obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915347 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390242 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Život s nezvaným hostem II. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Život s nevítaným hostem
 autor Margaret publikováno: 27.06.2014, 9:28  
Cesta do Olomouce, vyšetření a nutnost zůstat v nemocnici
 

Byl květen, čtvrtek, brzy ráno.
Seděla jsem na zadním sedadle našeho auta a sledovala míhající se krajinu. Cítila jsem, jak se mi klíží víčka. Byla jsem ospalá. Nakonec to dopadlo tak, že jsem v autě doháněla spánkový deficit.
Když jsem probrala, zrovna jsme míjeli tabuli, která nás informovovala, že ještě pár posledních kilometrů a budeme v Olomouci.
Tohle měla být už moje druhá návštěva tamější fakultní nemocnice. Poprvé to bylo minulý týden v pondělí. Tenkrát mi tam brali krev a kostní dřeň (nic moc příjemného, ale zase tak hrozné to taky nebylo), no a potom jsem čekala, až se dostanu k lékaři.
Ten mě vyšetřil, položil mi pár otázek a objednal na příští čtvrtek na speciální vyšetření, které mělo určit, jak moc je ve mně ta potvora rozlezlá. Navíc mi oznámil, abych si zabalila věci pro pobyt v nemocnici. Že prý se s léčbou začne hned.
Upřímně mě to dost překvapilo, vůbec jsem nepočítala s tím, že to půjde tak rychle. Ale na druhou stranu jsem si říkala, že čím dřív to bude za mnou, tím líp.
Z rádia zrovna zněla písnička od Enyi, když jsme vjížděli do Olomouce.
„Mami, kolik je hodin?“ zeptala se mamky, která seděla na místě spolujezdce.
„Bude za deset minut půl sedmé,“ odpověděla.
„Díky.“
Fajn, máme dobrý čas. Vyšetření jsem totiž měla naplánováno už na sedmou hodinu, ale ještě předtím jsem musela na odběry.
Když jsme dorazili do fakultní nemocnice, táta zaparkoval auto a pak jsme všichni společně kráčeli k hemato-onkologické ambulanci. Je to taková menší, dvoupatrová budova. Připomíná spíše rodinný domek než nějaké zdravotnické zařízení.
Bylo zrovna něco po půl sedmé, když jsme vešli dovnitř. V čekárně už seděl nějaký starší pán, asi kolem šedesátky. Vzala jsem si z věšáčku pořadové číslo (dvojku) a posadila se.
Neuplynulo ani pět minut, když se otevřely dveře a z nich vykoukla blonďatá hlava usměvavé sestřičky.
„Číslo jedna může dovnitř,“ zavolala.
Pán se zvedl a zmizel v místnosti.
Zatímco jsme dál čekali, v čekárně se objevili další dva pacienti.
Po několika minutách byla řada na mě.
„A dvojka může.“
Vstala jsem a vešla jsem dovnitř. Sestřička mě přivítala, vzala si ode mě pořadové číslo a kartičku pojištěnce a vyhledala moji zdravotní kartu. Vyzvala mě, abych se posadila, zatímco si připravovala zkumavky.
V duchu jsem se modlila, aby se jí povedlo odebrat mi krev bez problémů, protože najít na mých pažích dobrou žílu je opravdu nadlidský výkon. Když jsem tady byla prvně, tak jsem jim dala dost zabrat. Ale tahle sestřička byla šikovná a nemusela se se mnou příliš dlouho trápit.
Po odběrech jsem si to s rodiči zamířila do nízké a nově vyhlížející budovy, kde mělo proběhnout vyšetření. Vnitřek byl moderně zařízený. Červené pohodlné sedačky, bílé stolky s nějakými časopisy, plochý televizor připevněný na stěně.
V přijímací místnosti, která se nacházela vzadu, nás přivítala sympatická sestřička. Vyhledala si moje jméno v seznamu a začala mě seznamovat s průběhem vyšetření. Pak mě požádala, abych vyplnila a podepsala nějaké formuláře, a poslala mě zpět do čekárny s tím, že mě budou volat.
Asi po patnácti minutách se otevřely bílé dveře a zaznělo moje jméno. Vstala jsem a vešla dovnitř. Tam mi lékař do těla vpravil radioaktivní prvek, aby bylo možné určit, kolik prostoru ve mně si můj nezvaný nájemník vlastně přivlastnil. Ale šlo o tak malé množství, že to pro moje tělo nepředstavovalo nějakou zátěž.
Pak jsem asi hodinu strávila v menší místnosti, kde jsem sledovala televizi a pokoušela se do sebe dostat litr kontrastní látky. Bylo to vážně hnusný, nic odpornějšího jsem v životě ještě nepila.
Potom mě poslali do takové obrovské místnosti, kde jsem si lehla na lehátko a asi dvacet minut sledovala, jak nade mnou přejíždí snímač. Tím jsem celé vyšetření završila.
Když vše skončilo, vrátila jsem se s rodiči zpět na ambulanci. Moc dlouho jsem se tam neohřála, lékař si mě hned volal do ordinace.
„Tak už máme výsledky,“ oznámil mi, když jsem vešla dovnitř. „Máte mírně pokročilé stadium.“
Pak mi vysvětlit, jak bude léčba vlastně probíhat: nejdřív několik cyklů chemoterapie a k tomu ještě jako bonus navíc radioterapie.
„A začneme už dnes," řekl mi lékař. „Na recepci vám řeknou, jak se dostanete na lůžkové oddělení.“
A tak mě čekal opětovný přesun do další budovy.
Na lůžkovém oddělení mě sestřička uvedla do pokoje č. 3. Byl to obyčejný pokoj se třemi postelemi, na té prostřední už ležela starší paní, která si nás zvědavě prohlížela. Já si vybrala tu, která byla blíže ke dveřím.
Mamka mi vybavila těch několik drobností, které jsem si s sebou vzala, zatímco jsem se v koupelně převlíkla do pyžama.
„Tak se tu měj hezky. V sobotu tě přijdeme navštívit,“ řekla máma, když jsem s ní loučila.
„To nemusíte. Zase tak dlouho tu přece nebudu,“ odpověděla se jí.
„Já vím, ale přesto přijedeme.“
Pousmála jsem se. Když si máma něco umanula, tak se jí to těžko dalo rozmluvit.
Oba svoje milované rodiče jsem ještě objala a pak jsem sledovala, jak se za nimi zavírají dveře.


 celkové hodnocení autora: 96.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nat Danielová 07.01.2015, 22:31:09 Odpovědět 
   Ahoj Margaret, všimla jsem si, že vyšla trojka, ale nechtěla jsem předbíhat v ději, takže jsem se vrátila sem.

Tentokrát to bylo delší než jednička, což mě vůbec nevadí. Co se týče stylizace, měla bych pár výhrad, např. krátké úsečné věty za sebou, které by šly spojit do souvětí. Lépe by se to četlo - mě určitě.
Téma příběhu je silné, autentické, ale je to spíše jako deníkový zápis - možná o to i šlo. Tudíž čtenář nemá prostor do většího zahloubání, i když - v tomto směru není o co stát.
Těším se na trojku, Nat
 ze dne 07.01.2015, 23:57:53  
   Margaret: Děkuji za komentář i za připomínky. Pro mě je zpětně vazba důležitá. Aspoň vím, co je potřeba vylepšit. Celý ten příběh je psaný spíše jakoby s takovým odstupem a to mi taky šlo. Ještě jednou děkuji za přečtení.
 čuk 27.06.2014, 9:27:48 Odpovědět 
   Nepatetický realistický popis situace, kdy hrdinka je, ač to nechce přiznat, v jakémsi útlumu z ohrožení, takže chybí plastičtější vybarvující detaily. Čte s s napětím daným tématem: každému z nás se něco podobného může stát- a povídka nás na to tak trochu připravuje.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Drak v mém srdc...
Eillen
Sbírka Pekele
Felix
6. Darl
kadla
obr
obr obr obr
obr

Omalovánky
wojczech
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr