» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."

Théodore de Banville

počet přístupů: 2915614

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39711 příspěvků, 5787 autorů a 392104 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Úděl ::

Příspěvek je součásti workshopu: Kdyby strom promluvil

phaint	publikováno: 01.09.2014, 15:15

O stromech, kterých je mi vždycky hrozně líto.
(Pokus rozkřesat ve mně znovu nějakou psací jiskru (a taky nahonem, za chvíli končí poslední srpen ;) Omluva za případné chyby, já jsem nic nenapsala už strašně dlouho...


	„Sněží!“ To slovo zašumělo kolem mne z desítek úst. Lidé na náměstí obrátili tváře k nebi a radostně je nastavovali prvním letošním vločkám. Po chvíli už vířily všude kolem a v poryvech větru tančily i po mých větvích. Sněží. Ještě si pamatuji ten pocit z nadýchané bělosti, která navzdory ochromujícímu chladu hřála a dodávala pocit bezpečí mně i všem mým blízkým. Ještě si dokážu vybavit, jakou pýchou mě naplňovala síla, s níž jsem odolával vichru i nánosům sněhu, a která ze mě vytvořila bezpečné útočiště pro desítky potřebných. A když budu hodně chtít, vybavím si, jak se zkřehlá těla ptáků tisknou k mé popraskané kůře ve snaze přežít do dalšího dne. Ano. Ještě si dokážu vzpomenout, ale je to den ode dne těžší. Snad je to milosrdenství nevyhnutelného zániku, ale já cítím jen to, co by lidé nejspíš nazvali hněvem. Pokud jsem měl padnout, tak hrdě, důstojně, se ctí. A teď tu stojím na místě, které děsí svou prázdnotou navzdory vší té přeplněnosti, zkrotlý a spoutaný, ochablý a umírající. Jaký protiklad, že pýcha smrkových hvozdů tu dnes trčí jako jarmareční maškara s cílem ohromit kolemjdoucí barvami, které k ní nepatří, a tóny, které děsí! Copak žádná z těch lidských bytostí nechápe, že zlato podzimního bukového listí v mých větvích a jarní zpěv ptáků v mé koruně jsou to jediné, co mne může učinit ještě krásnějším? Pošetilí a stále tak stejní... Mlžný opar mého umírání protrhl nečekaný dotek. Dvě malé dlaně na mém kmeni krásně hřejí. „Maruško, pojď, musíme ještě koupit toho kapra.“ Jenže malé ručky drží pevně dál a objímají můj kmen, nebo se aspoň snaží jej obemknout. Ani netuší, jaký proud vzpomínek spustily. Znával jsem dítě toho jména. Tehdy svíralo můj kmínek v prstech, něžně hladilo mých pár chabých větviček a ukládalo mě do voňavé země. „... a jednou z něj vyroste velký strom, největší v celém lese, viďte maminko?“ „To víš, že ano, Mařenko. Už navždycky to bude tvůj strom. Bude tu stát věky, i pro tvé děti a pak pro jejich děti.“ „A potom?“ „Kdož ví. Třeba z něj postaví dům nebo plot, může z něj být vůz za koně...“ „... nebo hračky! Určitě hračky! Můj strom bude pro radost!“ „Dobře, ale už pojď, ty rozumbrado malá.“ Dítě tehdy odešlo, ale vracelo se často. Netrvalo dlouho a nemuselo se ke mně sklánět. Pěnkavy na vedlejším stromě jen párkrát vyvedly mladé, a moje špička už byla k nebi blíž než dětská hlava. A pak dítě Maruška přestalo být dítětem, a žena Marie stále nacházela cestu zpět ke svému stromu. Pokaždé se opřela zády o kmen a podívala se vzhůru a já ji cítil, jako by byla částí mne samotného. Kdo ví, možná to byla její síla, která mi dovolila stát se tím nejsilnějším stromem na míle daleko. A kdo ví, možná to byla moje síla, která jí dopřála zůstat na světě tak dlouho, aby viděla pod mými větvemi i děti svých dětí, a ještě dlouho potom. A teď cítím tam dole ty malé teplé dlaně a sílu, kterou umí dát, aniž by o tom věděly. „Je tak krásný! Ale v lese by byl ještě hezčejší!“ „No ale tam by nebyl tak pěkně nazdobený. A už ho pusť, budeš celá ulepená.“ Objetí povolilo, ale ještě jsem dokázal vnímat pohlazení a tichý šepot dětských úst. „Jsi krásný stromeček. Tak krásný! Mami, co kdybysme na jaře místo něj zasadili v lese nový?“ Už ke mně nedolehne odpověď, ale na tom nezáleží. Jsem teď konečně připraven dojít ke svému konci hrdě. Důstojně. Se ctí.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 28		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 71		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kaileen	10.09.2014, 20:04:57

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen* ze dne 10.09.2014, 15:04:24* Opravdu to vypadá jako dobrý lék, alespoň ve tvém případě se zdá, že to zabírá, píšeš hezky :-)

Kaileen	10.09.2014, 15:04:24

Ahoj, ani jsem nevěřila, že tě tady ještě uvidím (tedy přečtu). Krásný příběh. Abych pravdu řekla, něco podobného mě napadne každý rok, když na náměstí vidím statné stromy ověšené těma přiblblýma světýlkama. Nenapadá mě, že bys něco v příběhu vynechala navzdory jeho krátkosti. Moc se mi to líbilo, bylo to takové něžné a dojemné, s prostorem pro vlastní myšlenky čtenáře.


ze dne 10.09.2014, 16:31:00
phaint: Ahoj, díky za zastávku, ráda tě zas "vidím".¨ Snažím se vzpamatovat po blbých časech a psaní mi přišlo jako dost dobrá meducína. Snad zabere a vydrží ;))

Šíma	08.09.2014, 13:32:34

Gratulka. Teď to můžu napsat - na plná ústa - ano, nominoval jsem i Tvůj textík! Přeji mnoho dalších podobných počinů!!! ;-)


ze dne 09.09.2014, 13:14:52
phaint: Člověk si takhle stěhuje a balí, a když je po všem, tak ho tady čeká takovéhle překvápko! Díky za nominaci a tak vůbec, doufám, že důvěru ve mne vloženou nezklamu.

Harpyje	08.09.2014, 8:25:43

Jsem asi první...BLAHOPŘEJI Ti zcela upřímně a jsem ráda, že tvůj příspěvek oslovil tolik čtenářů:)


ze dne 09.09.2014, 13:16:44
phaint: Díky za gratulace! Copak oslovování - to je moje ;)) Jen jsem si ale bohužel potvrdila, že u mě musí přijít v jedné hodině nápad i provedení - jak začnu moc přemýšlet a vylepšovat, tak to jde do nikam...

SiLK	05.09.2014, 13:06:07

Ahoj, tvůj příběh je tak nějak to, co jsem očekával od workshopu. Kupodivu se podobných příběhů nevyrojilo více, tenhle text mě však zaujal svou autentičností, atmosférou a dobrým stylem. Někdy není zapotřebí vymýšlet bůhvíjaké složitosti. V jednoduchosti je síla a tato dokonce vyvolává i pocity, které autorka zamýšlela. Původně jsem chtěl hlasovat jen pro čuka, po čtvrtém přečtení tohoto příběhu přibude v urničce o lísteček víc. 1 T.


ze dne 09.09.2014, 13:19:38
phaint: Děkuji za hlas i pečlivé rozvážení. Já myslím, že byli lepší, ale které spisovatelské ego by se tajně netetelilo ;)

Jenny	04.09.2014, 0:55:47

pěkně napsaný, dojemný, vánoční příběh s vykreslenou atmosférou, líbilo.


ze dne 09.09.2014, 13:18:00
phaint: Jsem ráda za ten strom, že jsem o něm dokázala napsat. Třebas až půjdem letos o vánocích přes to náměstí s diskotékou, tak budeme myslet i na jiné věci než je kapr a úklid ;)

čuk	03.09.2014, 16:59:16

Text chápu jako monolog vánočního stromečku, jeho rozvzpomínání, zamyšlení nad sebou, svým životem i lidmi. Zřejmě stojí na náměstí a je to smrk (i když jednu chvíli se jeví jako buk: "bukové listí v mých větvích.") Hezké připomenutí osudu stromu ve srovnání s koloběhem osudů lidských. Citlivě napsáno, čehož se dosahuje i zavedením postavy dítěte v několika podobách v časovém odstupu, i užitím dialogů. Svým způsobem je tato lyrická próza dojemná, a nebylo k tomu zapotřebí více slov, aby zapůsobila. Je vidět, že to psala ženská ruka s lítostivým srdcem. Maně se mi vybavila píseň o vánočním stromečku od Bulata Okudžavy.


ze dne 03.09.2014, 18:12:26
phaint: Zřejmě jsem měla napsat "zlato bukového listí v mých temně zelených větvích", protože ten smrk je tam nastíněný opravdu jen velmi zběžně... Dítě mi přišlo jako trošku příliš profláknutý symbol nevinnosti - no ale kdejinde tu nevinnost v lidské rase hledat. Okudžavu si nevybavím, budu muset projít elpíčka ;) Děkuji za přečtení a komentář.

Jarda	03.09.2014, 11:51:28

Dzravím. Text jsem četl asi dvakrát. Po druhé jsem se více dostal do kůže stromu a lépe jsem chápal co sděluje. Je to zajímavý pohled na vánoce. Že to období je krvavými jatky pro kapry je v povědomí lidí dlouho. Ale poukázat na jatka stromů, pro několika denní okrášlení měst a domácností je dobrým tématem.


ze dne 03.09.2014, 18:16:05
phaint: Díky za zastavení se a pochopení. Plýtvání mi vadí všeobecně, plýtvání živými bytostmi obzvlášť. Jinak by asi vyzněla zpověď stromku ze školky, kde se pěstují "jen pro ten jeden den" ;)

lada34	02.09.2014, 19:35:57

Moc hezky napsané. Úžasná atmosféra. Líbí.


ze dne 02.09.2014, 22:21:48
phaint: Děkuji za čas věnovaný přečtení i za pochvalu!

Apolenka	02.09.2014, 17:07:47

Ani netušíš, milá Silvie, jak mě tvůj text oslovil a dostal. Jako farmáři máme i plantáž stříbrných smrčků - vánočních stromků - které jsme po patnácti letech od výsadby postupně rozprodali a začali nanovo. Bylo mi těch spanilých junáků nesmírně líto. Tolik krásy a tolik péče, aby nakonec skončily v kontejneru. Samozřejmě, že i my jsme si nazdobili stromek, ale v květináči, a po svátcích jsme ho vrátili do země. Od Api máš velikou jedničku za námět i citlivé provedení.


ze dne 02.09.2014, 22:21:18
phaint: Díky moc, jsem ráda, že se líbilo. Já nějak nemám probém s těmi malými "domácími" stromky, ale to, že se položí nádherný vzrostlý strom, navěší se na něj žárovky a uspořádá jarmark, který s podstatou vánoc nemá nic společného, to mě vysloveně odpuzuje. Tak možná je to z toho psaní cítit. Tak ať vám doma stromky rostou!

maja52	02.09.2014, 14:30:46

Ode mě jasná 1. Moc hezky, poutavě a citlivě, napsaný příběh. Mně je vždy líto i domácí kytky, kterou musím ( čas od času ) přistřihnout, abych se do té zeleně, doma v kuchyni, nezamotala. :-) Zdravím tě.


ze dne 02.09.2014, 22:25:29
phaint: Děkuji za hezké hodnocení. Mám pocit, že téma stromů nám všem "sedlo" a vyburcovalo naše lepší "já" - aspoň u mě uričtě ;))

Šíma	02.09.2014, 12:21:50

Jako čtenář a účastník WS můžu dodat snad jen: vše jsem už napsal níže, líbilo a kopnout redaktora šímu do nohy!!! ;-)


ze dne 02.09.2014, 22:23:50
phaint: Redaktora Šímu je zakázáno kopat kamkoli! Kdo by se tady potom oddaně prokousával těmi našimi hračičkami?!? A díky za koment!

Harpyje	02.09.2014, 8:42:31

Zdravím tě:) Krásně a citlivě podaný příběh. Líbí se mi ta atmosféra. Pravda, smutný, ale krásný, jako život sám. Hodnotím jedničkou.


ze dne 02.09.2014, 22:27:15
phaint: Děkuju za komentík a hodnocení. Ony ty vánoce jsou atmosféra sama o sobě, ale nemusí holt být vždycky jenom veselo. Představ si, kdyby se takhle zpovídal vánoční kapr - to by už byla naprostá tragédie!

Šíma	01.09.2014, 15:11:20

Zdravím. Jaký je asi úděl stromů? Proč tu jsou? Jen proto aby vyráběly kyslík (ty listnaté) nebo aby zkrášlovaly naše okolí? Třeba i zadržovaly vodu v lese... Někdo pro stromy nevidí les a někdo vidí v jediném stromu krásu (která pro druhé nemusí být zase tak zřejmá). Chvílemi jsem dumal nad tím, o jaký strom jde, nejspíše vánoční (jehličnan), když začal padat sníh a ten strom byl na náměstí - ozdobený. Ale kdo ví, přestože i ten kapr napoví. Mají stromy duši? Žijí povětšinou déle než my lidé a proto mohou vědět více. A kdyby ten či onen strom promluvil, mohli bychom se dozvědět věci - o sobě, o stromech a o životě. Po technické stránce... Nic mne vyloženě neplesklo do tváře, možná jsem i něco přešel. Dialogy i popisy hezky táhnout při čtení vpřed. Jeden se zamyslí, zda nejde více o zpověď toho stromu, který na konci své existence zavzpomínal nejen na svá mladá léta, ale se i zamyslel nad otázkou naplnění svého života... Jako bych zde viděl i určitou paralelu mezi životem lidí a stromů, protože i lidé (stejně jako stromy) mohou být vykořeněni či vyseknuti z daného místa (prostředí) a nuceni - byť jen na čas - žít jinde. Ona dětská stránka věci - duše a myšlení dítěte (kterému ani ten strom není cizí) - hezky dotváří atmosféru. Děti možná vidí svět jinak než dospělí a dokáží si lépe vychutnat onen prchlivý okamžik štěstí... A vo tom to je. Hezký den a múzám zdar. P.S. Pokud měl být tento text také součástí WS (workshopu) s názvem: "Kdyby strom promluvil", pak již s tímto nic nenaděláme, systémově nelze text vložit do daného šuplíku po uplynutí termínu ukončení vkládání "soutěžních textů"... Asi tak nějak. Proto příště je třeba věnovat více pozornosti při vkládání textu.


ze dne 01.09.2014, 19:51:11
phaint: Díky za zhodnocení a komentář. Příspěvek byl myšlen jako WS a zvolila jsem šuplík s názvem WS.... Tedy aspoň myslím, ono takhle v jedenáct večer už moc nemyslím ;) Tak snad se příště trefím do černého.


ze dne 01.09.2014, 15:15:24
Šíma: Poznámka k workshopu (viz obrazovka pro vkládání textů) - nutno rozkliknout obdelníček za textem: příspěvek je součástí workshopu a označit název aktuálního WS. Jeden se může nejen splést, ale být i malinko zbrklý, a tak dále... Pozdě bycha honit. Pokud tento text nebyl myšlen jako "soutěžní", není tato poznámka důležitá...