obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Con los Colegas - 5. kapitola, podkapitola 2. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Con los colegas
 autor Wheelies Devotee publikováno: 20.06.2014, 8:32  
 

V. Výlet, podkapitola II.

Vylezl jsem z auta, vytáhl z kufru vozík, složil jej a přistavil jej k Verunčiným dveřím. Veronika si ladně přesedla, jako tehdy před supermarketem, narovnala si nožky na stupačky, já zavřel dveře a zamkl vůz. Pohotově za mnou přiběhl výběrčí parkovného. ,,Máte to za čtyřicet pane." Vytáhl jsem z peněženky spoustu drobných a napočítal čtyřicet Korun českých. Předal jsem je výběrčímu, lístek jsem dal za stěrač a řekl Veronice: ,,Tak půjdem?" - ,,Jsem připravená, čekám na tebe," řekla a chopila se kol.
Šel jsem vedle ní, šli jsme kolem rybníka v jehož hladině se pyšně zhlížel zámek. Nad zámkem se vypínal kopec, tzv. Starý zámek. Tam stál původní hrad, který byl později zdemolován a materiál z něj byl použit na stavbu zámku.
Octli jsme se u první brány. Po jejích stranách byly nějaké barokní sochy. Od brány vedla k zámku vzrostlá lipová alej. Celou jsme jí prošli a dlážděná cesta pak pokračovala po balustrádě na jejímž konci byla monumentální hlavní vstupní brána do zámeckého nádvoří. Balustráda byla zdobená různými soškami. Cesta se velmi prudce se zvedala. Veronika mě požádala, abych jí pomohl tlačit vozík, protože to sama nedává. Chopil jsem se řidítek a vezl jsem Veroniku až za bránu, kde se nám otevřel pohled na celé průčelí hlavní patrové zámecké budovy, jemuž dominoval balkón na dvou jónských sloupech, za nímž byla velká okna. Balkón byl nad hlavním vchodem do zámku. K němu vedla další balustráda. Fasáda zámku byla nádherně zdobená rokokovými prvky a ostře na ní kontrastovaly oranžová barva s bílou. Nad balkónem se skvěl štít zdobený sochami. Celý zámek byl krytý černou mansardovou střechou. Z ní sem tam čněly komíny, rovněž bohatě zdobené. Po stranách nádvoří, které bylo upravené jako francouzská zahrada, stály dvě nízké zcela totožné hospodářské budovy, v levé byla cukrárna, galerie a toalety, v pravé byla restaurace. Cesta k zámku vedla přes nádvoří mezi dvěma anglickými trávníky, na nichž byly fontány. Cesta byla sypaná drobnými kamínky. Nádvoří doplňovaly také mistrně ostříhané keře. Prostor mezi branou a hospodářskými budovami uzavírala na obou stranách symetrická zeď. Celý zámek byl symetrický. Byl postaven ve stylu francouzských letních sídel.
,,To je krása," řekla Veronika, když to celé spatřila. ,,Děkuji ti, o tomhle zámku jsem věděla, ale nikdy jsem tu nebyla." - ,,Jsem rád, že se ti tu líbí. Dovnitř se však nepodíváme. Prohlídková trasa není přizpůsobená pro vozíčkáře, ale ono není zas tak moc o co stát, z venku je ten zámek mnohem impozantnější." - ,,S tím jsem ani nepočítala, doufám, že tu maj aspoň bezbariérový záchody." Řekla Veronika a vytáhla z kabelky foťák. Fotila si zámek a pak ji napadlo, že bychom mohli někoho poprosit, aby nás vyfotil.
Zastavili jsme jiný mladý pár. Byli velice sympatičtí. ,,Můžeme vás poprosit o vyfocení?" požádal jsem je. ,,Ale jistě, odpověděla slečna." Veronika podala slečně foťák a my se postavili doprostřed cesty asi pět metrů od ní. Dřepnul jsem si vedle Veroniky a chytnul jsem jí za ruku. ,,To bude hezká fotka, říkala při focení slečna." Máte to tam dvakrát a vypadá to skvěle." - ,,Děkujeme," odpověděl jsem a šel jsem pro foťák. ,,Nemáte zač," odvětila slečna, vzala svého přítele za ruku a šli směrem k zámku.
I my pak pokračovali k zámku. Když jsme došli na druhou balustrádu pod balkon, otevřel se nám pohled na celé nádvoří včetně ornamentálních keřů přímo pod námi. ,,Tady se čeká na prohlídky. Je mi líto, že se nemůžeme podívat dovnitř, Verčo." - ,,Mně to nevadí, já už jsem na to zvyklá." Pak mě napadlo, že bych jí mohl o zámku něco povyprávět já. Něco o něm přece jen vím. ,,Tak víš co? Výklad ti udělám já, co říkáš?" - ,,No dobře pane průvodče," řekla Veronika, přesunuli jsme se k lavičce, na kterou jsem si sedl a začal povídat. Veronika si přitom ještě dělala nějaké fotky a fotila i mě.
,,Původní hrad postavil roku 1495 Kostka z Postupic. Původní název hradu byl Boží dům, název převzal od podhradní vesnice. Až později se ujal název Nový Hrad. Byl to husitský hrad, jež využil osamoceného kopce v údolí. Ten jsme viděli, když jsme šli k zámku. Do poloviny 16. století hrad zůstal v držení rodu.
Pak se začali střídat různí majitelé a roku 1645 byl vydrancován Švédy, generálem Torstensonem. Přestal sice sloužit jako centrum panství, ale obýván byl až do roku 1750. Pak panství koupil šlechtický rod Harbuval de Chamaré a roku 1774 byl hrad zcela rozebrán a začala stavba zámku. Jak přesně onen hrad vypadal, se neví, ale byl kruhový, dokola jej obklopovala hradba, z které se dochovala jen část. Jediný zbytek zdi. Jak vypadala vnitřní zástavba, to zjistí až budoucí archeologický výzkum. Jedna pověst praví, že z hradu vede tajná chodba až na hrad Košumberk v Luži a na Chlumek. Kdo ví, co je na tom pravdy.
Zámek byl postaven ve stylu francouzských letních sídel podle projektu samotného zámeckého pána hraběte Jeana-Antoina Harbuvala de Chamaré, stavbu vedl za pomoci architekta Josefa Jägra. Zámek využil svažitého terénu, který přál výstavbě terasovitých zahrad. Tam se půjdem podívat za chvíli. Celý zámek se skládá z hlavní budovy, hospodářských křídel, monumentální vstupní brány, čestného dvora - to je to nádvoří, na které se díváme, přístupové komunikace, zadních terasovitých zahrad, altánu, domu zahradníka a špýcharu. Okolí zámku včetně hradního návrší bylo upraveno jako anglický park. Od kostela svatého Jakuba vede na vrchol kopce barokní křížová cesta.
Po Chamaréových zámek vlastnili Bartoňové z Dobenína. Těm byl zámek po roce 1948 komunisty vyvlastněn. Zámek byl majetkem státu, což jej poznamenalo. V části byla škola, zdravotní středisko, v suterénu byla prasata. V jedné části byla expozice, avšak mobiliář tam byl půjčován z jiných zámků. Zámek chátral. Po 1989 získal zámek v restituci zpět potomek Bartoňů, ten jej však prodal bývalému poslanci Petru Kučerovi, který jej vlastní dodnes a se svou ženou jej dává do pořádku. To co tu vidíme dnes je výsledek dlouhé rekonstrukce trvající od roku 1997. Kučerovi na zámku bydlí, mají pro sebe i část zahrady, nachází se tam mimo jiné i bazén, který je však pískovcový, a tak se voda vždycky rychle vsákne.
Zámek si zachoval původní vzhled bez pozdějších přestaveb jak zvenku tak zevnitř. Často se mu přezdívá České Versailles nebo Malý Schönbrunn. Uvnitř je expozice starého nábytku, který je zapůjčený z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Z vnitřních prostor nelze opomenout vstupní halu a velký sál, kde se dělají svatební obřady. V sále jsou rokoková kamna a dveře do takzvané Třinácté komnaty. Tam je bar. Ve špýcharu za zámkem je Muzeum cyklistiky.
A to je asi vše, teď bych šel na nějaký zákusek a na kafe, co říkáš?" - ,,Děkuju, bylo to fajn, ani nepotřebuju průvodce, čéče," řekla Veronika a usmála se. ,,Tak co půjdem?" - ,,Jasně, v první řadě si však odskočím jo?" - ,,Jistě, tak jdem." - ,,Rolíme!" Řekla Verča, chopila se kol a šli jsme k cukrárně. Když sjížděla z balustrády, křičela za mnou: ,,Nějakej pomalej ne?" - ,,Já hold nemám kola no." Čekala na mě pod balustrádou. Přišli jsme do cukrárny, Veronika očíhla, jestli mají bezbariérové WC a když zjistila, že ano, tak odjela na toaletu. Já si zašel taky a pak jsem si prohlížel v chodbě u cukrárny obrazy.
,,Tak jsem tu," ozval se za mnou Veroničin hlas. ,,Bezva, tak, ehmm, jak že jsi to říkala? Rolíme?" - ,,Jo." - ,,Tak rolíme."
,,Tak co si dáš Verunko?" - ,,Určitě capuccino a nějaký zákusek," řekla Veronika a dívala se za sklo chlaďáku, co tam mají. ,,Já mám nejradši větrník, dám si větrník," řekla pak Veronika."
Přišla na nás řada. ,,Prosím, co si dáte?" zeptala se mladá prodavačka. ,,Dvě capuccina a větrníky." - ,,Jistě, zákusky vám dám hned a capuccino vám donesu, ano?" - ,,Dobře," řekl jsem a zaplatil. Vzal jsem do rukou talířky s větrníky a zeptal se Veroniky:
,,Kam půjdem? Ven nebo budeme vevnitř?" - ,,Já chci jít ven, chci se koukat na zámek," řekla Veronika a šli jsme k venkovnímu posezení. Sedl jsem si, Veronika najela s vozíkem hned vedle mě a čekali jsme na capuccino. Mladá servírka nám jej přinesla velmi rychle a popřála nám dobrou chuť. ,,Hmmm, maj to tady dobrý," pochvalovala si Verča a olízla ze lžičky pěnu. ,,Já bych řekl, že je to stejný jako jinde, jen to kouzelný prostředí dělá to, že ti to tak chutná," řekl jsem a zasmál se. ,,Na tom možná něco bude," zamyšleně odpověděla Veronika. Pak jsem vzal foťák a vyfotil Veroniku. ,,Nefoť mě, bude tam vidět jak se cpu." - ,,To nevadí, jen si oslaď život." - ,,Máš pravdu, žijeme jen jednou," řekla a usmívala se. ,,Pak si ještě půjdem projít ty obrazy v galerii, ta navazuje přímo na cukrárnu, maj tady novou výstavu." - ,,Tak jo, mám ráda umění, nevím sice, zda to dokážu správně ocenit, ale ráda se dívám na obrazy," pravila pochutnávajíc si na dalším soustu lahodného zákusku.
Dojedli jsme a dopili, šli jsme do galerie. Byla tam vystavena díla nějakého mladého začínající umělce z okolí. Zastavili jsme se u každého obrazu a říkali jsme si, co nám to připomíná. ,,To vypadá jako nějakej divnej slon," řekla Verča. ,,Máš pravdu, slon bez chobotu." - ,,Přesně tak." - ,,Ale docela se mi ty obrazy líbí, jsou krásně barevný," řekl jsem Veronice. ,,To ano, ale támhleten je nádhernej." Přistoupili jsme k němu. ,,Ano ten je krásnej, co to může být?" - ,,Je to srdce," řekla s rozmyslem Verča. ,,Myslíš?" Postavil jsem za Verču a sehnul se, abych obraz viděl ze stejného úhlu a nenápadně jsem Veroniku zezadu objal. Chytla mě za ruce a bylo nám fajn, dívali jsme se na obraz a užívali si jeden druhého. Pak jsem dal Veronice pusu. Líbali jsme se. Veronika začala jazykem. Byla ještě sladká od zákusku. Byl to ten nejsladší francouzský polibek, který jsem kdy dostal.
Když jsme přestali, chytnul jsem Verčin vozík a jeli jsme dál a prohlédli si zbytek obrazů. Byly různé, ale všechny byly krásné, barevné.
Vyšli jsme z galerie, do očí nás praštilo ostré sluneční světlo. Veronika vytáhla z kabelky sluneční brýle.
Šel jsem vedle Veroniky. ,,Půjdeme ještě do těch zadních zahrad, k labyrintu a k tomu muzeu cyklistiky. A taky koně tam maj," řekl jsem Veronice. ,,Tak jo a co pak?" - ,,Pak zajedem na Polánku na oběd a potom tě vezmu na to nádherný místo." - ,,Tak jo," řekla Verča a usmála se.
Prošli jsme vstupní branou a pod ní zahli doleva. Procházeli jsem nepříliš upravenými zákoutími kolem polorozpadlých hospodářských stavení. ,,Tato část areálu na rekonstrukci teprve čeká." - ,,Hm, to je vidět. Ono i po tý cestě se docela blbě jede," řekla Veronika a já jí pomohl tlačit vozík. Dojeli jsme k oranžérii, kde byla expozice klobouků, ale protože nás klobouky příliš nezajímali, pokračovali jsme dál ke koňskému výběhu. Vedle oranžerie jsme minuli i z tůjí vysázený labyrint. Bohužel jsme nemohli cestu labyrintem absolvovat, protože součástí labyrintu byla i schodiště na plošiny pro rozhlédnutí a nalezení cesty.
Hned u cesty se pásli za plotem tři koně, jeden bělouš a tři hnědáci. Na kopci na úpatí hradního kopce stála budova stájí. Ta však nebyla veřejnosti přístupná. Pozorovali jsme koně. ,,Ty jsou krásný viď?" - ,,To jsou," odpověděla Veronika. ,,Líbí se mi koně, ale nejsem taková ta bláznivá holka, co by koně přímo milovala." - ,,Mně koně vůbec nic neříkaj," řekl jsem zcela upřímně a zasmál se. ,,Má poznámka, že jsou krásní byla jen bezduchá, aby nestála řeč."
Kousek od výběhu byla brána do zadních zámeckých zahrad a ke špýcharu, ve kterém se nacházelo První české muzeum cyklistiky. Ani ono muzeum nebylo bezbariérové a já se začínal hanbit, že jsem vzal Veroniku na špatný místo. ,,Promiň Verčo, je to tady pro tebe úplně nevhodný," řekl jsem a sklopil hlavu. Verča se usmála, pohladila mě po tváři a řekla: ,,Jsem moc ráda, že jsi mě sem vzal. Víš, já jsem se už smířila s tím, že mám na mnoha místech smůlu. Je mi s tebou fajn a ty krásné zahrady mi to všechno vynahrazují. Vždyť je tady nádherně." Ihned se mi udělalo líp a my pokračovali do středu zahrad k zahradnímu aemfiteátru.
Vzal jsem Veroniku z vozíku a posadil na kamenné hlediště aemfiteátru. Posadil jsem se vedle ní a objali jí kolem krku. Ptáci zpívali, vzduch voněl jarem, květiny kolem kvetly. Bylo to skvělé. Veronika vytáhla z kabelky foťák a udělali jsme několik bláznivých fotek. Pak mě napadlo, položit Veroniku na travnaté pódium, jehož kulisy tvořily tmavě zelené tůje. Položil jsem jí, ona si lehla a udělali jsme několik krásných fotek krásného ženského těla. Při focení dělal skvostné pózy, dokonalost sama.
Když nás to přestalo bavit, posadil jsem Veroniku zpět do vozíku a projeli jsme zbytek zahrad. Od zahradního altánu, kolem něhož byly sytě modré záhony levandulí, jejichž vůně se šířila po celé zahradě, byl famózní výhled na zámek z druhé strany. Požádali jsme kolemjdoucího, aby nás se zámkem vyfotil. ,,OK, rád," pravil starší pán a za chvíli už mačkal spoušť. ,,Nechtěli byste ještě vyfotit v portálu toho altánu", zeptal se a ukazoval na modrý klasicistní altán. ,,Proč ne," řekl jsem, chopil se řidítek vozíku a postavili se s Veronikou ke dveřím do altánu. ,,To bude moc fajn foto," řekl pán. Postavil jsem se vedle Veroniky a ona mě držela kolem pasu. ,,A teď vyletí ptáček," pravil a z fotoaparátu vyletěl blesk. ,,Mockrát vám děkujeme." - ,,Nemáte zač, když můžu, tak pomůžu," odvětil pán a odešel.
,,Tak asi pojedem ne?" zeptal jsem se Verči. ,,Asi ano. Já nevím, co je tu ještě k vidění..." - ,,No, snad už jen Starý zámek, ale tam by se nám špatně dostávalo. Pojedem na oběd na Polánku." - ,,Tak prima, už začínám mít hlad." Řekla Verča a odebrali jsme se k autu.


 celkové hodnocení autora: 74.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nat Danielová 26.06.2014, 19:17:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Nat Danielová ze dne 26.06.2014, 17:50:15

   Málo. S dílem si musíš chtít pohrát, nejde to jen hodit a plav si, jak chceš. Jestli chceš čtenáře, musíš tomu dát čas.
 ze dne 26.06.2014, 19:27:59  
   Wheelies Devotee: Jaký máš názor na první část výletu, kde Veronika vypráví o svém úraze?
 Nat Danielová 26.06.2014, 17:50:15 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Nat Danielová ze dne 26.06.2014, 13:31:01

   Dobře. Smekám, že to máš ze své hlavy, o tom žádná.
Docela dobře si dovedu představit, že spolu o tom ti dva komunikují, ale nedělala bych z toho tak dlouhou, jednolitou pasáž. Je to takové moc strojené, určitě mu nějak přizvukovala, optala se nějakou doplňující otázkou.... víš, jak to myslím? A tím, že nepoužíváš žádná odsazení se to čte děsně náročně. Já jsem zvědavá, jak to bude s nimi!!! :-)
 ze dne 26.06.2014, 19:11:37  
   Wheelies Devotee: Já odstavce používám, ale tady se to po zkopírování vždycky zteče dohromady a mně se to pak nechce předělávat. Jsou tam, ale začínají na začátku řádku.
 Nat Danielová 26.06.2014, 13:31:01 Odpovědět 
   Tvůj styl, Tvůj boj. Chápu, že s tím, co tady už je se nedá nic dělat, ale zkus víc přemýšlet o tom, jak to píšeš a jak se to čte. Připadalo mi to, jako když čtu turistickou příručku a mě je jako čtenáři jedno, jakou historii má město nebo hrad. Mě zajímá, na co Matty myslí, když se dívá na Verču, jak ho bere, jak si nemůže pomoct a musí myslet na to, jaké by to s ní bylo a ne, že se podívají na nějakej obraz a pak se začnou zničehonic líbat. Méně popisů a víc citů. Matty je zde zidealizovanej jako ten nejhodnější neslušnější kluk, ale každej kluk, chlap na to myslí, tím spíš, když už se nějak "hlouběji" líbali, to to s ním nic neudělalo? To potom prostě jen přestali a byl úplně v klidu? Trocha života, ať to má grády...

Stejně to budu číst dál, protože jsem zvědavá, jak to s nimi dopadne. Jen mám trochu strach, že k nějakému posunu v ději - byť sebemenšímu - dojdeme tak ve dvacáté kapitole :-) :-) :-) a také proto, že jsem zvědavá, jestli dáš na naše názory. Nat
 ze dne 26.06.2014, 17:46:45  
   Wheelies Devotee: Jsem historik. Co je špatného na tom, že čtenářovi odkrývám i něco z oboru historie? Proč by román nemohl snoubit také fakta? Navíc podotýkám, že nic jsem ze žádného turistického průvodce nečerpal, vše mám ze své hlavy.
 čuk 20.06.2014, 8:30:14 Odpovědět 
   Text je čtivý a vcelku (až na několik nespisovných výrazů) dobře čtivý.Novohradský objekt je velice přesně popsaný, místy jako by z turistického průvodce a dosti zdlouhavě. Text je téměř přesným popisem celého výletu i se všemi detaily. Vztah dvou protagonostů se pomalu rozvíjí. Vzniká dojem autenticity, ale je to jakési suché, chybí plastičtější detail, jiné než banální zachycení dojmu. Rovněž chybí i místy se nabízející poetický pohled, vnitřní světy hrdinů jsou uzavřeny a jsou ploché (ne vše lze omluvit nesmělostí). Přispěl by pohled ze strany, která se přímo nenabízí, jakési překvapování, jak viděným tak pociťovaným. Charakteristiky "krásný", "nádherný" jsou příliš běžné, prozaik by měl být i poněkud nad prvním dojmem. Chybí víc atmosféry a špetička humoru a snad i klukovství.. Text je celkově příliš plochý a rozvláčný. Do suchosti by měla být přidání větší "šťáva." Styl "unaveného turisty" by měl být spíše stylem "okouzleného inteligentního" svěžího mladého muže. Klobouky nezajímali?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Že stačí chtít ...
Miládka
Nekropotence28
kilgoretraut
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr