obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915659 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39756 příspěvků, 5802 autorů a 392267 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Osud prostých očí - Kapitola dvanáctá ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Osud prostých očí
 autor D. V. S. publikováno: 26.06.2014, 10:41  
Tak už skoro bude konec, slibuju :D
 

Kapitola dvanáctá: Nedej zahynouti …

Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha,
Svatého Ducha! Kriste, eleison.
Ty jsi dědic čeké země,
rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti
nám ni budoucím …

(autor textu: Matěj Václav Šteyer)

S bušícím srdcem netrpělivě zaklepe na dveře dřevorubcova obydlí. Nikdo neotevře. Vlasta si otře pot z čela a zopakuje klepání s dvojnásobnou silou.
„Myslím, že zevnitř tě nikdo nepustí,“ ozve se za ním.
Vlasta se otočí a spatří před sebou paní knihovnici, slušně oblečenou a se sváteční holí.
„Ostatně, překvapuje mě, že také nejsi ještě v kostele. Je přece osm a dvacátého září. Já tam teprve jdu, ale Olbřímovic už tam jsou.“
„Dnes je svatého Václava!“ chytí se za hlavu Vlasta; úplně na to zapomene.
Až nyní si knihovnice všimne Vlastova ztrápeného vzezření. „Je ti něco?“
Vlasta se zamyslí: Ona už přece něco tuší. Mám se jí svěřit? Jak zareaguje? Odhodlá se ohmatat tenký led: „Chtěl jsem ho poprosit, aby nechal tu lípu u pramene stát.“
Společně se vydají přes náves ke kostelu. Stařenka se zamračí. „Já si naopak myslím, že by bylo lepší ji vážně porazit.“
Vlasta se zhluboka nadechne a řekne: „Vy se ale se svým míněním o Lipence mýlíte.“
Ona se ještě více zamračí. „A co když se mýlíš ty?“
„Nemýlím,“ zavrtí on hlavou, „dřív jsem to nemohl dokázat. Koneckonců dřív jsem to nevěděl. Nevěděl jsem, že Lipenka je …“ stále se to neodváží vyslovit, „ale dnes po poledni mne uštknul had a ona mě zachránila.“ Podrobí její obličej zkoumavému pohledu a pro jistotu dodá: „Slyšel jsem tu píseň, o níž se píše v pověsti.“
Zazdá se, že se nad tím knihovnice zamyslí. „Počkej na mne před kostelem, až skončí mše,“ a oba vstoupí do chrámu, kde je ovanou mohutné akordy písně „Svatý Václave“.

„Jsi o tom pevně přesvědčen?“ zeptá se ho ještě uprostřed kamenného vchodového oblouku.
Vlasta s rozhodným výrazem přikývne.
Ve dveřích se objeví Olbřímova vysoká postava. Všimne si, že zraky obou, Vlasty i knihovnice, se k němu stočí, a tak k nim přistoupí. „Ano?“
„Nesmíš porazit tu lípu u pramene,“ prohlásí paní kupcová bez okolků.
Pan Olbřím tázavě pozvedne jedno obočí: „Cože?“
Vlasta zkusí něco říci, ale knihovnice jej předběhne: „Nesmíš ji porazit. Ráda bych ti řekla proč, jenže to nelze,“ a otočivši se k odchodu, nechá svého zetě stát a s nechápavě otevřenými ústy zírat do prázdna.
Ze zahloubání ho probere až Vlasta, jak se s napětím otáže: „Neporazíte ji?“
„Ne, kdepak,“ odvětí nepřítomně Olbřím.
Vlasta se poprvé za ten den uklidní. Spadne mu totiž obrovský balvan ze srdce. Opět se vrátí ty nádherné dny, kdy všechen volný čas stráví po boku milované dívky a svět vůkol bude překypovat láskou a štěstím.
Mezitím vlahé vlání strhne ze země parné dusno a s ním dusné parno léta a krajina se zablýskne zlatem seschlé trávy a lesy zalije purpur a krev podzimního listí. Zvířat, od hmyzu po ptáky, značně ubude, jen po polích zmáčených podzimními dešti se budou tu a tam prohánět stáda srn a tu a tam před nimi uskočí vyplašený zajíc. A tou dobou se na nebi nezřídka objeví duha, jak se mírně rozprší, anobrž naší dvojici nic šaty nezmáčí, nad nimi se obloha nezatáhne, pokud budou spolu, a jestliže se jich kdy déšť vůbec dotkne, pouze se tak povlovně, nenáhle, zlehýnka snese z bělostného načechraného obláčku jako vítané osvěžení.
Lipenka se s paní knihovnicí poměrně rychle spřátelí, ačkoliv ji nerada mnohokrát odmítne, když bude onou starou ženou dotazována, jak vypadá nebe atp.
A lidé z vesnice si zvyknou vídat ji s Vlastou procházet se po návsi nebo sedět na kraji kašny a rozmlouvat. Častokrát si též půjčí z knihovny sbírky básní Antonína Sovy, Otakara Březiny, J. S. Machara a dalších a budou si je pro sebe tiše předčítat.
A jednou jako vždy budou takhle posedávat na lavičce, až žlutý kruh na obloze ospale zamžourá, smočí špičku nohy v potemnělém pohoří,
načež se do něj se zjevnou slastí ponoří.
Ještě než zmizí pod obzorem úplně, nakloní se Vlasta k víle a pronese:

„Již večer krajinou se plíží,
tak liknavě a zdráhavě,
slunce se za dnem neohlíží
a zraky žluté se mu klíží
podlehnou oči únavě.

A nyní, zda chceš se mne zeptat,
jak mám tě rád, mám tě rád moc.
To budu vždy ti říkat, šeptat,
pak polibky tvé budu čekat.
Teď říkám pouze: Dobrou noc.“

Vstane, skloní se k Lipence, políbí ji na čelo a přivoní si k jejím vlasům a dodá: „Kam víly chodí spát?“
Lipenka neodpoví; jen se zachichotá a špitne: „Dobrou noc, Vlastíku,“ a odejde.
Vlasta ji nespustí z očí, dokud ji nepohltí tma a nedozírná vzdálenost; následně se i on vydá k domovu.

Nehodlám vás, vážení čtenáři, obtěžovat se zbytečným sladkobolným sláním o dalších krásných chvilkách. Mohu vám prozradit, pokud chcete, že oba dva zimu stráví běžnými zimními radovánkami; jistě dojde na bruslení po zamrzlém rybníku a docela určitě spolu postaví jednoho či dva sněhuláky; možná, pokud se jim zachce, se dokonce zúčastní sněhové bitvy s dětmi z okolí a nejtužší chlad přečkají v knihovně o teplém čaji, čtouce nahlas pro slabozrakou knihovnici.
Přesto víc o jejich veselé zimě neřeknu, jelikož, jakkoliv málo se mi to zamlouvá, je mnohem snazší psát o překážkách než o čisté rovině.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 26.06.2014, 10:40:51 Odpovědět 
   Zdravím.

Kurnik, pohroma se nekoná! Ne, že bych oběma nefandil. Možná zasáhl sv. Václav, možná "blížící se pohroma". Kdyby ten strom padl, možná by vyschl potok a Lipenka by pak také zmizela. Je toto konec všeho povídání? Krapet sladký happyend (nemá však každý ráj svého hada a každé jablko svého červa?). Nebo jsem nepřející člověk, ale i ve mně hlodají semínka pochybností... Šotci občas zařádili ve formátování textu, ovšem na kvalitě textu a čtivosti to nemá vliv.

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Mám pocit, že vyprávěč některá fakta zamlčel, či se o nich zmíní v poslední části!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Tykve, pašeráci...
pilot Dodo
Láska po přívra...
Kasparek
Seznamy
Marek Bouchal
obr
obr obr obr
obr

Tvý soukromý USA
Nikotin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr