obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915778 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39713 příspěvků, 5825 autorů a 392910 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Posel smrti VIII: VII - Král Arény 1. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti VIII - Lovkyně
 autor Lukaskon publikováno: 14.05.2014, 14:10  
Kasumi a Shaira cestují do Thajska, kde má Japonka svého otce. Kasumi chce navštívit místo, které pro ni v minulosti hodně znamenalo. Shaira má zase možnost připravit svoji spojenkyni na ďábelský plán, který chystá...
 

„Tohle je ten zázrak?“ divila se Shaira a ukazovala na velkou zděnou budovu se zatlučenými okny. Před garážovými vraty byla spousta odpadků, nicméně parkoviště bylo přeplněné.
„Chtěla jsem tohle místo vidět,“ odvětila Kasumi. „Hodně pro mne znamenalo, nakonec to tady začal mít můj život smysl.“ Shaira sešla po dvou schůdcích k plechovým dveřím a zabrala za kliku.
„Zamčeno… Každá sranda jednou skončí, Kasumi.“ Japonka se postavila před dveře. Dvakrát do nich bouchnula pěstí a poté třikrát jemně zaklepala. Okénko na dveřích se pootevřelo a za ním stál statný vyhazovač.
„Trochu pozdě, ne?!“ ptal se. „Zábava pomalu končí!“
„Přesto chceme dovnitř,“ odvětila Kasumi. Vyhazovač otevřel dveře, natáhl ruku a řekl:
„Vstupný, a nemyslete si, že máte slevu.“
„Vstupný?!“ divila se Kasumi. „Kdysi se za vstup neplatilo…“
„Nevím, co je kdysi, ctěná dámo, ale určitě to bude dávno. Tím spíš, že vás ani neznám. Odkud znáte heslo?“
„Hmm, náhoda…“
„Tak náhoda… Víte, proč tu vůbec nějaké heslo máme? Protože pak sem nelezou nezasvěcenci jako vy dvě. Běžte pryč, koťátka.“ Vyhazovač prásknul dveřmi a Shaira se rozesmála.
„Koťátka…“ řekla démonka a opřela se rukou o stěnu. „Tak co, koťátko, vystrčíme drápky?“
„Nevrátila jsem se sem proto, abych se dívala na Arénu zvenčí,“ odvětila Kasumi a vykopla dveře. Vyhazovač, který v malé místnůstce seděl na židli a pojídal chipsy, se zvedl a zíral na Kasumi s otevřenými ústy. „Jdu dolů,“ odvětila Kasumi. „A nesnaž se mě zastavit!“ Vyhazovač na to nic neřekl a dokonce odhrnul ženám rudý závěs zakrývající schodiště do suterénu. Jakmile byl vzduch čistý, popadl svoji vysílačku, zmáčkl tlačítko a řekl:
„Kulape, máme návštěvu. Do haly jde nějaká nová, co nám vyrvala dveře. Táhne sem!“ „Dobrý,“ ozvalo se z vysílačky. „Současná šampionka se právě váli v kaluži vlastní krve. Třeba máme náhradu.“

Kasumi a Shaira přišly dlouhou rovnou chodbou do obrovského sálu, kde byl dav lidí. Ti nadšeně pokřikovali a sledovali probíhající zápas uprostřed velké klece. Její vidina Kasumi zaskočila.
„Copak?“ divila se Shaira, která poznala, že s Kasumi něco je. „Jako bys viděla smrtku…“
„Býval tu ring s napnutými lany, ne klec.“
„Změna je život… a z klece se blbě utíká.“ O tom Kasumi věděla své. Z klece se k jejím uším dostal hrozivý řev, který snadno překřičel diváky. Ženy se propletly davem aby viděly, co se děje v kleci. Na čtyřech tu klečela na první pohled značně urostlá žena. Po tváři jí stékala krev i slzy. Nad ní stál ohromný téměř dvoumetrový obr, jež na rozdíl od ženy vůbec neměl Asijské rysy. Měl ruce zvednuté nad hlavou, zakloněnou hlavu a řval jako rozzuřený medvěd. Jeho tělo bylo holé až na bederní roušku, což ovšem v Aréně nebylo ničím zvláštní. Muž semknul obě ruce v pěst a vší silou udeřil ženu do zad. Ta klesla na zem. Zvednul ji ze země, a když si ověřil, že ještě dýchá, pozvedl ji až nad hlavu a poté s ní mrštil o mříže klece, jakoby byla pouhou hadrovou panenkou. Muž se začal radovat a bušil pěstmi do hrudi pokryté obrovskou vytetovanou lebkou. Klec se pomalu začala zvedat, neboť souboj byl u konce.
„Z toho si vem ponaučení,“ řekla Shaira a mírně šťouchla do Kasumi.
„A jaké? To, že se člověk neliší od zvířete?“
„Ne, to že ani tak statná žena jako je támhleta, co ji teď nesou nohama napřed, nemůže čelit takovému zvířeti. Ten zápas musel být od začátku jasný. Být tím mužem, spíš bych se styděla.“ K zápasníkovi vyběhl prošedivělý muž, jež mu nesahal ani po ramena. V rukou měl připravený mikrofon a už do něj volal:
„Král Arény zůstává nepřemožen! Naše šampionka, nejlepší bojovnice ze všech, neměla proti učiněné legendě žádnou šanci. Nepřemožitelný, to je přízvisko hodné tohoto obra.“ Žádný mohutný potlesk se však nekonal, spíše se davem rozléhalo bučení a pískání, které zápasník ukončil tím, že odešel do zákulisí. Ještě předtím mu však vzteky zrudla jeho dokonale vyholená hlava.
„Paradox…“ pronesla Shaira. „všichni přítomní museli očekávat, jak to skončí a přesto svůj nesouhlas projevují až nyní. Mohli to prase vypískat a určitě ho tak znervóznit už během boje. Mohli dát ženě šanci, ale místo toho s naději doufali, že se stane zázrak a ta žena odtamtud odejde živá. Ale přesto, i když jsou z výsledku boje zklamaní, má to své plus - jejich peněženky určitě o nic nepřišly, protože kdo si vsadí na předem prohraného koně?“ „Myslíš, že nutně musela prohrát?“

Shaira odvedla Kasumi k rohu sálu, kde byl prostorný bar. Ženy usedly na sedátka úplně u zdi, Shaira objednala pro sebe gin a pro Kasumi minerálku, načež pokračovala v rozhovoru.
„Jistě, že musela prohrát. Neposuzuj podle mě nebo podle sebe. Já nejsem člověk a ty máš pás. Kdybys ho neměla, ten chlápek by ti věnoval stejnou masáž pěstmi jako té ženě. Neporazila bys ho ani ve snu.“ Kasumi na to nic neřekla, ale dobrou náladu rozhodně neměla. Shaira se rozhlédla okolo a všimla si, že ač už je po boji, mnoho diváků se k odchodu nemá a raději zevrubně probírají se svými přáteli celý souboj, nebo spíše jatka. „Jsi spokojená z návratu do těchto míst?“
„Ani ne,“ odvětila Kasumi. „Je to zajímavé, ale nic víc.“ Japonka stále nemohla z mysli vyhnat to, co viděla v kleci. Shaiře to neuniklo.
„No tak, Kasumi… Jestli chceš, můžeme si na to hovado někde počíhat. Můžeš tu ženu pomstít.“
„Myslíš, že o to mi jde?! Je to cizí žena a je mi jedno, jestli žije nebo ne. Mě se jen nelíbí ta šou, která se z toho dělá. Neporazitelný král Arény, který utloukl ženu…“ Kasumi se otočila za sebe a všimla si, že k ní přichází vyhazovač a muž, jež promlouval k divákům.
„To je ona?“ zeptal se a ukázal na Kasumi.
„Ano,“ odvětil vyhazovač.
„Výborně, běžte zpátky ke vstupním dveřím.“
„K jakým dveřím?“ odvětil vyhazovač, ale přesto odešel.

Muž si přisedl vedle Kasumi a představil se.
„Zdravím dámy, já jsem Kulap a…“ muž se až teď pozorně zadíval na Kasumin obličej a nevěřil vlastním očím. „Buď vidím ducha,“ řekl, „nebo máme tu čest mezi zdmi Arény přivítat šampionku.“
„Jsem Kasumi Sato, takže trefa - známe se. Termín šampion tady už ale asi neznamená bojovník s největším počtem vyhraných zápasů.“
„Ehm,… pokud si dobře vzpomínám, vyhrála jste tu asi patnáct bojů a…“
„Osmnáct vítězství! A dvě porážky.“
„Ta žena, kterou jste zřejmě viděla, zvítězila jen dvanáctkrát a ano, byla šampionkou. Vaše číslo je pro obyčejné smrtelnice nedosažitelné, ovšem náš Král Arény je naprosto nezastavitelný a brzy ho čeká devatenáctý souboj. Jinými slovy, jste na tom z hlediska výher stejně. A on navíc vede – nikdy neprohrál.“
„Co není, může být,“ dodala Kasumi s úsměvem. „A dnes už mezi muži a ženami nejsou rozdíly? Za mých časů to bylo oddělené a já byla jediná, kdo si troufnul na muže a to jen na ty, u kterých jsem si věřila.“
„Souboj těch nejlepších si diváci přáli vidět. Připlatili…“
„A ta žena o to stála?“
„Ehm, poslyšte, Kasumi, kam směřujete?“
„Na tom už nesejde. Myslím, že ta gorila se tou vámi zmanipulovanou krávou příliš neunavila, takže ji běžte zavolat a řekněte ji, že souboj těch nejlepších teprve bude.“ Zatímco Kulap vytřeštil oči, Shaira chytila Kasumi za paži.
„Co blbneš?!“ vykřikla.
„Pohlídáš mi můj pás?“ odvětila Kasumi. Shaiřino čelo polil ledový pot a ona zbledla jako stěna.
„To nemůžeš!“ vykřikla.
„Víš, co nemám ráda, Shairo? Když mi někdo říká, co nemůžu. Ty jsi s tím začala – prý, že takovou bestii ani ve snu neporazím. Tak uvidíme.“ Kasumi vstala a odešla do chodby. Na jejím konci byla vždy místnost, kde se zápasníci připravovali a nejinak tomu bylo i dnes.

Kasumi sledovala urostlého muže, kterak na sebe navléká civilní oblečení.
„Čau,“ pozdravila Kasumi. „Zase se svleč a naklusej do haly. Za hodinu jsem tam a pak si dáme jednu společnou… klec.“ Muž si prohrábl svoji dlouhou bradku a udiveně sledoval Kasumi.
„Kulapovy fóry mě neberou. Zmiz, děvko.“ Kasumi si z toho nic nedělala a zkontrolovala, jestli jsou na stolku oleje. Představa být kluzká jako had ji vyhovovala. Vzadu u stolu večeřel starý muž s bělavými vlasy. Kasumi ho znala – byl to člověk, který vždy připravoval bojovníky pro ring. A protože Kasumi věděla, že souboj nerozhodne jen její síla a mrštnost, byla ochotná se snížit k činům, které zde před lety nikdy neprovedla. V první řadě však bylo nutné, aby Král Arény odešel.
„Frajere!“ oslovila zápasníka Kasumi a vzpomněla si na mluvu své sestry, „nevím, jestli ti to už někdo řekl, ale tady v Aréně jsem před lety zápasila. Byla jsem tady ta nejlepší a teď se sem vrátím a na postu borce číslo jedna smrdí opice odněkud ze západu. Tohle jsou ale kurva Thajský zápasy, tak co tu má co dělat hovado kdoví odkud?! Seber se a táhni k čertu, beztak jen špiníš můj titul!“ Král Arény vstal a postavil se proti Kasumi. Pak do Japonky strčil a ta skončila až na zemi.
„Vždycky jsem tvrdil, že děvky a chlast nejdou dohromady. Běž na vzduch a zkus vystřízlivět. Bojovat s tebou nebudu! Král, kterého jeho poddaní nemilují, není král.“ Muž se vydal k odchodu, nicméně to Kasumi nestačilo.
„A co král, který je strachy posraný z holky?! To je Král?!“ Muž třískl pěstí do stolu tak silně, až všechny lahvičky s oleji poskočily.
„Máš to mít, děvko! Jdu to domluvit s Kulapem a ty si zatím sežeň štafle.“ Kasumi se jen usmívala. Starý muž v koutě zatleskal a vstal od svého stolku.
„Vždycky jste byla šílená, Kasumi. A vaše šílenství stálo druhé život. Taky jste byla vždycky vychytralá a ta vychytralost vás drží při životě. Vím, že v hlavě se vám honí plán. Zatímco jiní by tohle považovali za sebevraždu, vy na smrt nejdete.“
„Možná ano, možná ne, Nirane. Je to zvláštní, protože to, co se chystám udělat, je zbytečný hazard se životem. Od chvíle, kdy jsem odsud odešla, jsem se zařekla, že už nikdy nic podobného neudělám.“
„Sbíráte zkušenosti, Kasumi. A někdy ty zkušenosti vyžadují riziko. Neříkejte, že vaše zápasení zde vám nic dobrého nepřineslo.“
„Hmm, asi máte pravdu. Zkušenost to určitě bude… když přežiju.“ Kasumi si sundala oblečení a k Niranově zděšení i spodní prádlo. „Tohle je ten plán. Jak to zvíře zareaguje na nahou ženu? Stejně jako na oblečenou určitě ne.“ Niran se usmál a přistoupil ke Kasumi. Do místnosti vtrhla Shaira.
„Tak ty to myslíš vážně a…“ démonka si až teď všimla, že je Kasumi nahá, „a… ehh…“
„Nemáš, co říct, Shairo? Nirane, nechte nás tu o samotě.“ Muž odešel a Shaira si začala zblízka prohlížet Kasumi.
„Ani nejsi ve formě!“ zdůraznila Shaira.
„Formu mám dostatečnou.“
„Před pár dny tě šíleně ztloukli!“
„A díky tobě už zase stojím na nohou.“
„Jsi oplácaná a…“
„I tlustí vyhrávají bitvy.“
„Aby zabavili diváky, přistavili mu činky. Mají asi dvě stě kilogramů a on je tam zvedá až nad hlavu!“
„Je to debil - unaví se.“
„V hale je vzruch a lidi podávají sázky. Na něj!“
„Bojují diváci nebo já?!“
„Víš vůbec, jaký je na tebe kurz?!“
„Alespoň máš šanci pořádně vydělat.“
„Já ale nevsadila na tebe!“ Kasumi se déle nezdržovala a zašla za plentu, kde byla místnost s posilovacími stroji. Potřebovala se rozcvičit a rozehřát. Během cvičení Shaiře položila nepříjemnou otázku:
„Máš spoustu peněz, takže zbohatnout nepotřebuješ. Proč tedy sázíš na cizího chlapa a ne na kamarádku?“
„Proto, aby sis uvědomila, že ani já v tebe nevěřím. Nejsi ve formě, a i kdybys byla, tak to budou jatka! Ten chlap má svaly ze železa, jeho tělo váží přes metrák a možná není zrovna mrštný, ale když tě jednou jedenkrát praští, na nohou se neudržíš. Vstaneš potom? A pokud ano, bude to dost rychle? Když tě chytí, utluče tě, aniž by tě musel pustit na zem. Jakmile za tebou zaklapne klec, jsi mrtvá.“
„Támhle na stole jsou misky na olej. Zatím mi ho připrav. Budu se lesknout jako křišťál.“ „Pověz mi jedno, Kasumi – jak ho chceš porazit? To mu budeš do tváře stříkat mlíko?“
„Už týdny ho ani nemám, ale byl to dobrý vtip. Sakuře by se líbil.“
„Nezlehčuj to – jdeš na smrt. Vezmi si aspoň ten pás!“
„Shairo!“ otočila se Kasumi na démonku. „Copak neznáš význam slova férový souboj? Já ho vyzvala a budu bojovat čestně. Kdyby on vyzval mě a já souhlasila, zase bych bojovala čestně, tudíž bez pásu, ovšem kdyby mne jen tak napadl, bylo by to jiné.“
„Nevážíš si života, Kasumi! A přitom bys měla!“
„Já vím, že riskuji. Ale ne zas tak moc.“

Po necelých čtyřiceti minutách už diváci netrpělivě čekali na dle Kulapových slov: 'Zápas desetiletí.' Když Kasumi procházela davem, diváci ztichli, neboť nikdo nečekal, že bude zcela bez oblečení. Díky oleji byla opravdu hodně kluzká a též jí vynikaly veškeré křivky jejího těla. Stanula v ringu proti Králi Arény a to dost blízko – aby na něj hned dosáhla. Kulap do mikrofonu zakřičel:
„Nepřemožitelná šampionka Kasumi se vrátila, aby ukázala, kdo je tady pánem. Tahle ocelová žena, tahle nezkrotná dračice je legendou mezi bojovníky Arény a určitě si na ni spousta z vás pamatuje. Teď stojí proti nejlepšímu muži a necítí strach! Ani jeho náznak, zkrátka nic. Až se do sebe šelmy zakousnou, bude to ten nejdelší a nebrutálnější zápas, jaký Aréna viděla! Připravte se dámy a pánové, souboj, který se zapíše do dějin naší Arény se blíží.“ Klec se začala pomalu spouštět a Kasumin nečitelný výraz ve tváři jakoby zkameněl. Byla v naprostém klidu a svojí dokonalou soustředěností a silou se připravovala na úder, který drtí kosti i cihly na kusy. Jen zlomek lidí dokáže využívat fyzickou i psychickou sílu těla tak brutálním způsobem jako Kasumi. Muž proti ní dýchal zhluboka, zíral jí na lesknoucí se prsa a čekal na signál, kdy souboj započne. Shaira se musela přemáhat, aby vydržela sledovat blížící se jatka. Zazněl gong a Kasumi v mžiku provedla roznožku a ‚sjela‘ skoro až k zemi. Vztekle zařvala a přitom vrazila pěst zespodu do obrových varlat. Muž zaklonil hlavu, zařval bolestí na celý sál a chytil se za bolavé místo. To už Kasumi stála a vystřelila druhou pěst do mužova krku. V mžiku udeřila znovu a ještě jednou. Při poslední ráně se ozvalo sotva slyšitelné křupnutí, z mužových úst vystříkla krev a Kasumi uhnula jeho padajícímu tělu. Zřítil se na podlahu a nastalo naprosté ticho. Jen porouchaná zářivka u stropu tiše vrčela. Kasumi se rozhlížela po lidech a sledovala jejich výrazy ve tváři. Náhle jeden z nich vykřikl:
„Vstaň!“ Kasumi pohlédla na Krále Arény, jehož oči se ani nehnuly a pokrčila rameny.

Venku byla již tma, když Kasumi a Shaira vycházely z Arény. Světla pouličních lamp osvětlovala okolí bývalé tovární haly dostatečně. Venku lidé nasedali do aut nebo na jízdní kola a mířili do města ke svým domovům.
„Promiňte,“ oslovil ženy Kulap, který vyběhl z Arény. „Kasumi, máte chvilku?“
„Řeknu vám to hned – ne, nevrátím se sem.“
„O to mi ani nejde, nicméně pozítří se právě zde koná turnaj. Obrovský turnaj, kde se sejdou desítky lidí z celé Asie!“  
„No a co?“ vyštěkla rozčílená Kasumi. „Mám se z toho posrat?!“
„Na rozdíl od jiných světadílů, kde se tyhle megaturnaje pořádají, je v Asii obrovská konkurence, ale vy možná můžete uspět.“
„Seru vám na turnaj! Nejsem nějaká podělaná atrakce!“
„Ale… ale vítěz turnaje se utká s těmi nejlepšími z nejlepších. Je to vůbec poprvé, co pan Imran pořádá něco tak velkolepého! Přál bych si jenom být na finále na Boninských ostrovech a vidět světovou špičku. Vy ale máte na to se tam dostat jako účastnice turnaje!“
„Kolikrát vám mám říct, že na to seru?! Vyřiďte Imranovi, že se bude muset obejít beze mě.“  Kulap se svěšenou hlavou odkráčel zpátky do budovy. Bylo znát, že by si přál, aby Kasumi uspěla. Ona však měla svých starostí dost.

Ženy došly k autu, Shaira otevřela dveře a opřela se o kapotu.
„My nejedeme?“ divila se Kasumi.
„Kasumi, víš vůbec, kdo je Imran?“ Kasumi si dala ruce v bok a rozkročila se.
„Tak povídej…“
„Velký mecenáš umění a jeden z nejbohatších lidí světa. Doma v Emirátech vlastní celou řadu hotelů, které pomalu expandují do Evropských metropolí. Je to sběratel umění a kuriozit. Jeho další vášní jsou řádně krvavé turnaje, ale o tom se veřejně nemluví. Pro spoustu lidí by byla ohromná čest, kdyby se mohli s Imranem osobně setkat a to při turnajích možné je.“
„Asi mě dost dobře neznáš. I kdyby měl prdel ze zlata, já na něj kašlu.“
„Jen si říkám, že bys ten turnaj mohla zvážit a to hlavně kvůli sobě. Tentokrát se Imran El-Amin překonal - rozhodl se zjistit, ze kterého světadílu pocházejí ti nejlepší bojovníci. Svět pomyslně rozdělil do osmi částí, to aby bylo celkem osm finalistů a mohl na závěr vzniknout jednoduchý pavouk. Máme tu jižní a severní Ameriku, Evropu, Afriku, Austrálii, Oceánii, Čínu a zbytek Asie. Už proběhla celá řada turnajů a finalisté jsou pomalu vybraní. Jihoamerické klání vyhrál jakýsi Brazilec s Capoeirou, v Severní Americe zase uspěl wrestler, který má díky úrazu mozku skřípnuté nervy a nevnímá bolest. V Africe vyhrál…“
„To stačí! Byla bych tam jak pěst na oko a navíc bych jela spráskaná domů, obzvláště proti lidem co ovládají východoasijská bojová umění. Nehledě na to, že mám Britské občanství.“
„Dalo by se to obhájit tím, že pocházíš z Japonska. Navíc není pravda, že ženy neuspěly. Australské klání vyhrála jakási bohatá holka. Zase je ale pravda, že ty její souboje byly podivné. V semifinále se její soupeř takřka bezdůvodně vzdal a finalista, který s ní měl zápasit o titul, pár hodin před bitvou zemřel na zástavu srdce.“
„Úžasný… vyřiď Imranovi ať uspořádá ten samý turnaj jen pro ženy. Respektive jen pro ty ženy, kterými jimi jsou od narození. Pak bych o tom možná uvažovala.“
„Ještě jsem ti neřekla všechno. Evropské klání také vyhrála žena a schválně, jestli uhodneš která.“ Kasumi se zarazila a řekla.
„Takže Helga má být ve finále?! Kdy že se koná?“
„Za pár dnů, ale stihnete to, jestli jde o tohle. Právě na Evropském klání jsem si Helgu vyhlédla. Přišlo mi divné, že žena drtí kosti nepřátel jako by byly z papírů. Někteří mrštní bojovníci ji zasypávali spoustou ran, snažili se jí vykloubit rameno nebo něco takového, ale ona byla jako tank. Taky tam dostala přezdívku Panzer Helga.“
„Byl to podvod!“ rozčílila se Kasumi.
„Ano a ne. Ty můžeš svůj pás sundat, když chceš zápasit zcela vyrovnaně, ale ona se Azazelových kouzel nezbaví. Je to stejné jako ten wrestler - náhoda mu pomohla vyhrát. Navíc Helze její síla připadá normální.“
„Je k nezastavení a přesto nemá pocit, že něco nehraje?! To je tak blbá?!“
„A jak! Pokud se z expedice vrátí živá, k čemuž snad nedojde, stejně skončí špatně. Netají se tím, že chce za rok do Sydney, kde bude pro ženy poprvé zavedena soutěž ve vzpírání. Ve státních soutěžích se Helga krotí, aby to naplno rozbalila až tam. Co myslíš, jak bude světu připadat žena, která ve vzpírání uzvedne celé tuny?! Jestli to zajde tak daleko, vezme si ji třeba CIA. Stane se laboratorní krysou a nakonec ji rozpitvají, aby zjistili, kde se bere ta síla. Její chvíle slávy na Olympiádě bude tím, co ji zničí. A teď se dostáváme k moudru, které si zapiš za uši.“
„Ušetři mě toho!“ odfrkla si Kasumi a usedla do vozu.
„Kdepak,“ pronesla Shaira, když sedala za volant. „musíš vědět, že ti nejlepší, ti co se vymykají, se nezviditelňují. Zůstávají ve stínu a svoji moc si pečlivě střeží.“
„Zavez mě do hotelu a udělej pro mě něco – po celou cestu mlč.“         
 
Když byla Kasumi v drahém čtyřhvězdičkovém Bangkogském hotelu, zaklepala na dveře od Shaiřina pokoje. Démonka otevřela a vpustila Kasumi do přepychového pokoje s rádiem, televizí, čistou postelí i ozdobnými lustry u stropu. Jejich světlo jasně rozzářilo celou místnost.
„Dobře, že jsi přišla, Kasumi. Nechala jsem si na pokoj přinést dezert pro Královnu Arény.“ Shaira z malé kuchyňky přinesla tác, na němž byl talíř plný palačinek s horkým ovocem. „Není to nic stylového, ale tohle je hotel pro turisty.“
„Nevěřila jsi mi. Ani trochu ne!“
„Každý se může splést.“ Kasumi na to nic neřekla, usedla ke stolu a pustila se do jídla. Na sladké nikdy moc nebyla, ale nechtěla Shairu odmítnout. Ta si mezitím sednula na postel a opřela se hlavou o zeď, respektive o polštář.
„Mám ráda dobré souboje a ten tvůj byl perfektní, na to, že jsi člověk. Tam v Aréně, když ses převlékala, jsem byla za lidmi, co zajišťovali techniku a vyptávala jsem se jich na záznam z kamer. Brzy ráno se tam mám stavit a dostanu pětiminutový snímek o tom, jak jsi bojovala s obrem, z čehož samotný boj nemá ani desetinu celkové stopáže, ale přišlo mi blbé jim platit plnou sumu za deset vteřin boje. Stejně, útok na jeho koule… nebyla to rána pod pás?“
„V boji na život a na smrt neexistuje rána pod pás. Budeš se mi smát, ale rána do koulí nebylo jediné, čím jsem ho plánovala vyřadit, aby si nechránil krk. Měl volné ohebné kraťasy…“
„No a?“
„A zuby jsou také silnou zbraní…“
„No a?“
„A mé nahé tělo ho vzrušilo.“
„No a? Ne… počkej, to nemyslíš vážně, že ne?“
„Jak jsem řekla – v boji na život a na smrt neexistuje rána pod pás. Co je moudrého na tom mít zábrany, když skončíš bradou vzhůru?“
„Změňme téma, ať ti nekazím chuť k jídlu.“
„Dobře… Co takhle prozradit mi svůj plán. Co uděláš lidstvu?“
„Eh… měla jsem si ty palačinky objednat taky. Podívej, je nemožné hromadně hubit lidstvo konvenčními zbraněmi. Proto už desítky let mí vědci vytvářejí zbraň biologického ražení. Původní plán bylo vytvořit velkou nádobu s bombou, kterou vypustíme v dané lokalitě a jejíž plyn se začne šířit vzduchem, až zamoří v koncentrované, avšak nadále účinné formě celou planetu.“
„A? Něco se posralo?“
„Nejdůležitější byla selekce a tu jsem si vzala na starost já. Nechtěla jsem, aby se selekce zvrhla v genocidu, avšak nepřišla jsem na jediný způsob, jak vše provézt rovnoměrně. Příčí se mi vyhubit celé kultury, a proto nezbývá než vytvořit mnohem více malých bombiček a ty umístit v největších světových metropolích a rovněž v oblastech s největší hustotou zalidnění. Oblak plynu zasáhne města, jejich periferie a blízké okolí, avšak nerozšíří se dál.“
„Takže ušetříš venkov… Kolik lidí zahyne?“
„Zhruba třetina.“
„Dvě miliardy…“
„Zasáhnu tak ty nejmocnější – politiky, církevní hodnostáře, majitele firem i hlavy států. Naruším politickou stabilitu ve většině států světa a zbavím největší vykořisťovatelské korporace jejich vedení. Nastolím ve světě nový a lepší řád. Zároveň zamezím velkým a neustálých válek chtivým státům, aby válčily. Takové Spojené státy, které vedou od svého založení války takřka bez přestávek, budou najednou bez velení a vojska pěkně v prdeli a snad je to naučí držet se zpátky alespoň na pár desítek let. To samé čeká Rusko, Čínu, Německo, Británii, Francii a další přehnaně aktivní země, které kradou jiným jejich kulturu a bohatství. Pro lidnaté státy jako je Čína, Indie, USA nebo třeba Japonsko to bude zlé z hlediska velice brutálního poklesu obyvatel a…“ Kasumi při zmínce o Japonsku, položila příbor a prudce vstala ze židle.
„Tohle ne! To neuděláš! Japonsko má na své malé území značnou hustotu zalidnění. Ty tvoje bombičky ho smetou téměř celé, stejně jako některé evropské státečky a všechny městské státy. Tomu ty říkáš selekce?!“
„A co chceš jako dělat?! Původní plán byla tvorba plynu, který by se vázal na krevní skupiny, jenomže zatímco na západě převládá A tak na východ zase roste skupina B a dál tu máme různé drobné enklávy, kde drtivě převládá pouze jedna skupina. Bombičky jsou nejlepší možnost, věř mi.“
„Ne, to tedy nejsou! To, co plánuješ, má spoustu proměnných a celkovou situaci to může ještě zhoršit. Netvrdím, že je to možnost dobrá, ale nejlepší možností je, že zemře každý třetí a to celoplošně.“
„Ty seš dobrá… a jak to jako zařídit?! Copak jsem Pánbůh?“
„Máš k němu blíž než kdokoli jiný.“
„Co když vypustím ty státy, ke kterým máš blízký vztah? Pak nebudeš protestovat?“
„Chci od toho, co děláš, mít ruce pryč. Nesnažím se hrát si na Boha, ale ano – nebudu ti v tom bránit, když to neohrozí mě, mé blízké, a to, k čemu mám kladný vztah.“
„Prostě vynechám Japonsko, Thajsko, Británii a…“
„Proč Británii? Myslíš, že k té zemi něco cítím?! Je mi z ní zle! Ta horečná snaha umlčet lidi a vnutit jim myšlenku, že všechno, co vláda udělá je pro ně to nejlepší… To nemluvím o nekonečných masážích ze strany médií, obchodníků, politiků,… V silně kapitalistické zemi, které vládne pochybný náznak demokracie má pro většinu lidí člověk menší cenu než jeho peněženka. Většina zemí roste, co do počtu obyvatel, ale nejde je nazývat ničím jiným než ohradou pro dobytek, Británie není jiná. Rozdíly v majetku se neustále zvětšují, přičemž chudí chudnou, bohatí bohatnou a střední vrstva se zmenšuje. I pro někoho jako jsem já, není snadné se oprostit od těch vnucovaných lží a pokroucených pravd, které číhají na každém rohu. I tak jsem schopna ignorovat mnohé, na rozdíl od mé sestry, která masáží pomalu podléhá. Mezi tisícemi zbytečnosti se zjevují věci, jež se mě týkají. Co mě za poslední dobu nasralo nejvíc, je skutečnost, že se otevírají hranice a do Británie se stěhuje muslimská komunita. Multikulturní žvásty na mě ale neúčinkují tak, jako na ten dobytek okolo a v přívalu muslimů nevidím víc než nutnost dávat na sebe čím dál větší pozor. Nemůžeš dát vedle sebe dvě různé kultury s odlišným náboženstvím a pohledem na každodenní život a myslet si, že se budou tolerovat! Buď jedna z nich přijme pravdu druhé, nebo dojde k rozbrojům. Vedle muslima, pro nějž má žena hodnotu pouhé věci, se nikdo nemůže cítit v bezpečí! Je pravda, že ve východní Asii je rovněž značný rozdíl mezi mužem a ženou, avšak není to tak propastné – žena je považována za normálního člověka a má svá práva, přirozeně. A schopná žena si dokáže vybudovat postavení a uznání, ovšem ne mezi muslimy. Ne mezi fanatickými bestiemi bez špetky tolerance, které každý den tlučou hlavou do země a myslí si, že nějaký zasraný Alláh se z nich posere! Islám... existuje větší svinstvo?!“
„Na prvopočátku byla žena vážená a velmi důležitá, ostatně to ona byla matkou – v jejím lůně se rodil nový život. Náboženství jako bylo křesťanství, či islám udělalo z ženy podřadného otroka, který zdaleka nemá takovou svobodu a volnost jako muž. Vezmi si třeba Adama a Evu... Už jen podrobnosti jejich stvoření mluví za vše. Z ženy se stala otrokyně víry i společnosti na úkor muže. Mohla bych to nazvat mužským šovinismem dohnaným do extrému...“
„Anebo prostou touhou po moci na úkor druhých.“
„O tom přece moc je, Kasumi,“ smála se Shaira. „Moc musí být na úkor druhého, jinak to není moc.“
„Ale tohle se teď hromadně přenáší do Evropy – představa o tom, že žena je kus hadru. Je to pár let, co anglikánská církev umožnila, aby se ženy stávali kněžími. Víš, jaká byla reakce tisíců věřících? Přešli pod katolickou církev! Jsme na pokraji nového tisíciletí a miliony lidí na celém světě mají stále za to, že žena je něco podřadného! Dva tisíce let a co se změnilo?! Nevydržím žít v Británii dlouho, to vím jistě!“
„Fajn, a kam půjdeš potom? Do Thajska?“
„Možná ano, ale Thajsko také není tím, co bývalo! Roste tady kriminalita a vliv světových velmocí. Možná zavítám do Tichomoří nebo na Island. V izolované zemi, kde je mizivá kriminalita bych se cítila bezpečně. Navíc Island zůstane stranou i případným válkám, které se blíží. Měla jsi pravdu, když jsi před rokem říkala, že je jen otázkou času než se USA a jejich nohsledi včetně celého 'slavného' NATO zaměří na další stát, ze kterého by mohly vytřískat suroviny a ukázat světu svoji vojenskou moc. Co přijde po Jugoslávii a nekonečném 'humanitárním' bombardování? Zase Afghánistán a Irák nebo pro změnu něco nového? Heh a co nového, vždyť zkurvená Amerika se v minulosti srala snad do všeho a srala se i do nás! Ještě v polovině devatenáctého století jsme byli izolovanou zemí, která odmítala cizince a díky tomu si udržela svoji jedinečnou kulturu. Pak přišly Spojené státy, pohrozily vojenskou silou a skončilo to nejen řadou pro ně výhodných smluv a obchodních dohod, ale i celkovou reformou. O časech samurajů si dnes můžeš nechat leda tak zdát.“
„Hádám, že to období by jsi milovala...“
„Záleží na tom, kde bych byla a v jakém postavení. Čest není o tom nalehnout na svůj meč, když ti to někdo přikáže. Ačkoli, pokud je to výsledek porušení přísahy... pak už ti ztracenou čest nevrátí nic, snad jedině ta smrt. Byla to doba, která jako každá jiná měla své chyby, ale mnoha lidem tehdy velila jejich čest a smysl pro povinnost, ne chamtivost bez jakýchkoli zábran. USA nás prostě využili, zničili a začali vykořisťovat, což se dodnes děje v řadě jiných zemí. Využití síly je na denním pořádku a tak lidé umírají, aby se bohatí mohli nakrmit majetkem jiných. Nechci žít v nějaké zemi v době, kdy na ni ukáže západ prstem a otevře svou nenažranou tlamu. Na rozdíl od těch nevinných chudáků, kteří skončí pod drnem vinou západních ‚humanitárních akcí‘ a ‚bojů za svobodu a lidská práva,‘ já si mohu vybírat. Mojí výhodou je, že mám spoustu peněz. Prakticky si můžu zajistit klidný život kdekoli, avšak ne všude to bude život bezpečný.“
„A co návrat do Japonska? Máš peníze – máš vliv. Podle mě ti zase takové nebezpečí nehrozí, když si dáš pozor.“
„Mám tu zemi ráda, ale riziko je stále příliš vysoké. A navíc – co je dnes Japonsko? Jen další řiťolezec západu jako Jižní Korea. To, čím jsme byli je dávno pryč. A už toho nechme. Chci to dojíst a jít do postele. Ráno jedeme na jih.“

Poznámka autora: Věc ohledně Shairy může být pro některé čtenáře snad i pohoršující, protože si při psaní opravdu neberu servítky. Rozhodně však není mým cílem někoho urážet. To, že se postavy tak kriticky staví ke stránce politické i náboženské jen odpovídá jejím charakterům a situaci v níž se nacházejí. Myslím, že autor do každé své postavy musí vdechnout trošku ze sebe samého, ale autor by musel být hodně rozpolcenou osobností, kdyby stál za názory všech svých postav. A tohle je navíc jen fiktivní příběh, který se sice zlehka opírá o realitu, nicméně i tu si mnohdy překrucuje k obrazu svému. Proto za dílem nehledejte žádné kázání ani nabádání k tomu, či onomu - nic takového tam nebylo, není a nikdy nebude.


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 14.05.2014, 14:10:13 Odpovědět 
   Zdravím.

První akční polovina se zvolna proměnila v geopolitickou záležitost, ale není se čemu divit, Shaira je démonkou a chce zasáhnout do vývoje lidstva. Nedělaly to Tvé bytosti z Pekla už mnohokrát?

Co se týče oné poznámky (pod čarou), jde přeci o fikci a v rámci fiktivního příběhu (byť se odehrává v našich "běžných" reáliích - až na Peklo) může autor svůj příběh postavit tak, aby co nejlépe vynikl nejen samotný děj, ale i prostředí a (hlavně) postavy a jejich charaktery. Obě ženy myslí po svém a mají o životě (a světě) své vlastní představy. Geny a charakter nepustí (jak říká jedna má sestřenice).

Na práci šotků jsem nehleděl, snad jen na některých místech bych odsadil novou přímou řeč vždy na nový řádek a nenechal dvě repliky hrdinů za sebou na jednom řádku.

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Výlet za princi Pekla se krapet vyvíjí jinak, přestože k expedici zatím nedošlo, vždyť i Shaira tvrdí, že jich na světě pobývá docela dost. Copak na to asi řekne jejich Pán, když zjistí, že mu jedna démonka s jednou "takřka smrtelnou ženou" pobíjí jeho vlastní sluhy? Uvidíme...
 ze dne 14.05.2014, 14:39:20  
   Lukaskon: Děkuji za komentář o hodnocení.
Pro vlastní klid jsem tak nějak měl potřebu tu poznámku přidat... Inspiraci pro dění okolo Shairy jsem bral z jiných příběhů (ať už knížních, či filmových). Mnohdy se objeví záporák toužící zničit svět. Tento zlotřilec je pak hnán touhou po penězích, moci, nebo je jen nenávistný ke všem okolo - je to prostě záporák se vším všudy. Já to chtěl jinak, tak aby Shaiřiny plány byly obhajitelné a časem možná i realizovatelné - výrazný odklon od historie beru jako možnost, kudy se může příběh v budoucnu ubírat.

Potřeboval jsem tedy dvě věci. Za prvé některou z hlavních "kladných" postav, která na Shaiřin plán přikývne. A za druhé rozumnou obhajobu plánu. Shaira ani Kasumi prostě nemohou jen říct: 'zničíme lidstvo, protože ho nenávidíme.'
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Neocortext8
kilgoretraut
Průzory z minul...
Džordž J.S.
Dopis z vězení
xenie
obr
obr obr obr
obr

Děda
SiLK
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr