obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2914627 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38139 příspěvků, 5579 autorů a 382179 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Vaše Veličenstvo ::

 autor Marilyn publikováno: 23.06.2014, 9:55  
Možná to některým bude připomínat fan fiction, k čemuž tenhle tragikomický kousek nemá daleko. Chvála je vítaná, kritika potřebná :))
 

Byl to zvláštní měsíc. Syrský režim provedl v Sýrii chemický útok na jehož následky zemřely stovky lidí, KLDR zrušila pozvání amerického velvyslance za účelem vysvobození občana USA, Polsko se zřeklo trestu smrti a celý svět řešil narození malého Prince George, který měl za sebou první měsíc svého života.
Mně bylo čerstvých 21 let a čekal na mě hodně neobvyklý den.
Abych to alespoň trochu vysvětlila.
Jako Claire Elizabeth Joanna Beaufort jsem jedna z mála žijících dívek, které jsou urozené díky svým předkům, jejichž historie sahá až k Eduardovi III.
Nikdy jsem toho ovšem nevyužívala, na rozdíl od mých rodičů. Mě i mého staršího bratra dali studovat na prestižní britské školy, což ale nebylo nic pro mě. Nesnáším ustrojenost, rutinu, snobství, nudu a především trapné heslo: „Spokojím se s tím nejlepším.“
Trapas.
Byl přesně měsíc a den poté, co se malý George narodil. Vůbec jsem nerozuměla tomu, proč nás zrovna dnes pozvala královna na slavnostní oběd. Upřesním, nerozuměla jsem tomu, proč na ten slavnostní oběd pozvala pouze mě, rodiče a bratra Jamese.
Vzhledem k tomu, že jsem se nikdy neuměla moc slavnostně oblékat, jako vždy jsem to přestřelila, ale to jsem pochopila až ve chvíli, kdy jsem vylezla z limuzíny a královnin asistent se střelil dlaní do obličeje. Zvolila jsem totiž bílou košili s krátkým rukávem, která byla zastrčená do černé pouzdrové sukně. Milovala jsem vysoké černé lodičky, což s mou výškou 170 cm nebylo na škodu. Občas. Občas taky ano.

Předem jsem měla prostudované nějaké ty pravidla jak se před královnou chovat a jak ne. Přišla jsem před ní a pokusila se o pukrle. Věnovala mi ostrý úsměv, ze kterého jsem v momentě dostala hrůzu. Působil tak ironicky, nacvičeně a zvláštně.
Když jsme se konečně všichni přivítali, mohli jsme se přesunout do velkého sálu, kde se měl oběd konat.
U stolu nechyběl téměř nikdo, kromě Prince Charlese a Camily, kteří byli zrovna na popojíždění po světě. Kousek ode mě seděla Catherine, William a nechyběl ani Harry, který vypadal jako jedna velká křeč. Seděl naproti mně a občas po očku zmapoval všechny přítomné.
„Co dělá vaše matka, sire Beauforte?“ prolomila královna ticho.
„Děkuji za optání, Vaše Veličenstvo. Momentálně na tom není zdravotně příliš dobře. Upadla na schodech a léčí se s několika zlomeninami.“ odpověděl můj otec s úctou v hlase.
Přimhouřila jsem oči a zavrtěla hlavou. Nechápu, že v 21. století žije někdo ještě tak staromódně.
„A vy, Claire? Ještě studujete, nemýlím-li se.“ otočila se ke mně.
Zvláštní, že se o mě zajímá sama královna.
„Právo na univerzitě v Cambridge.“
Catherine se na mě usmála. Vypadalo to jako povzbuzení. Působila na mě jako víla, protože z ní vyzařovala taková magická energie.
„Harry? Nechtěl bys nám i ty o sobě něco říct?“
Zrzek nadzvedl obočí a podíval se na královnu.
„Mám hlad.“
James se zasmál.
„Henry Charlesi Alberte Davide Mountbatten-Windsore, začni se chovat slušně.“ sekla Alžběta po Harrym a v očích se jí bleskl hněv. Teď jsem z té (na oko) bezbranné důchodkyně měla strach i já.
„Podáš mi sůl, prosím?“ opřel se o stůl, naklonil se ke mně a v obličeji měl patrnou lhostejnost.
„Harry,“ šeptl William.
„Odlož příbor, Henry.“ řekla rázně královna a zrzek jí poslechl.
„Nepřipadá mi vhodné chodit kolem horké kaše. Možná se ptáte, proč jsem vás tady dnes pozvala.“
James přikývl, přitom bylo jasné, že on je ten poslední, koho se to týká.
„Víte, dost mě mrzí jedna věc. Jsme přece jen královská rodina, velmi si vážím toho, že Catherine přesto, že není šlechtického původu, se rozhodla vzít si Williama. Není lehké čelit nátlaku novinářů a veřejnosti celkově. Ale Harry má tolik skandálů, že bych byla ráda, kdyby si vzal urozenou dívku s bezproblémovou minulostí, která by dokázala zahnat do postranní všechny ty faux pass, ke kterým došlo. Potřebuje vedle sebe dívku, která ho bude držet na uzdě a já si myslím, že Claire je pro to ideální. Je slušná.. “
James zaprskal smíchy!
„.. studuje, je urozená a navíc vypadá tak kouzelně, že je to ideální princezna. Na světě bude spousta dívek, které si budou přát být jako vaše Claire...“ podívala se rozněžněně na oba mé rodiče.
„Myslíš to vážně?!“ zeptal se pobouřeně Harry.
„Mlč.“ zvedla k němu královna ukazovák.
„Tohle by ti máma nikdy nedovolila. Nikdy by nikomu nedovolila, aby nám zasahoval do života tolik jako ty.“
„Uklidni se, Henry.“
„Promiňte, ale..“ nadechla jsem se „.. já tohle nemůžu přijmout.“
„Claire,“ oslovila mě rázně královna.
Celá věc mi připadala stupidní. Tak moc stupidní! Sakra, ony se ještě domlouvají sňatky v dnešní době?
„Rozmyslete si to.“
„A já? Můžu si to taky rozmyslet?!“ odsunul se Harry znechuceně od stolu.
„Ty sklapni.“ spražila ho opět královna.
„Máš se mnou plány, o kterých se mnou nemluvíš. Organizuješ mi život bez toho, aby ses zajímala co vlastně chci.“ práskl s bílou utěrkou, kterou si strhl z klína a hodil jí na stůl. Následně pak pobouřeně odešel na chodbu skrz dveře, které mu pohotově otevřela ochranka.
„Harry je trochu vznětlivý. Pojďte, dáme si kávu...“

Trapně jsem usrkovala z kávy a seděla po boku Kate, se kterou jsme si povídaly snad přes čtvrt hodiny.
„Bylo to strašně zvláštní. Neznala jsem to. Vadilo mi, že mám pořád v patách novináře, ale udělala jsem to pro Willa.“
„Jsi šťastná?“
„Moc.“ usmála se.
„Z Harryho si nic nedělej. Má teď trochu krušné období. Za chvíli mu bude 30 a jeho babička na něj tlačí kvůli svatbě, dětem... Kvůli skandálům, které má.“
Usmála jsem se.
„Nemůžu to přijmout. Mám svůj život a do téhle škatulkované společnosti nepatřím.“
„Jsi urozená.“ připomněla mi.
Zasmála jsem se a konečně pronesla to, co jsem měla na jazyku od doby, kdy o mě královna prohlásila své představy.
„Nejsem o moc jiná než on. V dnešní době titul neznamená nic. Já jsem toho důkazem.“
„Byla by jsi úžasná princezna.“
„Úžasná princezna jsi ty.“ usmála jsem se a vypozorovala, že se naši připravují na odchod.

Seděla jsem v autě a pozorovala ruch ulic.
„Myslela jsem, že to bude horší.“ vzdychla máma. Chvíli mi trvalo, než jsem si její větu dala do souvislosti.
„MYSLELA?! TYS O TOM VĚDĚLA DOPŘEDU?!“
Zoufale se podívala po tátovi.
„Jasně, že jsem o tom věděli dopředu.“ řekl naprosto klidně.
„Proč jste mi nic neřekli?“ uklidnila jsem se trochu.
„Ty se ještě ptáš? Ani bys tam nejela.“ zašklebil se bratr. Ten o tomhle divadle nejspíš věděl taky.
„Claire, zlatíčko...“ povzdychla si máma.
„Chceme pro tebe to nejlepší. A víme, že Harry je to nejlepší. Dostuduješ práva a pak už nebudeš muset nic dělat. Jen se hezky usmívat, hezky vypadat a chovat se slušně. Copak si nepamatuješ, jak jsi chtěla být jako malá princezna?“
„Bylo mi 6.“ odsekla jsem znechuceně.
„Teď ale vážně. Pokud se na to vykašleš, zničíš si tím život. Kolikrát se ti naskytne taková možnost?“
„Možnost chodit s někým, kdo je mi naprosto nepříjemný, neznám ho a nic k němu necítím? Aaa.. Víte co? Mohla bych si vzít tady toho..“ ukázala jsem prstem na chlápka, který procházel po ulici.
„Nebo toho.. nebo tady toho.. nebo tamtoho..“ ťupkala jsem dál po skle a ukazovala na chlapi, kteří procházeli.
„Copak ty nejsi ani trochu poctěna?“ zeptal se dotčeně otec.
„Poctěna čím? Že se mám vdávat jenom proto, protože se to po mě chce? Trapný.“
„Říkej si tomu jak chceš, ale ve středu jdeš navštívit Královský golfový klub.“
Zašklebila jsem se.
„Jste horší než jeho babička.“

Samozřejmě jsem to nemohla nechat jenom tak a ještě za tepla všechno vyslepičila svojí kamarádce Amy, se kterou jsme si o sobě říkaly všechno. Byla z toho naprosto unešená. Tak alespoň někdo. Proseděla u mě jeden celý večer a chtěla znát úplně všechno až do posledního detailu.

Návštěva KGK byla jednou velkou noční můrou. Vzala jsem si boty na klínku, což nebylo úplně ideální vzhledem k tomu, že se ode mě očekávalo nasazení do hry. Z davu lidí mi někdo podal golfovou hůl.
„Neumím hrát golf.“ namítla jsem. V tu ránu se vedle mě objevil Harry s bodavým pohledem.
„Oblékla ses sportovně.“ zkonstatoval a podíval se mi na nohy.
„Tak aby bylo jasno, Vaše královská výsosti!“ vztyčila jsem vystražně ukazovák a jemně se na místě pohla.
„Touhle dobou už jsem mohla být dávno někde v nákupáku a vybírat si nové letní šaty podle poslední módy. Místo toho tady tvrdnu s bandou šašků, kteří si hrajou na World Golf Championships a tváří se jako Tiger Woods. Je to ostuda a já tady ztrácím čas kvůli něčemu, co ve finále stejně odpískám a co se nikdy nestane.“
„Doufejme.“ odkašlal si Harry a rozhlédl se „A jinak vesměs souhlasím.“
„Fajn.“ odsekla jsem a přemístila se za Kate, která s úsměvem čekala u první jamky.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 23.06.2014, 9:54:22 Odpovědět 
   buď vítána na saspi.
Dumám nad tím, co povídka vlastně chce říci. Trochu přiblížit britskou královskou rodinu? Ukázat vypravěčku, že je svá a chová se neformálně, neoslovena slávou, byť je urozeného původu. To že titulovaní mohou být různí a mnohdy jsou jako obyčejní lidé? Zdá se mi to nějak málo, je to jen črta bez pointy. Text je trochu plochý, chybí mi v něm detaily a hrdinka je dost nevěrohodná.P8r chzbek. Chlapi< Kon49m. Ylob9 mi PC.
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ian Stepheson
(15.8.2017, 16:24)
Ian Stephenson
(15.8.2017, 16:19)
Hromdopolice
(3.8.2017, 21:45)
Petronela1991
(26.7.2017, 18:57)
obr
obr obr obr
obr
Protest
Ann
2.Kapitola-rýma
Karolína K.
Svíčky okno a b...
Altro
obr
obr obr obr
obr

PADESÁTNÍCI
Nina Máčová
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr