obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915733 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39654 příspěvků, 5807 autorů a 392676 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Unesený Gorgonzola ::

Příspěvek je součásti workshopu: Oblíbená píseň
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: tak trochu pohádka
 autor Vanessa Kuzníková publikováno: 25.05.2014, 10:01  
Tuhle písničku miluju. Ano vím, že Lucka má i lepší písničky, ale tahle je nějaká jiná - nebo co. Možná je to o pokoře, jako to psal Wolker o tom bosém chlapečkovi. Někdy se na to Horáčka zeptám.
 

Unesený
Hudba: Petr Hapka
Text: Michal Horáček
Zpívá: Lucie Bílá

Jak se to stalo? Bože … jak?
Na refýži mě popad' pták
pestrý a hloupý jako duha.
Kdyby měl rozum, tak by uhád',
že nemám buňky dobrodruha,
co chtěl by do oblak.

„Blbej den, dá se s tím vůbec něco dělat?“ řekl si v duchu skřítek Gorgonzola a vyšplhal se na tramvajovou refýž, aby odcestoval za svou sestrou Gladiolou do Modřan.
Na výlet bylo zrovna krásné, slunečné počasí, jenže, jemu se za sestrou vůbec nechtělo. A důvod? Gorgonzola byl skřítek domácí a nějaké cestování pro něj vůbec nebylo. Už jen, sundat si pohodlné papučky a nazout si tvrdé botky, mu kazilo náladu. Ale Gladiola trvala na tom, že musí, každý měsíc, navštívit ji a její rozmnoženou rodinou. A on? Poslechl, sestra byla starší. Ach, jo.
Při čekání na tramvaj zamračeně popocházel po refýži a vztekle kopal do kamínků, když tu se nad ním náhle objevil stín. Než se nadál, něco ho popadlo za batůžek, který měl na zádech a zvedlo do oblak.
„Jééé!“ zavřeštěl Gorgonzola, zhoupl se ve vzduchu a koutkem oka zahledl barevná křídla nějakého ptáka.
„Hlupáku, ptáku“ křičel Gorgonzola. „Okamžitě mě vrať zpátky na zem!“
„Jen se trrrochu prrrolétneme, skřřřítku, uvidíš, že se ti to bude líbit. Zažiješ trrrochu dobrrrodrrružství, beztak se doma nudíš,“ zaskřehotalo to nad Gorgonzolovou hlavou.
„Hlupáku, ptáku, ale já nechci nic zažívat, jsem spokojený doma, mám rád klid!“ vztekal se Gorgonzola.
Ale nebylo mu to nic platné. Pták barevný jako duha, ho držel pevně a vznesl se i se skřítkem nad domy a nabral směr.

Právě tam ale odlétám!
Na Svatomikulášský chrám
padají klíče, boty, spisy.
Šála mi vlaje, brada visí -
tak toto někdo zodpoví si!
O to se postarám.

Gorgonzola se výšek bál, ale přesto zvědavě sledoval, kam s ním barevný pták letí. Vypadalo to, že míří nad Malou stranu k Svatomikulášskému chrámu, což se hned potvrdilo, když zahlédl baňatou a štíhlou věž, stojící vedle sebe.
Pták nešikovně zavadil Gorgonzolovou nohou o štíhlejší z věží – zvonici. Se skřítkem to dost ošklivě zamávalo a z kapes kabátku mu začaly padat různé věci a dokonce přišel i o botu.
„Co to provádíš, ty uličníku papouškovská!“ křičel skřítek a leknutím zbledl. Kdopak za tím jeho únosem asi je.
„To si zodpovíš!“ vyhrkl naštvaný Gorgonzola, „o to se postarám.“
„Cha, chá,“ zasmál se pták a letěl dál.

Snad plachtím nebem nazdařbůh.
Snad opisuji velký kruh.
Vím jen to, že jsem unesený
a zalyká mě vzduch.

„Kampak mě to ten pták nese? Už podruhé letíme nad Petřínem.“ pomyslel si a sledoval bedlivě Petřínskou rozhlednu, aby snad nezavadil i o její špičku nohou a nepřišel tím o druhou botu.
„Kdo ti poručil, abys mě unesl, ty ptáku skřehotáku?!“ vyhrkl stále naštvaný Gorgonzola, ale zalkl se při tom vzduchem a to mu již nedovolilo pokračovat ve spílání.

Mám strach. A žízeň - na pár piv.
A nejdivnější z perspektiv:
krčí se Senát, mizí jatka,
Nejvyšší soud i zadní vrátka,
jež má tak ráda moje matka;
nic není jako dřív.

„Ach jo, mám strach, že spadnu, doufám, že mě to ptačisko nepustí. Hm, a z té vlny vzduchu mi vyschlo v krku,“ brumlal si pod fousky skřítek a raději už ústa neotvíral, aby zase nepolkl dávku kyslíku.
„Dal bych si nějaké pivo, pěkně doma, v pohodlíčku, ale konec konců, nepohrdnul bych ani lahváčem u Gladioly.“
Pestře vybarvený pták zakroužil nad Senátem a zamířil k Holešovicím, k tržnici, kde dříve bývala jatka. Ovšem nyní, se zde pyšnilo mnoho stánků šikmookých obchodníků, s podřadným, ale pro mnohé lidi i skřítky, důležitým zbožíčkem.
Pak to vzali nad Nejvyšším soudem.
„Hele,“ pomyslel si v duchu Gorgonzola, „tady bydlí moje matka. Odstěhovala se od rodiny. Myslím, že bydlí v soudní síni číslo pět. Říkala, že tam má svůj klid. Už ji unavovalo hádat se s Gladiolou. Ale stejně, pořád ještě má možnost se vrátit, třeba ke mně, ale počkat, když jí se u mě nelíbí. Ach jo, byl bych rád, kdyby to bylo jako dřív.“
A Gorgonzola zavzpomínal na to, jak byl malý kluk a doma byl ještě táta, kterého musela i Gladiola poslouchat.
Krásné chvíle.

Snad plachtím nebem nazdařbůh …

Gorgonzola sledoval zemi pod sebou. Vypadalo to, že barevný pták letí jen tak bez cíle. A měl dokonce pocit, že v šumu kolem uší zaslechl nějaké, jakoby, bezstarostné zpívání.

A co je ten pták za ptáka,
že proletěl i oblaka
až sem… Kde slyším řičet soby
i šeptat písek v poušti Gobi
a vidím Zem, jak vesmír zdobí
svým šklebem tuláka?

Když se před nimi objevil chundelatý, oblačný mrak pták do něj, bez otálení, vletěl. Do Gorgonzoli se v tu chvíli dala zima, mrzli mu uši a bambulatý nos, tlusté prstíky, rty mu zmodrali a zuby se o sebe klepali jako malá kladívka. Na takovou ledárnu nebyl vůbec oblečený. Měl obavu, aby ho pták neodnesl někam do ledových krajin, kde na zasněžených pláních pobíhají stáda sobů.
Ale jeho obava byla zbytečná, protože po chvíli z oblaku vyletěli a to přímo do slunce, které Gorgonzolu začalo rozmrazovat. A to zase skřítkovi připadalo, že se ocitl někde na poušti a tím spíš měl chuť na to pivo.
„Hele ptáku, co jsi vůbec zač?“ byl zvědavý skřítek. A jak tak visel papouškovi pod zobákem, komíhal se mu v pařátech sem a tam.
A pták byl sdílný:
„Jsem papoušek, jak jsi se již jednou zmínil, skřřřítku, papoušek Arrra Arrrakanga. Mám již nejedno dobrrrodrrružství za sebou a doufám, že i přřřed sebou. Mnoho úžasných věcí jsem znal jen z televize. A když se naskytla přřříležitost, uletěl jsem z klece Ani nevíš, jak bylo úžasné, prrroletěl se v oblacích a mezi strrromy v parrrku. Létal jsem dokonce i v noci a viděl jsem spoustu hvězd na temném nebi. Země z velké výšky je tak krrrásná. A když jsem tě, na té rrrefýži, viděl zamrrračeného, rrrozhodl jsem se, že tě rrrozveselím, abys měl také dobrrrou náladu a líbilo se ti na světě, tak jako mě.“

Snad plachtím nebem nazdařbůh ...

Než stačil skřítek papouškovi nějak odpovědět, Ara zakroužil nad řekou, nad jejími ostrovy, nad domy, opět se přiblížil ke slunci, proletěl mezi stromy v parku a najednou začal pomaloučku klesat.

Proč se však snáším zase níž?
Šílený ptáku, co ty víš,
co jsou to šraňky, kolky, ženy ...
Jsi-li sup, nebuď nasupený!
A jsi-li fénix, pán vší změny,
Slyš:
Nechci na refýž!

„Hele barevný ptáku a proč teď klesáme?“ podivil Gorgonzola, a byl nerad, protože se mu létání v oblacích začalo líbit.
„Ještě se mi nechce zpátky na zem, je tam akorát plno starostí a zmatků a moje sestra Gladiola, s celou svou rozmnoženou rodinou. Jsem dost otrávený, když k ní každý měsíc musím na návštěvu.“
„Myslel jsem si, že se chceš vrrrátit zpátky na zemi,“ podivil se papoušek.
„Chtěl jsem, ale teď už ne, líbí se mi ta bezstarostnost a volnost, zamiloval jsem si to, prosím nevracej mě zpátky na refýž,“ zaprosil Gorgonzola, když viděl, že zem je čím dál blíž.
„Řřřeknu ti to takhle, až budeš zase na zemi, otevřřři svou klec a buď volný. Jako jsem to udělal já,“ odpověděl papoušek.
„Šílenče, ale já nemám křídla,“ řekl posmutněle skřítek.
„Myslíš?“ zeptal se zvláštně papoušek.
Ještě chvíli si oba užívali svobodu létání a potom, na skřítkovo přání, vysadil papoušek Gorgonzolu v Modřanech na nádraží a odletěl směrem k Vyšehradu.
Dlouho, dlouho se za ním Gorgonzola díval, než zmizelo poslední ptákovo duhové peří.


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 01.08.2014, 0:05:29 Odpovědět 
   Dzravím

Tato písnička od Lucie Bílé se mi také líbí svou zvláštností. Je takového hegerovského typu (doufám, že by to paní Hegerovou neurazilo). Aby ji člověk přišel na chuť, musí si ji poslechnout několikrát. Tak je to i s touto povídkou. Z počátku jsem očekával pohádku, pak mi připadala krkolomně držící se tématu písně a na konci mi dala myšlenku: Pokud chci, aby platilo přísloví "Všude dobře, doma nejlépe" musí se člověk podívat i jinam, než jen kam z domu dohlédne a také si ze svého vnitřního světa vymést pavučiny s odpadky, aby měl doma pocit svobody.

Uff. Teď to vypadá, jako když stelu rozumem.
 ze dne 01.02.2015, 21:45:30  
   Vanessa Kuzníková: Omlouvám se, že odpovídám na koment tak pozdě, trošku trable... Děkuji za moc hezký komentář Jardo... stlát rozum? hezké...
 maja52 31.05.2014, 13:56:02 Odpovědět 
   Moc hezky se to čte. Líbí.
 ze dne 01.02.2015, 21:46:46  
   Vanessa Kuzníková: Děkuji Majo
 čuk 29.05.2014, 19:55:39 Odpovědět 
   Humorná varianta písničky, tak trochu ilustrující. Hrdina písničky ale pokorný nebyl: anebo by mu stačila záměna refýže za nádraží? Docela pobavilo (zvlášť skřítčí detaily).
mrzli mu uši?!
 Loretten 29.05.2014, 8:03:06 Odpovědět 
   Trochu mi to připomnělo Děda Vševěda a jeho chytání skřítků na vařenou bramboru a škvarek. Ale tady je to o něčem trochu jiném. :)
 Brblalu 27.05.2014, 7:26:17 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Brblalu ze dne 26.05.2014, 9:11:47

   Ne, nic mi to neříká, ale koukám, že tam hraje ten herec ze Sexmise :)
Jop, dva trpajzlíky mám taky doma (jen jsou bílí a jeden trochu přerostlej):)
 ze dne 28.05.2014, 15:17:13  
   Vanessa Kuzníková: Ano, hraje a i režisér filmu je stejný. Si to sežeň, to se pobavíš.
Takže máš ráda pejsky? Já dělám v útulku pro pes.
 Brblalu 26.05.2014, 9:11:47 Odpovědět 
   No, těžko říct, jsestli Gorgonzola svá křídla nakonec našel, ale vzpomínky už mu nikdo nevezme, ani jeho starší, jistě nejoblíbenější sestra ne :)
Trošku jsem se při čtení přenesla do Kraje a představovala si kopu trpasíků v Hobití noře, taky se chudáka Hobitka na nic neptali a jak se mu to nakonec líbilo :)
Pěkně napsané.
 ze dne 26.05.2014, 14:01:44  
   Vanessa Kuzníková: Trpaslíci, to je moje. Jeden se mi zrovna válí u nohou, je černej a pěkně ňafe.
Přemýšlela jsem, koho jiného by mohl unést pták. No, koho jiného, než trpaslíka.
Hobitek je fajn, ale film King Size, znáš?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Vůně kapky dešt...
Akras
To nie je umeni...
Paradoxx
Krize středního...
KranadLesnár
obr
obr obr obr
obr

Ježeček
Lara
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr