|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392930 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: Červenkova červená ::
 Pelion |
publikováno: 28.05.2014, 8:48
|
|
| |
|
|
Psychiatrická ambulance.
Do ordinace doktora Špíny vešel pobledlý, smutný a utrápený mladý muž. Nečekal na pobídnutí, posadil se do koženého křesílka a spustil:
„Jsem blázen? Snad ano, všichni to říkají. A chci zavřít do blázince na nějakou dobu. Pár měsíců stačí, abych si od toho všeho odpočinul, pane doktore. Je toho na mě moc. Tohle by zabilo i vola. A já tedy…“
„Moment, moment, hezky popořadě,“ skočil mu do řeči doktor Špína. „Co vás k nám přivádí, pane… pane…“
„Červenka, pane doktore,“ představil se muž a v očekávání pomoci hleděl na doktora Špínu jako na svatý obrázek.
„Tak co vás trápí, pane Červenko?“
„Moje… jak jen to říct… ehm… moje družka to po mně chce dvanáctkrát. Ve dne… v noci…“ červenal se Červenka.
„Co po vás chce?“ ptal se nevěřícně doktor.
„Sex, pane doktore.“
„Sex? Co děláte tady, na to je snad sexuologická poradna, člověče?!“ zvýšil hlas doktor Špína.
„Tam jsem byl. U doktora Ptáčka a u doktora Prdelky. Ale shodli se, že jsem blázen a poslali mě sem.“
„Proboha proč?!“ čertil se doktor.
„No… řekl jsem, že moje partnerka je z jiné planety,“ vysvětloval pan Červenka.
„Prosím?“
„No, přiletěla v létajícím talíři, doktore… z jiné galaxie.“
„Tak talíř… jiná galaxie,“ vzdychl poněkud rozhozený doktor Špína. „S tím jste měl jít za nějakým ufologem, pane Červenko.“
„Tam jsem byl. U pana Kecálka a pana Mluvky. Nakecali a namluvili toho dost. A pak že prý jsem blázen a poslali mě sem.“
„Proboha proč?!“
„No… popsal jsem ji, že je celá červená a nutí mě žrát nějakej hnusnej zelenej rosol, pane doktore.“
„Červená ufonka říkáte?“
„Celá červená, pane doktore. A ty její studené ruce… fuj, jako by na mě sáhla…“ otřásl se mladý muž.
„Smrt.“ Doplnil doktor Špína a pokýval hlavou. „Takže vy tvrdíte, pane Červenko, že jste v kontaktu s mimozemskou inteligencí?“
„Jo… to jsem… v kontaktu… dvanáctkrát denně, pane doktore,“ ošíval se Červenka a nervózně si okusoval nehty.
„Jen dvanáctkrát? A to vám mám jako věřit?“ ušklíbl se doktor.
„Věřte, nevěřte, pane doktore. Je to pravda. Dvakrát mě znásilnila na oběžné dráze ve své lodi a pak se ke mně nastěhovala.“
„Tak… ona se k vám nastěhovala?“
„Pokaždé mi přinese fujtajblíka a…“
„Cože vám nosí?“ ptal se doktor Špína.
„No… přece ten zelenej rosol. Říkám tomu fujtajblík. Má tvar psího hovna a chutná asi stejně,“ řekl Červenka a při pouhé vzpomínce na pokrm se mu v obličeji vytvořila grimasa odporu.
„Aha… říkáte zelenej rosol. No… Abychom to nějak uzavřeli, pane Červenko,“ řekl doktor Špína a pohlédl na nástěnné hodiny. „Vy jste asi opravdu blázen, ale já vás přijmout nemůžu, máme plno. A teď mě omluvte, spěchám domů.“
Doktor Špína zaparkoval svůj vůz do garáže a šel ke vstupním dveřím své malé vilky.
„Blbec… prej červená ufonka, zelenej rosol,“ mluvil si pro sebe a poťouchle se usmíval. „Blbec. Prostě blbec.“
Naposledy se zasmál, vzdychl, strčil klíč do zámku, odemknul a vešel dovnitř. Hned v předsíni dostal pohlavek a studené zelené ruce ho popostrčily do kuchyně. Prostřený stůl. Na bílém talířku se na doktora Špínu usmíval červený „fujtajblík“.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 12 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 13 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
