obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915495 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39737 příspěvků, 5764 autorů a 391455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Poselství ::

 autor Laura Mladá publikováno: 12.05.2014, 22:35  
Setkání s neznámým člověkem a taková malá inventura v životě.
 

Někdy se v životě stanou takové věci, kterým nejsme schopni uvěřit. Skutečnost či jen výplod naší fantazie?
Na poslední chvíli dobíhám vlak, ale musím konstatovat, že to opravdu nestihám a nezbývá mi nic jiného než dvě hodiny čekat na další spoj. Kdybych si večer všechny věci připravila, tak se tohle nemuselo vůbec stát, vyčítám sama sobě, svou neschopnost.

" Snad vám to také neujelo"? slyším kdesi za zády mužský hlas.

Nemám nejmenší chuť se otáčet a povídat si s neznámým člověkem. Usedám na lavičku a pohledem na nádražní hodiny pomalu odpočítávám dobu čekání. Náhle ke mě usedá onen muž . Snažím se ho nevnímat, ale cítím jak začínám být nervozní z jeho přítomnosti. Bůhví co to je za votrapu, uvažuji. On jako kdyby věděl, co se mi honí v hlavě, vstává a předstupujíc proti mě, mi podává ruku a představuje se. Odmítám. Znovu usedá a ptá se, proč nežiju. Jaký mám důvod jen k přežívání. Aniž bych cokoliv řekla, poslouchám proti své vůli můj dosavadní život, z úst někoho, kdo nezná mne a ani já jeho.

" Jste jako pták, který má teď polámaná křídla a bojí se znovu vzlétnout" slyším dále a poprvé otáčím hlavu směrem k onomu člověku. Nevidím nic zvláštního, obyčejný, dovolím si říci tuctový chlap. " Pořád valíte tu vaši minulost před sebou a to není dobré, rezignovala jste na celý život, musíte najít znovu sílu, zvednout se a zase žít!" Nemám ve zvyku svěřovat se cizím lidem. Přesto vyprávím v krátkosti můj v uvozovkách skvělý život muži, kterého vůbec neznám. Rozvod, rozchod, ztrátu zaměstnání, hádky s dcerou, nepochopení odevšad, žádnou jistotu " Ale to vše je už pryč, je to minulost" povídá on s úsměvem na rtech a já přesto nechápu význam jeho slov. Snažím se mu vysvětlit, že to zkrátka nejde. On jako kdyby byl z jiné galaxie, nerozumí mému slovu nejde.

Na oplátku mi popisuje jak se jemu zhroutil celý svět zhruba před sedmi lety, kdy mu lékaři diagnostikovali rakovinu. Dávali mu tehdy jen tři roky života, ale on začal bojovat a stále to nevzdává. Každého půl roku mu zjistí nový nádor a on podstoupí operaci a následnou chemoterapii. " Na světě nejsou žádné jistoty" dodává závěrem a já cítím, jak malicherné jsou ty mé problémy oproti těm jeho. Také už chápu, že tento člověk nezná slovo nejde. Jen stále nechápu jak mám začít bojovat já, aby můj život nebyl jen černobílý a prázdný. Vyprávím mu o tom, jak jsem žila dříve, jak nic nebyl problém, dokonce připouštím, že jsem byla šťastná. Jak moc bych chtěla ten starý život vrátit. "Zapomeňte jednou provždy na to co bylo, soustřeďte se na to co bude, jinak se nehnete z místa" doporučuje mi ještě on.

Dvě hodiny čekání uplynuly, přecházíme společně na třetí kolej, nastupuji a očima vyhledávám dvě volná místa. Usedám a čekám, nikdo ale nepřichází. Tak jak se objevil, tak zase zmizel. Bez slůvka rozloučení. Kdo to byl sakra? Proč se mnou trávil nekonečné dvě hodiny, když sám nikam nejel?

Život je opravdu někdy zvláštní, vzpomínám na jeho slova a ať to byl kdokoliv, musím uznat, že dlouho jsem o jeho slovech přemýšlela. Je pravdou, že se pořád plácám v minulosti a sama vím, že tudy cesta nevede. Jak to ale mohl vědět on?

Byl pro mne poselstvím tam odkudsi shůry. Přehodnotila jsem celý svůj život. Udělala jsem si inventuru v životě, vyškrtala jsem nedůležité věci, minulost poslala k čertu. A....žiju!!!


 celkové hodnocení autora: 87.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Laura Mladá 01.06.2014, 13:28:13 Odpovědět 
   Díky moc za přivítání i za rozbor tohoto dílka.
 Šíma 12.05.2014, 22:34:50 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Příběh jako vystřižený ze seriálu: "Věřte - nevěřte!" Opravdu, bez legrace, protože i čtenář se musí zamyslet a říci si, zda tomuto příběhu bude věřit či nikoliv. Jak mohl ten muž vědět cokoliv o jejím životě? Proč jí to všechno říkal? Šlo o pomoc shůry? Kdo ví... Toto si bude muset probrat každý čtenář sám.

Obsahovou stránku jsme proprali. Styl máš docela čtivý, co však bude čtenáře "trkat" do očí, budou chybky a nedostatky v textu, jde zejména o:

- nedostatky v psaní přímé řeči (interpunkce mnohdy chybí, či je na nesprávném místě) - napomohou pravidla nebo dobrá kniha oblíbeného autora,

- nadbytečné mezery v textu také nejsou tím pravým ořechovým, každý nedostatek v textu jen zbytečně čtenáře odvádí od čtení,

- všiml jsem si i nějaké té chybějící čárky.

Příklady za všechny:
============

-- Kdybych si večer všechny věci připravila, tak se tohle nemuselo vůbec stát, vyčítám sama sobě, svou neschopnost. -- (čárku před "svou neschopnost" bych vypustil)

-- " Snad vám to také neujelo"? slyším kdesi za zády mužský hlas. -- "Snad vám to také neujelo?" slyším kdesi za zády mužský hlas.

-- Náhle ke mě usedá onen muž . -- Náhle ke mě usedá onen muž.

-- " Jste jako pták, který má teď polámaná křídla a bojí se znovu vzlétnout" slyším dále a poprvé otáčím hlavu směrem k onomu člověku. Nevidím nic zvláštního, obyčejný, dovolím si říci tuctový chlap. ... -- "Jste jako pták, který má teď polámaná křídla a bojí se znovu vzlétnout," slyším dále a poprvé otáčím hlavu směrem k onomu člověku. Nevidím nic zvláštního, obyčejný, dovolím si říci tuctový chlap. ... (nevypisoval jsem celý odstavec)

Tož tak...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
HLEDAČKA
Tilda
Mezi Hraničáři
Ellien
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Společenstvo Elementálů:Posled...
MC_Kejml
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr