obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915009 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38920 příspěvků, 5681 autorů a 386594 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Tisíc a nemnoho vybájených fantaskností ::

 autor Dandy518 publikováno: 25.05.2014, 9:35  
Labutí píseň.
 

Hrobové ticho doprovázené jekotem.

Skrz roletu prostupující měkká červenavá zář pohasínajícího svitu zapadajícího slunce prozařuje ztemnělý pokojík. Nehnutě postávám na rudém tepichu. Obnažená chodidla se mi vpíjejí do hebké textilie a já vstřebávám její hřejivý dotyk. Lehký vánek mi ovane líce mírně pokryté strništěm a kamsi se vytratí.

Dychtivě se vpíjím do edenu. Odulpění zraku znamená heroický úkon. Není zapotřebí se o překlenutí pokoušet. Využívám každého přesypaného zrnka přesýpacích hodin. Každá setina chvíle v přítomnosti divu přírody nepřichází nazmar!

Líbezné myšlenky hrdelně řvou jako lev neohroženě hájící si své teritorium, mám dojem, že se mi hlava rozskočí. Pukne precizními přívaly příznivých pocitů!

Na rtech se mi vymámí nový úsměv, jenž se kvapně střídá s dalším v pekelně roztočeném kolotoči čiré blaženosti. Opětně se upamatuji, zdali nesním. Kdepak… jsem ve skutečnosti. Ach, v nejsladší a do paměti skálopevně se vrývající realitě!

Prostora je naplněná vznášejícím se oblakem čarokrásné vůně. Nanovo zhluboka nasaji a podržím si svůdné aróma co nejdéle. Chřípí v hladké vůni bezpochyby rozpoznává čaj a vanilku prolínající se se svádivým odérem dámské pleti.

Se zalíbením jsem pohlížel na její skrovné avšak skvostné království, abych vzápětí zřením prodlel u cherubína a rozevřel pusu k vychválení.

První ramínko sněhobílých přiléhavých šatů se sesunulo ze zakulaceného ramene a mně se zatajil dech. Pohledy se střetly a utkvěly bez grimas, dokud mi nebyl věnován úsměv s laškovně pozvednutým obočím přerušující rozpačitou chvilku. Následně si kolena přivinula k sobě, vábivě vložila ukazováček do úst, se slastným teatrálním vzdychnutím se na místě povlovně svezla do podřepu a poté se rázem napřímila.

Propuknulo absolutní omámení smyslů její andělskou sličností. Stal jsem se zapáleným divákem pozvolna probíhajícího představení. Bedlivé pozorování i nejmalichernějších změň uhlazených pohybů a unášení se myriádou příbojů rozkoše, bylo velkolepé!

Nachylovala hlavu, udržovala oční kontakt, posílala úsměvy, štíhlé prsty vpravovala i jinak si hrála s bohatou hřívou a úbělovým hedvábným šálem ovinutým kol šíje. Prohýbala a kroutila se smyslně jako kočka, šaty postupně sklouzávaly a dráždivé ševelení včetně odhalování se mi zažíralo do mozku. Rozžalo ve mně mocný proud horečné touhy a zalykavě jsem se nejednou nadechnul při prudkých záchvěvech spalujícího chtíče!

Přenesu se do přítomnosti, abych shledal svoji neschopnost se pohnout. Nalézt v sobě kapku srdnatosti a v kalichu bázně vykonat krok kupředu. Třeba jen mravenčí.

Pozoruji ráj. Hodnota předčívá výjev Mony Lisy. V zanícení se rozplývám. Stojím na dosah u nejvzácnějšího pokladu, ale přivlastnění se až doposavad zdálo zapovězeno.

Nyní však nikoli. Ó, proklatě nikoli! Zde můžeme proměnit svoje životy v nebeskou budoucnost! Stvořit si moment, jenž bude ve vzpomínkách nastálo nezastřeně svítit na míle daleko! Jakož i v nejhlubších propastech bezmocnosti! Jako maják, který od nepaměti zachraňuje ztracené koráby, přestože již situace vyhlíží, že se konečné naděje v žalostném zoufalství vrhly přes palubu. A nato se zčistajasna rozzáří!

Tak nevinná tu spoře oděná leží na úhledně ustlaném lůžku se saténovým přehozem. Působí zcela jemně, křehce, leč oba víme, že obraz bezbrannosti je pouhopouhé šalebné zdání, jež přináší náramný půvab. Podmaňuji se představám. Jaké bude cítit její jemné dlaně na svém těle? Příjemně blaží, anebo zastudí? Dotýkají se muže cudně či snad nenasytně? Pod neškodnou slupkou se jistojistě utajuje pikantní jádro smyslnosti! Ruku v ruce anděla s ďáblicí!

Neočekávané vábné vyzvání laníma očima doprovázené roztažením roztomilých rtů odestřívající zuby jako perle. Zvolné poklepání sametovou dlaní na loži. Více jak ojedinělá pozvánka visí ve vzduchu. Vstupenka do neokuseného světa napěchovaného pocity, o nichž se mi do nynějšího okamžiku mohlo výlučně snít! Laviny nejintenzivnějších slastí! Tuhnutí v křečích vrcholných muk rozkoše a oslepnutí!

Veškeré vypětí, přečkané nekončící dny i noci a vypocené nezměrné trýznění lze možno nyní vykompenzovat v jediném jedinečném večeru! Vdechnutí nové jsoucnosti! Stačí se pro ni natáhnout a zbytek se rozjede hravě sám. Nač otálet jako váhavá nevěsta? Není přeci kam spěchat! Čas naprosto pozbyl své důležitosti!

Tělo se prolévá horkem a srdce nestíhá pumpovat krev. Počíná se mi vzdouvat v žilách jako vulkán neodvratně se schylující k explozi! Čelo se orosuje a první krůpěje stékají jako nepatrné potůčky po pláni.

Pozvednu třaslavé prsty jedné ruky, abych si uvolnil vrchní knoflíček od růžovo-bílé kostkované košile. Nezdaří se a okrouhlý předmět je ponechán s hustou vrstvou potu. Paži volně svěsím a následující pohyby se mi zdají být v nedohledu.

Nepotlačitelný třes se rozroste do všech údů a prodchne až do mého nitra. Nepatrné mžitky jako pavučinky se mi míhají před očima obdobně jako u projekce letitého snímku.

Prahne mi v ústech. Jsem vyčerpaný poutník v poušti vystavený pod věčně žhnoucím zlatým kotoučem. Žízním po nektaru! Po šťavnatém moku uhašující žízeň! Studánka, nevyjevující se jako fata morgána a přeplněná sladkou a křišťálovou vodou, je tak blizoučko a přitom tak daleko! Vydání nejtintěrnější hlásky je nad mé síly! Přání svlažit hrdlo doznává své meze!

Nesnesitelné štípání nesčetných mravenců lezoucích po kůži! Nitro sálá žárem inferna! Nadechnout se! Zalapat po dechu! Jak trudné!

Mdloby se po mně začínají sápat jako hladové šelmy! Zarývají se mi do kůže svými spáry a stoupají vzhůru. Dravě se činí mě stáhnout na svou stranu. Jsou jako nárazové vlny pokoušící se srazit kohokoli k zemi. Kolena se podlamují jako tenké sirky pod tíhou přetěžkého tělesa. Krůček stranou bezděčně konám! Oči těžknou, temná bouře připlouvá! Zázrakem se opanuji a v duchu drsně vyplísním. Za žádnou cenu nesmím působit jako na pokraji zhroucení a ustát nápor ohňostroje vzrušivosti oslňující rozum! Ani v nejdivočejších fantaziích by mi na mysl nevytanulo, že je vůbec možné propadnout do vlídně mě obestírající, rozpálené, vířící a pulzující tmy! V sázce je však přespříliš mnoho vyhlídek na zakušení neochutnaného!

Dráhné vlasy v bujných kadeřích líbivě vlnících se po ramenou jsou na nadýchaném polštáři rozlité a odkrývají drobná ouška. Krvavé prsty slunce na světlé pokožce s nazlátlým nádechem dohrávají své graciézní představení jako stíny na stěně skomírající louče. Ruce, nyní složené pod hlavou natočenou na opačnou stranu než její nohy hladké jako pírko v kolenou pokrčené, jsou jedním z mnoha vábniček. S pevnou hrudí vypnutou se jeví jako mořská víla po výskoku nad zčeřenou hladinou v prohnutí jako luk. S uplynulým časem velejemnými črty štětcem virtuóza rozkvétá jako nejspanilejší květina na široširém světě.

Mozek ovládá šílenství ztělesněním ideálu ženskosti! Vlhké konečky prstů pomyslně zlehka přejíždějí po útlých kotnících přes tvarově ladná lýtka k lákavě oblým kolínkům až po pevná a silná stehna. Nakonec spočinu na dosud utajené lůno. Na zastřený květ jemný jako plátky růže.

Myšlenky mi již chaoticky víří. Tělo bije na poplach vzrušením. Shoduje se s velkým dunícím zvonem. Roztouženě bažím ponořit obličej do záplavy čokoládových vlasů. Přimknout se k jejímu tělu, k plyšové měkkosti bříška, cítit široké boky, oplést paže vůkol vosího pasu s broskvovým chmýřím a lnout tváří na její hruď, abych pociťoval líté plesání jejího srdce jako dostihovému koni v trysku a zároveň laskal i vychutnával pevná ňadra v napnutém naslouchání rozkošných stenů vyluzujících z jejích úst!

Extatická rozkoš zastiňuje jakýkoli jiný vjem! Naschráněná burácející lačnost po hedvábném ženském těle jako karafiát zapříčiní bezuzdnou tužbu být na věky věků uvězněn v rozžhaveném dívčím těle a tát pod jejími vášnivými polibky s náruživými doteky!

A já pozvolna vykročím do náruče vzájemné i bezbřehé nirvány…


 celkové hodnocení autora: 70.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 37 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Veo Ochmanek 17.08.2014, 13:50:49 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Veo Ochmanek ze dne 16.08.2014, 21:31:54

   Nene, neprojevuju tady svuj SiLkismus, jenom rikam, ze kdyz nekdo ve vete naseka 3-4 pridavna jmena, je neco spatne. Spatne se to cte a cloveku se to nechce cist.

a propos: chtel jsem ji omrd*t, omrd*l jsem ji a uzil si to; je dalsi extrem.

Preslovena proza a ucta k zenam jsou dve zcela odlisne veci.
 Veo Ochmanek 17.08.2014, 13:47:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Veo Ochmanek ze dne 16.08.2014, 21:31:54

   Nene, neprojevuju tady svuj SiLkismus, jenom rikam, ze kdyz nekdo ve vete naseka 3-4 pridavna jmena, je neco spatne. Spatne se to cte a cloveku se to nechce cist.

a propos: chtel jsem ji omrd*t, omrd*l jsem ji a uzil si to; je dalsi extrem.

Preslovena proza a ucta k zenam jsou dve zcela odlisne veci.
 Veo Ochmanek 16.08.2014, 21:31:54 Odpovědět 
   Je takove pravidlo, ze vsechno, a tim myslim uplne vsechno v celem podelanem vesmiru, se da dotahnout ad absurdum.

Ty radky, ktere jsem proletel zrakem (ne nebudu to cist cele a hne reknu proc) jsou jeden extrem.

Ten druhy by byl: Chtel jsem ji omrd*t, tak jsem ji omrd*l a uzil jsem si to.

Jako na rovinu. Po trech – ctyrech odstavcich clovek vi, kam to cele smeruje a co z toho bude. K cemu tedy cist tuhle doslova PRESLOVENOU (ano, stejne jako se jidlo da presolit, nebo prepeprit, proza se da preslovit) prozu, ktera se lepi jak ter a svazuje cloveku jeho mozkove zavity?

K atmosfere, i te smyslne, nepotrebujes hurikany slov, staci par dobre mirenych slovnich strel, jako snajpr ;)

Takhle je to spousta slov o nicem, jak v predmetu diskuzem tak v diskuzi samotne.
 ze dne 17.08.2014, 10:13:29  
   Dandy518: Hm... kdyby psal každý přesně ve stylu: "chtěl jsem ji..." jadrný český jazyk by byl ztracen a úcta k ženám rovněž.

Dílo ti přijde nesmyslné? Co ti na něm přijde nelogické? Myslíš, že by hrdina nikdy vylíčené pocity nepocítil? Že by se, jak je popsáno v textu, nikdy takhle nechoval?

A tato slova nejsou o ničem, ukazují, jak značný zážitek v podobě spojení, na ně čeká, ale jen těžko dílo může někdo pochopit. Ne nadarmo se říká: " Prožij životy druhých a teprve pak mluv.

Děkuji za komentář.
 Jarda 03.08.2014, 18:18:11 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Jarda ze dne 03.08.2014, 17:25:30

   Nezmiňoval jsem se zda mi chybí či nechybí láska sobeckost a chtíč. Nechtěl bych, aby se můj komentář nepřímo a skrytě vyžil proti hodnocení redaktorů, kteří mají mnohaleté zkušenosti s literární tvorbou.
 Jarda 03.08.2014, 17:25:30 Odpovědět 
   Zdravím.
Pozorně jsem si tvé dílo přečetl. Je vidět, že jsi na něm hodně pracoval a strávil spoustu času. Soudím podle toho jaké jsou v něm mistrné obraty, využití synonym, fantazie a obrazotvornost. Slovní zásoba je zde hodně široká.

Opravdu smekám, klobouk dolů. Já bych to tak nedokázal. Když si čtu zpětně co jsem napsal, vstávají mi vlasy na hlavě.

Má to jeden háček: Je toho moc. Jako čtenář jsem nestačil vše strávit. Sotva jsem přečetl jedno krásné přirovnání, bylo tu hned další a za ním zase další a další a další a další. Víš, když čteš něco tak pěkného musíš mít možnost to nechat v sobě, nazval bych to slovy, uzrát a vychutnat si. No, a to tu čtenář nemá. Jedno krásné převálcuje druhé. Dílu to tak ubližuje.

Obrazně: Mám rád sladké a rád si občas skočím do cukrárny. Ale dám si tam maximálně dva či tři různé zákusky. I kdyby byly sebevíc krásnější čerstvější voňavější a lahodnější, tak by mi už šestej lezl ušima. A to nemluvím o dvanáctým.

Prosím neber to špatně, dílo to je pěkný, ale je té "květomluvy" moc.

Jarda
 ze dne 03.08.2014, 17:56:36  
   Dandy518: Děkuji za přečtení.

Potěšilo mě, že ti v textu nevadila absence lásky, ani chtíč a sobeckost, ale líbila se ti květnatá mluva.

A že jí je až moc mě nenapadlo. Čeho je moc, toho je příliš.
 Šíma 02.08.2014, 16:06:40 Odpovědět 
   Dobře, tak jinak, Danieli, ale chtěl jsi to sám, protože to s Tebou už nejde "po dobrém", stejně jako Chemča mám i já pro Tebe určitou slabost, tak mi dovol napsat, co si myslím o tomto textu (od srdce a na plné koule), jako čtenář můžu:

- celek se tváří jako pocitovka, jen popisy, žádný děj, ale proč ne,

- použitá řeč - je přeslazená, příliš okázalá, pro mnohé čtenáře nebude po chuti, užití slovních spojení a slovních tvarů (či rovnou slůvek) se nehodí do dnešní moderní doby a užití "moderní češtiny", ale proč ne, pokud to tak chceš mít, je to na Tobě, já tu jen čtu,

- po stránce obsahové - jde jen o jakýsi náčrt, momentku, vyjádření momentálních pocitů hrdiny, co cítí ona žena (dívka) to čtenář netuší, pokud se hrdinovi oddá dobrovolně, může k němu i něco cítit, ale to je už čistě na fantazii čtenáře,

- po stránce psychologie postav - hrdina se zabývá jen svými pocity, které jej přepadají ve chvíli, kdy je sám s onou ženou (hormony se bouří, stejně tak v něm vře krev žádostivostí, ne-li rovnou neukojeným či potlačovaným chtíčem), není na první pohled jasné, zda dotyčnou ženu jako muž (a člověk) miluje, zná ji, či se setkali náhodou a jen tak mezi nimi zajiskřilo (viz náhodná známost na jeden den), ono okouzlení totiž může vyprchat stejně rychle, jak se objevilo,

- co se týče doporučení, co s textem udělat - jsem na vážkách - převedení do normální mluvy by možná textu prospělo, takto se zdá být dosti expresivně laděným (a vlastně i tak na mne působí), kdy má ona pocitová stránka navrch a obsah zde převládl nad formou (jako když je muž poblázněný do své ženy, dívky, a podobně, a nemůže své city už dál skrývat, neřkuli, chce ji i po fyzické stránce),

- napadá mne i fakt, že by mohlo být celé vyprávěni vedeno prostřednictvím jakési erotické fantazie, ve které je vše dovoleno a možné, ovšem z textu toto zcela nevyplývá, suď jak suď i fantazie zde má jednu z hlavních rolí, ale musíme ji vyjádřit srozumitelnou formou,

- možná by nezaškodilo ještě se ohlédnout po stránce uvěřitelnosti samotného sdělení - ano, situace by se klidně mohla udát tak, jak ji popisuješ (nemyslím ve Tvé fantazii, ale i v realitě), ale pak by byl náš hrdina něco jako váhavým střelcem nebo střelcem, který pečlivě míří a snaží se střelit "rovnou na komoru", případně jde o člověka, který se nechává opájet oním "klidem před bouří" a jde i o umělce, který vidí reaitu zcela svým osobitým způsobem a nechává se unášet právě těmito okamžiky, které v něm vyvolávají pocity euforie (tolik mé postřehy z přečtení textu).

Už samotný nadpis může napovědět, nejen o tom, o čem asi povídání bude, ale i jak pracuješ s textem. Neodporuješ si trochu už v samotném nadpisu? "Tisíc a nemnoho vybájených fantaskností" - je jich mnoho nebo málo?

Když jsme u toho i v rámci chování jednotlivých postav (pomineme-li fakt, že každá naše postava má nejen jiný vzhled, chování a charakter, stejně tak potřeby, přání a sny), jak by se asi zachovaly v tomto okamžiku? Není celé toto vyjádření napsané prostřednictvím Tvé povídky mírně řečeno přehnané? Chápu, žes chtěl ten okamžik, kdy on přejde po koberci k ní (u postele) a kochá se jí takovým způsobem, jako by se díval na svatý obrázek, vyjádřit co nejokázalejším způsobem, ale takto to vždy nefunguje.

Tady totiž jde o to, jak to celé slepíme dohromady, jak bude celý text konzistentní nejen po stránce obsahové, ale i co se vlastní formy týče. Drží celek pohromadě, nebo je rozmělněný do mnoha částí? Samotné vyprávění plyne jako řeka, bystřična či potůček, či připomíná vodu, po dopadu z vodopádů (napsáno polopatě)? Celek se tříští do mnoha kapiček (vodní tříště), ale stále je to voda. Dokáží pozorovatelé tuto vodu zachtit svým pohledem, když je v jemném oparu a nemá svou docela specifickou povahu? Neteče, ale vznáší se jako tisíce drobných kapek. A z těch lze sestavit cokoliv, avšak jinak to bude chápat autor a jinak čtenář. Ty jsi vzal všechny své představy, pocity a sestavil jsi tento text (jak jsi nejlépe uměl), zkus se na něj podívat jinýma očima, nečti jej jako Dandy, ale jako někdo jiný... Co vyjadřuje? Co z něj vyvěrá mezi řádky? Dá se číst? Nebo je jako neopracovaný diamant a je ještě na něm spousta práce?

Když jsme u Tvého stylu, můžu napsat jen jedno, zda se mi líbi a nelíbí, a také, zda je dostatečně čitelný, abych jako čtenář pochopil vše, co jsi prostřednictvím svých slov chtěl vyjádřit. Napíšu toto: musel jsem číst pozorně, abych si dovedl vše poskládat dohromady, jako určitou mozaiku, tady dá čtení čtenářům práci, aby pochopili vše, cos jim nabídnul, přestože základní myšlenka je docela jednoduchá: ON, ONA, pocit zamilování, touha - až chtíč, možnost tělesného splynutí, které vyvrcholí samotným aktem... Ano, dobře, ale takto podaný text Tvé čtenáře nenadchne. Létáš v povětří a stavíš si vzdušné zámky. Fantazii se meze nekladou, stejně tak snění, ale musíš sestoupit na zem a přenést vše ostatním, aby to pochopili, prostřednictvím přijatelné formy, stylu a jazyka. Píšeš česky, používáš líbivé slovní obraty, ale ke čtení to není... Čtenář se musí nutit do čtení.

Tak... Já nesoudím Tvůj styl, jsem jen pozorovatelem a čtenářem, a vidím Tvůj přístup... Ani hrát na hudební nástroj se nanaučíš hned. Musíš znát noty, musíš v duchu vědět, jak která nota zní, musíš slyšet to, co cheš hrát (danou skladbu) a pak se ji naučit hrát z not (ve svém podání), a musíš si vše vrýt do paměti, abys noty příště nepotřeboval. Vše je o cviku, abys dostal do krve to, co potřebuješ... Za hraní si dosať psaní povídek, skládání slov k sobě, použití těch správných slov na správná místa, aby se text četl co nejlépe, měl svůj rytmus a čtenáři neměli námitky, namísto toho, aby se zabývali dějem (vlastním obsahem) a těšili se, že se dozvědí, jak to celé skončí.

S tebou je to těžké... A já už vlastně nevím, co mám napsat... Uvidíme, třeba Ti napoví další čtenáři.
 ze dne 03.08.2014, 20:11:55  
   Dandy518: To je od tebe hezké.
 ze dne 03.08.2014, 19:32:00  
   Šíma: Ahoj, dovolil jsem si Ti udělat malou reklamu na Foru a poprosil další čtenáře, aby se na Tvůj text jukli, čím více názorů, tím lépe... Hezký večer.
 ze dne 03.08.2014, 16:46:49  
   Dandy518: Děkuji za obšírný komentář.

Ten nadpis znamená Tisíc, myšleno jako tisíc slov a nemnoho, jako ještě několik slov navíc.

P. S. Další čtenáři nebudou, jelikož tenhle text takřka nikoho nezajímá. Nepochopí jej, když neprožili můj život, kdyby jej poznali, pohlíželi by naň úplně jiným pohledem, než jako na chtíč a sobeckost.
 Šíma 02.08.2014, 1:18:45 Odpovědět 
   Zdravím.

Tento komentář ber - prosím - jen jako určitou upoutávku na další, protože jsem si pro srovnání prolétl Tvé předešlé práce (i s reakcemi kolegů redaktorů a čtenářů), abych byl trochu v obraze co do vývoje Tvého stylu (apod.)...

Sedím nad Tvými texty už hodinu a půl. Teď ze mne žádný rozumný komentář (či reakce na Tvůj text) nevypadne. Ale to nevadí, chci abys věděl, že jsem jej četl a nejednou, jen nevím (jistě) jak se k němu postavit a z které strany začít... Takže měj se mnou trochu trpělivosti...

šíma

P.S. Napadlo mne, že stále sázíš na efekt a to nejen u nadpisů, ale i v rámci samotného vyprávění (i co se Tvého stylu týče). Jako kdyby ses snažil psát v jiné řeči (přestože píšeš stále v češtině). Nesedí mi zde krapet Tvůj honosný styl, nevěřím mu, je příliš vyumělkovaný, přestože se přikláním k tomu, že by mohl jít od srdce (v rámci samotného vyprávění), otázkou je, zdali i Ty tomu všemu věříš - o čem a co píšeš.

Připadá mi, jako bych četl nějaký text "v originále" a snažil jsem se jej převést (jak se říká překladu v reálném čase?) do své rodné řeči... Není to ono, pak se čukově komentáři, i když vše co napsal myslel od srdce a v nejlepší víře (v rámci svého zcela osobitého pohledu na věc), nedivím.

Ona žena, stejně tak interiéry místnosti jsou jen kulisou, to hlavní je náš hrdina, který si vše přisvojuje (třeba i v rámci onoho chtíče a potřeby cokoliv alespoň na okamžik vlastnit). Nakonec, co je láska a co je chtíč? Když někoho nezištně a opravdově milujeme, chceme pro něj jen to nejlepší, pokud jde jen o ukojení našich potřeb (zde chtíče), jsou nám potřeby toho druhého ukradené...

Omlouvám se za způsob vyjadřování, ale takto polopatisticky se mi to zdá nejlepší (jako příklad). Náš hrdina je opojený tou vší krásou a hrne se k ní, zprvu krapet nejistě, ale když zjistí, že se ona nebrání, vezme si ji se vším všudy...

Napadlo mne i určité oslavování nejen ženské krásy, ale i toho, co pudí muže a ženy k provádění tělesných rozkoší... Jako kdyby náš hrdina toužil podvědomě po něčem, čeho se mu nedostávalo a co má nyní na dosah ruky. Ono honosné popisování (jakoby z jiné doby) text spíše škodí, než by mu prospívalo, ale toto je věcí názoru...

Tak. Tolik můj orientační komentář.
 ze dne 02.08.2014, 15:17:43  
   Dandy518: "...český jazyk (naše řeč) je tak krásná a má tolik slov."
- Copak jsem si nepohrál se slovy dostatečně? Vždyť jsem se snažil, aby se neopakovali a vystřílel jsem veškerá synonyma. Dokonce jsem si je i označoval odlišnou barvou, abych věděl, která jsem již použil.

A tenhle text napsaný tímhle způsobem je u mě jediným. Jinak píšu jako jiní autoři, tedy běžnou řečí.
 ze dne 02.08.2014, 14:21:35  
   Šíma: Poznámka: ještě mne napadlo, zkus opravdu hodně číst, pokud nechceš kombinovat, co takhle autoři na SASPI, je tu hodně skvělých autorů (aniž bych toto chtěl pojmout jako reklamu), kteří publikovali i knižně, když už nic, zkus si přečíst něco od těch, kteří píší delší dobu a napsali toho více?

Stačí juknout do oblíbených autorů na mém profilu, či do profilu nejen mých oblíbených čtenářů a podívat se, kdo se líbí jim, popřípadě juknout do Novinek (viz část "Poslední komentáře" - položka "více", kde najdeš kupříkladu i nejvíce hodnocené příspěvky, nejoblíbenější příspěvky a autory), případně juknout na "top 20" autorů a děl, nebo jen brousit po seznamu tvorby autorů zde na SASPI v sekci "Publikace - Proza - Poezie" v levém panelu. Možností je více. Číst není nikdy na škodu... Pokud Tě čtení nebaví, neporadím. Sám čtu od ZŠ docela dost a do přerodu milénia (rok 2000) jsem byl v knihovně pečený a vařený, bohužel, zdraví mi už nedovolí číst tolik jako zamlada...

Víc neporadím, snad jen dále se cvičit ve psaní a poohlédnout se i po nějakých kurzech tvůrčího psaní - zdarma i za peníze.

To je asi všechno. To ostatní je už na Tobě.
 ze dne 02.08.2014, 13:08:58  
   Šíma: Ahoj,

tady nejde o to, že máš nový styl psaní, ale celkově text vyznívá hodně strojeně, vyšperkovaně, použitý jazyk by se hodil spíše do starší doby, kdy si autoři libovali v tomto "kudrlinkování", dnešní autoři píší více běžnou řečí, vždyť český jazyk (naše řeč) je tak krásná a má tolik slov. Zkus se poohlédnout po našich (českých) autorech - stačí navštívit nějaké renomované knihkupectví nebo se podívat na netu po online vydavatelích, jaké knížky vycházejí a mrkni se na ukázky, jak pracují s jazykem jiní...

Co se lásky týče... Neviděl jsem ji tam... Je mi líto. Pokud tam nějaké náznaky jsou, jsou zakryty všemi těmi vznosnými slovy a slovními obraty. Jak spolu mluví dnešní mladí lidé? Jak se k sobě chovají? Tento text je více snem než realitou. Na snění však není nic špatného! Snění je přeci krásné a mnohdy i podnětné! ;-)

Snažím se být upřímný a objektivní ke všem autorům stejně, nikomu nenadbíhám a nikoho neshazuji. Jinak bych tuto práci dělat nemohl. Možná by prospělo, kdyby se na Tvou poslední práci podívalo více lidí a napsalo Ti svůj názor, abys byl více v obraze.

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Ještě k užití jazyka - i vzhledem k historické době, tady záleží hodně na tom, jakou literaturu píšeš, zda příběhy z minulosti nebo současnosti, tomu by měla odpovídat i mluva vyprávěče a samotných hrdinů. Jinak budou mluvit husité z dob husitských válek, jinak hrdinové z konce dvacátého století a podobně. Pokud bys svůj text napsal jako sen nějakého šlechtice z toho a toho století, jak se zalíbeně dívá na svou milou, proč ne? Ale pokud toto popíšeš jako povídání z dnešní doby, pak je něco špatně. Po pravdě se mi tento text nezdá uvěřitelný, přestože je položený čistě do pocitové roviny a vše ostatní (mimo něj a ji) jsou jen kulisy, které dotvářejí jakousi atmosféru.

Netuším, jak pomoci. Ano, pokud chceš mít svůj styl, tak na něm dále pracuj. Časem uvidíš, jak zaboduješ u svých čtenářů. Protože o tom to je, píšeme pro své potencionální čtenáře, ať už se naše texty budou líbit nebo ne...

Ať se daří.
 ze dne 02.08.2014, 11:05:40  
   Dandy518: Jsi zvyklý na můj starý styl psaní a nový ti nesedí? Kdyby text napsal někdo jiný, od koho jsi ještě nic nečetl, díval by ses na dílo jinak než, jako kdyby bylo z jiné doby?

Škoda, že z textu nesálá láska, leč kdybys jen tušil, v jakých situacích jsem dílo psal, pochopil bys.

Těším se na další hodnocení. Děkuji.
 čuk 25.05.2014, 9:34:04 Odpovědět 
   Nabubřele a estétsky s příznaky dekadence vykružuje hrdina své pocity, věnuje se sám sobě, opájen svými pocity, jsa utopen v představách sám se vzrušující. Dívčí tělo je jen objektem pro sebepozorování a podnětem pro konstrukci vzrušení v dlouhé autopředehře ovlivňované jen představou nehybného nebo stylizovaně pózujícího, snad chladného sošného těla. Pojem a jeho vnitřní buzení a vyjádření je egocentrické, hrdina nemá k ženskému tělu vztah. Když ano, tak spíš jako k obdivu hodné modle. Představy jsou vyumělkované, jen malované, jako by psané pro galantní poezii s nabídkou. Láska ani milostnost v textu není, spíš žádostivá, estetická, sobecká. Dalo by se říci i shovívavěji: cudné představení napudrovaných elegánů, trubadůrů před okny opěvované producírující se v okně, nebo ostýchavě stojícího u dveří vyvolené. Jako by z jiného světa: Skutečné puzení vášně si nelibuje v tak vykružovaném, přepečlivě vyjadřovaném pocitu tak pečlivě formulovanému: leda by to bylo o několik století dříve a okázalá galantnost se přece jenom vysmekla k návrhu akce.
Ale možná, že jsem byl poněkud jednostranný: kdybych rozvinul pocity ostýchavého básnického ctitele, který si dodává odvahy, bylo by předešlé hodnocení značně mírnější a nad manýrou by se zamhouřily oči.
 ze dne 27.05.2014, 23:18:25  
   Dandy518: A ještě jedna věc. No tak v textu není obsažena láska. Jde tu o vnitřní pocity hlavního hrdiny a jeho chtíče, což je popsáno nadmíru dobře. Proč mám být hodnocen z něčeho, co v textu není a nemusí být?
 ze dne 26.05.2014, 18:27:19  
   Dandy518: Pokud dobře chápu, chtěl jste hodnocením říct, že kdyby v textu byla obsažena láska, byla by známka lepší?

Děkuji za publikaci.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
memeks
(11.12.2018, 05:24)
světýlko života
(8.12.2018, 20:27)
Klara Marta
(6.12.2018, 19:05)
Visla
(24.11.2018, 17:12)
obr
obr obr obr
obr
On... A jeho le...
PinkBoo
Svět za duhou 1
micromys
Tajemství levan...
aliemmka
obr
obr obr obr
obr

Abraxas
Nikopol
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr