obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915698 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5810 autorů a 392510 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Con los Colegas - 4. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Con los colegas
 autor Wheelies Devotee publikováno: 02.06.2014, 23:22  
 

IV. Cesta domů z klubu

Šli jsme potemnělou jednosměrnou ulicí. Byla osvětlena několika pouličními lampami. Dlážděna byla stejně jako celé staré město žulovými kostkami. Po celé jedné straně stála podélně zaparkovaná auta. Ulici lemovaly převážně patrové domy, jen několik málo dvoupatrových.
Ústila do náměstí. Bylo to celkem obyčejné obdélníkové náměstí. Všude byl klid, jen u hospod byl hluk. Uprostřed náměstí se nacházel vysoký morový sloup. Kolem něho byly lavičky. Na jedné z nich seděla skupinka hlučných náctiletých. Náměstí dominovala věž radnice. Lemovaly jej domy různé výšky a různého stáří. Jedno však měly ty domy společné, měly podloubí. V nočním tmě, jen lampami osvícené vypadalo náměstí malebně. Za jeho střechami se tyčily dvě vysoké věže kostela. Kostel byl krásně nasvícený dlažebními reflektory.
Na náměstí Martin vznesl návrh, že prý noc je ještě mladá, a že by ještě zašel do baru U Černé kočky. Veronika řekla, že už chce domů. Klára, že s Martinem půjde, i když prý byla první, kdo navrhla, že půjdeme z klubu pryč. ,,Takže, vy nejdete?" zeptal se nás Martin. Všichni tři jsme kroutili hlavou. ,,Tak jdem sami." Martin vzal Kláru kolem pasu a pak zmizeli v prostorách baru. Tereza byla doma, bydlela na náměstí. Doprovodili jsme jí ke dveřím, odemkla dveře, rozsvítila a ze tmy se vynořilo starobylé schodiště. Tereza zamávala, řekla: ,,Dobrou noc," zavřela dveře a já s Verčou jsme se vzdálili.
Zastavili jsme se uprostřed náměstí. Zeptal jsem se: ,,Myslíš, že z toho bude nová láska? Myslím Martina s Klárou." - ,,Nevím, ale přála bych jim to, tenhle večer se celkově cítím obklopena láskou." Pohladil jsem jí po jejích plavých vlasech. Chytla mě za ruce. Věděl jsem, co tím chtěla naznačit. Chvíli jsme se drželi a pak jsem jí vzal do náruče, ona se mě chytla kolem krku, já jí držel pevně kolem pasu. Její nohy bezvládně visely dolů. Pak jsme se začali líbat. Bylo nám dobře. Náš zážitek umocňovala kouzelná atmosféra starobylého náměstí a jasné hvězdné nebe. Byla to nejlepší líbačka v mém životě. Možná proto, že Verča byla dívka mých snů. Náhle Verča přestala. Její hnědé hluboké oči se rozzářily a z jejích úst vyletěla myšlenka: ,,Já mám chuť na kebab, dáš si se mnou kebab?" - ,,Mile rád," odpověděl jsem, posadil jsem ji do vozíku a řekl: ,,Nejsi už unavená? Teď budu řídit já." Veronika si opět rukama dala nožku přes nožku, složila ruce do klína a jeli jsme.
Kebab byl takříkajíc za rohem v jedné z postranních uliček starého města. Byl vyhlášený široko daleko. Dorazili jsme a chviličku jsme čekali ve frontě. Když na nás přišla řada, Verča řekla obsluze: ,,Dva kebaby bez cibule prosím." - ,,Jak si přejete slečno." Odvětil krátce pofidérní češtinou sympatický Turek s úsměvem na tváři.
Když jsme dostali kebab, snědli jsme si ho na lavičce před kebabem. Pochutnávali jsme si pozorujíce hvězdy. Sednul jsem si na kraj lavičky, Verča seděla na vozíku vedle mě a já jí držel kolem krku. Ona se ke mě přitulila. Přímo nad námi na malé části nebe, jež bylo mezi střechami domů vidět zářil velký vůz. Když jsme oba dojedli, zeptal jsem se Veroniky: ,,Co teď?" - ,,Pojedeme už domů," odpověděla. Vstal jsem tedy a chopil se řízení vozíku. Celou cestu jsme si vyprávěli vtipy. Pak se mě Verča zeptala, kde pracuji. Řekl jsem, že dělám pro NPÚ v Pardubicích na pozici památkář. Veronika byla překvapená. Tohle zřejmě nečekala, ale záhy pravila: ,,To zní zajímavě, to musí být fajn práce. Taky mám ráda památky. Já pracuji v IC na náměstí. V létě provázím lidi po starém městě." - ,,Tak to musím někdy přijít." - ,,Třeba se dozvíš něco nového o historii města, jeden nikdy neví." - ,,Možný to je," řekl jsem, i když o svém rodném městě a jeho historii vím snad vše a nic mě už nepřekvapí, ale nechtěl jsem Veronice kazit tu radost. Byl jsem rád, že jsme našli společný zájem.
Byli jsme na rohu ulice Boženy Němcové a ulice Komenského. Dům Verunčiných rodičů byl hned druhý na levé straně ulice. Ulice byla nově vydlážděná zámkovou dlažbou, rostly v ní nově vysázené lípy a nacházelo se v ní několik laviček kolem chodníků. Před domem stálo černé auto. ,,Naši už jsou doma, ale asi už spí, v žádným okně se nesvítí, nedivím se, byli na první letošní túře v Orlických horách, tak šli brzy spát," pravila Veronika a rozloučila se se mnou. Dali jsme si pusu a pohladil jsem jí po tváři. Pak vyjela po rampě ke dveřím, odemkla dveře, zamávala a zmizela uvnitř pěkného domku s balkónem. U levé stěny jsem si při odchodu všiml výtahu.
Na mé sídliště to bylo asi kilometr, šel jsem pomalu, pozoroval jsem hvězdy a byl zamilovaný. Domů jsem došel asi ve čtvrt na tři. Doma na mě nikdo nečekal, jen rybičky v akváriu. Dal jsem rychlou sprchu a šel spát.
Už jsem pomalu usínal a zazvonil mi mobil. Volala Veronika. Na druhé straně spojení se ozval její krásný hlas. ,,Ahoj Maty, děkuji ti za krásný večer. Bylo to moc fajn. Nevzbudila jsem tě?" - ,,Ne nevzbudila, a i kdyby, nevadilo by mi to." - ,,Kdy se zas uvidíme?" - ,,Napadlo mě, nechtěla bys jet zítra na výlet?" - ,,Moc ráda a kam?" - ,,Vezmu tě na krásný místo, kde to mám moc rád." - ,,Tak prima, to se začínám těšit." - ,,Já taky, stavím se pro tebe v deset hodin. Vyhovuje?" - ,,Jistě," odpověděla krátce. ,,Tak dobrou noc a sladké sny," popřáli jsme si navzájem a Verunka vypnula telefon. Pak jsem nastavil budík a spokojeně usnul.


 celkové hodnocení autora: 74.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nat Danielová 24.06.2014, 17:18:30 Odpovědět 
   Ahoj, takže jsem se podívala na další díl.

Ty popisy! Čtenáři je jedno, že domy měly společné podloubí.
Jsou v kebabu. Jak Veronika věděla, že on nejí cibuli? To prostě rozhodla za něj aniž by se ho zeptala? To jsou detaily, které bychom věděli rádi.
"Když jsme dostali kebab, snědli jsme si ho na lavičce před kebabem." - no ale!
Proč je na konci popis domu a okolí, když už to jednou popisoval?
Hele, pořád čekám, co z toho bude a proto to čtu, ale prosím, zkus se zaměřit na ten text. Chápu, že zpětně to už nelze, ale další díly, pokud ještě budou...
Nat
 ze dne 25.06.2014, 16:39:35  
   Wheelies Devotee: Ahoj, díky za komentář. No víš, prostě chci přesně vystihnout prostředí.
 čuk 02.06.2014, 23:21:32 Odpovědět 
   Vše, co jsem vytýkal předchozím kapitolám, platí i pro tuto část. Text sklouzává do klišátek, nepřekvapí, opět příliš popisu až příliš zbytečného a věcného a současně sklon ke sladkosti (na př. nožky). Excitace hrdiny neznamená excitaci čtenáře, který už zřejmě četl podobné příběhy, navíc psané s větší vynalézavosti. Mile rád se píše milerád.
 ze dne 03.06.2014, 10:10:41  
   Wheelies Devotee: Jedná se pouze o úvod celého příběhu. Je možná poněkud dlouhý. Popisuje to formování vztahu mezi Matějem a Veronikou. Na př. se píše např. ;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Jak na to Žensk...
Z.K.Blovská
Zamyšlení
Viale
Post Funus II.
Peter Madness
obr
obr obr obr
obr

Vlak bez kolejí
Jan Urban
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr