. Pomohl ji ještě s taškami do schodů a když se za ní zavíraly dveře jejího bytu, vzpomněl si, že mu vlastně neřekla, na kterém hřbitově její syn leží. Nechtěl ale už na ni klepat.
V neděli ráno vyjeli. Překvapilo ho, že není v černém a nemá s sebou ani žádné květiny nebo svíčky. Dokonce ani nejeli na městský hřbitov. Byl zmatený, ale čím dal víc se přibližovali k cíli jejich cesty, začínal chápat svůj omyl. Když zastavili, řekl, že zůstane v autě, ona vystoupila a on vytáhl telefon a vytočil číslo svého kamaráda, muže zákona a pořádku.
"Čau, poslouchej ty vole, jak si to myslel, že to odnes?" řekl do telefonu hned, jak to zvednul a nečekal ani na jeho pozdrav.
"Nazdar, co kdo odnes?" odvětil mu zmateně na druhé straně linky.
"Ty vole, nedělej si za mě prdel. Ta ženská co bydlí pode mnou. Jak jsme byli na pivě, tak si říkal, že její synek v něčem jel a že to pak odnes."
"No, však. Něco se tam asi posralo nebo co. Vtrhl s kamarádama do bytu nějakých feťáků, co jim něco dlužili a ubodali je tam. A on to odnes. Šel jako jediný z nich sedět, hodili to všechno na něho. Ale beztak to je hajzl. Si to zaslouží."
"Tak takhle. Já myslel, jakože ho zabili. Chápeš? Jakože je oběť a ne vrah. Já, ty vole, teď sedím v autě před věznicí a čekám na jeho mámu, že ho šla navštívit. Já myslel, že jedem na hřbitov, vole."
Začal se na druhé straně smát. Zavěsil.
Cítil se podvedený. Celou dobu si myslel, že dělá něco vznešeného. Myslel si, že když pomůže ženě, která je bezdůvodně potrestána osamoceným životem, že se budu cítit lépe a po dlouhé době se bude opět cítit člověkem. Ale vše bylo postaveno na špatných základech. Samozřejmě mu bylo stále líto té ženy. Ale nebyla to už lítost nad matkou oběti, ale nad matkou vraha.
Matka vraha. Můžeme se tvářit jako lidumilové, ale přece jenom v podvědomí cítíme ten rozdíl. Matka oběti a matka vraha. Nebudeme po ni plivat ani házet kamení. Nebudeme ji trestat za hříchy dětí. Něco nám ovšem také brání ve větším soucitu s takovou osobou. Nebudeme ji trestat, ale nebudeme ji také litovat. Proto se cítil podvedený. Ten pocit uspokojení, který cítil, když pomáhal té ženě, se ztratil. Ten jakýsi pud pomáhat obětem zůstal nenaplněn.
Vrátila se za hodinu. Sedla si mlčky do auta a jeli zpět ke svému domu.
"Nemáte kapesník?", zeptala se asi tak v polovině cesty.
Podíval se na ni. Brečela. Jeli už pěknou dobu a on si toho nevšiml. Plakala potichu. Hlavu zabořenou do šály, jakoby se styděla za svůj pláč. Zatlačovala ho, z rudých očí se řinuly slzy a tváře se jí červenaly, jak si je hned utírala drsnou šálou. Jakoby se styděla za slzy, které roní kvůli vrahovi. Podal ji kapesník.
Pochopil. Pochopil svůj omyl. Pochopil, že slzy matky vraha mají stejnou váhu jako slzy matky oběti. Není totiž mezi nimi rozdíl. Slza, ta kapka slané vody, vypadá stejně a stejně i bolí, ať už je prolévána za kohokoli. Když přijeli domů, pomohl ji z auta, otevřel vchodové dveře a podržel jí je. Ona se na něho usmála a poděkovala. On se na ni usmál a řekl, že není za co. V tu chvíli se cítil konečně člověkem.


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 3.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 SiLK 18.05.2014, 16:04:31 Odpovědět 
   Ahoj,

takhle to vypadá, když má člověk parádní nápad a příliš rychle s ním chce ven. Nancy už toho o chybách napsala poměrně dost, stejně jako ona doporučuji po sobě mnohokrát přečíst a zkontrolovat. Nejde jen o chyby pravopisné a gramatické, ale celkově o formulace, spád děje, vynechání přebytečných slov, které v textu spíše překáží a natahují jej.

Bylo by dobré nechat čtenáři v textu prostor pro přemýšlení, utváření vlastních názorů. Nelíbí se mi například pojmy jako "opravdu normální ženská". Závěrečná myšlenka je poměrně dobrá i s vykreslením slz (ačkoliv slzy se objevují skoro v každém díle a silně mě iritují), je bohužel poměrně předvídatelná, tak někde od třetiny příběhu, což je škoda.

Na to jak je text dlouhý, přináší málo obrazů, myšlenek a předvídatelnou pointu. Lepší a poctivější práce s textem přinese ovoce! Slabší průměr...
 Nancy Lottinger 11.05.2014, 13:41:34 Odpovědět 
   Zdravím,

je to něco mezi krátkou povídkou - příběhem a úvahou nad tím, jak společnost dokáže odsuzovat, většinou aniž by si zametla před vlastním prahem.

Jako celek mi to ale přijde sešroubované, závěr je takový až příliš ukázkový, byť je znát, že potenciál v tobě je. Toto konkrétní minidílko by si zasloužilo ještě alespoň jedno přečtení a vychytání těch chybek, překlepů a stylistických nedostatků, které tam z nedbalosti zůstaly. Na druhou stranu dokážeš pracovat s detailem, umíš vystihnout něco způsobem "jen tak mimochodem", v čem je patrná lehkost.


Při čtení mi padlo do oka:

Přímá řeč by měla mít uvozovky dole a nahoře. Na saspi je lze napsat oboje pouze nahoře. Doporučuju, aby sis text připravil někde jinde a pak ho teprve vložil sem (je to dobré i z důvodu záloh). Navíc u přímé řeči občas porušuješ pravidla, např "Prosím?", řekla překvapeně. - tam ta čárka nemá co dělat, zkus mrknout někde na pravidla pro ujasnění takovýchto detailů, někde navíc chybí nějaké interpunkční znaménko z nedůslednosti, přebývá mezera navíc apod.

Přímá řeč bývalého policisty působí velmi nepřirozeně. Je otázka, jestli se tím doopravdy simuluje jeho řeč, aby byla příznaková, nebo je to už na hranici s výslovnými chybami (např. chybějící interpunkce). Navíc píšeš obecněčesky a najednou se objeví spisovný výraz (jako jediný místo jako jedinej), což vysloveně bije do očí.

Pozor na ji/jí, snad v každém případě to máš špatně.

Objevují se chyby jako /zavézt" místo zavést. I z toho důvodu je lepší text připravit např. ve wordu a zapnout opravu pravopisu, takovéhle "perly" by se pak neobjevovaly. Sráží to kvalitu.

Pozor na čárky v souvětích.

To další přečtení by to chtělo. To mínusko si výjimečně odpustím.

Zdraví
Nancy
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Parfum Absolu
Eternity
Městečko Palerm...
Rebekka
Kapitola první ...
Vitto
obr
obr obr obr
obr

Řeka divoká
Daniel Tax
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr