|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Machr s malým m ::
| Lonska skolni povidecka...treba se zalibi, treba ne, ja to beru. :) |
| |
|
|
„Dokážeš být chvíli zticha?“ „Nikdo nebude mluvit.“ Další a další podobné věty. Valily se na nás každý den od různých učitelů. Hlavně však od třídní a matykářky. Poslední dobou se v tom vyžívaly stejně jako většina třídy v kecání. V hodině češtiny pohár trpělivosti přetekl. „Já si dám práci a udělám nový zasedací pořádek. Takhle to dál nejde!“ pověděla nám paní učitelka Střítecká s lišáckým úsměvem. Byli jsem naštvaní, poslední rok jsem chtěli sedět s tím nejlepším. Užít si to. A musí nám to pokazit.
Doma jsem nad tím vším přemýšlela. Čekala jsem, že budu sedět s někým, s kým se vůbec nebavím. Ale pořád jsem měla nějakou naději, že bych mohla sedět s Ondrou Štachem. Je to záhadná osoba. Jakože kamarádi jsem už od šestky. Jakože píši proto, že to vždy bylo spíše přes SMSky a ne vždy nám to klapalo. Mě už od začátku září štvalo, že mi psal a ve třídě se se mnou nebyl schopen bavit. Vůbec se ke mně neznal. Doufala jsem, že by se to změnilo.
Před onou osudnou hodinou byli všichni tak trochu nervózní. Byl to divný pocit čekat na to, až se ozve vaše jméno. „...Hanka tady dopředu, Jana za Ondrou...“ Jupí! Měla jsem radost. Přede mnou seděla Niki, Zuzka nablízku a ke všemu Ondra. „Odtud asi neuvidím!“ poznamenal jsem s úsměvem. Nato do mě začal Ondra hustit: „Jo, řekni to, Jano. Prosím!“ On mou radost viditelně nesdílel. Já sama sedět nechtěla a proto jsem tvrdila, že to spolu nějak vydržíme. On se však náhle zvedl a šel za učitelkou: „paní učitelko, já bych tam neměl místo. Můžu jít do tamté lavice?“ povolila mu to, i když si o tom myslela své. „Prosím, nenechávej mě tu samotnou. Prosím.“ Má prosebná a smutná slova při rychlém balení věcí ani nevnímal. Chtělo se mi plakat. Nikdo jiný na přesazení nereagoval. A to jsem si myslela, že je to kamarád.
Své kamarády jsem poznala ve třídě. Niki se Zuzkou mě utěšovaly hned. Pak něco poznamenala Verunka. Po češtině byl přírodopis. Hanička se mě zeptala: „Proč si odsedl?“ „Kvůli místu!“ odpověděla jsem naštvaně a třískla učebnicí a pouzdrem o lavici. Myšlenky na minerály odplouvaly někam do dáli. Potom jsem šla se Zuzkou na oběd. Obvykle jsme chodívali ve třech. Ano, právě s ním. Teď se neodvážil. Na rohu chodby na nás čekala Hanka: „Ten Ondra je pěkný debil!“ Neměla jsem slov, byla jsem mimo. Zuzka to respektovala – v jídelně jsme téměř nepromluvily. Ovšem při jejich slovech: „Jani, vys*r se na to.“ Jsem se opravdu málem rozplakala. Ale držela jsem se.
Ze školy jsem šla s Lukášem. Ulevilo se mi, když jsem mu mohla všechno povyprávět. Řeč přišla i na školy. „A kam chce jít?“ zeptal se zvědavě Lukáš. „na Arcibiskupské gymnázium do Kroměříže.“ odpověděla jsem posměšně. Ještě před týdnem mi to vadilo – nechtěla jsem, aby chodil tak daleko. Teď jsem ráda. „Arcibiskup!“ Lukášova vtipná a povzbuzující poznámka. To odpoledne jsem se dozvěděla také spoustu zajímavostí od Haničky. Například na otázku, proč se se mnou ve třídě nebaví napsal: „JANA JE SICE KAMRADKA, ALE NE NEJLEPSI.“ Zajímavá výmluva, že?
Když jsem přišla domů, začaly mi téct slzy. Mamka se strachovala, co mi je. Vzlykajíc jsem jí vše řekla. „Neplač. Aspoň vidíš, že je to blbec. Už mu nepiš. On je takový zakomplexovaný. Nic si z toho nedělej!“ Taková slova mě celkem utěšila. Přidal se i taťka: „Ještě jednou napíše a pošlu ho do pr*ele!“ Dodalo mi to sílu alespoň na napsání úkolu do matiky. Ale bylo mi smutno. Potřeboval jsme povzbudit a proto jsem napsala svému nejlepšímu kamarádovi Míšovi. Ten mi opět dokázal, že mě má rád a záleží mu na mně. Chtěla jsem mít Míšu u sebe. Bohužel v tu chvíli nesplnitelnou představu mi vynahrazovaly alespoň zprávy typu: „DOUFAM, ZE TE NIKDY NEZKLAMU“. Tak doufám. S mobilem a kapesníkem v ruce jsem v posteli strávila minimálně hodinu.
Večer mi ještě volala Hanička. Aktivně si s Ondřejem psala a ptala se. Jeho zpráva je taky celkem kuriózní: „BYLO TO OPRAVDU KVULI MISTU. JA BYCH SI PRISEDL, ALE UZ BY TO BYLO BLBE“. Shodla jsem se s kamarády, že nebylo. On si asi naivně myslel, že zamachří, když si odsedne. Mělo to však úplně opačný efekt. Nejen v mých očích by byl machr, kdyby se omluvil a vrátil. Ale to se nestalo. A teď už je na odpuštění a omluvy pozdě.
Následující den byl první hodinu můj oblíbený předmět – angličtina. Seděla jsem sama a Ondřejův bývalý spolusedící Tom taky. Váhala jsem ,ale nakonec jsem se zeptala, jestli si nesedneme spolu. Neměl nic proti. Cítila jsem úlevu, když jsem o mém trápení mohla říct i mu. Zdálo se, že mi rozumí. Potěšil mě větou: „Od Štacha nevíš, co můžeš čekat.“ I kamarádství mezi nimi nějak ochladlo. Nejen tento den jsem mohla téměř s kýmkoliv incident probírat. Jen ON, oblíbený machr a frajer třídy najednou neměl s kým hodit řeč.
Asi po týdnu vzájemné ignorace jsem se v odpoledňáku dlouze bavila s Tomem. Nadával na Ondřeje. Ten bezcitný egoista zase udělal něco, čím ranil druhé. Řekla jsem to Nikolce a Verunce. Chodbou se hned nesl výkřik Niki: „ Ty jsi ale debil!“ mířený samozřejmě na Ondřeje. Ten jako vždy dělal, neví wo co go. Niki se však očividně ulevilo.
Nedávno se kluci domlouvali na florbalu. Nevím přesně o co šlo, ale Ondřej měl hlavní slovo. Neustále tam machroval. Všechny to štvalo. Zuzka na něj volala, ale on radši dělal, že neslyší. Jirku však slyšel moc dobře: „Štachu, už tady nejsi tak oblíbený, tak běž!“. Všichni jsme se od srdce zasmáli. On odešel a já si konečně uvědomila, že jsem byla slepá. Nejlepší kluk ze třídy totiž seděl celé dva roky vedle NĚJ.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 69 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
