obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"
estel
obr
obr počet přístupů: 2915546 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5772 autorů a 391782 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Noční bar ::

 autor Siggi publikováno: 30.08.2014, 19:27  
Trocha horrorového humoru, nebo humorného horroru?
 

Když vešla do dveří, nikdo si jí nevšiml. Rozhlédla se. Vzhledem k pozdní noční hodině, očekávala, že tu moc lidí nebude, ale opak byl pravdou. To ji však nevadilo. Naopak. Jen ta hudba by nemusela hrát tak nahlas. Znovu pohlédla na lidi, kteří vyplňovali tři salónky, na něž byl tento podnik rozdělen. Všichni, až na několik jedinců, byli v černém. Jejich oblečení bylo velmi zvláštní, na dnešní dobu nezvyklé.
Udělala pár kroků k barpultu. Nečekala, že by si něco objednala, ale slušelo se to. Odsud bude mít také nejlepší výhled a snad i jí si někdo všimne, i když sem moc nezapadala.
„Vítám tě, v Nočním baru. Kdo jsi?“ ozval se celkem příjemný hlas za jejími zády. Otočila se. To šlo rychle, blesklo jí hlavou. Majitel hlasu byl jako on sám. Ačkoliv bylo vidět, že je mu tak dvacet, vypadal celkem zádumčivě, ale to zřejmě dělalo i jeho oblečení. Černé vlasy sčesané nazad byly přikryté cylindrem. Asi mu někdo nevysvětlil, že v místnosti se smeká, ušklíbla se v duchu.
„Děkuji.“ Její pohled padl na sklenku v jeho ruce. Hlavně na její obsah, jehož charakteristický zápach ji udeřil do nosu.
„To je krev?“ Mladík rozvážně přikývl. Potřásla hlavou.
                „Jistě se budeš chtít zeptat, proč to piju. Protože jsem upír.“
Polkla.
                „Ty jsi vampýr?“ zeptala se teď už pobaveně. On se však zachmuřil.
                „Ne vampýr, ale upír. Vampýři jsou ti přeměnění, ale já jsem čistokrevný upír. Ještě jsi mi neřekla, kdo jsi, a proč jsi tady. Kdo ti o tomhle podniku řekl?“
                „Muž se představuje první,“ podotkla. Usmál se.
                „Budiž. Já jsem Dark Sol ir Daren. Někdo si tě sem pozval? Nebo jsi také upír?" Nabídl ji svou sklenku. Ona ji ale s úsměvem odstrčila.
                „Lidská by nebyla?“
 Zarazil se.
                „Na to by sis musela přivýst dárce. Ale jaks to poznala?“
Usmála se a cvrnkla se do nosu.
                „Je jinak cítit. A já jsem Kateřina.“
                „Kateřina? Snad Katriona, ne? My přece nemáme obyčejný jména. Teda,“ a přeměřil si jí s nádechem opovržení, „my čistokrevní. Tebe nějakej nezodpovědnej chudák přeměnil, že jo? A asi ti nic neřekl, co? Komu jsi povinována úctou, kdo jsme my Rodní a tak dále. Není mou povinností tohle napravovat. Já jsem upír od narození. Jsem přímý potomek Kaina.“
                „Kaina? Bratra Ábela?“ pozdvihla Kateřina obočí a v očích jí pobaveně blýsklo. Tohle ještě neviděla.
                Dark Sol se znechuceně ušklíbl.
                „Kain byl první upír. Bibli a její pseudopříběhy sem netahej.“
                „Aha. A když jsi upír, tak kde tě pohřbili? Měl by ses přeci ráno vrátit do své rakve.“
                „To snad není pravda,“ povzdechl si. „ Kde si slyšela takový blbosti? Upír je normálně živej. Žádný rakve, žádný hřbitovy, žádný tesáky, česnek, nebo stříbro. Ani slunce nevadí. Tyhle hovadiny si vymysleli filmaři v padesátejch letech. Podívej, už mne nudíš. Sedni si ke kompu, a na internetu máš všechno. A už nekoukej na ty blbosti.“
                „Ale vždyť v knížkách se to také píše," podotkla nevině.
                „Jo? A v jakejch? V Drakulovi, ne? To taky nečti, je to jen slint. Na netu je všechno,“ řekl již rozladěně.
                „Na netu?“ zeptala se Kateřina opatrně.
                „Kde tě, prosím tě, vyhrabali? Ty jako nevíš co je to internet?“
Několik dívek v dlouhých šatech se pomalu přiblížilo.
                „Děje se něco, Dark Sole?“ zeptala se jedna, dle všeho vůdce této skupinky. Přitom si Kateřinu změřila od hlavy k patě a to dost opovržlivě.
                „Pokloň se. Toto je Tara mal Thele. Ta je první. Je vládkyně Dómu.“ Kateřina mírně sklonila hlavu.
                „Kdo jsi? Ještě jsem tě tu neviděla.“
„Jmenuju se Kateřina. A jen jsem sem asi zabloudila.“ Tařiny oči spočinuly na Dark Solovi.
Ten jen pokrčil rameny.
                „Je jedna z nás, ale je jen přeměněná. Ani neví kdo je Kain. Její tvůrce jí nic neřek.“ Tara přikývla. Její opovržení se změnilo na soucit.
                „Dark ti pak dá adresu mých stránek. Tam se dozvíš vše, co potřebuješ. A najdi si vhodného dárce. Ať nedopadneš jako tady Dark Sol. Ať nemusíš pít tu husí krev. Asenath?“ Jedna z doprovodných dívek se poklonila:
                „Přeješ si, vznešená Taro?“
                „Najdi mi Sašu. To je můj dnešní dárce.“ Dívka odešla, aby vykonala vůli své velitelky. Pak Tara odplula středem místnosti následována svou suitou. Kateřina nevěděla, jestli se má smát, nebo brečet. Možná obojí. Na co si to tady ti blázni hrajou? Navíc, oni to myslí vážně.
                „Poslouchej, když nemáte špičáky, tak jak…?
                „Tímhle,“ řekl Dark Sol a ukázal malý skalpel. „Jak sis to, prosím tě, představovala? Jak ti pil krev ten, cos mu dělala dárce?“ Rychle jí prohlédl krk a ruce. „Nikde nic. Tak jak to, že nevíš, jak se to dělá? To jsi vážně zblblá z těch rádoby upířích slátanin typu Drákula a Nowak? Snad jsi nechtěla dárce kousat?“ Kateřina pokrčila rameny.
                „Nowak je co?“
            „Nowak je jedna spisovatelka, co si myslí, že o nás něco ví a píše ty slátaniny o tom, jak upír vstává z hrobu a saje krev z prokousnutýho hrdla. Takový blbosti. Kdyby věděla aspoň zlomek toho, co já, tak by to nikdy nemohla napsat.“
„A ty jsi od ní něco četl?“
„Pff, za co mě máš? Takový věci já nečtu. Mně stačí internet.“ Kateřina si povzdechla.
                „To tvé jméno, a jméno té holky, jak jste k nim přišli? To vám dali rodiče?“ Dark Sol se hrdě zvedl hlavu.
                „S těmito vznešenými jmény se my Rodní již narodíme. Odkazují je nám předkové. Hele, Kateřino, já už nemám čas. Zajdi si někam do internetový kavárny, zadej si adresu www skutecniupiri.cz a tam si všechno přečteš.“
                „Ty mě už chceš opustit? Byla bych ráda, kdybys mne kousek doprovodil. Moc to tady neznám. Předpokládám, že tak vznešený upír jako ty, je jistě i galantní.“ Její oči se spojily s jeho.
 
 
Kateřina si olízla krev ze rtů. Její pohled sjel do vyděšené mrtvé tváře Dark Sola, když jeho tělo házela do jednoho z prázdných hrobů.
                „Myslím, že sis od té paní Nowak měl něco přečíst.“ Pak se podívala na starou hrobku a mírně se usmála. Na mramorové desce byl mimo jiných nápis:
                               Kateřina Ulrich
Narozena 15.3.1890   zemřela 18.8.1915


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 30 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Loretten 17.09.2014, 16:22:57 Odpovědět 
   No, tohle jsem měla už dlouho v záložkách. :) Překvapilo mě, že ještě někdo zkouší psát na takový vyčerpaný téma, ale ono se dá vždycky najít něco nového. Konec mě docela dostal, ale já osobně bych asi ocenila trochu víc napětí a lépe vykreslenou atmosféru a tak, ale ani mě se takový věci nedařej. :/ Známkovat to nebudu, protože dvojku nechci dávat a na jedničku mi to přijde málo napínavé. Asi bych dala jedničku s tečkou, což je dle našich rpofesorů něco mezi jedna a jedna a půl. :) Jsem zvědavá, jestli ještě přijdeš s něčím upírským?

A...děláš si tímhle srandu s gothiků?
 Siggi 04.09.2014, 9:30:14 Odpovědět 
   Tak, koukám, že tohle nikoho nenadchlo. No jo, i to je osud.
 čuk 30.08.2014, 19:26:32 Odpovědět 
   Podívejme, jak se Kateřina vybarvila. Nejsem znalec příběhů o upírech, ale tenhle mě pobavil, především ta paralela s nabubřelou na odiv vystavovanou pseudoupíří "high society" a profesionální upírkou. (Ale poněkud podobně je to i v lidské společnosti). Aneb není upírem ten, kdo se za něho vydává a ti skuteční se skrývají.
Jen jsem poněkud kroutil hlavou nad formální úpravou u dialogů. Jak jsi to dokázal?.)
 ze dne 31.08.2014, 23:15:35  
   Siggi: Udělal jsem to tabulátorem.
 ze dne 31.08.2014, 10:45:12  
   čuk: Myslel jsem ta odsazení v dialozich, ne vždy v lajně. Tehdy jsem si mylně myslel, že užíváš tagy (můj omyl).
 ze dne 30.08.2014, 19:56:30  
   Siggi: Děkuji za komentář, jen nějak nerozumím otázce. Co jsem měl dokázat?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Osud prostých o...
D. V. S.
Vyznání
Danny Alonso
Poděkování učit...
zlataela
obr
obr obr obr
obr

Co skýtá
Jiří Ondra JL"
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr