obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915732 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39652 příspěvků, 5807 autorů a 392673 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Boogie Woogie ::

Příspěvek je součásti workshopu: Oblíbená píseň
 autor Loretten publikováno: 25.05.2014, 10:03  
Musím to stihnout! Není čas na kontrolu! Dodělávala jsem to na poslední chvíli, takže chyby v přímé řeči, čárkách i íčkách jistě budou! Zde je odkaz na píseň: https://www.youtube.com/watch?v=Mm1wuKvrxAw PS: Za klišé se nestydím.
Příjemné čtení ;)
 

Toho květnového rána roku 1941 se odehrálo vše přesně tak, jak mělo. Jasné jarní nebe se klenulo nad předměstím Chicaga a pilné včelky se rozletěly do světa ze svých malých království, dutin listnáčů, kterých by si ale obyčejný kolemjdoucí běžně nevšiml. Usedaly na sladké a růžolící se květy stromů, rostoucích na malých, leč dokonale upravených zahrádkách těch předměstských domů, důvěrně známých pro své bílé dřevěné obložení, voňavé koláče na parapetech, verandy a vyvěšené vlaječky zdobené hvězdami a pruhy všude, kam jen oko dohlédlo. Opravdový americký patriot by si zde připadal jako v malém ráji. A že bylo touto dobou vlastenectví potřeba více než dost! Vždyť i obyčejný pošťák cítil při každém zastavení mírné chvění a posvátnou úctu. Nebyly to obyčejné poštovní schránky, kam bázlivě vkládal psaní, ne – byly to malé chrámy ve tvaru obráceného a protáhlého písmenka U, dekorované trikolorou bílé, červené a modré. A kdo by to mohl tušit, třeba zrovna přinesl matce, nebo čekající dívce dopis od nějakého mladíka, bojujícího v Evropě proti zlovůli nacistů. A takový pošťák na sebe mohl být právem hrdý. Byla to skoro pocta, až výsada, přinášet zprávy od lidí na tisíce mil vzdálených. I bezvýznamný jedinec si tak mohl připadat jako důležitý článek společnosti. Dnes však tento článek nenesl jen kopu nedůležitých obálek a noviny. Ve své brašně měl, a do každé schránky přidával, i černobíle tištěné pozvání na místní zábavu, kde měla hrát vojenská kapela tvořená několika chlapci z roty B.

Betty Helen Sandová byla jednou z těch šťastných dívek, jejichž rodin se válka zuřící nad oceány a evropským, asijským nebo africkým kontinentem nijak nedotkla. Nemusela tak dát své jemné ručky všanc práci, aby podpořila ony feministické novoty a s nimi i americký průmysl, ale mohla se dál věnovat tomu, čemu se obvykle věnovala všechna děvčata na tomto předměstí. Hodiny s domácími učiteli, četba, procházky, kamarádky a péče o vzhled. Takřka ideální život. Jediné, co mohlo takové slečně chybět, byla mužská náruč, polibky a občasné odhlédnutí přísného rodičovského oka. A tak nebylo divu, že dnes Betty nelenila a od poledne stála před zrcadlem, vedle něhož měla pověšený plakát svého vzoru, kterým byla herečka Ava Gardnerová a snažila se každou linku v obličeji co nejvíce připodobnit svému ideálu. Obloučky horních rtů si téměř s atomární přesností obtáhla sytě červenou konturovací tužkou a pokračovala v tahu až ke rtu spodnímu, který zrovna tak obkreslila bez jediného přetažení. Mezi své drobné prsty pak uchopila rtěnku a tenounkou linku okolo rtů vyplnila barvou, korespondující s konturkou. Další v pořadí bylo obočí. Každičký chloupek se třásl před pinzetou, ale jen některé opravdu stihl osud vytrhnutí. A tak se jí nad světle modrými kukadly pomalu tvořil precizní oblouček, přikrášlený tmavě hnědou tužkou. Ostatně ani ty veliké modré oči neušly kosmetickému zásahu. Na horní víčko si Betty namalovala tmavou linku, která od vnitřního koutku oka jemně stoupala a končila jakousi špičkou. Řasy si neupravovala, měla je od přírody velmi husté. Ještě tváře zbývaly. Nanesla na ně slaboučký nános jemného růžového pudru a dílo bylo dokonáno. Dívala se na sebe do zrcadla ve svém útulném pokojíku a detailně si prohlížena každý kousek obličeje. Měla trochu vyšší čelo, které zakrývala hustou zvlněnou ofinou. Na své oči byla velmi pyšná a i se rty byla spokojená. Nebyly sice nikterak velké, ale zato hezky souměrné. Nebyly roztažené do šíře a nepůsobily otekle. A to vše, včetně roztomilého nosu, lemovaly pod uši střižené husté vlasy barvy mahagonu. Kdyby byly jen o trochu delší, spadaly by na její trochu obhroublá a hranatá ramena. Maskovala je vhodně střiženými šaty. Postavu celkově měla trochu jako dobře zralou hrušku. Což možná nebyl současný trend přesýpacích hodin, ale nestěžovala si.

Když konečně odstoupila od zrcadla v bílém leštěném rámečku, zaslechla drnčivé zvonění telefonu. Věděla přesně, kdo volá a oč půjde. Dnešek byl svým způsobem opravdu výjimečný. A to nejen premiérou hry v jednom z prestižních divadel v centru města, kam byla pozvaná veškerá smetánka, starosta a jiní významní Chicagští představitelé, včetně vysoce postavených mužů zákona nebo jejich protipólů, ale také odpolednem a zvláště pak večerem, kdy měla mít Betty volné pole působnosti – její rodiče totiž byli na seznamu hostů.

Hbitě a s grácií gazel seběhla po schodišti do přízemí a vrhla se k telefonu. Jako kdyby je chtěla ulovit, chňapla po sluchátku a přiložila si je k uchu. Roztržitostí se jí rozšířily zorničky.
„Haló?“ Ozvala se a začala si prohlížet čísla v kruhovém číselníku. Různě je sčítala a zase odčítala.
„Betty!“ Z telefonu se ozvalo jásavé zvolání. „Myslím, že už vím, co budu dělat dnes večer!“
„Ale to já vím přece taky, Irmo. Rozhodně to bude zábava.“
„To bude. Ale krom toho,“ ze sluchátka se ozvalo přihlouplé zahihňání prozrazující opomenutý dvojsmysl, „Christin říkala, že jsou vážně hodně hezcí!“
„S tím ale počítáme!“ Usmála se Betty sama pro sebe a dál opírala pohled o ciferník.
„Tak mi pověz, jaký šaty si mám vzít?“
Betty se jemně ohlédla a ve chvilce ticha naslouchala, zda není někdo poblíž. Pak s ruměncem ve tváři zašeptala: „Ty, který pujdou dobře dolů.“
Irma se na druhé straně drátu rozesmála tak hlasitě, že v telefonu několikrát zapraskalo. „No dobře! Takže ty žlutý!“ Začala se znovu hlasitě smát. „Už budu muset končit. Uvidíme se večer.“
Betty položila sluchátko zpět do zdobeného držáčku nad kruhem číslic a skousla si ret. Na zubech, které byly sem tam lehce odvápněné, ale jinak čisté jí ulpěla rtěnka. Ihned, co si to uvědomila, si špičkou jazyka sklovinu očistila.

Večer se na město a veškerá jeho předměstí snášel lehce a hladce jako jemné peříčko. Utichl bzukot včel a jiného hmyzu, čerstvý větřík si začal s něhou pohrávat se stébélky trávy a slunce sklouzávalo níž a níž po nebi, jako po dlouhé modravé skluzavce.

Betty pročísla červeným plastovým hřebenem poslední vlnu ve vlasech a ještě naposledy na sebe pohlédla do zrcadla. Připadala si perfektní. V šatech lehce pod kolena s jemným vzorkem modré barvy, který jí ladil k očím, jí to náramně slušelo a věřila, že to uzná každý, kdo ji dnes večer zahlédne. Navíc vypadala vyšší a to si také pochvalovala. Nožky obula do bílých lodiček s páskem přes nárt a decentním podpatkem. Nepřipadala si jen jako druhá Ava Gardnerová, ale také jako dívka z plakátů, reklam na čokoládu, spotřebiče nebo kosmetické výrobky, které občas vykoukne ramínko podprsenky či podvazek – tím se samozřejmě vyzbrojila také. Poslední mrknutí, poslední úprava rtěnky. Byl čas na zábavu.

V nedalekém podniku se již světlá podlaha ze smrkového dřeva třásla a skuhrala pod přesnými a drtivými kroky tanečních párů. Avšak podrážky pánských polobotek tvář prken jen citlivě hladily v porovnání s botami žen. Jeden podpatek za druhým se agresivně a se vší vervou zarýval do dřeva. Tanečním trendem byl totiž tanec s veselým jménem boogie woogie. Stejně jako jeho název i tanec sám byl veselý. A nejen to. Byl živelný, rychlý, rytmický, dynamický a mnohdy pěkně divoký. Později se o něm říkalo, že byl předchůdcem swingu a rock’n’rollu.

Betty, připravená protančit botky, naslouchala známým melodiím a čekala na své kamarádky – Irmu a Christin Moorovy, tedy sestry Moorovy. Irma byla mladší a jeden by to poznal hned na první pohled. Byla to dívka velmi malé postavy, která ale nebyla nijak zavalitá nebo obtloustlá, jedinou výraznou partií byl její hrudník. Podle lékařů za to mohl prudký růst v období raného dětství. Dalším znakem mladšího sourozence byla její hlasitost a všeobecná extroverze. Ráda bavila své okolí, smála se a moc dobře věděla, že široký úsměv sluší jejímu srdcovitému obličeji, olemovaným špinavě blond vlasy, nejvíce. Někomu ale mohla připadat trochu naivní, často byla zasněná a někdo by si snad myslel, že je trochu hloupá. Za to její starší sestra Christin. Byla člověkem, kterého mohli již v tehdejších poměrech označit za intelektuála. Zajímala se o veřejné dění a často přemítala o tom, který konec války je pravděpodobnější. Ač se to mohlo mnohým zdát pošetilé, snažila se pochopit německou ideologii a především ji fascinovala nátura Japonců. Na druhou stranu měla co nabídnout i po stránce fyzické, vizuální. Nosila na krátko střižené vlasy, těsně pod uši a oproti Irmě měla ostřejší rysy. Používala tmavší odstín rtěnky a to bylo možná to, co jí dodávalo jakousi tajemnou jiskru, která dokázala skvěle zakrýt její hubenou, vysokou postavu bez křivek a odlákat oko i smysly úplně jiným směrem. Ty dvě si zkrátka nebyly ani za mák podobné a i tak spolu jako sestry moc dobře vycházely. Betty se tomu často divila a chovala k jejich sesterskému vztahu veliký obdiv.

Konečně přišly. Irma s obvyklým nadšením a Christin rezervovaná, přesto milá. Kamarádky byly skvělé a tak se nikdo nemohl divit jejich předlouhému zdravení v podobě drobných polibků na tvář a vřelých objetí.
„Vypadáte obě výborně,“poznamenala Betty bez falše. Irmě seděly ty sytě žluté šaty perfektně. Obepínaly její postavu tam, kde měly a sukně áčkového střihu nechávala dost prostoru fantazii. Christin na sebe oblékla tmavě fialové šaty, které sice nebyly tolik vyzývavé, ale i přesto dávaly vyniknout jejím dlouhým nohám. Byly jednoduché, bez jakéhokoliv zdobení a tak samu sebe dokrášlila alespoň perlovým náramkem, náušnicemi a saténovým lila šátkem okolo krku. Boty měly sestry stejné - béžové lodičky s otevřenou špičkou.
„Děkujeme,“ vykřikla Irma a znovu Betty objala. Pak se obě otočily na Christin. Čekaly instrukce ohledně dnešního večera a ona byla jediná, která již měla obhlédnutý terén. Chtěly vědět, kteří kluci z té vojenské kapely jsou k mání a také očekávaly nějaké rady od zkušenější. Přeci jen to byla Betty s Irmou, které byly dnes večer na lovu, Christin už svého hrdinu měla.
„Koukáte, jako kdybyste chtěly snýst vejce.“ Zachechtala se. „Je mi jasný, o co jde. No prostě si nějakého vyberte a házejte po něm očkem. On se chytne. Ale toho s jizvou na předloktí nechte bejt, to je ten můj.“
Přikývly.

Nastala ta část večera, na kterou se vzpomíná i v pohodlné náruči proutěného houpacího křesla na verandě domovu pro seniory. Byl to čas, kdy mladý člověk zcela nasaje atmosféru svého okolí a nechá se jí strhnout do hlubin radovánek. I Betty se pomalu propadala, vír hudby, tance, pití a především očí toho krasavce trumpetisty, jí nedovolil opustit parket. Tančila a její chodidla se o podlahu odrážela stejně, jako se odráží razítka o dopisy. Tu a tam vykopla nožkou trochu víc, než bylo zvykem, tu a tam lišácky mrkla na toho hudebníka, co se jí zamlouval. Pečlivě si ho prohlížela. Musel být alespoň šest stop vysoký, měl široká ramena, jak se samozřejmě od vojáka očekávalo, a košile od vycházkové uniformy mu výborně seděla. Snad mě trošku křivý nos, ale to se dalo snadno přehlédnout. V onom tanečním omámení jistě. Tmavé vlasy měl rozdělné na dvě poloviny, jednu větší, druhou menší, obě napomádované. S hustým obočím nad kaštanovýma očima jí připadal tajemný a uhrančivý.

Kapela dohrála píseň a střed sálu se vylidnil. Betty se po divokém tanci snažila popadnout dech. Dokonce přemýšlela, že teď, když má kapela chvíli pauzu, svou šanci u toho kluka nevyužije, ale půjde se provětrat ven a zuje si lodičky, které jí teď připadaly tvrdé a nepohodlné. Nejraději by se prošla po zvlhlé trávě. Šance se ale nabídla sama.
„Slečno,“ jemně se dotkl její paže, aby si ho všimla, „nechcete se spolu se mnou trochu projít?“
Otočila se. Letmo mrkla po místnosti, zda nezahlédne Irmu, ale ta byla zřejmě dávno pryč, pak se na něj s drobnou jiskrou v očích usmála. „No, ano. Proč ne. Pokud mi tedy nechcete nic provést.“
„To bych si nedovolil. Jsem voják. Musím dělat dobré jméno Strýčku Samovi.“ Nabídl jí rámě.
Zavěsila se do něj a pomalu spolu odešli ven.

Hluboko uvnitř byla celá rozechvělá a často to ani skvělé líčení nemohlo zakrýt. Ale nezdálo se, že by mu to vadilo, možná naopak. Rozhodla se, že už si navždy zapamatuje poslední píseň, kterou ten večer hráli – Boogie Woogie Bugle Boy of Company B. Vlastně si ji broukala po celou dobu, co vedle něj kráčela blízkou alejí kvetoucích stromků. Vzduch byl nasládlý, hvězdy zářily a noc byla ještě mladá.


 celkové hodnocení autora: 95.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 35 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 jonny.atlantic 27.08.2014, 17:10:21 Odpovědět 
   Oceňuju pečlivost a úsilí, které při čtení rozhodně upoutají. Řekl bych, že možná až nad poměry vyleštěné, nablýskané, na druhou stranu mi mezi vodopádem přesně mířených slov a detailů chybí trocha údernosti, rozvolnění smršti precizních pojmenování.

Přeju hodně štěstí, měj se hezky :)
 Jarda 31.07.2014, 22:34:27 Odpovědět 
   Dzravím

Mám rád, když se v psaní vyskytuje občas popis nějakého toho detailu. Zde je hned na první pohled vidět, že to psala ženská ruka, která má ráda důslednost a pořádek. Povídka se mi líbí. Je poutavá, ale v některých částech jsem se musel prokousávat tou "ženskou" důsledností v popisu detailů, jenž chce vystihnout atmosféru a pocity hrdinů. Pro rychlejší spád, bych někde určitě ubral několik slov (např. při úpravě zevnějšku, používání rtěnky...). Celkově, když to shrnu: Na to, že je to červená knihovna, která mne nikdy moc neoslovovala, se mi povídka líbí. Nechala jsi na ní kus práce, která si určitě zaslouží pěkné hodnocení. :)
 Veo Ochmanek 04.06.2014, 8:59:53 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Veo Ochmanek ze dne 03.06.2014, 11:31:58

   ale tak dvojkaaa, to neni z matematickeho hlediska zas tak hrozny, co se tyce celkoveho procentualniho hodnoceni :D
 Veo Ochmanek 03.06.2014, 11:31:58 Odpovědět 
   Nazdar :)

*pozn.: Andrewsovy sestry miluju od prvního playthrough MafieII

Nestačíš mě překvapovat se svou zálibou v 30.-40. letech, člověče. Tentokrát byl tvůj věk na tvojí straně a pomohl ti, bych řekl docela autenticky, popsat mladé děvče, byť z prostředí druhoválečných USA, které se právě chystá na zábavu.

Text docela koresponduje s písničkou, jenom ta reference na písničku samotnou úplně na konci mi přišla tak trochu out -- text má být anabází songu, ne textem O songu ;)

Popisy obsáhlé, větné konstrukce dost složité -- hlídej se trochu. ;) Někdy mi vadilo takové to "bylo to to a to" "byla to herečka Ava Goldnerová" nebo jak to tam "bylo" -- někdy ten obrat "bylo to" používáš až moc často.

Taky se mi moc nelíbilo to s těma botama a parketem -- chápu myšlenku a jako takovou ji uznávám, ale připadá mi, že věnovat té části textu víc pozornosti při revizi, mohlo to dopadnout líp. ;)

Suma sumarum, dvoječka za oblíbenej song, kterýmu text odpovídá, a za kuráž psát něco z doby, kterou nikdo z nás nezažil ;)
 ze dne 03.06.2014, 15:50:17  
   Loretten: Je ti doufám jasný, že i ty domky na začátku by měli odpovídat těm z Mafie II, kde bydlel Vito ve svých šťastnějších chvílích života? :D :)

No a co se týče věku, je to spíš popis nějaký zamilovaný slečinky, jako to bylo trochu ve filmu Rebelové od Renče. Ostatně nechápu tvoje narážky na věk, na svém profilu máš napsáno , že je ti devatenáct. :)

Ale tak díky! Ostatně nic nedokáže zkazit procenta na saspi víc, než ty. Samozřejmě si to přeber jak chceš, zle to nemyslím. :D Ještě jednou díky za koment a za přečtení.
 čuk 29.05.2014, 9:52:03 Odpovědět 
   Atmosféra vzpomínky z mládí i pocity hlavní hrdinky jsou vcelku dobře vyjádřeny, mohly být kontrastnější. Poněkud jsou zidealizovány.Je to však pouze výřez příběhu bez pointy. Popis osob je velmi detailní, až nadměrně, ve vlastním příběhu se funkčně neuplatňuje. Ty popisy jsou až nerealistické, mají-li být vyvolány ze vzpomínek. Vlastní "hudební stránka" textu je ošizena, z textu není píseň "slyšet." Pár naivní klišátek poplatných dívčímu věku by se našlo. Ale jinak sympatické čtení. Omlouvám se, ale na delší rozbory není času, když Šíma vypadl z komentování prózy, je toho na mne moc.
 ze dne 29.05.2014, 14:07:49  
   Loretten: Hlubší rozbor ani není třeba. :) Je to alespoň názor na zamyšlenou. :) Díky.
 Vanessa Kuzníková 26.05.2014, 13:39:31 Odpovědět 
   Tak romantiku moc nemusím, ale všechno bylo tak hezky popsáno.
Škoda, že jsem si při tom nemohla poslechnout nebo přečíst ten text písničky.
Já chyby nevidím.
Líbilo.
 ze dne 26.05.2014, 17:02:26  
   Loretten: Díky, ale odkaz na píseň jsem dávala do popisku. Stačí ten odkaz zkopírovat. vložit nahoru do vyhledávání a dát enter. Dokonce je to video "lyrics" tedy s textem. :)
 Brblalu 26.05.2014, 9:05:24 Odpovědět 
   Ahoj,
jůůů, trocha romantiky, tu já ráda :)
 ze dne 26.05.2014, 10:38:47  
   Loretten: Bez ní by to nešlo. :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Úplně jinak
tuky
Podobenství
pedvo
Tvárnost lidské...
PavelKastl
obr
obr obr obr
obr

Láska není pro všechny
feelMorefreedom
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr