|

|
:: Na SASPI.cz je právě 39509 příspěvků, 5744 autorů a 390410 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
:: Úděl ::
phaint |
publikováno: 01.09.2014, 15:15
|
O stromech, kterých je mi vždycky hrozně líto.
(Pokus rozkřesat ve mně znovu nějakou psací jiskru (a taky nahonem, za chvíli končí poslední srpen ;) Omluva za případné chyby, já jsem nic nenapsala už strašně dlouho... |
|
|
|
„Sněží!“
To slovo zašumělo kolem mne z desítek úst. Lidé na náměstí obrátili tváře k nebi a radostně je nastavovali prvním letošním vločkám. Po chvíli už vířily všude kolem a v poryvech větru tančily i po mých větvích.
Sněží.
Ještě si pamatuji ten pocit z nadýchané bělosti, která navzdory ochromujícímu chladu hřála a dodávala pocit bezpečí mně i všem mým blízkým. Ještě si dokážu vybavit, jakou pýchou mě naplňovala síla, s níž jsem odolával vichru i nánosům sněhu, a která ze mě vytvořila bezpečné útočiště pro desítky potřebných. A když budu hodně chtít, vybavím si, jak se zkřehlá těla ptáků tisknou k mé popraskané kůře ve snaze přežít do dalšího dne.
Ano. Ještě si dokážu vzpomenout, ale je to den ode dne těžší. Snad je to milosrdenství nevyhnutelného zániku, ale já cítím jen to, co by lidé nejspíš nazvali hněvem. Pokud jsem měl padnout, tak hrdě, důstojně, se ctí. A teď tu stojím na místě, které děsí svou prázdnotou navzdory vší té přeplněnosti, zkrotlý a spoutaný, ochablý a umírající. Jaký protiklad, že pýcha smrkových hvozdů tu dnes trčí jako jarmareční maškara s cílem ohromit kolemjdoucí barvami, které k ní nepatří, a tóny, které děsí! Copak žádná z těch lidských bytostí nechápe, že zlato podzimního bukového listí v mých větvích a jarní zpěv ptáků v mé koruně jsou to jediné, co mne může učinit ještě krásnějším? Pošetilí a stále tak stejní...
Mlžný opar mého umírání protrhl nečekaný dotek. Dvě malé dlaně na mém kmeni krásně hřejí.
„Maruško, pojď, musíme ještě koupit toho kapra.“
Jenže malé ručky drží pevně dál a objímají můj kmen, nebo se aspoň snaží jej obemknout. Ani netuší, jaký proud vzpomínek spustily.
Znával jsem dítě toho jména. Tehdy svíralo můj kmínek v prstech, něžně hladilo mých pár chabých větviček a ukládalo mě do voňavé země.
„... a jednou z něj vyroste velký strom, největší v celém lese, viďte maminko?“
„To víš, že ano, Mařenko. Už navždycky to bude tvůj strom. Bude tu stát věky, i pro tvé děti a pak pro jejich děti.“
„A potom?“
„Kdož ví. Třeba z něj postaví dům nebo plot, může z něj být vůz za koně...“
„... nebo hračky! Určitě hračky! Můj strom bude pro radost!“
„Dobře, ale už pojď, ty rozumbrado malá.“
Dítě tehdy odešlo, ale vracelo se často. Netrvalo dlouho a nemuselo se ke mně sklánět. Pěnkavy na vedlejším stromě jen párkrát vyvedly mladé, a moje špička už byla k nebi blíž než dětská hlava. A pak dítě Maruška přestalo být dítětem, a žena Marie stále nacházela cestu zpět ke svému stromu. Pokaždé se opřela zády o kmen a podívala se vzhůru a já ji cítil, jako by byla částí mne samotného. Kdo ví, možná to byla její síla, která mi dovolila stát se tím nejsilnějším stromem na míle daleko. A kdo ví, možná to byla moje síla, která jí dopřála zůstat na světě tak dlouho, aby viděla pod mými větvemi i děti svých dětí, a ještě dlouho potom.
A teď cítím tam dole ty malé teplé dlaně a sílu, kterou umí dát, aniž by o tom věděly.
„Je tak krásný! Ale v lese by byl ještě hezčejší!“
„No ale tam by nebyl tak pěkně nazdobený. A už ho pusť, budeš celá ulepená.“
Objetí povolilo, ale ještě jsem dokázal vnímat pohlazení a tichý šepot dětských úst.
„Jsi krásný stromeček. Tak krásný! Mami, co kdybysme na jaře místo něj zasadili v lese nový?“
Už ke mně nedolehne odpověď, ale na tom nezáleží. Jsem teď konečně připraven dojít ke svému konci hrdě. Důstojně. Se ctí.
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
počet komentářů: 28 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
počet shlédnutí od publikace: 71 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|