obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915348 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390242 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: III. Nevětrat! ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Univerzitní a kolejní kronika
 autor Quenťoš publikováno: 27.06.2014, 9:53  
Kronika studenta fildy z let 2003-2008 - pokračování
 

Vtrhnu se svým obrovským batohem do dveří. Nechávám je zcela záměrně otevřeny, neboť jsem hned po příchodu zkonstatoval, že náš pozvolna zahnívající pokoj vskutku jako sůl potřebuje trochu čerstvého vzduchu. Lze-li ovšem za čerstvý vzduch považovat onu prapodivnou směs cigaretového kouře, vaporizovaného vlhka táhnoucího sem ze suterénu a špetky kyslíku, která se den co den zmenšuje… hlavně že chytli ptáčka, který celý podzim vykrádal ledničku a posléze si troufl i na kuchyňské skříňky. No Bóže, to je toho, pitomé žvanec. Ale aby uďáli zátah proti kuřákům, to je ani nenapadne. Bodejť by jo, když vrátný samy taky hulijó jak naše poříčská elektrárna.
„Zavři ty dvéře,“ zavrčí to okamžitě nevrle od notebooku.
„Proboha proč?“ vyvalim voči. „Táhne na tebe? Potřebuje to tady vyvětrat jak sůl.“
„To snad ani ne že by na mě táhlo, ale… aby nikdo neviděl ten příšerný bordel, co tady máme.“
„… jakej bordel???“ Jestliže jsem předtím vyvalil voči, nyní jsem je málem musel chytat do dlaně.
„No když se kupříkladu podíváš támhle…“ ukazováček spolubydlícího Petra míří na obrovskou kupu nejrůznějších igelitových tašek a PET lahví navršenou u šatní skříně.
„…aha… s tím naštěstí nemam nic společnýho,“ usměju se vítězně. To je přece Pavlova práce.
„To ne, ale ten úžasný bordel na tvé posteli…“
Tak to si dovolil dost.
„…cože?!“ zahřmím nevěřícně. „Se podívej na svoji!“
Petrova postel se vskutku prohýbala pod desítkami zcela nepravidelně na sebe naházených knih a učebnicí.
„Pár knížek. Co na tom?“
„No bordel je to rozhodně stokrát větší než ten můj.“
„To tedy ne,“ odporuje přesvědčeně.
„Cože…? Chceš mi namluvit, že mám snad větší bordel…? Ještě chvíli, a ta tvoje postel pod všema těma bichlema pérdne.“
„Co se na té tvé posteli všechno nenajde!“ zavrtí notebook hlavou. „Chleba, ledvina, džíny, tisíce kapesníků, nůž, kazety, cédéčka…“
Nastane chvíle zlověstného ticha.
„Já už vim, v čem je problém!“ rozzářím se náhle. „Když odhlídnem od toho, že minimálně polovinu z toho tam mám dočasně a krátkodobě… nemůžeme se zkrátka shodnout na tom, jestli velikost bordelu posuzovat podle jeho vlastního celkovýho vobjemu, nebo podle velikosti variability jeho složek.“
„To je ovšem zajímavá otázka,“ přisvědčí Petr nepředstíraně.
„To jsou ti filozofové,“ uchechtne se druhý spolubydlící Pavel, který naši diskuzi po celou dobu sledoval z povzdálí své – prázdné – postele a podle všeho se navzdory našemu naprosto vážnému tématu výborně bavil.
Petr a já se na chvíli opravdu hluboce zamyslíme. Problém je bohužel vedle své nezpochybnitelné zajímavosti také neřešitelný.
„Stejně je větší ten tvůj,“ rozhodne nakonec Petr ve prospěch svého zcela absurdního přesvědčení. Ponechám ho nést si s sebou tento trapný omyl až do hrobu… nechť ho toto břímě tíží, jak to je jen možné.


_ _ _


„Ale stejně,“ brání nás Petr, „ono se říká, ta česká národní bojácná povaha, ale my na tom zase tak špatně nejsme. Vemte si, měli jsme vojevůdce světového měřítka: Žižka, Valdštejn… troufám si říci, že třeba takoví Belgičané jsou na tom daleko hůř.“
„Na Belgii mně nešahej,“ zaútočím.
„…próóč?“ ozve se to od Pavla ze zátarasu sociologických učebnic.
„Pochází vodtamtaď Lara Fabian,“ pronesu pyšně. Touto svou druhou největší hudební láskou hned po Martině McBride jsem totiž před půlrokem oba spolubydlící úspěšně nakazil.
„Tak vona za to nemuže,“ zašklebí se Pavel. Tím mě naprosto odzbrojí: svalím se smíchy.


_ _ _


„Víte, co je zajímavé?“ ozve se opět Petr, uplatňuje svůj věčný talent započít plodnou diskuzi. „Přišlo se na to, že metanová voda je schopná roztavit zlato.“
Plánoval jsem momentálně jít do kuchyně umýt špinavý nůž, který třímám v ruce. Kdybych se však odešel věnovat této vskutku prozaické činnosti, koukám, že bych zřejmě přišel o obohacující rozhovor.
Stoje u dveří a jsa již půl hodiny formálně na odchodu, uslyšev Petrovu výpověď, skácím se málem smíchy na Pavlovu postel.
„Co jééé…?“ ozvó se oba téměř jednohlasně.
„No… vona…“ místo odpovědi ode mě následuje jen další záchvat smíchu, při němž skropím podlahu několika slzami, „vona…“ jsem si téměř jist, že teď už se mi podaří dát onu kýženou větu i navzdory smíchu dohromady, „vona metanová voda, to je ve svý podstatě bublavej prd, ne? Takže kdybychom timhletim byli schopný tavit zlato…“
„…tak jo, no,“ odvětí Pavel flegmaticky, naznačuje, že chemie ho se svými teoriemi ani trochu nefascinuje.
„No šak jo,“ reaguje Petr již k věci, „ty s těmi svými otravnými makrobiotickými plyny bys toho určitě schopen byl.“

Nastane chvíle ticha. Otáčím se na patě, pokoušeje se odejít konečně umýt onen nůž, kterou po celou dobu neúnavně svírám v levačce. Právě v tom okamžiku se však opět ozve Petr.
„Víte, co je zajímavé?“ Člověk se téhle otázky už začíná pomalu obávat. „Že Francouzi mají ze všech národů na světě nejvíc slangových výrazů pro ženské poprsí.“
„To se nedivim,“ vodvětim, „voni ti Francouzi jsou vůbec celí tak zaměření na tu ženu…“
„Co na ženu…“ řek Petr. Znělo mi to podivuhodně dvojsmyslně, spíše jako aktuální otázka právě probíhajícího zkouškového období, podle čehož mu také odpovím.
„Nic nenaženeš.“
Snad jsem nebyl zas až tak vtipný…? Petr se div nesvalí s židle, jak se divoce řehtá, a ve srovnání s jeho typicky úřednickým vzhledem to působí opravdu zvláštně.
Nastane chvíle ticha.

„Víte, co je zajímavé…?“
A jéje.
„Přišlo se na to,“ poučí nás Petr, „že takové tritium by mohlo být do budoucna naprosto nevyčerpatelným zdrojem energie. Jenže by byla celkem nákladná jeho výroba. Daleko perspektivnějším zdrojem by mohl být amoniak… co jéé…?“ ptá se, když vidí, jak opět potlačuju výbuch smíchu.
„No to je vopravdu nevyčerpatelnej zdroj,“ odpovím, divoce se při tom tlemě. „Dostaneš ho teoreticky disociací chcanek, ne? Páč moč, to je v podstatě kyanatan amonnej…“
Pavlovi na opačném konci pokoje div nevypadnou oči do těch jeho věčných peřin. Chvíli si mě měří jako mimozešťana.
„… čoveče, ty studuješ chémii, nebo co?? … ňákej kyanatan amonnej, to mně vubec nic neřiká…“

No že si ček pamatuje chemii, to je nenormální. A voni jsou normální, když tady půl hodiny melou vo Valdštejnoj a jinejch dějepisnejch osobnostech...? To je zajímavý. Já kupříkladu k dějepisu neměl nikdy co říct. Chemie je stokrát zajímavější.
A vůbec – moh bych jít konečně umejt ten nůž.

_ _ _


Pátek dopoledne. Z přehrávače se – jak jinak – ozývá Lara Fabian. Sedím nad kávou a svým tradičním pátečním koláčem, který Petra neustále spolehlivě rozesmává, a Petr jako obvykle naproti mně u notebooku. Jako vždy zapředeme brzy vášnivou diskuzi. Takovou, že hrozí, že snad ani nevodjedu domů. Protože řekněte – co je na světě zajímavějšího a diskuzehodnějšího než sex a všechno kolem něj?

„Takoví Francouzi,“ nechá se slyšet Petr, „například naprosto bezkonkurenčně vedou ve světě v rozličnosti sexuálních praktik.“
„To se nedivím. Vždyť je to takovej proslulej nation d‘amour…“
Vydržíme se vášnivě a hlučně bavit nad tímto tématem snad hodinu.
A víte, co je zajímavé?

… po celou tu dobu jsme měli dvéře dokořán!


 celkové hodnocení autora: 70.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 27.06.2014, 9:52:45 Odpovědět 
   Studenstké plky bývají odvazové, někdy spíše odreagovávající se resp. vymezující se oproti přítomnosti druhého či třetího elementu na pokoji- neb skrytá rivalita existuje (jen nebýt označen za šprta nebo suchara, módní je trochu opovržlivý frajerský nadhled)). Otevřené dveře jsou symbolem odmítání kobek kolejního prostoru. Připomíná mi to studentská léta, kdy jsem poznal různé týpky a sám jsem byl jeden z nich, takže text řadím mezi autentické prózy, jen ten přídavek humorné licence mohl být o trochu víc humornější: to lze udělat i z intelektualizační masky a vytvářeného profilu. Mnohé motivy by bylo možno rozvést do větší absurdity. Močovina není kyanatan amonný, ale vzniká z něj jako meziproduktu. Doufám, že v příštím díle bude o trochu víc akce.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Guru
Kojot
Neděle 9. díl
kraaska_
Panenky 4
Amater
obr
obr obr obr
obr

Doznání
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr