obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915818 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39759 příspěvků, 5830 autorů a 393154 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: V nemocnici III. V noci ::

 autor Jarda publikováno: 10.08.2014, 23:58  
Třetí kapitola. Šotkům zdar.
 

„Tak já vás odpojím od cévky, zkuste jít teda na záchod. Nevím, jak jinak vám mám pomoci. Musíte to vydržet. Kdyby na mne zvonil každej pacient tak jako vy, byla bych na roztrhání,“ probudil mne v noci hlas druhé sestry, co měla noční službu.

Promnul jsem si oči a uviděl, jak světlo s chodby otevřenými dveřmi osvětluje pokoj. Sestra stála u postele pana Votočka a odpojovala mu cévku od sběrného pytlíku. Pak ho chytla za předloktí a počkala, až se posadí. Přisunula mu na podlaze pantofle pod nohy a odešla.

„Pálí to jako čert, jak tisíc čertů to pálí,“ opakoval neustále pan Votoček a několikrát si při tom tiše říhl. Obul si trepky a odšoural se na záchod.

Jeho šoupání nohou se pozvolna vzdalovalo, a přestalo s klapnutím dveří. Nastalo ticho, které narušoval pláč nějakého starého děduly z druhého konce oddělení. Chudák, takhle trpět, pomyslel jsem si. Představa, že mne takové problémy na sklonku života asi taky potkají, ve mne vyvolávala úzkost. Abych ji zahnal, napil jsem se čaje, vyndal z rozkroku pytlík na chlazení, co už zteplal a zavřel oči. V přicházejícím spánku jsem z dáli slyšel vracejícího se pana Votočka: „Pálí to jak čert. Jak čert to pálí.“

Za chvíli mne opět probudil příchod sestry. Rozsvítila a šla rovnou k panu Votočkovi. Promnul jsem si oči, které si chvíli zvykaly na silný náraz světla. Jindru a pana Neumana to také vzbudilo, ale ti se jen otočili a spaly dál. Já jsem se trochu na posteli povytáhl a podíval se, co se stalo. Sestřička vzala velikou stříkačku, nasála do poloviny vodu a stříkla ji do cévky naříkajícího pana Votočka. A pak zase nasála zpět krvavý obsah jeho močového měchýře.

Pan Votoček zalapal po dechu: „Proboha. Co jsem komu udělal? Proč tak musím trpět?“

„Tak pane Votoček, vyčistila jsem vám cévku. Pálí to proto, že stále chodíte na záchod a ucpává se. To jak jste se promenádoval, uvolnily se sraženiny a ucpaly ji? Řekla mu nevrdle. „To nejsou větry, jak si myslíte, to je plný močový měchýř. Nemůže vám to odtýkat. Pan doktor řekl, že máte ležet. Vůbec neposloucháte, vy jste se coural na záchod. Jenom mi přiděláváte práci. Takhle musím kolem vás lítat. Jestli potřebujete, dám vám mísu, ale chodit nesmíte!“ vypucovala ho.

Nelíbilo se mi, jak s ním sestřička jednala. Vzpomněl jsem si, že tu před chvílí byla, odpojila mu cévku a sama mu doporučila si odskočit. Protože mám staršího otce než je pan Votoček, tak vím, jak ve svém věku takové věci těžce snáší. Špatně si zvyká na nový prostředí a k tomu ještě v nemocnici. Chvíli jsem mlčel a oba je sledoval.

„No tak slyšíte? Ne abyste zase někam šel. Žádný courání na záchod!“ zeptala se ho jako by to byl malej kluk. „Vy jste snad hluchej. Slyšíte?“

To jsem už nevydržel, posadil se a otočil se k ní: „Sestřičko, vždyť jste tu byla v noci, odpojila mu cévku a dovolila mu jít na záchod. Pan Votoček by nemoch jít sám. A sám by si to nedokázal odpojit.“

„Vy se vo to nestarejte, vám do toho nic není!“

„Já se zbytečně necoural, šel jsem jen jednou a hned byl zpátky. Copak bych si to dokázal odpojit? Bál bych se, že s těma hadičkama něco provedu a nebudou fungovat,“ zavzlykal pan Votoček.

„Proč bych se o to neměl starat? Vždyť jsem to všechno slyšel, jak jste ho na záchod sama poslala.

„Vy ste nějakej chytrej. Koukejte se radši starat vosebe.měl by ste spát! Ne?“

„ A víte, proč se to v něm hromadilo a cévka se ucpala? Protože když se vrátil a lehl si, vy jste nepřišla tu cévku zase zapojit. Byla uzavřená, nemohlo to z ní odtýkat. Takže za to můžete vy a ne pan Votoček,“ opřel jsem se do ní.

„Tomu Vy, nemůžete rozumět,“ nedala se.

„Víte co? Já si budu na vás ráno při vizitě stěžovat. Jsme po operaci a potřebujeme klid. Obzvlášť tady pan Votoček a pan Neuman. To jsou staří pánové a ti by se neměli rozrušovat, mají být v klidu. Nejlepší bude, když k nám na pokoj bude chodit ta druhá sestřička, co má s vámi službu. Ta se docela jinak chová.“

„No, když to tak chcete, tak už k vám na pokoj nepřijdu,“ položila velkou stříkačku na vozík a něco na něm urovnala. Pak přikryla pana Votočka, zhasla a odešla.

Netrvalo to ani pět minut a přišla její kolegyně, sestřička, jenž mi schovala večeři. Už jen to, že nerozsvítila velké světlo, ale malou lampičku nad postelí, aby ostatní nerušila, bylo známou profesionálního přístupu. Podívala se na pana Votočka a vyslechla, co ho trápí. Mrkla na hodinky a rozhodla se, že zavolá lékaře. Ten se dostavil hned a společně si odvedli pana Votočka do ordinace.

„To je hrozná ta mladá sestra. Takhle se chovat k pacientům, to je horší jak za totáče,“ pronesl Jindra a sáhl pod postel pro bažanta.

„Nedokážu si představit, že by se takhle chovala k mýmu tátovi. Poslal bych ji do riti. Copak se takhle jedná se starým člověkem?“ podíval jsem se stranou, aby nevypadalo, že sleduju jak pod dekou čůrá.

„Mě hned nesedla. Chodila tu s teploměrem jak barbina.“

„To máš pravdu, to její házení boky se sem rozhodně nehodí. Ale na koho to dělala? Na chlapy, jenž leží na urologii a ještě k tomu by ji mohli dělat tátu? Před náma se tu předvádí? Každej je rád, že je rád a těší se, až se uzdraví a vypadne odsud. Tam je na koukání pěknejch holek dost. Kvůli tyhle si tu necvrknu do trikotu.“

„Já si raději cvrknu do bažanta. Už aby bylo ráno a ty stažený nohy mi odvázali a mohl jsem se trochu projít. Jak budeme moct, zdejchnem se do bufiku na kafe. Jo?“ zašklebil se Jindra.

„Hele máš ještě studenej led?“ zeptal jsem se a vytáhl svůj pytlík s gelem.

„Mám to už teplý a nechladí to. Chtělo by to vyměnit,“ odpověděl mi.

„Tak až přijde sestra, řekneme si o novej.“

Za nedlouho se vrátil pan Votoček a opatrně si lehl. Sestra mu zapojila cévku, na přání nám vyměnila pytlíky s gelem, za studený. Zatáhla za provázek lampičky u pana Votočka, která zhasla. Ještě jednou nás všechny obešla, zda nic nepotřebujeme a když jsem nic nechtěli, popřála klidný zbytek noci a odešla.

„Co vám říkal pan doktor,“ zeptal jsem se do tmy.

„Neříkal skoro nic, jen mi vyměnil cévku za širší. Hoši, to jsem u toho zkusil. To bych nepřál nikomu. Pálí to jako by byla ze šmirglpapíru. Řekl jsem si o injekci na bolest, tak to za chvilku přestane a už vás snad nebudu v noci budit. Bylo mi trapně, ale to se nedalo vydržet, musel jsem v noci na sestru několikrát zvonit,“ dostalo se mi odpovědi ze tmy.

„To nevadí. Hlavně že se vám ulevilo,“ pokusil se utěšit pana Votočka Jindra.

„No, to se stane. Od toho jste v nemocnici, aby vám pomohli od utrpení. A že nás to probudilo, to nevadí. Vždyť můžeme spát i přes den. Co jiného se dá dělat v posteli,“ přidal jsem se.

„To vám hoši děkuju, že to takhle berete. Zažil jsem toho tuhle noc hodně a jsem z toho unavenej. Bylo to bolestivý víc, jak samotná operace. Doufám, že už mne to nebude trápit a nebudu rušit. Zatím se mějte, dobrou noc. Zase ráno,“ bylo slyšet mírné protřepání deky.

„Dobrou noc,“ otočil se Jindra.

„Jo mějte se. Tak zase ráno. Už aby nám ty obvazy z nohou sundali,“ ohnul jsem si polštář, abych měl víc pod hlavou a zavřel oči.


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 10.08.2014, 23:57:53 Odpovědět 
   Zdravím.

Další část s sebou přinesla jednu mladou (a určitě pohlednou) sestřičku, která si o sobě možná myslela krapet víc, než bylo zdrávo. Třeba měla pocit, že má i na víc a nemusí tam obcházet staré dědky na tomto oddělení, jenže práci si člověk většinou nevybere.

Mé druhé já mne trochu "kopalo do nohy", myslelo na to, že onen rozhovor mladé sestřičky s našim hrdinou nebyl na sto procent uvěřitelný... Avšak já kopl do nohy své druhé já, že se to takto klidně mohlo stát (nehledě na autorskou licenci). Dnešní mládež je přeci jen jiná než u předešlých generací... (možná je zde slůvko mládež krapet nadnesené, ale co když to byla čistě právě vyštudovaná sestra nebo sestra "žákyňka"?). Každý se musí nějak otrkat... Na Tvou obranu však musí podotknout, že jsem tam nebyl a netuším, co je fikce a co reálný obraz! ;-)

Co se týče i mého oblíbeného pozdravu: "Šotkům zdar!", dovolil jsem si vypsat toto:

-- Jindru a pana Neumana to také vzbudilo, ale ti se jen otočili a spaly dál. -- spali (i mně se to také poslední dobou stává, jeden píše o jedné věci a myslí na jinou)

-- „Tak pane Votoček, vyčistila jsem vám cévku. Pálí to proto, že stále chodíte na záchod a ucpává se. To jak jste se promenádoval, uvolnily se sraženiny a ucpaly ji? Řekla mu nevrdle. „To nejsou větry, jak si myslíte, to je plný močový měchýř. Nemůže vám to odtýkat. Pan doktor řekl, že máte ležet. Vůbec neposloucháte, vy jste se coural na záchod. Jenom mi přiděláváte práci. Takhle musím kolem vás lítat. Jestli potřebujete, dám vám mísu, ale chodit nesmíte!“ vypucovala ho. -- (pozor na přímou řeč a její správné ukončení)

-- „Proč bych se o to neměl starat? Vždyť jsem to všechno slyšel, jak jste ho na záchod sama poslala. -- (další neukončená replika)

-- „Vy ste nějakej chytrej. Koukejte se radši starat vosebe.měl by ste spát! Ne?“ -- (pozor na chybějící mezery a velikost počátečního písmene)

Tož tak. Jo, ti prevíti nám nedají pokoj (šotkové) a stačí chvilka nepozornosti, aby měli pré! ;-)

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 11.08.2014, 6:53:33  
   Jarda: Dzravím Šímo

Díky za tak rychlou publikaci. Je tam chyb jak mááááku. Ostuda jak čert, jak čert ostuda.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Proste jsem
(27.2.2021, 20:22)
Týnuš
(8.2.2021, 18:37)
Sivanah
(7.2.2021, 21:40)
black dragon
(2.2.2021, 14:52)
obr
obr obr obr
obr
Zakázaná láska ...
Petra Vávrová
Býval jsem fraj...
Karel Fialka
Povodeň
Ezio Dorian
obr
obr obr obr
obr

Dobrý Den
Phaare Euzic
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr