» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."

Elbert Hubbard

počet přístupů: 2915591

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39873 příspěvků, 5780 autorů a 392023 komentářů :: on-line: 0 ::

:: X. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Zpěvy lesní ženě

Marek Dunovský	publikováno: 07.08.2014, 9:01


	Sklonila ses pro snítku levandule... dominium byliny vonné - hlav veletoč navozující, těch pouťových cetek - vpád svévole zřelo… hnedle hřbet byl ohnut.


celkové hodnocení autora: 97.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Harpyje	07.08.2014, 12:16:53

Zdravím :) Já to mám jednoduché i s ohodnocením. Zase se opakuji, ale tento způsob psaní se mi líbí. Ten prostor, závan dob minulých...stačí pár slov a jsem nějakým způsobem obohacena, má to své kouzlo:)

čuk	07.08.2014, 9:00:04

Každý řádek je nějakým napovězením stojícím samo o sobě. Jako by vytesán. Za nimi lze tušit obrys příběhu, třeba drastický, třeba o potrestání svévole. Báseň je asi nutno dotvářet nebo brát surrealistickou strukturu, slovní výrazivo samo o sobě. Přesto mi trochu vadí kroucení výrazů, snaha po exkluzivitě a vybranosti slovních spojení až ke konstrukcím nebo přílišným useknutím. S přísadou archaičnosti a vykukující patetičností.