|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39858 příspěvků, 5812 autorů a 392639 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Správnym směrem ::
| Kdo v tam najde pointu, ten si zaslouží lentilky. |
| |
|
|
Prostě jen tak. Pro ten pocit. Tvoje vzteklý oči už na mě zase hledí a já nevěřim ničemu. Všechno mě zradilo a já byla spokojená. Spokojená ale nic víc. A prosit o pocit je občas marný, ale nic jinýho nezbývá, když uprostřed prázdna ztratila jsi směr. Tak se zeptej, křič nebo jen tak fňukej. Ale tohle tupé nic mě ničí. Hučí mi v uších, jako bych slyšela přijíždějící vlak, ale nic se neděje. Koleje jsou vyjetý a cesta zakopaná. Přehazovat výhybky. Bože, prosím. Bože, proč? Je to jen kolotoč a mně
už se zase točí hlava. A všechna ta šťáva všednosti, která je duhová a ne všední už zas stejká po prstech a kape na má prsa. Olizuju obličej (už jsem zapomněla komu) a lakonicky se umívám. Příště poprší slunovraty a daleké cesty budou bližší. Narodit se, neumřít. Narodit se a zůstat. Narodit se a spočinout ve věčnosti. Koleje. Nic než jen koleje a aleje květin, z nichž převažuje levandule. Ještě jsem se nerozhodla, jestli mi voní. A všechna ta poušť kolem prostě jen hledá vlastní oázu, a i když víš, že jde všechno správným směrem, stejně ti to nepomůže tušit cíleně. Prostě jen příběh bez pokračování. Slunovrat beze světů, v nichž by mohlo vycházet a zapadat slunce. Sluneční paprsky ničeho a všechno, cos kdy chtěl nebo tušil nebo prostě necítil uvnitř. A venku za oknem se zase děje cokoliv, a i když přízraky šly spát, neznamená to, že se ráno probudíš a budeš mít dobrej pocit. Modlit se k bohu je možná záslužný a směrodatný, ale po tom, po čem toužíš, se může utlouct vše, co zmizelo v černočerné tmě. Křič. Trhej. Kousej. Slabikuj. Zahoď to, co bylo předtím, a vykřič všechno, co je teď. Vhledy jsou slepý a šlépěje nesmrtelný. Umřít se dá zaživa, ale to ty nedopustíš. A ač být bičována, je ti občas příjemný, stále stejně pořád nejsi masochista. Klouzat se po břiše na tobogánu je konečnej důsledek kroku vpřed. Budeme chodit po mělčině a ptát se sami sebe, zdali má nějakou hloubku, a já budu ta, která (jako vždycky) řekne, že ne. Úděly se ztrácí a skutečnost se neproplácí. Nevěř představám a podlehni předsudkům. Nebo obráceně? Stejně jsem si nikdy pořádně nezapamatovala legendu, jak se dostat na cestu, tak jak můžu jít správným směrem?
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
