obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."
F. Caballero
obr
obr počet přístupů: 2915724 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39858 příspěvků, 5812 autorů a 392639 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Správnym směrem ::

 autor Euridika publikováno: 22.08.2014, 14:51  
Kdo v tam najde pointu, ten si zaslouží lentilky.
 

Prostě jen tak. Pro ten pocit. Tvoje vzteklý oči už na mě zase hledí a já nevěřim ničemu. Všechno mě zradilo a já byla spokojená. Spokojená ale nic víc. A prosit o pocit je občas marný, ale nic jinýho nezbývá, když uprostřed prázdna ztratila jsi směr. Tak se zeptej, křič nebo jen tak fňukej. Ale tohle tupé nic mě ničí. Hučí mi v uších, jako bych slyšela přijíždějící vlak, ale nic se neděje. Koleje jsou vyjetý a cesta zakopaná. Přehazovat výhybky. Bože, prosím. Bože, proč? Je to jen kolotoč a mně
už se zase točí hlava. A všechna ta šťáva všednosti, která je duhová a ne všední už zas stejká po prstech a kape na má prsa. Olizuju obličej (už jsem zapomněla komu) a lakonicky se umívám. Příště poprší slunovraty a daleké cesty budou bližší. Narodit se, neumřít. Narodit se a zůstat. Narodit se a spočinout ve věčnosti. Koleje. Nic než jen koleje a aleje květin, z nichž převažuje levandule. Ještě jsem se nerozhodla, jestli mi voní. A všechna ta poušť kolem prostě jen hledá vlastní oázu, a i když víš, že jde všechno správným směrem, stejně ti to nepomůže tušit cíleně. Prostě jen příběh bez pokračování. Slunovrat beze světů, v nichž by mohlo vycházet a zapadat slunce. Sluneční paprsky ničeho a všechno, cos kdy chtěl nebo tušil nebo prostě necítil uvnitř. A venku za oknem se zase děje cokoliv, a i když přízraky šly spát, neznamená to, že se ráno probudíš a budeš mít dobrej pocit. Modlit se k bohu je možná záslužný a směrodatný, ale po tom, po čem toužíš, se může utlouct vše, co zmizelo v černočerné tmě. Křič. Trhej. Kousej. Slabikuj. Zahoď to, co bylo předtím, a vykřič všechno, co je teď. Vhledy jsou slepý a šlépěje nesmrtelný. Umřít se dá zaživa, ale to ty nedopustíš. A ač být bičována, je ti občas příjemný, stále stejně pořád nejsi masochista. Klouzat se po břiše na tobogánu je konečnej důsledek kroku vpřed. Budeme chodit po mělčině a ptát se sami sebe, zdali má nějakou hloubku, a já budu ta, která (jako vždycky) řekne, že ne. Úděly se ztrácí a skutečnost se neproplácí. Nevěř představám a podlehni předsudkům. Nebo obráceně? Stejně jsem si nikdy pořádně nezapamatovala legendu, jak se dostat na cestu, tak jak můžu jít správným směrem?


 celkové hodnocení autora: 96.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.08.2014, 14:50:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Lentilky, říkáš?

Můj prvotní dojem po několikerém pročtení? Mohlo by jít o určitý druh autorského vychrlení, tedy o pocitovku napsanou horkou jehlou, text by si zasloužil dopilovat. Klidně by mohl být součásti dopisu, který je součástí jiného textu, ale tady už jdu krapet do extrému a fabuluji.

Když přišla řeč na olizování obličejů, na malý okamžik jsem nabyl dojmu, že je hlavní hrdinka psem nebo kočkou, ale celkový kontext tomu neodpovídá. Řekl bych jen (napsal), že jde prostě o hledání svého místa ve světě a o pocit zabloudění v životě (třeba jako náctiletého človíčka, který najednou neví, kudy kam). Spousta pocitů, spousta vjemů, koleje vyjetý, cesty zablokovaný a jeden netuší, co dál. A k tomu ta hovorová řeč za občasné účasti práce šotků Překlepníčků... Nespěchej.

Tak... Jaká je pointa? Lentilky mám rád. Třeba je to celé o hledání životního cíle, majáku, který by dotyčnému ve dne i v noci svítil na cestu, aby pak ona osůbka mohla jít cestou necestou vstříc svému cíli... Jenže nikde nic a točení se dokola také nic nevyřeší. Možná někdo ze čtenářů přijde i na to, že je tento text vlastně dohromady o ničem, i toto se může stát. Ono i náš život může být o ničem nebo o něčem, ale zde záleží na tom, jak se k tomu všemu postavíme a zdali budeme proto či ono chtít (a schopni) něco udělat...

Takový průměrný text (u mne).

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 29.08.2014, 10:47:55  
   Šíma: Zdarec.

Ne, ne, to si je koupím raději sám, protože posílat poštou malou krabičku se nevyplatí! ;-))) Musel by toho být přímo balík!

šíma (hříbek)
 ze dne 29.08.2014, 9:08:05  
   Euridika: Děkuji. Opravdu zasloužíš lentilky! Když mi dáš adresu, ráda ti je pošlu :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
mapato
(17.11.2020, 14:39)
Franta Baďura
(15.11.2020, 17:36)
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
obr
obr obr obr
obr
Jahody a krém I...
Velocci
O jednom dobrém...
Zavel
(Revoluční rok)...
Rebekka
obr
obr obr obr
obr

Antihrdina
RastoO
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr