obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915730 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39647 příspěvků, 5806 autorů a 392665 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Slzy démona 1: ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Slzy demona (Akuma no namida)
 autor Ribbon publikováno: 05.08.2014, 15:18  
Zapeklitý příběh o lidskosti, démonech, vznešených rodin, smutku, nevyplněné lásky, zrady a hlavně...že nikdy nemůžeš být šťastný. A pokud, tak jen chvíli.
 

Kapitola 1: Neviňátko

Dnešní noc se nijak zvlášť nelišila od těch předešlých. Světla svíček ukazovala skoro každý koutek.
,,Poslední dobou nemám ty pochůzky rád“, prohrábl si mladý muž středně krátké vlasy a sám se procházel ulicí.
,,Už zase nemluvíš? Místo týto pitomý práce bych si mohl číst! Bratranec mi poslal spisy, musím je nastudovat. Chci o tom napsat práci…“, podíval se vedle sebe, kde nikdo tam nebyl. Nenápadně se jeho plnější rty začaly tvarovat a koutky se změnily v roztomilý úsměv, který se musel líbit každé ženě. Nervózně si prohrábl světlé vlasy, aby se provětraly a poté zatřepal hlavou. Prameny kadeře se pružně vrátily na místo a ofina se mu ani nepohla, měl ji rozházenou přes vysoké čelo bez jediné vrásky. Oči měl temně hnědé, kouzelné. Byl vysoký přes 172 centimetrů a bylo poznat, že na sobě pracuje. Puberťačka by řekla, že je to naprosto dokonalý kluk.
,,Moc se staráš, co potřebuješ ty. Zatím jsi se nezměnil, hihi,“ ozval se hlásek a mladík se podíval dva metry před sebe doprava.
,,Ty pochůzky nemám rád i kvůli tobě a tomu králíkovi!“ ukázal naštvaně pravou rukou na kontejner, kam světlo svíček se marně snažilo dopadnout. Na tmavě modrém korozujícím opráskaném zavřeném kontejneru seděla malá dívenka, mohlo jí být stěží sedm let.
,,On nás nemá moc rád, pane Králíčku,“ ozvalo se ze zakrytého obličejíčku černými vlasy malé dívenky. Vesele houpala nožičkami ve vzduchu s černými dětskými pěknými botičkami na zapínání obuté na bílých podkolenkách zakrytých červenou zástěrkou s volánky na dlouhých černých volánkových šatičkách s naducanými rukávky u ramen. Vlásky měla krásné lesklé a dlouhé do půlky zad, ofinu měla zastřiženou těsně pod obočím. Broukala si vesele podivnou melodii, na klíně ji seděl plyšový králíček s přešitou pusinkou a očičkami. Hladila ho po hlavě a po chvíli se podívala na mladíka.
,,Jsi divná!“ otočil se uraženě k dívce zády.
„My víme!“ zasmála se, dala plyšáka do batůžku ve tvaru malé rakvičky se vzorem pavučiny a dala si ho na záda.
,,Musíme jít,“ stoupla si na kontejner.
,,Děje se něco?“ otočil se na ni mladík se zájmem v očích.
,,Ano…“, udělala krok do prázdného vzduchu, ale pořád stála normálně rovně. Pomalounku scházela neviditelné schody.
„…někdo může umřít,“ usmála se s došlápnutím na pevnou zem.
,,Tak mě veď,“ postavil se k ní mladík, ona jej chytla za ruku a šli uličkami o tři bloky dál.

O tři bloky dál, ještě než se ti dva vydali na cestu, se tam začal odehrávat horor. Mladá dívka, možná měla něco přes dvacet, šla z práce domů jako obvykle. Širokou ulicí, z pod oken z trubek vycházela pára, cesta byla místy suchá, místy mokrá. Dívka šla, poslouchala Mp3 a ničeho si nevšímala. Šla pomalu, došlapovala na paty. Boty byly sportovní, bílé a vysoké do dvou třetin její holeně, které měla zavázané pouze těsně nad kotníky. Džínové kalhoty, tmavě modré, byly široké nacpané v těch botech, opasek měla černý a tenký. Ty džíny byly potrhané od kolen dolů. Červený top jí sem-tam prosvítal pod bílou rozeplou košilí s krátkým rukávem. Krk měla tenký a dlouhý, výstřih měl potrhaný styl a někdy ji šel vidět kousek od klíčních kostí. Na zádech ji vtipně plandal středně velký černý batoh. Vlasy byly krátké vzadu, sestříhané dopředu, dlouhé k jejímu pasu. V ležerním oblečení si začala poskakovat na oblíbenou písničku „Huh“ od 4minute. Ani neměla potřebu se rozhlížet kolem, jestli jí náhodou někdo nepozoruje. Tančila z části odkoukanou a z části domyšlenou choreografii. Vypadalo to celkem vtipně, protože si to užívala a jako by jí svět kolem absolutně nezajímal. Za ní se pomaloučku ze tmy vynořovala dívka v uniformě střední školy. Místo dýchání pofiderně chraptěla. Když uviděla živou poskakující bytost, tep se jí zrychlil, začala vydávat zvuky podobné radování se, natáhla ruce před sebe a pomalu se vydala k dívce.
„I´ll be on magazine!!!“ skákala si dívka do rytmu zády k přibližujícímu se jistému utrpení v podobě holky v pubertě zbavené všech svých smyslů a zábran, racionálního myšlení, ovládané jakousi temnou silou.
Mladý muž a holčička se schovávali za zdí jedné z vedlejších ulic a pozorovali, jak se to bude odvíjet dál.
,,Zneškodním ji! Ještě si ji nevšimla,“ chtěl vyjít a zastavit školačku, ale holčička ho zastavila se slovy:
,,Ještě ne, podívejme se, jak si povede.“
„To ti našeptala ta tvá umělá potvora bez života?“mladého muže začala ztahovat úzkost.
,,Proč? Co to s tebou je?“ dívenčin výraz se změnil ve zlomené srdce.
,,Nebudu se dívat, jak to Neviňátko vraždí člověka! Ale nedává to smysl, protože…,“vydechl a zajel si prsty do vlasů. Průhledné kapky studeného potu mu stékaly po obličeji a jeho dech se zpomalil.
,,Proč?“ houpala se dívenka netrpělivě ze strany na stranu čekajíc na odpověď.
,,…protože i já jsem zabil tolik lidí, nebo je nechal zemřít…,“ sesunul se po zdi do kleku, zakryl si hlavu pažemi a rukama, jako pavouk, co má posledních pár sekund života, když ví, že umírá, rychle umírá. Tak se skryje, přitáhne svých osm nohou ke kulatému tělu a zkamení na dobu neurčitou jako je sám vesmír. Holčička k němu přistoupila, pohladila ho po vlasech a broukala si tu podivnou melodii.

Dívka se zastavila a doposlouchávala písničku, vesele házela hlavou. Vlasy následovaly kulatou lebku pokrytou světlounce růžovo-oranžovou kůží s milým usměvavým obličejem, který se při vyslovení:
„I´m gonna be famous!“ otočila se za sebe v krouživém pohybu s celým tělem. Její modré oči ve tvaru půlměsíčku se zarazily na školačce stojící necelých dvacet centimetrů před nimi. „Ou..,“ zareagovala dívka neutrálně.
„Hééé!“ zakřičela školačka a strhla dívce sluchátka, které se roztříštily o zem. „‘Hej!“běžela dívka a vzala si rozbitá sluchátka do rukou a naštvaně se podívala na skuhrající školačku. Zamyslela se, a pak si řekla, že asi ta mladá holka nemá svůj den a beze slova se odebrala k odchodu. Rozbitá sluchátka si schovala do batohu a ještě jednou se podívala na místo, kde školačka stála, ale ona už tam nebyla, záhy jí to došlo, co se vlastně děje. Jenže v tom momentu už ležela na zemi a snažila se odstrkávat a odtahovat ledově studené dívčiny ruce, co se sápaly po jejím obličeji a krku. Co se to děje? Proč mi chce ublížit? Dívce běželo hlavou nekonečně mnoho myšlenek a nedokázala se soustředit na boj o svůj život. Z vlasů školačky se vynořil mírně znetvořený obličej s černýma očima bez lesku, s otevřenou pusou více než normálně jde ve tvaru „O“ bez zubů, jazyka, čehokoliv jiného. Pouze čistá tma, která se snažila vsáknout dívčinu duši a která se odrážela v jejích očích, která bojovala ale možná naposledy vykřikla…

Mladík se stále tiskl do klubíčka a ani se nehnul. Ve chvíli, kdy si myslel, že je klidnější, se ozval výkřik dívky.
„Neměl bys moc otálet,“ ustoupila holčička.
„Teď nebo nikdy! Je mi to všechno jedno, i když za to bude trest,“ vyrazil mladík bez váhání na pomoc dívce. V mžiku zmizel. Rty holčičky se nepřirozeně usmály mezi poletujícími dlouhými černými vlasy. Mladík se hned objevil u zápasících dívek. „Ne…ne,“ ztrácela už dívka síly a školačka se postupně posouvala výš a výš k obličeji dívky. Mladík viděl tu smrt, zaměřil se na myšlenky oběti vzdávající své síly. „Agonie…“ řekl si pro sebe. Dívka se vzdala a ucítila úlevu. Čekala na nejhorší, otevřela oči, ale nikdo tam nebyl. Všimla si dvou stínů na protější zdi domu s opadanou omítkou. Školačka byla jedním z těch stínů. Dívka se snažila vstát, ale přitom nespouštěla oči z příběhu dvou stínů a výkřiků bolesti nebo uspokojení. Mohutné mužské tělo s delšími drápy a zatočenými rohy a dlouhé vlasy, sukně a holčičí křik.
„He!“ lekla se dívka, když ruce toho démona začaly trhat na kusy posedlou školačku.
,,To není možné,“ šla dozadu malými krůčky, chytla se za srdce, rychle dýchala, naskočila jí husí kůže a byla jí hrozná zima. Klopýtla a spadla na zem.
,,Je to jen strašný sen…,“ vykoktala v záchvatu lapání po dechu. Jeden stín se zmenšil a druhý úplně zmizel. ,
,Zachránil tě, hihi.“ Ozval se hlásek vedle ní.
„AAA!“ odsunula se a dýchala ještě rychleji. Podívala se na roh uličky, kde se děl ten masakr a čekala, co bude dál. Mladík vyšel a mířil si to přímo k ní. Byl zamyšlený, nespustil z dívky oči a přibližoval se.
,,V pořádku?“ klekl si kousek před ní. Nebyla schopná vnímat nic, kromě jeho lehce zakrvácené pravé ruky.
,,T-t-ta-ta-tam…“, koktala.
„Co, prosím?“ začal si sebe prohlížet.
„Aha, díky,“ všiml si kapiček krve na ruce, které olízl.
„Šestnáct let, hm…odpočívej v pokoji,“ podíval se na temné nebe a poté opět na dívku.
„Děje se něco?“ nasadil mladík nevinný pohled.
,,V pohodě~~~~,“ oční panenky vsloup, prodloužení posledních dvou hlásek a pád na zem. Mladík nechápavě zavrtěl hlavou s pohledem na holčičku.
,,Hapala,“ řekla, pokrčila rameny a zatočila se vesele dokola na patě.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 05.08.2014, 15:18:23 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Hezky ujetý příběh, řekl bych (místy jsem se usmíval a čekal, co z toho či onoho vzejde), alespoň tak na mne působil první díl Tvého vyprávění. Tvé postavy nejsou tím, čím se zdají být (Hlavně ona malá holčička s panem Králíčkem. Jeden by řekl, že tento příběh postrádá smysl, ale čtenář se nesmí ničemu divit... Smrt jim není cizí, dokáží zabíjet, nemají zábrany a možná neznají ani slůvko odpuštění či slitování! A to vypadají tak nevinně).

Při čtení jsem myslel na "anime" (klidně bych Tvůj příběh viděl jako kreslený film). Zdá se, že vše do sebe zapadá, dialogy, popisy, chování postav, přestože ve výsledku je tento mix naprosto (ne)uvěřitelný. Ke konci jsem se v ději krapet ztrácel, kdo upadl, kdo zůstal stát a co tam dělal ten démon. Ale když si tuto část přečtu vícekrát, možná budu v obraze.

Textík je napsaný s lehkostí, je poměrně čtivý, škoda jen těch zbytečných chybek (ať už byly přehlédnuty či nechány v textu napospas čtenářům). Ono to pak ruší při čtení... Jukni hlavně na pravidla psaní přímé řeči! Tak...

Hezký den přeji a múzám zdar.

P.S. Prozatím zůstanu u dvojky a uvidí se. Známka poroty se stejně nezapočítává do celkového hodnocení autora a je pouze orientační, důležité je, jak zareagují další čtenáři! ;-)
 ze dne 06.08.2014, 10:14:40  
   Ribbon: @Sima,

take zdravim a mnohokrat dekuji za komentar. Jsem rada, ze jste napsal to, jak ste to citil, aspon ted vim, co a kde je spatne, nebo na co davat pozor pri pokracovani.

U toho konce mate pravdu, neni tam jasne, kdo co rika a za to se omlouvam, trosku jsem to nepostrehla, tak jako chyby, ktere byly prehlednuty. :)

Velice mne tesi, ze byste si to dokazal predstavit jako kresleny pribeh, to pro mne hodne znamena a take, ze si lide nejak z toho meho popisu dovedou predstavit, jak to tam asi vypada. :)

Budu si davat pozor pro priste, akorat mam tak 6-8 kapitol napsanych v anglictine, tak je musim pomalu prekladat.

Jeste jednou dekuji a tesim se na dalsi Vase nazory, Simo.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
jameswick11
(28.11.2020, 18:30)
obr
obr obr obr
obr
Existence
Werika
Druhá Jar ní va...
Tonyend
Zítřek usne v z...
Čorny
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr