obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915733 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39654 příspěvků, 5807 autorů a 392676 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kometa ::

Příspěvek je součásti workshopu: Oblíbená píseň
 autor Brblalu publikováno: 25.05.2014, 10:03  
Píseň od Jaromíra Nohavici, Kometa
 

Nikdy jsem nevěřil na zázraky, přesto jsem měl to štěstí a jeden zažil na vlastní kůži. Teď už věřím.
Býval jsem jako většina z těch, co tenkrát měli nějakou funkci. Ambiciózní, plný elánu a pořád jsem se za něčím hnal. Chtěl jsem vydělat spoustu peněz, mít pěkný dům, auto a postavení. Nejdřív jsem to všechno chtěl, abych byl lepší než ostatní, později proto, aby se měla dobře moje rodina a já mohl mít pocit, že jsem užitečný.
S těmito výmluvami jsem trávil víc a víc času v práci a jaksi mi unikalo, o co přicházím. Přišel jsem o první krůčky prvorozené dcery, ani jedinkrát jsem nebyl se svým synem, když bojoval s horečkami a strašidly, přišel jsem o všechny Vánoční besídky obou svých dětí a nakonec jsem přišel i o lásku své ženy. Ale já se dál slepě hnal za tím, co jsem považoval za jediný správný způsob života.
Jenomže léta plynula a přišli mladší, ambiciózní, plní elánu. Také se za něčím hnali a byli mnohem rychlejší než já. Stával se ze mě člověk, který je na obtíž. Člověk, kterého je jim trapné vyhodit, protože tu dělá už třicet let. Člověk, kterého děti s vnoučaty navštěvují jen z povinnosti. Byl jsem sám.
A potom se všechno změnilo. No, abych nepřeháněl, možná se nezměnilo všechno, ale rozhodně jsem se změnil já.

Byly toho plné noviny a televize. Psal se rok 1986 a oblohou měla proletět kometa. V nejednom městě se rozhodli uspořádat velkolepé oslavy a ani to naše nebylo výjimkou. Dřív by mě ani nenapadlo účastnit se něčeho takového, leda že bych pronášel projevy na pódiu, jenže ten den jsem neměl příliš pestrý výběr. Mohl jsem sedět doma a hledět do zdi nebo jít a pozorovat kometu. Tak jsem šel.
Celé město se sešlo na velké louce u městských skal. U lesa vyrostlo pódium a na něm se střídali pionýři s městskou elitou. Všude kolem to bzučelo jako ve včelím úle. Lidé pobíhali sem a tam a v jejich pohledech se zračilo nedočkavé nadšení.
Já neměl potřebu pobíhat a příliš mě nezajímalo ani dění na pódiu. Usadil jsem se do trávy a mlčky pozoroval to hemžení kolem. Louka připomínala mraveniště a lidé mravence, kteří bez přestání přináší potravu pro své mladé a ne a ne najít si chvíli, aby zpomalili. Přesně jako já skoro celý svůj život.
A pak se setmělo. Kdosi v davu vykřikl úžasem a ukázal na bledou sotva viditelnou tečku na obloze.
"Támhle, koukejte tamhle je..." zašumělo davem a všechny hlavy se otočily stejným směrem, jakoby někdo stiskl tlačítko na dálkovém ovládání.
Spěch, shon, ruch a štěbetání, to všechno v jediném okamžiku ustalo. Měl jsem pocit, že slyším tlukot tisíce srdcí, která společně ve stejném rytmu zpívala tichou píseň. Mluvila o životě, o věcech, které jsou součástí každého z nás, o dobrém i o tom zlém. Mluvila o tom, že jsme všichni součástí tohoto světa a já si uvědomil, jak hloupý jsem byl. Doteď jsem nic podobného nezažil, takovou sounáležitost a blízkost. Paradoxem bylo, že to způsobila jedna pohybující se nedosažitelná hvězda, která se ztrácela mezi miliardou ostatních, a přesto dokázala to, co nic a nikdo předtím. Dokázala zastavit lidský shon a přiměla nás obdivovat zázrak, který umí vykouzlit jen příroda.

Kometa zmizela, lidé postupně odcházeli, ale já dál hleděl na nebe a snil. Píseň lidských srdcí mi stále zněla v uších a já si přál zažít ten zázrak znovu, přál jsem si spatřit kometu ještě jednou, ale věděl jsem, že já už to nestihnu.
Najednou do mé dlaně vklouzla dětská ručka.
„To byla ale nádhera, viď, dědečku, myslíš, že poletí ještě další?“ ozval se vedle mě hlásek mé nejmladší vnučky.
Očima jsem vyhledal svou dceru, která stála opodál. Usmál jsem se a kývl na pozdrav. Věděl jsem, že od teď bude všechno jinak. Já budu jiný.
Pohladil jsem vnučku po vláskách a odpověděl: „To víš, že ano, holčičko, musíš být trpělivá a jednou ji určitě znovu uvidíš.“
Ten večer jsem se cítil šťastný jako ještě nikdy v životě.

_________________________________________________________________

Jaromí Nohavica
Kometa

Spatřil jsem kometu oblohou letěla
chtěl jsem jí zazpívat ona mi zmizela
zmizela jako laň u lesa v remízku
v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků


Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem
až příště přiletí my už tu nebudem
my už tu nebudem ach pýcho marnivá
spatřil jsem kometu chtěl jsem jí zazpívat


O vodě o trávě o lese
o smrti se kterou smířit nejde se
o lásce o zradě o světě
a o všech lidech co kdy žili na téhle planetě


Na hvězdném nádraží cinkají vagóny
pan Kepler rozepsal nebeské zákony
hledal až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství která teď neseme na bedrech

Velká a odvěká tajemství přírody
že jenom z člověka člověk se narodí
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
krev našich nadějí vesmírem putuje


Spatřil jsem kometu byla jak reliéf
zpod rukou umělce který už nežije
šplhal jsem do nebe chtěl jsem ji osahat
marnost mě vysvlékla celého donaha


Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem hleděl jsem nahoru
až příště přiletí ach pýcho marnivá
my už tu nebudem ale jiný jí zazpívá


O vodě o trávě o lese
o smrti se kterou smířit nejde se
o lásce o zradě o světě
bude to písnička o nás a kometě


Zdroj: http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/texty/kometa.htm


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 31.07.2014, 22:56:14 Odpovědět 
   Dzravím

Povídka se mi četla dobře. Položil jsem si při ní otázku, kde jsem tenkrát v tom roce šestaosmdesátém byl, jak se od té doby změnil svět. Je to hezky nostalgické, vyprávějící o tom, že honičkou za hmotnými požitky nám unikají nehmotné hodnoty, které zbytečně promarníme a neuvědomujeme si, že se nikdy nebudou opakovat.
 maja52 31.05.2014, 14:18:11 Odpovědět 
   Samé dobré věci dnes čtu. Výborná práce a Nohavicu mám také ráda - zpívá mi z duše. Ahojky.
 čuk 29.05.2014, 19:41:52 Odpovědět 
   Hrdina je zřejmě workoholik nebo fanatický politik. Vylíčení jeho psychiky je přiléhavé: znám takové lidi.Prohlédnutí je romantické, i pointa. Píseň tlukotu lidských srdcí je dost klišovité. Ale v té době pro daný (trochu "poblázněný") typ je nerušící. Symbol komety je dobře použit, i jeho vliv je možný.Snaha o výstup z vnitřní samoty je chvályhodná.
 Loretten 29.05.2014, 8:04:52 Odpovědět 
   Píseň znám, ale není to úplně můj žánr. Ale povídečka se mi líbila. Líbilo se mi, že byla trošku sentimentální. :) Dávám jedna! :)
 Vanessa Kuzníková 26.05.2014, 13:43:47 Odpovědět 
   Tak tuhle písničku mám moc ráda.
Povedlo se ti to. Někdy stačí tak málo, aby se člověk zastavil a popřemýšlel.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Uzemnění
kimberly1995
Iluze Doby
Plejáďan
Nalezení nikdy ...
Bucifal
obr
obr obr obr
obr

Ježeček
Lara
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr