obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915348 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390242 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Báseň, kterou smazal ::

 autor mylencz publikováno: 24.08.2014, 21:05  
 

Otevřela jsem oči a mezi řádky poznala čas odejít.
Zabolelo to. Kratince, intenzivně, určitě navždy.
Myslím, že právě v té chvíli mě stiskl a smazal jediným pohybem prstu.

Neznamenat nic je tanec na hrotu vykřičníku.

Dávno nenavštívená, nezvykle volná, ale právě tak nepokorná, jakou mě chtěl mít, jsem skoro poslušně vířila kamsi k zapomnění, a volala vlastní stopy.
Copak jsem nenechala ani jedinou...?
Jenže zkuste křičet, když vám vezmou jméno i hlas. Já ještě nemůžu, nechci, mám co dát!
A pak někdo řekl, že lidé, věci i básně, v nichž jste nechali všechno, nikdy neumřou, že jen odchází jinam. Naposledy jsem tedy posbírala všechno, co ve mně bylo, poskládala se do podoby ženy, kterou tehdy miloval, a váhavě pomalu se vydala proti proudu řeky, až tam, kde jsem se narodila, kde jsme vycházeli ze sebe, kde mě stvořil.
Kam jinam bych šla.
Byla jsem o ní, o řece. Zdánlivě trochu do větru. Ale dovedla chodit jen po pěšinách prošitých jehličím, co tak těžce voní, že svírá cestu sotva pro jednoho: nevím, proč někdo doufal, že můžu být o lásce.
Vždyť už se do mě vešel právě jen ten nekonečný les ve skalnatých stráních.
Ničemu víc už nerozumím.

Za tím lesem čekal svět.

Pod nejvyšší skálou, kde se můj autor nejčastěji hledal, zůstalo všechno stejné. Snad jen břehy byly nižší a voda v nich zněla jinak. Dnes se zdálo, že ji nepojme jezero vklíněné do strmých lesů, že je řeky plný vzduch a nevejde se ani do nebe: každou chvíli že do sebe spadne.
Nejkrásnější místo na světě, říkával.
Najednou nebylo kam spěchat. I krátce před deštěm jsem tu musela být doma. Věci se nehybně chvěly stejnou řečí.
Jen o málo rychlejší vítr se mi konejšivě stulil do sukní.
"Neplač. Ne pro něj. Nikdy pro lidi."
Myslela jsem, že to ani neumím.
"Neboj. Na dně těch obrazů i řek jsme nakonec vždycky schovávali jen samotu."

Nebyla jsem jeho první, ale šeptal mě nejraději. Známá dvojka.
"Pochop, jsem básník. Nemůžu mít jen jedinou," vysvětloval, a já se smála. Dětsky čistý mi upsal své všechno.
Tehdy se o něm začalo hodně mluvit, že žiju, svěží a krásná. Miloval mě, když pod řádky slečny připouštěly dojetí, když si jeden kritik učeně liboval, druhý prý se mnou chtěl usínat, i když omylem, vysvětlil si pohyby veršů jinak. A my dva se spiklenecky šťuchali ostřenými lokty, že neva, že i to se počítá.
Přišel taky závistivý pán, co by mě nejradši znásilnil postavenou na pranýř, snažil se trhat na kusy, že prý jsem v podstatě úplně blbá. A my se pořád smáli, nerozluční, silní, ze vší té krásy bez pokory někdy trochu zlí, co se nám spolu mohlo stát?

"Naučil mě plynout. Ale ne odejít," přiznala jsem tiše jen tak do větru.
"Řeka přece nedokáže odejít," namítl, protože věděl.
"Podívej. Začala pršet."

"Jednou nás navštívila taková chytrá paní a napsala, že pro ni nejsem dost hluboká..."
Tehdy mě, myslím, přestal mít rád. Hledal, takže nacházel nové lásky. Mladé, volné, holky z města. Polonahé, nalíčené. Opíraly se o hospodské zdi, stříkané spreji. Jejich ústy říkal, jak je špatný.
Byly to básně co chodí pro peníze.
Kritici pod nimi předli cosi o moderním doteku životní reality.

"Proč nejsem dost hluboká? Třeba by pak ještě chtěl..."
Větrný smích mě chytil za vlasy a rozpustile předstíral, že nepustí. "Necuchej mě! Bože, vypadám teď jako klišé, s tebou a celou tou řekou. Ty víš houby, jak se padá, když jedna taková... přestane být krásná."
"Záleží na tom?"
"No..."
"Nesmí. Nebuď hloupá."
"Ale ta hloubka..."
"...může být jen úhlem pohledu."

"Promiňte, že ruším," vpadla nám voda do řeči. "Opravdu nerada jsem vám promáčela místo, ale já té malé Básničce rozumím. Plynu tak dlouho. Chytám se všeho. Kam bych přišla, milovat věci, které pominou? Měla jsem ráda tamty stromy nad jezerem. Zdály se věčné. Rostly do nebe. Stovky let stály tak blízko. Dívaly se, kývaly větvemi, odrážely se ve mně, a moje hladina jich byla plná. Jednou za čas, když už nesnesly, co je tíží, posílaly mi své listy a já... unesu všechno. I když to na dně zůstává. Byla jsem stejná jako oni. Bylo nás moc. Koruny z obou břehů i já jsme tvořili jediný les. A hluboký..." pršela zasněně, tak smutně.
"Ale ty jsi Řeka," lehce odporoval vítr.
Myslím, že ji jen zbytečně rozčeřil.
"Pak přišel člověk a všechny stromy vysekal. Nikdy pro ně nepřestanu pršet. Sama neznamenám nic. Už nejsem... nejsem... hluboká."

Někdy i větru dojde dech. V úžasu jsme si hleděli do očí.
Byla tak silná. Přibývala každou kapičkou deště. A vůbec o tom nevěděla.

Vůbec jsme o tom nevěděly.


 celkové hodnocení autora: 99.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 25 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 62 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Cyrano 15.02.2015, 17:32:22 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 14.02.2015, 12:16:28

   I já děkuji a táži se, zda máš ještě místo ve svém tanečním pořádku?
Pokud ano, pak si mne tam, prosím, zapiš! Co takhle hned ten příští? Smím prosit, Lenko?:-)
 ze dne 16.02.2015, 11:23:01  
   mylencz: Míro, já mám spíš taneční binec...
Píšu si ;-).
 Cyrano 15.02.2015, 17:31:31 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 14.02.2015, 12:16:28

   I já děkuji a táži se, zda máš ještě místo ve svém tanečním pořádku?
Pokud ano, pak si mne tam, prosím, zapiš! Co takhle hned ten příští? Smím prosit, Lenko?:-)
 Cyrano 14.02.2015, 12:16:28 Odpovědět 
   Milá Lenko!
Děkuji Ti za tu sladkobolnou nádheru. A díky Tobě již konečně vím, kdo jsem: Tanečník na hrotu vykřičníku...:-)
 ze dne 15.02.2015, 16:06:29  
   mylencz: Děkuji tedy za tanec a bylo mi potěšením, Míro ;-).
 florian 14.02.2015, 8:39:04 Odpovědět 
   Dobré ráno, mylencz:
Děkuji ti za pěknou chvilku; moc jsem se u tebe potěšil.
 ze dne 15.02.2015, 16:05:28  
   mylencz: A já moc děkuji za pěknou odezvu :-).
 Kalip 14.02.2015, 6:59:35 Odpovědět 
   Ahoj Myl,
čtu si dnes znova tuhle Tvoji báseň smazanou a je to skutečně tak, jak píšou všichni pochvalníčci níže, ve Tvé melodii slov čtenář uchvácen tančí. Jinak ani nemůže. Přicházím s pugétem papírových růží a házím Ti je na pódium. Snad k Tobě doletí.
A trochu bokem šeptám o zbloudilých notách, aby ostatní nevěděli, ale znáš mě. Vazba být o něčem (o řece, o lásce), by v Tvém textu dokonale ladila, pokud by byla nebyla (:-)) zneužívaná v dnešním uspěchaném jazyce. Četla jsem v knize o češtině, že se prý lidem, kteří to používají říká "otomani". :-) Musím přiznat, že se mi to také nelíbí, i když už jsem se párkrát přistihla, že jsem to taky vyslovila.
A ještě jednu poznámku mám k "hloubce" řeky, zdá se mi, že od té doby "co přišla ta paní" si slovo v textu zopakovala vícekrát, což způsobilo, že se stalo "mělčím", že to lehce zkresluje význam hlubokosti. To ale může být jen můj subjektivní pocit.
Celkový dojem to pro mě rozhodně nekazí, na koncertě si více užívám atmosféru než zatoulané noty. Naopak ty jsou správným kořením, které představení činí opravdovějším, na rozdíl od absolutní dokonalosti.
Takže děkuji Ti za takovou krásu. A moji kritiku nech rychle odplynout, nechci aby zůstala na dně.
Zdravím z Turecka.
 ze dne 15.02.2015, 16:04:04  
   mylencz: Děkuju Katko, vážím si toho.
Správná míra slov a věcí pro každého nalezena nebude asi nikdy, jen vkus... a když se s autorským potká, o to jsou pak i básně krásnější, že?
Užívej dálek, tulačko, a vrať se spokojená ;-).
 KranadLesnár 27.09.2014, 17:49:10 Odpovědět 
   Jak Ti dupou folkáči, de to, de? A ináč? Hodně štěstí přeji ( a to ostatní jsem již zapomněl).
 ze dne 27.09.2014, 19:47:20  
   mylencz: Ono bylo co zapomenout? :-)).
Děkuji za optání: jak kdy...! ;-).
Děkuji :-).
 D. V. S. 19.09.2014, 14:44:11 Odpovědět 
   chvála! :)
 ze dne 27.09.2014, 19:45:45  
   mylencz: Díky, Dominiku :-).
 Apolenka 06.09.2014, 21:59:04 Odpovědět 
   Chtěla jsem napsat, že je to "koncert slov", ale koukám, že už to konstatovala maja (vzácná shoda), takže napíšu "symfonická báseň" a bude to pravda. Tvůj text má zvláštní - krásnou melodii.
 ze dne 07.09.2014, 9:54:17  
   mylencz: Díky Apolenečko :-)).
 čuk 25.08.2014, 13:50:27 Odpovědět 
   To je velká krása. Symbolická metamorfóza. Možná, že jsou v ní metaforizovány osobní pocity velmi skrytou formou. S ironií zakrývající bolest nad zánikem (anebo přetvoření v něco nebo někoho jiného). Ale raději řeknu, co mi to připomíná: Rusalku. Je-li básník princ, tak odvržená Rusalka má v tvém podání šťastnější, nádherný pocit a splynutí s tajemným světem, mohem poetičnější a plnější než Rusalka co by bludička. V tvém maskovaném pojetí je tva hrdinka vílou.
PS:Teď děláme v divadle dramatizaci Morgensterna: tam také přechází hrdinka do fantaskního světa víceméně nechtěně, cestou zrady. Báseň vytisknu a dám přečíst naší hlavní herečce a sám si ji budu ještě přehrávat.
 ze dne 28.08.2014, 9:19:29  
   mylencz: Jsem potěšena až za hranice té vody, čuku. Na tak krásná slova se těžko odovídá... spíš si říkám, že se snad konečně budu muset vydat do toho plzeňského divadla. Morgenstern pod Tvou režií je silné lákadlo ;-).
 maja52 25.08.2014, 2:09:07 Odpovědět 
   Jedna perla vedle druhé. Krásný koncert slov. Zdravím tě.
 ze dne 25.08.2014, 8:36:53  
   mylencz: To je tak hezký, když se k člověku vrací lidi :-). Ty to taky znáš dobře. Díky, Majko :-).
 Pinocchio 25.08.2014, 1:08:46 Odpovědět 
   Mylen, je to přesně tak, jak se zde už píše. Je to poezie v próze - A napsaná tak dobře (Budu se teď opakovat), že až mrazí. :))
Kliknu na tu ruletu zde číslici jedna, tak doufám, že nic nepokazím...
 ze dne 25.08.2014, 8:34:59  
   mylencz: Jirko, já myslím, žes tu ruletu uchopil z dobrý strany :-).
Opakovat se nebudu, tak :-*
Dík :-).
 sumus 24.08.2014, 22:56:11 Odpovědět 
   Takhle vypadá báseň v próze. Jsou tací, kteří by tam postrádali trochu patosu, trochu emfase, ale o tom to není - je to v obsahu, v pěkné češtině a dobře, kontinuálně a konzistentně zpracovaném velmi neobvyklém tématu. Kdybych byl Ježíšek, dal bych ti za ni deset bodů.
Mileno česká, za báseň je hezká...
 ze dne 25.08.2014, 8:32:35  
   mylencz: Je mi ctí, Ježíšku. Děkuji moc.
 Šíma 24.08.2014, 21:04:47 Odpovědět 
   Zdravím.

Hezky obrazný text, skorem poezie v próze.

Psaní zdar a plodné múzy.
 ze dne 25.08.2014, 8:31:21  
   mylencz: Zdravím též a děkuji velmi, Šímes :-). Doufám, že už zas budu pilnější.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti IV:...
Lukaskon
Vyprávění: Váno...
Miky
Fear - Strach
J.U. Ray
obr
obr obr obr
obr

Doznání
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr