obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915352 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39478 příspěvků, 5737 autorů a 390266 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Con los Colegas - 7. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Con los colegas
 autor Wheelies Devotee publikováno: 08.07.2014, 8:57  
 

VII. Náhoda? Ne, osud!

Celý den v práci jsem si psal s Verčou esemesky. Celý den jsem na ní myslel.
,,S kým si to dnes furt píšeš?" zeptal se zvědavě můj kolega a dobrý přítel Pepa.
,,S jednou slečnou."
,,Neříkej, že ses zadal člověče," pravil Pepa a hlasitě se zasmál.
,,To ještě úplně ne, ale pravděpodobně se k tomu schyluje," odvětil jsem.
,,Co je zač? Máš její fotku?"
,,Jmenuje se Veronika Hamplová. Fotku mám," řekl jsem a ukázal Pepovi její fotku na facebooku.
Pepa se podíval na její profilovou fotku.
,,Pěkná, tak tu ti schvaluju Matěji." To však ještě netušil, jakou fotku mu ukážu dál.
,,Díky, no víš v sobotu jsem jí potkal u nás v supermarketu. Včera jsme byli na výletě v Nových Hradech na zámku."
A to už se na obrazovce počítače objevila naše společná fotka před zámkem. Pepa vyvalil oči řka:
,,Ona je na vozíku?"
,,Jo, od osmnácti. Spadla do vody na záda a zlomila si páteř. Ale je krásná viď?"
,,To jo a hele, máš můj obdiv, fakt respekt chlape." ,,Díky," odvětil jsem Pepovi a on se náhle zeptal:
,,A jaká je, povídej, přeháněj."
,,Máme toho tolik společnýho, společný zájmy, pohled na svět. Je hodná, milá, citlivá. A musí to být jistě velmi silná osobnost, žije naplno. Pracuje v informačním centru u nás na náměstí. Chodí do posilovny, plave, jezdí na kole. Před úrazem tancovala, dělala fotomodeling, aerobik. K fotomodelingu by se chtěla jednou vrátit. Je to její velký sen." Zcela jsem se opět rozvášnil s její charakteristikou.
,,Tak ať ti to výjde borče," popřál mi nakonec Pepa a vrátil se k práci na své památkářské studii.

Cestou domů jsem se velmi těšil na Veroniku. Z rádia mi hrála pohodová muzika a já si užíval cestu domů. Projížděl jsem dokonale plochou krajinou Polabí, kterou narušovala jen charakteristická silueta Kunětické hory, na jejímž vrcholku trůnil impozantní středověký hrad. Přede mnou v dálce byly vidět chladící věže chvaletické elektrárny a její vysoký komín.
Domů jsem dorazil asi o půl pátý. Doma jsem nakrmil rybičky a šel na náměstí.
Na náměstí stále ještě panoval čilý ruch. Řekl jsem si, že si čekání na krásnou Verunku zpříjemním zmrzlinou. Vzal jsem to tedy kolem okénka u mléčného baru, kde prodávali točenou zmrzlinu. Pak jsem si sedl na lavičku uprostřed náměstí u morového sloupu naproti infocentru. Infocentrum sídlilo v historickém domě s klasicistní fasádou. Fasáda byla krásně barevná. Byly na ní imitace antických sloupů. Dům měl typický trojúhelný klasicistní štít.

Pochutnával jsem si na zmrzlině. Směrem od radnice ke mě přicházela Jana. Samozřejmě jen procházela, ale zastavila se.
,,Čus Matěji! Jak je?" zeptala se pohotově a sedla si vedle mě na lavičku.
,,Čau Jančo, ale jo, mám se fajn, co ty?"
,,Dobrý. Už jsme se delší dobu neviděli viď?"
,,Nojo, nějakej pátek už to bude," souhlasil jsem a netrpělivě jsem se podíval na hodiny na radniční věži.
,,Co ty tady? Jen tak relaxuješ?"
,,Čekám na jednu slečnu," odpověděl jsem a Jana ihned začala s výslechem.
,,Znám jí?"
,,To nevím, jmenuje se Veronika Hamplová."
Janě se překvapením rozzářily oči.
,,To kecáš!" řekla.
,,Nekecám, poznal jsem jí v sobotu v Tescu."
,,Já Verču znám, ta je na vozíku. Před úrazem se mnou tancovala v naší taneční skupině."
,,Vážně? No vidíš," odpověděl jsem krátce a hodiny na radniční věži začaly odbíjet pět hodin.
,,Teda ale ty seš kanec, je pěkná viď? To bych do tebe neřekla," pokračovala Jana a já s ní tiše souhlasil.
,,Ale ona je taková divná. Nikdy jsme se neměly moc rády. Nikdy jsme se neshodly. Kamarádky jsme nikdy nebyly. Jen jsme prostě spolu tancovaly.
Tohle přesně bylo pro Janu typický. Jen proto, že se s ní neshodla, je podle ní divná. To patřilo k charakteristickým rysům její povahy. Opět po té dlouhé době, co jsme se zaplať pán Bůh neviděli, mi ukázala, že se vůbec nezměnila. Na ulicích našeho města jsem jí potkával jinak poměrně často, vždycky jsme se spolu zastavili a prohodili pár slov.
,,A víš, že dělala před úrazem taky fotomodeling, stejně jako já?"
,,Vím."
,,No, já jsem jí k tomu přivedla vlastně."
,,Je prostě dokonalá, ani nevíš, jak jsem rád, že jsem jí poznal Jano."
,,No dokonalá, to nevím teda..., spíš bych řekla, že je docela blbá po tom, co udělala, ale já myslím, že se k sobě docela hodíte."
Tato věta vyzněla poněkud zvláštně. Je blbá, tak se ke mně hodí? Jsem taky blbej? Uznávám, že si za to svým způsobem Veronika může sama, ale není třeba o ní říkat, že je blbá. Nechtěl jsem se s Janou hádat, a tak jsem to neřešil.
,,Je dokonalá. Jen nechodí no."
,,Dobře, tak jak myslíš," odvětila Jana a usmála se.

Za chvíli se ve dveřích informačního centra objevila Verča a nějaká její kolegyně. Kolegyně zamkla, rozloučila se s Verčou a odešla. Veronika se rozhlédla po náměstí a zahlédla mě. Zamávala svou jemnou ručkou a usmála se.
Měla na sobě ono béžové sáčko, jež měla na diskotéce, černé tričko s bílými puntíky, bílou sukni a silonky. Na nohou měla bílé lodičky. Vlasy měla tentokráte do culíku.
Pomalu se ke mně přibližovala po dlážděném povrchu náměstí.
,,No nic, tak já půjdu, abych vám nekřenila," řekla najednou Jana. ,,Držím pěsti, ať vám to výjde, čus!" řekla, já opětoval rozloučení a Jana odešla směrem k podloubí.
Minula se s Veronikou, holky se spolu pozdravily a já si najednou uvědomil zajímavou věc.
Až na povahu a rozdílnou velikost prsou byly obě dívky úplně stejné. Dokonalá, sportovní postava, blonďaté vlasy, velké hnědé oči, krásné plné rty, podobný styl oblékání. I některé zájmy měly společné. Napadla mě myšlenka: ,,Je mi snad tento typ holek souzen, nebo je to náhoda?"
Myslím si, že ne. Bude to osud. I Daniela byla podobná. Taky to byla štíhlá atraktivní blondýna. Na druhou stranu, ani s jednou z nich to nevyšlo. Co když to nevýjde ani s Verčou?
Tuto myšlenku jsem rychle zahnal a v duchu jsem si řekl: ,,Chlape, prober se. Co je to s tebou, věř si, támhle k tobě přijíždí dokonalá roštěnka, která tě chce, tak na co to kurva myslíš?"
Ihned jsem na to přestal myslet a Verča přijíždějíc na mě promluvila: ,
,Ahoj Matěji." Mé srdce opět zaplesalo, jakmile jsem uslyšel její krásný hlas.
,,Ahoj Verunko, ani nevíš, jak strašně rád tě zase vidím," řekl jsem a dal jí pusu.
,,Co tady dělala Jana?" zeptala se.
,,Náhodou šla kolem, tak se stavila na kus řeči, chodili jsme spolu na střední.
,,Aha, no já s ní tancovala, to je hrozná blbka," řekla Verča a já s ní souhlasil.
,,Víš co mi jednou udělala? Zmínila jsem se před holkama ze skupiny, že se mi líbí jeden kluk. On byl však zadaný, takže jsem měla smůlu. Jana mi pak asi měsíc, než jí to přestalo bavit, pokaždé, když mě viděla řekla: ,,Tak už mu to řekni. Nebo jsi mu to už řekla?" Strašně mě tím štvala. Jednou jsem jí řekla, ať toho nechá, že je stejně zadanej. Odpověděla strašnou blbost:
,,Budu ti to říkat tak dlouho, dokud mu to neřekneš." Chápeš tu logiku? Je to hrozná slepice."
,,Máš pravdu, je hrozná, namyšlená, trapná. Asi půl roku byl jsem do ní zamilovaný, dala mi to pak patřičně vyžrat. Jak jsem si vůbec já mohl dělat naděje u takový krásky," odvětil jsem a vstal z lavičky ptajíc se: ,,Tak kam půjdem?"
,,Já myslela támhle do Valentina na sklenku vínka, co říkáš? Máš rád víno?"
,,Mám rád bílý a ty?"
,,Já červený," pravila a usmála se.
,,Tak jaký dáme? Podřídím se dámě," rozhodl jsem dilema.

Chopila se obručí kol svého vozíku a vyrazili jsme. Já šel vedle ní. Najednou řekla: ,,Cítím z tebe vanilku Matěji, žes ty měl zmrzlinu!"
,,Jo, měl a byla moc dobrá, ale možná jsem měl počkat na tebe..."
,,To vůbec ne, já zmrzlinu moc nemusím. Mám na ní moc citlivý zuby. Dávám si jí jen, když je opravdu vedro," řekla a já byl rád, že o ní vím další byť téměř nepodstatnou informaci.
Přešli jsme náměstí k malé vinárně Valentino. Veronika řekla, že si sedneme na zahrádku, ale že se tam nedostane s vozíkem, protože je tam na něj málo místa. Nechali jsme tedy vozík na dlažbě podloubí, vzal jsem Verču, ona se mě chytla pevně kolem kolem krku a v náručí držíc jí pod zadečkem jsem jí opatrně nesl k jednomu z roztomilých stolečků. Lidé kolem zvláštně civěli. Posadil jsem ji na židli, ona si narovnala nohy tak, aby byla jedna přes druhou, já si sedl naproti Verče a čekali jsme na příchod obsluhy.
,,Doufám, že ti ho tam nikdo neukradne," strachoval jsem se a Verča odpověděla:
,,Určitě ne, děláme to tak s kamarádkami vždycky, ve dvou to zvládnou, přenést mě z vozíku na židli. Vozík na mě hezky čeká."
Přišla mladá servírka:
,,Tak co to bude?"
,,Dáme si sklenku červeného. Jaká máte červená vína?
,,Mohu vám nabídnout moravská, česká i zahraniční vína. Z moravských templářského Modrého portugala, pavlovskou Frankovku, Cabernet Sauvignon ze Bzence, Cabernet Moravia, Rulandské modré."
,,Dáme si Rulandské ne?" pravila Verča a podívala se ně mě.
,,Asi jo, mně je to docela jedno. A Rulandské jsem ještě nepil, tak aspoň ochutnám něco nového," odpověděl jsem a usmál se. Servírka odešla.
,,Dnes platím já, Matěji," řekla pak Veronika a usmála se.

Po dvou sklenkách dobrého vína jsme si s Verunkou řekli, že se ještě půjdeme projít. Prošli jsme se parkem kolem malého kostelíka a pak kolem fitka, kde mi Verča řekla:
,,Zítra sem zase jdu s Martinem, nechceš jít s námi?" Otázka mě zaskočila, pravil jsem:
,,Jsem tak nesportovní. Krom kola jsem naprostý antitalent na sporty. V posilovně jsem byl asi třikrát nebo čtyřikrát s povinnosti na střední při tělocviku. Na tohle moc nejsem, ale jestli ti to udělá radost, půjdu s tebou."
,,Jestli nechceš, nemusíš, nebudu tě do toho nutit, vím, že ti to moc neříká a než, aby ti to dělalo potíže, tak tam radši nechoď," pravila Verunka a odmlčela se.
,,Někdy ale určitě vyrazíme na kolo Verčo," odpověděl jsem.
,,Nemůžu se dočkat," řekla a usmála se.
,,A jednou s tebou třeba zajdu i do té posilovny."
Řekl jsem to hlavně proto, že jsem chtěl, aby věděla, že mám zájem o její koníčky. A byla to pravda, jen jsem byl moc líný. To jsem ještě ovšem nevěděl, že se nám jednou stane posilovna, respektive cesta z ní málem osudnou.
,,Stejně mám z tebe respekt, vypadáš tak bezbranně a přitom jsi možná silnější než já. Chodíš do posilovny. Na to jsem se nikdy nezmohl."
,,Ale jdi, vždyť já vím, že jsi tu na mou ochranu. Jsi strašně hodnej chlap, jsem moc ráda, že jsem tě poznala." Srdce mi zaplesalo, byl jsem šťastný.

Doprovodil jsem Verču k jejímu domu, rozloučil se s ní, políbil a odešel. Verča mi zamávala a zmizela v útrobách domku. Od západu se blížila bouřka, byla z toho příšerná průtrž, můj kvap se mi vyplatil. Sotva jsem zabouchl dveře u mého bytu, venku to začalo.


 celkové hodnocení autora: 74.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 3.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nat Danielová 08.07.2014, 14:04:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: SiLK ze dne 08.07.2014, 13:59:21

   Dobrá? Mám pocit, že měknu, ale vážím si, když získám i odpověď :-)
 SiLK 08.07.2014, 13:59:21 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Nat Danielová ze dne 08.07.2014, 13:47:44

   Dost dobrá kritika! :)
 Nat Danielová 08.07.2014, 13:47:44 Odpovědět 
   Zdravím, tak koukám, že jsem tady první?

Takže musím říct, že i tentokrát mne pokračování příjemně překvapilo. Buď se lepšíš, anebo jsem si zvykla :-) Spíš to první. Alespoň pro mne.
Děj mi neruší ty strašně dlouhé popisy, detail domu na náměstí byl přiměřeně popsaný. Ale do popisu osoby bych nedávala ty silonky, ty mi tam vadí.

Líbilo se mi, že je dnešní díl trochu tajemný, můžeme být zvědavi na to, proč se jim cesta z posilovny stane málem osudnou a stejně tak mne zajímá, co myslela Jana tím, že je Veronika blbá po tom, co udělala. To myslela ten úraz nebo je tam něco víc, něco ne úplně fér, čímž bychom my, čtenáři a smrtelníci došli k poznání, že je V. také jednou z nás? :-)
A ještě mne potěšilo, že nečtu samé Verunka sem, Verunka tam.

A co mne praštilo do očí?
- "Celý den v práci jsem si psal s Verčou esemesky. Celý den jsem na ní myslel." - divné opakování CELÝ DEN
- Když o ní někomu vypráví, hned jí představuje celým jménem. Nestačilo by jen křestní?
-,,No, já jsem jí k tomu přivedla vlastně." - divný slovosled
- Líbí se mi, že náš hrdina řekl - alespoň v duchu - sprosté slovo. Taky je člověk!
- ,,Ahoj Verunko, ani nevíš, jak strašně rád tě zase vidím," řekl jsem a dal jí pusu. - skoro jako štěně, čekající, až ho páníček podrbe. To bys holce po dvou dnech fakt řekl?
- Opravdu jí řekl "Jak jsem si mohl dělat naděje u takový krásky?" Já bych se normálně urazila. To já jsem ošklivější než ona a proto máš u mě větší šanci? Dala bych ti košem, to ti teda povím! A možná i do zubů.
- Když šli na skleničku, nemohli si dát každý víno, které chtěl?
- ,,Tak jaký dáme? Podřídím se dámě," - mohl to zavtipkovat, a ne jen tak pronést. Mě se to totiž docela rýmuje.
- a pak klasika. JSEM, JSEM, JSEM, nějaký ty čárky, ale nakonec není to už zas tak hrozné. Lepší, mnohem lepší.

Stejně ale zůstanu u trojky, nevím, nakolik si z mých názorů něco bereš, pokud ne, taky dobře a pokud ano, aspoň máš dál co pilovat a proč se snažit.

Těším se na další díl, Nat
-
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Šedý Rabi - VI.
Peter Stumpf
Bez názvu XI
Stanislav Klín
Nedostižná - 22...
Anne Leyyd
obr
obr obr obr
obr

Jsi pro mě ...
Admin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr