obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915324 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39440 příspěvků, 5735 autorů a 390002 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Otylý a Tyčka 3/2 ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 redaktor Šíma publikováno: 13.08.2014, 12:50  
Milí čtenáři, říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. My - Šíma a Pelion - jsme se rozhodli, že to zkusíme. Proč? Když si opět můžeme nabít nos? Odpověď je snadná. My si totiž své "hrdiny" oblíbili. A také proto, že díl třetí nebyl nikdy publikován celý. Otylý a Tyčka jsou znovu na scéně. Jak dlouho? Uvidíme. Opět se setkáme se dvěma sympaťáky, kteří pose… ehm… pardon… potentují, co se potentovat dá. Otylý a Tyčka alias Prcek a Čahoun.

My dva, Šíma i Pelion, jsme si je oblíbili a dáváme do psaní jejich dobrodružství opravdu hodně. Jenom, prosím, nehledejte v příbězích podobnosti, přesné časy či místa - jde totiž o příběh zcela smyšlený. Děkujeme za přečtení i případné komentáře.
 

Příběh třetí (druhá část)

Úchyl a zapálená lýtka

Pavel Šimík
Zdeněk Pelant


      Zatímco chtěl Prcek vzteky roztrhnout desky na dvě půlky, Čahoun zavřel oči. Vybavil se mu zamžený obraz, kterak se i s vozem řítí do propasti. Nahoře stál Plešoun a škodolibě se chechtal.

      „Podělanej klakson,“ ulevil si Prcek a zatřásl Čahounovi ramenem. „Šéf nás zabije.“

      „Kdybys seděl na prdeli, tak se to nestalo, Prcku.“

      „Sorry, ale jak jsem viděl ty její … ehm… její výstřih…“

      „Ještěže nešla v plavkách,“ usmál se Čahoun a nastartoval. „To bys tu poletoval jako Čestmír.“

      Pomalu projeli kolem sledovaného objektu. Čahoun několikrát zatroubil a vydal se na konec ulice k nejbližší hlavní silnici. Prcek sledoval vzdalující se ženu ve zpětném zrcátku. Otřel si pot z čela a obrátil se na řidiče: „Ještě nám zamávala. Co chceš dělat?“

      „Improvizovat.“

      „A sakra.“

      „Kámoš má za rohem autobazar. Něco nám půjčí a tohle fáro nám tam schová.“

      „Co když ho někomu střelí?“ zhrozil se Prcek.

      „Kdepak, střelenej seš ty,“ řekl mu Čahoun a skutečně za další zatáčkou vjel do areálu, kde na své nové majitele čekala řada ojetých vozů.

      „Tu babu už stejně nenajdem,“ povzdechl si Prcek.

      Na jednu skutečnost však Prcek zapomněl. Měli přeci denní rozpis, který detektivní kanceláři poskytl manžel sledované. Naštěstí tu byl Čahoun. Zjistil, v kolik hodin bude dotyčná odcházet ze solária. To byla jejich druhá šance.

      Prcek seděl v Porsche a nervózně sledoval svého kolegu. Ten cosi vysvětloval vysokému muži ve světlém obleku. Majitel autobazaru nadšeně souhlasil a zapůjčil svému známému ojetou Felícii. Kolem žluťáska se začali rojit první čumilové.

      „To abych si začal hledat novou práci,“ ozval se nešťastný Prcek.

      „Nebreč, tady máš a řiď. To zvládneš, ne?“ řekl Čahoun a vtiskl Prckovi do dlaně klíčky. „Vzhůru k soláriu!“

      A jelo se. Události konečně dostaly ten správný spád. Blondýnka vyšla z budovy na minutu přesně a nastoupila do taxíku. Prcek vůz sledoval jako pravý profesionál. Čahoun jen spokojeně pokyvoval hlavou. Ani si nevšimli, že je sleduje posádka jiného vozu. Velice podivná posádka. Vrásčité ruce mistrně ovládaly volant a v košíku na sedadle spolujezdce se choulilo chlupaté stvoření.

      Taxikář zastavil nedaleko parku. Ke smůle našich „hrdinů“ byl všude kolem zákaz stání. Čahoun vystoupil a Prcek jel dál. Nežli našel místo k zaparkování, uběhlo několik minut.

      „Kde je?“ šťouchl Prcek do Čahouna, když přiběhl k první lavičce. Potil se jako stádo koní. „Nikde ji nevidím.“

      „Někde tu bude,“ kývl Čahoun směrem do parku.

      „Proč jsi ji nesledoval?“

      „Zná naše ksichty, Prcku. Mysli,“ plácl se Čahoun do čela.

      Detektivové šli pomalým krokem do středu parku. Ostřížím zrakem prohledávali okolí. Došli až k veliké okrasné kašně.

      „Támhle je,“ řekl Prcek a schoval se za čurajícího chlapečka. Bronzová socha mu poskytla jakýs takýs azyl. „Moc toho nevidím, je tam větev.“

      „Ticho, tichoučko, Prcku, ať nás nezmerčí. Počkej tu, pokusím se zjistit víc,“ řekl Čahoun vážným hlasem a v tu chvíli si připadal jako detektiv Columbo, nebo tajný agent James Bond, řečený 007.

      „Jasně,“ zabručel Prcek a dal se do pojídání malé svačiny, kterou měl sebou.

      Voda v kašně sváděla k osvěžení. Proč toho nevyužít? Zchladil si čelo, krk i ruce a opatrně nahlédl zpoza sochy. Žádná změna. Uběhly dvě, tři minuty a Čahoun byl zpět.

      „Máme štěstí, Prcku. Je tam s chlapem a skáče po něm jako opice po banánu.“

      „Šéf nám bude líbat ruce, Čahoune,“ usmíval se Prcek. „Máš fotky?“

      „Nemám. Odtamtud tomu chlápkovi není vidět do obličeje. A má kšiltovku.“

      „Co teď?“ zamračil se Prcek. „Nějaký fotky potřebujeme, jinak jsme v loji.“

      „Klídek. Tu máš foťák. Obejdi to a udělej pár snímků. Mě by za tím keřem bylo vidět.“

      „Jo. To je pěkný místečko, Čahoune,“ řekl Prcek s ještě umazanými ústy od svačinky.

      Vypadal jako malý kluk, kterému otec půjčil na pět minut drahý fotoaparát, než soukromý detektiv v nejlepších letech. Ale zdání klame. Otylý ani Tyčka netušili, že jsou sami bedlivě sledováni. Oči. Dva páry: lidské a zvířecí. Nic jim neuniklo.

      „Tak běž. Nebudou se tu muchlovat hodinu,“ řekl Čahoun a i on se osvěžil chladivou vodou.

      „Jdu na to. Zatím hlídej, kdyby něco, pískni.“

      „Copak to umím?“ bránil se Čahoun.

      „Tak třeba zpívej, co já vím?“ zamračil se Prcek. „Co jsi to za chlapa? S babama problém nemáš, ale pískat neumíš.“

      „Padej, ať tu nejsme do večera,“ zabručel Čahoun. „Zpívat taky neumím.“

      Prcek byl ukryt za nejbližším křovím a ani nedutal. Digitální fotoaparát pracoval bezchybně. Hubička střídala hubičku a nenechavé ruce milenců klouzaly neposlušně i do míst, kde se to na veřejnosti příliš neslušelo. Na lavičce to jiskřilo. Na paměťovou kartu se ukládal jeden kompromitující snímek za druhým. Prcek, zcela zaujat svou prací, si nevšiml blížícího se nebezpečí v podobě starší ženy, venčící svého kokršpaněla. Že by jí byl neznámý tlusťoch, ukrytý ve křoví, podezřelý? Nebylo by se čemu divit. Jeho baculaté tělíčko se jaksi neshodovalo se zelenými lístky a větvičkami okrasného keře. Prostě tam byl jako pěst na oko. A k tomu ty divné pohyby. Tu se pokusil o dřep, poté se krapet napřímil, aby se vzápětí napřímil. A hned na to další dřep.

      Čahoun, který si ženy všiml na poslední chvíli, se snažil pískat o sto šest, ale nakonec ze sebe vydal jen několik sípavých zvuků. Připadal si jako píchnutá pneumatika od nákladního vozu, která ač se snažila sebevíc, mnoho vzduchu nepobrala. Katastrofa byla na spadnutí. Velká sledovačka se pomalu měnila v blížící se ostudu a totální prozrazení. Zdálo se, že je tento případ jejich posledním a příště budou pracovat snad jen u popelnic na stupačkách kukavozu.

      „Ty prasáku, ty úchyle!“ křičela jako pominutá žena se psem a bila svou holí kamsi do křoví, kde se skrýval Prcek se svým aparátem. „Nedělej se, že mě neslyšíš, já tě vidím, ty jeden šmíráku! Ty čuně! Co tam děláš? Co to máš v ruce? Co to provádíš? Vylez, nebo si pro tebe dojdu!“

      Kulomet hadr. Čahoun se pokřižoval a běžel svému kolegovi na pomoc. Naštěstí nebylo dopoledne v parku moc lidí. Ale naneštěstí byl křik slyšet široko daleko. A aby toho nebylo málo, stará paní jako by trpěla nedoslýchavostí. Byla hluchá jako poleno, nebo to jen předstírala? Chlapík v zelené kšiltovce zbystřil sluch a, doprovázen blondýnkou, vydal se do míst, odkud se tyto podezřelé zvuky ozývaly.

      „To bude nejspíš nějaký omyl,“ přiběhl k ní Čahoun a snažil se nějak zachránit situaci. „Pojďte ke mně, já vám to všechno vysvětlím.“

      „Co mi vytmavíte?!“ obořila se na něj. „Vy patříte k sobě? Darebáci! Že já na vás zavolám es-en-bé?! Úchyláci jedni! Prasáci! Lidi, kde jste kdo?“

      „Ale paninko, to jste nejspíš zaspala dobu,“ řekl Prcek, ale jen přilil olej do ohně.

      „Já že jsem stará rachejtle? Vy sprosťáku! Proč ti vůbec vykám? Lidičky, pozor! Jsou tady úchylové!“ začala křičet na celé kolo. „Šmíráci! Hajzlíci a podvratné živly!“

      „Nejsem úchyl!“ zakřičel na ni Prcek, div jí nezašlápl psa, kterého decentně držela na vodítku. Ten však o dění nejevil zájem, jen malinko postrašeně zavyl.

      „Ještě mi zabije psa!“ zaječela. „Co jste to za lidi? Pomoc, vražda! Kde jste kdo?!“

      Čahoun na nic nečekal a dal se na ústup. Narazil přitom do dvojice, která se ještě před chvílí k sobě tiskla na lavičce. Byl to ten sledovaný pár. Stará paní přestala ječet, Prcek zůstal stát s otevřenou pusou a Čahoun nebyl schopen slova.

      Plešoun sundal kšiltovku a řekl: „Dobrá práce, hoši. Dovolte, abych vám představil svou ženu.“

      „Cože?“ vysoukal ze sebe Čahoun. „Proč?“

      „Taková malá zkouška, pánové,“ odpověděl Plešoun a upravil své drahé polovičce výstřih, neboť si všiml, že má jeho podřízený oči jako slimák. „Jestli obstojíte. A taky jsem vás chtěl trochu podusit a poznat, jak se zachováte v kritické situaci.“

      „Co provedeme s tou ženskou? Málem mě přizabila,“ ptal se Prcek a ještě nechápavě kroutil hlavou.

      Plešoun udělal krok vpřed a chtěl něco říct, ale Čahoun ho předběhl. Chytil ho za rameno a zašeptal: „Nechte to na mě, šéfe. Vyřídím to.“

      Plešoun pokrčil rameny, mrkl na svůj blonďatý protějšek a usmál se. „No, tak prosím.“

      Čahoun jemně odstrčil Prcka, naklonil se k ženě a zakřičel jí do ucha: „Nic se neděje, paní, my jsme od televize a točíme tady kriminální film!“

      „Cože? Jaký film? Kde máte štáb, kamery?“

      „Točí se to skrytou kamerou!“ zakřičel Čahoun.

      „Musíte tak křičet, člověče? Nejsem hluchá,“ couvala překvapená žena.

      „O úchylech! A vy jste nám zrovna vlezla do záběru! Budeme to muset točit znovu, ale to nevadí. Nechtěla byste si také zahrát? Můžu to zařídit, byla jste skvělá!“ křičel jí do ucha dál a mrkal přitom na Plešouna.

      Na scénu vstoupil Prcek, který nechtěl zůstat před svým novým šéfem pozadu: „Nech už tu hluchotu starou na pokoji, Čahoune. Ještě se bude hlásit na Barrandově. Baba jedna nepříjemná. Ať ji vezme čert!“

      „No, tedy,“ začala se smát stará paní, „vy mi dáváte, pánové. Já už nemůžu, končím.“ Otočila se k Plešounovi: „Jiříčku, tak už něco řekni.“

      „Pánové. To je moje maminka. Seznamte se…“


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 22.08.2014, 17:04:56 Odpovědět 
   ...vlastně by můj komentář měl být v duchu oslovování obou autorů Šími a Peliona. Omlouvám se, že jsem ovace přisoudil jen jednomu.
 ze dne 22.08.2014, 17:10:35  
   Šíma: Děkujeme (oba) za zastavení a komentář! ;-)
 Jarda 22.08.2014, 16:58:03 Odpovědět 
   Dzravím:

Nekecám. Šímo opravdu jsem se na konci smíchy rukama bouchal do stehen.
Z počátku jsem se v dialogu těch dvou špatně orientoval. Ale to já vždy, než si zvyknu. No a pak to mělo dobrý spád. Dialogy nejsou složité, jsou stručné a jasné. Jako vždy, v psaní dialogů jsi profík. V textu mi byla i dána vlastní představivost o prostředí ve kterém povídka probíhá.
Palec nahoru. Těším se na další pokračování.
 Siggi 13.08.2014, 19:42:36 Odpovědět 
   Prcek. pamatuji si na jednoho člověka, kterému tak říkali. Jinak než opilého jsem ho nikdy neviděl a moje první setkání s ním bylo na vandru, že mne chtěl shodit ze skály jen proto, že si jeho žena položila svou usárnu vedle té mé.
 ze dne 13.08.2014, 20:10:25  
   Šíma: Pravda, někteří lidi jsou prostě divní...

Dík za zastavení a komentík.
 čuk 13.08.2014, 14:56:41 Odpovědět 
   Zápletka byla dobrá i pointa. Vyznění fajn.Ale zdá se mi, že dřív ty příběhy měly víc absurdního vtipu a větší říz i více vynalézavějších slovních hříček, zvlášť v dialozích (tady mi obě postavy poněkud splývají).
 ze dne 13.08.2014, 17:16:13  
   Šíma: Děkujeme za návštěvu, milý čuku, toto je dokončení třetí části, další budou následovat. Snad nezklameme důvěru v nás vloženou! ;-)

P.S. Zkus si třetí část přečíst najednou (ono je tato část publikována s docela velmi dlouhou prodlevou).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
HRDINOVÉ
Janir Killman
*****
Lord Mordvig
4-5-6
JFTWTJTIJUMFSMPM
obr
obr obr obr
obr

Ve službách inkvizitora (2/4)
Apinby
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr