obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Con los colegas, 2. a 3. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Con los colegas
 autor Wheelies Devotee publikováno: 28.05.2014, 23:44  
 

II. Plán večera

Šel jsem pomalu domů, celou dobu jsem myslel na Veroniku. Doma jsem doplnil zásoby do mé ledničky, sednul jsem si do křesla, v rukou třímal mobil. Nevydržel jsem a Veronice zavolal. Třikrát to zazvonilo a pak se na druhé straně ozval její líbezný hlas. ,,Ahoj Matěji, jsem ráda, že jsi zavolal tak rychle. Nemohla jsem se dočkat." - ,,I já jsem rád, že zase slyším tvůj hlas," řekl jsem a šel jsem na věc. Zeptal jsem se Veroniky, zda nechce jít dnes večer se mnou někam ven. Verča se mě nadšeně zeptala, jestli nechci jít s ní a jejími kamarády na otvíračku toho nového clubu, že prý mají rezervovaný stůl. Řekl, jsem, že klidně a začal jsem se těšit. Veronika mi pověděla, že na ní mám čekat v osm hodin na Komenského ulici, č. p. 138. Ačkoliv jsem měl ještě mnoho času, nedočkavě jsem se začal připravovat na večer s ní. Dal jsem sprchu, oholil jsem se, navoněl, oblékl jsem to nejlepší oblečení, použil ústní vodu, do pusy jsem si vzal žvejku a vyrazil z bytu.
Dorazil jsem na Komenského ulici v sedm hodin. Velmi rychle se u mě projevil můj orientační smysl a č. p. 138 jsem našel bez problému. V zahradě jsem navíc uviděl Veroničino zelené auto. Původně jsem myslel, že zazvoním, ale abych nevypadal jako nedočkavý nadrženec, sedl jsem si na lavičku a čekal. Po nějaké době na Veroničin dům zazvonil dva kluci. Z mluvítka se ozval hlas Veroniky a bzučákem jim otevřela dveře. Po dalších několika minutách se před domem objevily dvě slečny, a protože kouřily, zůstaly venku.
Přesně v osm se otevřely dveře domu a ven vyšli nejprve ti dva kluci a za nimi jela Veronika. Zamkla dům a po rampě sjela od dveří na chodník. Zahlédla mě na té lavičce na druhé straně ulice, rozhlédla se a jela za mnou. Všichni čtyři kamarádi ji následovali. Pak mě svým kamarádům představila slovy: ,,Tohle je můj nový kamarád Matěj." Pak se mi představili všichni kamarádi. První byl Petr - byl to velký vousatý kluk s rozcuchanými kudrnatými vlasy. Na sobě měl černé tričko s nápisem THE BIG ONE. Další z nich byl Martin. Měl zhruba stejnou postavu jako já a krátké vlasy. Na sobě měl džínovou bundu. Obě slečny byly hezké. První z nich se jmenovala Tereza, byla to hezká hnědovlasá modrooká slečna s nakrátkou střiženými tmavými vlasy v černé halence a džínových kalhotech. Druhá se jmenovala Klára, měla světlé hnědé vlasy po ramena, kulaté studentské brýle a na sobě měla bílé tričko s barevným vzorem a bílé sáčko. Na nohou měla růžové kecky, legíny a malé džínové kraťásky. Všichni kamarádi působili velmi sympaticky. Když jsme se všichni znali, šli jsme.

III. Disco

Naší první zastávkou byla Hospůdka U Dubu. Seděli jsme na venkovní zahrádce a diskutovali o všem možném. Petr s Martinem hecovali Veroniku, aby vypila na "ex" pivo. Verča se nenechala dlouho přemlouvat a pivo do sebe bez problému kopla. Zatleskali jsme a já se neubránil o to většímu obdivu. Do tak sličné jemné dívky bych tohle nikdy neřekl. Seděl jsem vedle ní a stále jsem si jí prohlížel.
Vypadala nádherně. Vlasy měla navlněné, měla výraznou červenou rtěnku a pěkné oční linky. Krásně voněla. Na sobě měla červeno-bílý proužkovaný top na ramínka a béžové sáčko, silonky a botky na podpatku a její stehna zdobila minisukně. Nehty měla nalakované na červeno. Na předloktích měla černé návleky. Zdobil jí stříbrný řetízek, malé náušnice a náramek. Přes rameno pak měla černou kabelku.
Asi ve čtvrt na deset jsme si řekli, že dopijem a půjdem. A šli jsme. Klub sídlil ve starém velkém domě v centru města kousek od náměstí, takže to nebylo daleko.
Dorazili jsme a už vyhrávali. Celý klub byl bezbariérový, což pro nás bylo velmi praktické. Klub "voněl" novotou. Byl velmi prostorný. Byly tam dva taneční parkety, tři bary, balkon a dostatek míst k sezení. Klub měl skvělé laserové efekty a celému prostoru dominovala u stropu zavěšená discokoule. Nacházel se tam stolní fotbálek. Klub měl i hezké záchody. Po celé jedné stěně hlavního parketu bylo veliké zrcadlo.
Když jsme to tam vočíhli, šli jsme si sednout k rezervovanému stolu. Na Veroniku spousta lidí civěla jak z jara. Zřejmě si říkali: ,,Co ta dělá na discotéce, ta si moc nezatancuje." Zeptal jsem se Veroniky, jestli jí to nevadí, jak na ní čumí. Ona řekla, že už je na to zvyklá a ať to neřeším. Záhy jsem se jí zeptal, zda se nepůjdeme projít, že se stavíme na baru. ,,Ráda, stejně je tady smrad z cigaret," odpověděla. Omluvili jsme se kamarádům a na delší dobu jsme se vzdálili.
Veronika nejdřív poháněla vozík sama, ale pak jsem jí řekl, ať si dá pauzu, a že jí povezu. Veronika pustila kola, rukama si dala levou nohu přes pravou, ruce založila v klín, vypla prsa a všem dávala na odiv svou krásu. Ano, byla opravdu krásná. ,,Jen mě prosím nevyklop," řekla a krásně se zasmála. ,,Se mnou se bát nemusíš Verunko," odpověděl jsem. Přijeli jsme k baru. Byla tam fronta. A tak jsme čekali. ,,Co si dáš?" zeptal jsem se. Veronika se zamyslela a pravila: ,,Vodku s džusem, tu mám nejradši." - ,,Tak jo." Za chvíli na nás přišla řada. Objednal jsem 2x vodku s džusem a dva lemondy. Když jsem pití dostal, podal jsem Verče její drink a do druhé ruky jsem jí vsunul panáka lemondu. Ač se jí nejdřív nechtělo, po přiťuknutí na zdraví se nenechala dlouho pobízet a lemonda do sebe kopla. Pak jsem jí podal svůj drink, aby se mi lépe řídil vozík a odvezl jsem Veroniku k sedačkám. Na jednu z nich jsem si sedl a Verčin vozík jsem zaparkoval vedle sebe. Dopili jsem a Verča odjela na toaletu. Čekal jsem na ní. Když se vrátila, navrhla, že se vrátíme zpět ke stolu ke kamarádům. Zvednul jsem se, chytnul jsem rukojeti vozíku a jeli jsme ke stolu.
Všichni čtyři kamarádi už byli ve značné náladě. Veronika nechtěla sedět jaksi bokem na vozíku a přesedla si vedle mě na modrý, na omak příjemný gauč. Petr chrlil jeden vtip za druhým a ostatní se hlasitě smáli. Martin s Klárou se najednou začali líbat. Když to Verča viděla, vybouchla smíchem. Martin a Klára byli kamarádi už od školky a Verča předtím nikdy nic podobného mezi nimi neviděla. Když se smála, byla ještě krásnější. Posléze řekla: ,,Matěji, já chci k tobě na klín." Než jsem stihl cokoliv říct, uchopila svou pravou a pak levou nohu a dala je přes můj klín. Pak se zapřela a vyhoupla tam zadeček. Řekla mi, že jí musím pevně držet, protože nedokáže dobře držet rovnováhu, když nemá pevno pod zadkem, že můj klín je o dost vratší než vozík nebo gauč. Nic jsem nenamítal a pevně chytnul Veroniku kolem pasu. Ona mě chytla pravou ruku za krkem. Naše těla byla u sebe za těch pár hodin, co jsme se znali nejblíže. Bylo nám dobře. Pohupoval jsem pravou novou. Potom jsem si, ale řekl, že by jí to mohl vadit a přestal jsem. Martin s Klárou se spolu stále líbali.
Najednou Tereza řekla Petrovi, že by si něco dala, že chce jít na bar a podívala se na Petra. ,,Tak jdem, dáme si něco vostřejšího." Zvedl se, vzal Terezu za ruku a odešli od stolu. Veronika ještě zavolala na Petra, aby sem přinesl dvě vodky. ,,Jo, my si dáme s váma," pak odešel. Zatímco Petr s Terezou čekali frontu na baru, my s Verčou jsme si povídali, celou dobu jsem ujížděl na jejím parfému. Neodpustil jsem si kompliment: ,,Nesmírně ti to sluší Verčo, jsi nádherná. Kráně voníš." Veronika usmála a řekla: ,,Tobě taky Maty." Tak mi ještě žádná holka neřekla.
V davu se najednou objevilo Petrovo velké tělo a jeho velká hlava. Terezu jsme neviděli, byla oproti němu o dost menší. Viděli jsme ji až, když vylezli z roztančeného davu. Petr nesl v pravé ruce pivo a a vlevé dvě vodky. Tereza naopak v levé ruce držela dvě vodky a v pravé mojito. Panáky položili na stůl, sedli si a pak jsme si společně přiťukli a napili se. Naráz se Klára s Martinem přestali líbat. ,,A my jako nic jo?", řekl Martin, obrátil se na Kláru a řekl: ,,Pojď, s námi tu už nikdo nepočítá." Klára mu podala ruku a odešli. Podíval jsem se na Petra a na Terezu. ,,To neřeš, oni se vrátěj," - "Ale já už bych tancovala!", pravila Tereza a odešla s Petrem na parket. Najednou jsme zůstali s Verčou sami. Zadívali jsme se navzájem do obličeje a já se podíval na její rty. Krásně se usmívala a dívala se mi do očí. I já se zahleděl do jejích nádherných hlubokých očí. Byly jako dvě studánky. Pak jsem Veroniku políbil. Její oči se zavřely. Pak políbila ona mě. Byl to ten nejlepší polibek, jaký jsem kdy od holky dostal. Pak už to šlo ráz na ráz. Bylo mi krásně. Potvrdilo se mi, čeho jsem se domníval. Jsem devotee.
Líbali jsme se dlouho. Pak nás něco vyrušilo. DJ mluvil do mikrofonu a řekl, že následující song je od kámošů pro Veroniku. ,,Tak to abysme šli na parket ne?" Zeptal jsem se Veroniky. ,,To musíme!" zvolala Veronika. Vzal jsem jí do náručí a posadil do vozíku. Pak jsem jí vezl skrz dav a pod pódiem jsem viděl nepřehlédnutelného Petra. Kolem něho byli i ostatní. Včetně Martina a Kláry. Wake me up od Avicii byla Verunčina nejoblíbenější písnička, proto ji nechali zahrát. Když jsme k nim dorazili, udělali kolem Veroniky kruh a tancovali. Verča si zpočátku jen užívala atmosféru disca a vlnila se v rytmu hudby, po chvíli začala tancovat. Točila se s vozíkem kolem jeho osy, tančila horní polovinou těla a dělala s vozíkem psí kusy. Lidem kolem přecházel zrak, všichni tleskali, dávali palce nahoru a křičeli RESPEKT! Vzal jsem ji za ruce, ona se s vozíkem podtočila jako se podtáčí zdravá holka. Po nějaké době na parketu mi dala pusu a všechny holky odešly na záchod. Zůstal jsem tam s Petrem a Martinem sám. Martin mi řekl: ,,Je to kráska, fakt jdi do ní, vypadá to, že se k tobě má." ,,Je volná.", dodal Petr. ,,Je to moc hodná holka a nezaslouží si, abys jí ublížil, prožila si svý," řekl pak Martin. ,,Na to bacha," opět dodal Petr. ,,Nemusíte se o svou kamarádku bát. Jestli z toho něco bude, budu si jí vážit, je to holka mých snů," ujistil jsem je a usmál se. ,,OK, dobře," odvětil krátce Petr a pak se odmlčel, a protože měl díky své výšce přehled nad celým parketem, spatřil na jeho druhé straně skupinku holek, mezi nimiž byla jedna jeho kamarádka, po které už delší dobu jel, sebral se tedy a šel za ní. Martin se na mě podíval a zeptal se: ,,A co my? Nezajdem na pivko?" - ,,Ale co holky, nepočkáme radši na ně? Co když nás budou hledat?" - ,,Tak na ně počkáme u záchodů a pak půjdem i s nima." To se mi zdálo jako nejlepší řešení, kývnul jsem tedy a šli jsme k záchodům. Sotva jsme došli, holky se objevily a když nás viděly, Klára se vrhla na Martina a pevně se s ním objala. Tereza vezla Veroniku, přijela s ní ke mě. ,,Tobě jí jistě můžu svěřit s klidným svědomím, viď?" - ,,Asi jo," odvětil jsem a dal jsem Veronice pusu. Martin pak řekl, že na ně čekáme, abychom mohli jít společně na panáka. Holky řekly, že půjdou rády, ale že se shodly na tom, že už by nejraději šly domů. ,,Tak dáme panáka, řeknem to Petrovi a půjdem ne?", vymyslel jsem v rychlsoti plán. Ostatní s tím souhlasili a krátce po jedné hodině jsme byli na ulici před klubem. Bez Petra. Ten, že se prý ještě chvíli zdrží.


 celkové hodnocení autora: 74.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Wheelies Devotee 25.06.2014, 16:45:20 Odpovědět 
   Nesmírně si cením vašich komentářů děvčata a děkuji za ně. Je to můj první větší literární počin a ty popisy: Je to prostě můj styl a stojím si za nimi. I když nyní již se snažím je aspoň trochu minimalizovat. :)
 Jenny 25.06.2014, 8:56:01 Odpovědět 
   takže, stále u mě přetrvává dojem, že kluk je trochu "divnej"
první odstavec - neustálé opakování jména, a toho, jak se oba těší, stejná slova nepřináší nic víc, jestli ti šlo o nějakou gradaci, tak používej i jiná slova se stejným významem
popis Veroničiných přátel až moc detailní, asi zbytečně
klub, diskotéka - popis
je to jak kdybys nám chtěl všechno jen popsat
hodně opakujících se slov, krásná, krásně, krása
slovo - "devotee" - narazila jsem na něj už v první díle a protože ho neznám, předpokládala jsem, že mi bude vysvětleno, z toho, v jakém kontextu je použito zde, mi to nějak nebylo jasný, tudíž jsem si našla že -

devotee - člověk, který považuje tělesně postižené za eroticky přitažlivé

jestlipak Veronika věděla, že Matyáš je devotee?
já bych třeba nebyla odvázaná, kdyby mi kluk řekl, že ho přitahují černovlásky, protože bych to nebrala jako lichotku pro mě samotnou.
takže Matěj pro mě stále divnej

to s tím "RESPEKTEM" na parketu, zbytečný, přehnatý
takový trochu opilý klišé

nelíbí se mi to.
jako celek zatím ne
nevypisovala jsem konkrétní věci, s tím si dala práci už Nat, a já jen souhlasně kývnu, že i já.
 Nat Danielová 24.06.2014, 10:52:32 Odpovědět 
   Zdravím, tak jsem se rozhodla, že si tento počin taky přečtu. Četla jsem i jedničku, ale zatím hodnotím tento díl.

Příběh vypadá lákavě, jsem zvědavá, jak to bude dál? Šťastni až do smrti? Nebo nějaké drámo? Fakt jsem zvědavá!

Co mi vadilo? Začnu od začátku:
- Vážně by mu hned do sluchátka vychrlila, že se nemohla dočkat až jí zavolá? Je tak přímá? Byť si to holka myslí, měla by ho nechat, ať se trochu snaží...
- Opakují se zde slova. JSEM, JSEM, JSEM, KAMARÁD, KAMARÁDI, KAMARÁDKY, MĚLA, MĚLA, MĚLA
-On se zeptal a ona se zeptala
-Vážně obdivuje holku, co do sebe kopne pivo na ex? Je to otázka názoru, ale přece jen mě to překvapilo
-Popisy jsou šíleně dlouhé, zbytečně do detailů - viz. silonky
-Klub měl hezké záchody - opět ty detaily. Já jich asi nepíšu moc a ty zas příliš. Co je lepší?
- To si to tam šli nejdřív všechno prohlídnout a potom si terpve sedli?
-KAM se šli projít? Jeli a najednou byli u baru
-Chudák holka, chvíli neposedí a pořád někam jezdí
- Chybí mi rozhovory
- Chybí mi odsazení, odstavce, nějaké odlišení u přímé řeči, aby to nebylo nasázené jedno na druhé

Asi jsem se rozepsala, že? Prosím, neber to jako že ze sebe dělám chytrou, chyb dělám no jéjej, ale prostě mě to zaujalo, tak proč to neříct.

Stejně se už těším na další díly, co se bude dít. Přemýšlím o známce, námět by byl dobrý ale ta stylizace se mi zatím moc nezdá. Nechávám bez známky. Nat
 čuk 28.05.2014, 23:44:00 Odpovědět 
   V prvním dílu jsem se rozepsal, takže zde budu stručný. V textu příliš překvapivého není. Poněkud se blíží k románkům "červené knihovny". Je dost přesycen popisem, někdy neobratným (třeba slovosled v následující větě: Na nohou měla růžové kecky, legíny a malé džínové kraťásky.). Třeba slovo holky se v druhé části opakuje nadměrně. Text mohl být přehlednější. Text je podán realisticky, ale mohl být oživem zajímavějším postřehem: pokud není Matěj stylizován do plochého normálu s až příliš stereotypním chováním a vyjadřováním. Naopak Veronika je podle mne poněkud idealizována, Na druhou stranu je plusem etické vyznění s ohleduplností ostatních vůči Veronice. Líbí se mi Veroničin tanec. V textu jsem našel několik překlepů.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
ODLESK
ZILA78
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Odborná studie ...
Thunderbird
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr