» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"

Joseph Rudyard Kipling

počet přístupů: 2141775

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Proč já? ::

elsemera	publikováno: 14.12.2006, 0:28

Mno na jednom literárním servru to mělo docela úspěch, předpokládám že tady ne. Tuhle úvahu sem psala v dost špatný situaci, takže sem ji nechala tak jak byla, a prosím nekomentujte pravopisné chyby, v té době sem se na to vážně nesoustředila.


	Vždycky sem si myslela že smrt se mě moc netýká. Říkala sem si: jo tak když někdo umře, je to prostě fakt, život jde dál. Nechápala sem jak lidi dokážou třeba rok každej večer brečet, jen kuli smrti. Ale opak je pravdou. Když vám někdo umře řikáte si to přece není možný! To je blbost! A nejste schopni se ani pohnout, nemáte sílu na nic, a nejste ochotni se stim smířit, protože to přeci nemůže být pravda. Může jen brečet, proklínat život a ostatní jak jsou nespravedliví, a že vám se to nemělo stát. Řikáte si proč zrovna on, ona, ono muselo umřít! Jen si v klidu odejde a vás tu nechá se vzpomínkama a žalem. Při každé zmínce o něm se rozbrečíte jako želva, a nechcete věčinounikoho vidět. Časem ale odejdem všichni, a vždy tu zbyde někdo kdo bude truchlit, nevěřím že ne. Ale když to jste vy, kdo truchlí, srdce se vám láme na milion kousků. Dál už nemám sílu psát.


celkové hodnocení autora: 72.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 4.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 20		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Snílek	15.02.2007, 20:55:49

Je škoda, že ses tím víc nezabývala. Chápu, že tenkrát to bylo nemožné, a i nyní určitě hodně těžké. Ale když si zvládla podělit se s tím textem s ostatními, stálo za to ještě najít sílu a upravit to. A možná si od toho čekala něco úplně jiného. Jinak s tím co píšeš souhlasím, je to snad to nejtěžší v životě.

Jojo	14.12.2006, 19:16:51

Tak to je fakt moc působivé, málem sem od toho textu ani neodtrhla oči. Není to vlastně jenom text, ale vyzařuje z toho něco fakt krásnýho..prostě to na mě zapůsobilo,hodně mooc...a navíc ti to vychází ze srdíčka, takže fakt pěkný.. :o)

duddits	14.12.2006, 0:27:05

To, že jsi to nechala tak, jak to bylo, byla rozhodně chyba. Chápu, že v určitých situacích člověk není schopný hlídat gramatické a pravopisné chyby… ale od toho je tu následná korekce. Projít si po sobě napsaný text (zvlášť takhle dlouhý) nezabere až tak moc času, ale výsledek stojí za to… Ten komentář si přeci jen neodpustím, protože chyb tu bylo opravdu hodně. Nejen pravopisných, také střídání osob, čárky… Tyhle věci rozhodně nevypovídají o pocitech v dané situaci, spíš poukazují na autorův přístup k dílku. No, myšlenka je to celkem pěkná. Je škoda ji takhle pohřbít. Tak se omlouvám za to rýpání a příště si zkus ty chybky víc pohlídat. Budu se těšit ;)