obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915728 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39863 příspěvků, 5817 autorů a 392663 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: PŘIBĚHY Z BUDOUCNOSTI,ČÁST XYZ ::

 autor VLACHKAR publikováno: 12.09.2014, 22:21  
Pokračování mých Příběhů z budoucnosti. Jeho úvodní časti mě blokuje redakční rada a nejspíše se ani tato část nedostane k vám ,čtenářům kvůli pokračujícímu chováni redakční rady v čele s paní zástupkyní šéfredaktora. Jsem starý člověk a dosti umíněný. Proto zasílám své dílo na zkoušku zdali bude přijato paní zástupkyní a ona tim změní svou bolševickou censuru.
 

Anuren.

Teplá noc končícího léta se svitem měsíce a hvězd. Na ně hledí ze zápraži chatrče starý muž.
Je to Anuren, náčelník osady, které však přišla o své obyvatele.
Jen on a jeho vnučka jí ještě obývají. Tato noc je však poslední, příchodem rána jí opustí i oni.
Anuren se v mysli loučí se svou osadou, kde se narodil a prožil léta dětství. Byla to léta šťastná a bezstarostná.
Hrál si z ostatními dětmi z osady, vyháněl buvoly, kozy a ovce na pastvu a sedával u ohně za zpěvu děvčat a žen.
Byl veselý a spokojený ze svým životem. To mu vydrželo do jedenácti let.
Ten rok přišel do osady výběrčí daní doprovázený svými dráby a otroky jako každý rok. S nimi ale byla tento rok skupina vojáků.
V ten den končilo Anurenovo dětství. Naposled viděl svého zachmuřelého otce a plačící matku.
Byl odveden výběrčím daní a vojáky za své rodné osady na dalekou cestu, netušil že k návratu bude třeba dlouhých 19 let.
Šel dalekou cestou lesy do neznáma. V několika osadách získal své společníky, chlapce skoro ve stejném věku a stejného osudu. Šli cestou plno útrap, často nedostávali ani najíst a byli biti vojáky.
Když se jeden pokusil utéci byl dopaden a zbit tak, že zemřel v bolestech. Anuren a další chlapci šli dále svázaní k sobě dlouhým provazem, který byl uvázán k obojku který měli na krku. Takto i spali.
Bylo jich jedenáct jako Anurenovi let. Jeden však zahynul po útoku ohromného medvěda, než ho vojáci zabili, zranil i Aneruna a další chlapce.
Když spatřili v dálce jezero dověděli se cíl cesty. Vojáci je vedou do Jezerního města do jeho Chrámu.
Prošli ještě několik osad, než Anuren poprvé viděl město.
S úžasem hleděl na zástupy lidí, na domy i chýše v něm. Vojáci je však vedli k budovám Chrámu.
Anuren byl omámen jeho velikostí a objevila se naděje konce útrap cesty v nádherném Chrámu.
Naděje mu však dlouho nevydržela.
Byl zbaven oblečení, byla mu oholena hlava a dostal z hrubého sukna ušitou košili. Poté byl odveden do dlouhé místnosti v podzemí. Byla hrozně vlhká a vzduch v ní ho dusil.
Ta místnost byla přepažena hnijící ohradou. Za tou ohradou byli otroci, v časti kde si mohl lehnout do pohozené slámy s ním bylo ubytováno mnoho chlapců, většinou starších jak on.
Teprve od nich se dozvěděl, že je to ubikace budoucích žáků kněží Chrámu boha Slunce.
On si však příliš Slunce neužil. Celý den musel pracovat v Chrámových budovách za skoro neustálého bití dozorců. Slunce spatřil jen v době bohoslužeb osvětlovat oltář.
Jídlo dostával jen ráno a večer v misce s trochou obilovin a jakousi polévkou.
Neustále byl vyčerpán a hladový.
Po několika měsících přišla změna. Anuren byl zařazen mezi chlapce , kteří se učili psát , počítat a také o bohu Slunce. Anuren se naučil dřímat při učení psaní a učení o Bohu. To prvé již znal, naučil ho jeho otec, to druhé ho nezajímalo. Bděl však při výuce matematiky, vyučoval ji velekněz jménem Dalintos. Anuren patřil k jeho nejlepším žákům. Zatímco u druhých byl bit,když zpozorovali že spí od Dalintose se mu dostávalo pochval.
Změnilo se i jeho oblečení, dostal široké kalhoty, košili modré barvy a opasek z kůže na kterém měl zavěšené psací potřeby.
Hlavní změnou však bylo, když poprvé vstoupil do jídelny služebnictva Chrámu. To mu zachránilo život, pro vyhublého chlapce byl kus masa nebo ryby a pšeničná placka doslova zázrakem.
Druhým zázrak pro něj, jehož příčinou byl velekněz Dalintos. Ten ho dovedl k poznání matematiky a geometrie jako vědy. Anuren byl jeden z mála, které Dalintos učil matematiku, geometrii i fyziku odděleně od dalších žáků. Příčinu toho zjistil Anuren až dlouhou dobu.
Nastal čas kdy měl využit svých znalostí písma a počtů ve službách Chrámu nebo osad a měst Říše jako písař.
O jeho vyřazení s výuky rozhodovali vyučující velekněží. K jeho překvapení však vyřazen nebyl.
Později se dozvěděl, že proti byl velekněz vyučující ho ve víře v boha Slunce a Dalintos. Nechápal to, ale dál pokračoval ve studiu.
Jeho další osud poznamenala špatná příhoda. Když jednou zase si podřimoval při přednášce velekněze o bohu Slunce, všiml si ho velekněz. Na jeho rozkaz byl Anuren krutě zbit dozorci až do bezvědomí. Probral až v kobce podzemí Chrámu, kam byl hozen. Odtud vedla cesta jenom na hořící hranici.
Anuren s touto myšlenkou ležel na zemi v kobce, chvílemi upadal do bezvědomí.
Když se probral z jednoho, stal se zázrak. Ležen na lůžku s obvázanými ranami a nad ním se skláněl velekněz Dalintos. On to byl, kdo dal Anuren přenést s kobky. Jemu vděčí za svůj život.
Anuren po vyléčení byl jmenován písařem Dalintosovým.
Nosil žlutý baret písařů a dosyta najíst v jídelně služebnictva vyhrazené písařům třikrát denně.
Mnoho hodin se věnoval některé dny studiu s Dalintosem docela sám nebo s vybranými druhy. Bylo jich dvacet jedna, mezi nimi i bratři Narinet a Viterose. První byl o něco starší a druhý zas mladší jak Anuren.
Když mu bylo skoro sedmnáct let vzal ho Dalintos do tajné místnosti pod základy Chrámu. Tam uviděl ,mapy zemi bohů. Od té doby se stal zasvěceným žákem Dalintose.
Poznal základy víry v boha Stvořitele i jeho stoupence. Byli to všichni Dalintosovi žáci.
Anuren sice chápal, že Slunce jenom podporuje život na Zemi a že je mnoho takových sluncí ve v nekonečném vesmíru, chápal i zemi jako kulatou planetu, ale horlivým příznivcem víry se nestal.
Jeho mysl ovládala myšlenka na záhady matematiky, geometrie i fyziky. Dalintos to dobře poznal, proto Anurena učil znát její tajemství a snažil se ho v tom utvrzovat.

Potom přišly převratné události. V Jezerním městě vypuklo povstání otroků, které bylo podpořeno i poddanými. Získalo na několik dnů i vládu nad celým městem vyjma Chrámu. Mezi jeho vůdci bylo však mnoho služebnictva i z Chrámu, mezi nimi i Dalintosovi žáci.
Vládcovo vojsko Věrných svolané s celé Říše je však krvavé porazilo a zbytky povstalců z Jezerního města uprchli.
Ve městě vzplály hranice na kterých byli upalováni otroci a poddaní. Ty se objevily i v Chrámu.
Mezi zajatými se ocitl i Dalintos a jeho žáci.
Anuren se ocitl v kobkách vězení. V chaosu událostí však nebyl mezi vybranými k popravě, byl zazařen mezi žaky kteří byli určeni ke službě ve vojsku Věrných. Ti byli vzati na milost.
Anuren se ve svých osmnácti stal písařem oddílu Věrných.
Když v Chrámu hořely hranice a na nich Dalintos a řada jeho žáků, byl Anuren na odchodu s Jezerního města. Ve svých osmnácti letech byl příslušníkem vojska Věrných.
Prošel s ním takřka celou Říši, dostal se i do neobydlených její častí. Viděl utrpení lidu i zpupnost Věrných ve vztahu k nim. Viděl mnoho zavražděných otroků i poddaných, znásilněných jejich žen, umírajících dětí hladem.
Naštěstí se nemusel toho zúčastnit, on jako písař to jen zapisoval spolu s vybranými daněmi.
Tato příšerná doba pro něj končila daleko na severu Říše. Jeho oddíl přepadl osadu, která odmítla platit dan. Anuren se dostal mezi bojující a byl zasažen oštěpem do pravé ruky, které mu následně ochrnula. Ošetřovala ho dívka z osady, se kterou uzavřel Anuren přátelství a později se i do ní zamiloval. Dívka byla prohlášena za otrokyni, ale Anuren si vzal za ženu a vykoupil jí.

Anuren se vrátil do své rodné osady ve věku třiceti let jako propuštěný písař vojska Věrných se svou ženou Darou. Jeho otec a matka byli mrtvi, sestra provdána do daleko ležící osady, obyvatelé osady si na něj jen těžko vzpomínali.
Přestavěl svou rodnou chýši, choval ovce a kozy darované mu osadou, zasadil ovocné stromy a zřídil malé pole. Při všech jeh činnostech mu stála po boku a byla mu nápomocna jeho krásná žena . Ta mu dala i syna, kterému dal jméno Dalin v připomnění svého učitele v Chrámu.
Byly to roky spokojenosti a štěstí v osadě, která byla ušetřena všeho čím procházela Říše.
Zdálo se že osada je vzdáleným ostrovem na rozbouřeném moři Říše.
Anuren se velmi sblížil s obyvateli osady, kteří rádi poslouchali jeho vyprávění o událostech jeho života. On byl také velmi spokojen že se může s nimi podělit a zkušenosti, které získal za svého života.
Jeho pocit spokojenosti byl zkalen úmrtím jeho druhého dítěte, dcery Tanji, které zemřela jako novorozeně.
O to víc se upjal na své syna, kterého učil od útlého věku psaní a počtům. Tmu se později i svěřil ze svým tajemstvím o kterém věděla jen jeho žena. O své návštěvě v místnosti kde viděl mapu planety bohů, kteří ovládají let, mají zařízení které jim umožnuje i plout pod hladinou moří a žiji v velikých a krásných městech plných zázraků.
Netušil co udělá jeho vyprávění za synovou duší.
Ani velká vzdálenost osady od rozbouřeného moře Říše neochránila její ostrov od pohrom.
Osada zažila příchod vojska Věrných. Od jejího vyrabování ji však ochránila Anurenova minulost jako písaře vojska. Ovšem mladí chlapci byli odvedeni do vojska Věrných, mezi nimi i Anurenův syn, šestnáctiletý Dalin.
Ten se navrátil po dvou rocích v doprovodu několika mužů a jedné dívky. Tu Anurenovi představil jako svou ženu Joaninu.
Anurena však překvapilo jeho sdělení, že uprchl s vojska Věrných a že je vyznavačem boha Stvořitele spolu s Joaninou a muži kteří s ním přišli.
Joanina záhy porodila syna jménem Peter. Anurenova radost z vnuka však byla zkalena úmrtím ženy Darji, která byla usmrcena divokým medvědem.
Anuren všechnu svou lásku dával svému vnuku. Syn a jeho žena podnikali dlouhé výpravy, o jejichž cíli Anuren nevěděl.
Po dvou letech Joanina opět porodila, tentokrát děvče které dostalo jméno Tanja, po zemřelé dceři Aneruna.
Šedesátiletý Anuren se staral o dvě děti, Petera a Tanju a vychovával je, Jejich rodiče dál pokračovali ve svých výpravách. S nich se vraceli často z neznámými lidmi. Často byli zranění.
Dalin se přiznal, jeho výpravy jsou velmi nebezpečné, šíři ve vzdálených osadách víru ve Stvořitele a ti zranění jim způsobili vojáci Věrných při honu na stoupence viry.
Dalin se stal jedním z kazatelů víry ve Stvořitele uvažoval o výpravě do Tábora, osady v lesích vysočiny, kde byli shromážděni věřící pod vedením kazatelů Narineta a Viterose.
Anuren byl ohromen, jeho život mu připadal jako kruh, jenž se vrací ke svému počátku po víc jak čtyřiceti letech. Jeho vzpomínky na život v Chrámě ožívají v podobě žáků Dalintose.
Nepřesvědčoval svého syna, uznával že je pozdě na vykořenění toho co sám svým vyprávěním zasel. Jeho syn o něm po mnoho let přemýšlel a stal se z něho věřící muž ve Stvořitele a planetu kde jsou lidé a zázraky.
Anuren si uvědomil, že o existence boha a planety lidí, kteří jsou schopni dělat zázraky zcela mimo jeho chápání. Pamatoval si mapy i obrázky které viděl v té místnosti. Začal o nich uvažovat ze zpožděním mnoha let s hlediska matematika, geometra a fyzika. Zjistil že je možné aby lidé létali, potápěli se a přepravovat se na rychlých strojích.
Jeho úvahy trvaly mnoho let bez konce.
Jeho osada mezi tím pomalu vyrostla do trojnásobku svých obyvatel. Když však přišlo vojsko Věrných byla rázem bez stovek zejména mužů. Když vojsko odtáhlo, vrátili se do osady.
To se opakovalo při dalším vpádu vojska. To znal Anerun i za svého působení u vojska. Jestliže vpadlo do osady kde bylo očekáváno, zmizeli všichni chlapci a děvčata . Poschovávali se v lesích a údolích.
Přišel však den o kterém se mu zdálo v hrozných snech. To všichni mladí chlapci, muži i děvčata odešli do lesů. Na druhý den vpadlo do osady vojsko. Sotva je Anuren spatřil ,věděl že jsou po boji.
Dostal strach o osud svého syna a jeho ženy i vnuka, který se jim vnutil při odchodu.
Mezi rozzuřenými vojáky bylo mnoho zraněných. Vpadli do osady toužící po pomstě, nezajímalo připravené obilí a dobytek na zaplacení daně. Mstili se za své zraněné na starších mužích ,ženách i dětech. Mnohé zabili a ostatní ztloukli. Nakonec osadu zapálili než odtáhli.
Anuren byl zbit do bezvědomí. Když ho vnučka Tanja probrala spatřil svou rodnou osadu napůl vyhořenou a mezi troskami řadu mrtvých či zraněných.
Osada osiřela, kdo byl schopen chůze utekl do lesů.
Anurenova chýše zůstala stát neporušená ohněm.
V ni probděl Anuren se svojí vnučkou Tanjou poslední noc v osadě.
Za úsvitů vzbudil vnučku, naposledy se podíval po své osadě. Začal jejich dlouhý pochod Říší za bezpečím.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 4.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 17 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 39 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 14.09.2014, 20:17:14 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Jarda ze dne 14.09.2014, 15:07:09

   Nelýbí se my jag se vulkárně vyjatřuješ v komentářích jiných autorů. Vis vanísek. Nemám zájem tě dál čízt.
 ze dne 14.09.2014, 21:56:01  
   VLACHKAR: jinak ti doporučuji se podívat na ten článek Vaníska a vysvětlující komentáře mé i její
 ze dne 14.09.2014, 21:19:58  
   VLACHKAR: HAHAHA...kde jsou kritici ?Mě ani to nevadí, ale oni at se ukážou v hodnocení tvého příspěvku
 Jarda 14.09.2014, 15:07:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 13.09.2014, 22:03:32

   K reakci na můj příspěvek (Jarda):
Nerozumím, proč sem chceš dát začátek příběhu s vědomím, že to bude nezáživné. To je jako bys někomu připravoval jídlo s pocitem, že mu to stejně nebude chutnat. Když po pár soustech talíř odstrčí, s demonstrativní uraženou ironií proneseš, jak je to zábavný.
Pokud to čtenáře na začátku neupoutá, neuvažuje o nutnosti se prokousat začátkem. Prostě přestane číst.

K reakci na příspěvek Šími:
Kdo tento server vytvořil má právo si určit, co v jeho virtuálním "prostoru" bude. Pro lepší obrazotvornost Šíma uvedl nakladatelství. Co chtěl tím vyjádřit, je jasný.
 ze dne 14.09.2014, 19:30:48  
   VLACHKAR: kdybys znal anabázi mého vyprávění, pochopil bys, jestli mě bude umožněno uveřejnit všech zatím asi 24 částí, pochopíš. Toto zveřejněné smažu a vyjde znova řádně upravené
 Šíma 13.09.2014, 22:03:32 Odpovědět 
   Zdravím.

Jako milovník sci-fi žánru a občasný autor, který tu a tam napíše nějaký text s touto tématikou, mohu napsat jen toto (aniž bych se opakoval): text netáhne, chybí mu dramatizace, dialogy postav, hlubší zápletky a dopilování obecně, je jen směsicí popisů, které čtenářům zprostředkují jen holá fakta, co se kdy komu stalo, a co se událo obecně. Je to škoda, protože při troše snahy by z textu mohla být celkem zajímavá povídka, která by si své čtenáře určitě našla.

Hezký den.

P.S. Dovolím si malou poznámku k perexu, cenzura na saspi je jen Tvým osobním zdáním, redakce má právo nepublikovat příspěvky, které svou kvalitou neodpovídají danému žánru, formě, obsahu či gramatické stránce věci, zkus neopravený, neupravený a nedopilovaný text poslat jakémukoliv nakladateli, skončí bez zbytečných řečí v koši. Autor je plně odpovědný za své texty, nehledě na fakt, že autorské texty jsou nejen vizitkou (autorů), ale i jejich pomyslnými dětmi, které je nutno náležitě vybavit na jejich cestu ke čtenářům, aby naplnily důvod své existence a byly čteny se zájmem a potěšením čtenářů... Ale možná jsem i krapet naivní!!!
 ze dne 14.09.2014, 19:21:13  
   VLACHKAR: hahaha...zaregistroval jsem překlep...já totéž
 ze dne 14.09.2014, 19:16:05  
   VLACHKAR: to tedy nevím čím jsem čtenáře urazil, asi tím že se bavím. zatímco u přikladu ty roznášíš jenom moudra a školometské znalosti. Navrhují tí smír, ty se budeš start o sebe a je totéž. Jinak budeme považováni za hlupáky jak EU svými sankcemi které jsou dobré jen k jejímu zničení.....
 ze dne 14.09.2014, 15:07:36  
   Šíma: Zdarec.

Ano, SASPI je amatérský literární server, ale proč nepsat aspoň trochu "na úrovni"? Pokud možno bez chyb a nedostatků, jak tomu běžně bývá v tištěných publikacích (knihách a časopisech)? Zatím to vypadá, že se milý Karle, jen bavíte na cizí účet, a jste arogantní ke všem ve svém okolí, jako kdybyste měl patent na rozum. To jste takový na všech serverech, kam zavítáte? No, myslím, že jedno umíte dokonale, a tím je rozvířit více či méně stojaté vody na daném serveru, pošlete k publikaci texty, za které by se styděl i žák ZŠ a pak tu ze sebe děláte mistra světa. Ono by to šlo i bez urážek ostatních čtenářů (a kolegů) či bez přezíravého nadhledu, viděl jsem prozatím všechny Vaše texty a opravdu si myslím, že jste je odflákl, alespoň po gramatické a stylistické stránce. Bylo tam tolik chyb, že jsem byl také pro jejich vrácení... Možná píšete také pro radost, ale určitě máte svou úroveň, proč podlézat svou laťku?

Hezký den.

P.S. A co se očí týče, také vidím jen na jedno oko a to ještě blbě... Ale to mi nebrání v tom, abych přistupoval ke psaní alespoň trochu odpovědně, přestože já se nevyhnu tomu, že mi občas něco uteče. Celé je to o přístupu, o odpovědnosti, a o tom, jak moc to se psaním myslíte vážně. Co když je to z Vaší strany jen určitá póza?
 ze dne 14.09.2014, 14:55:35  
   VLACHKAR: Toto vyprávění je součást mnohem delší sbírky, objeví se ještě jednou a potom toto smažu. Nemá cenu poléhat emocím a hodnotit díla kvůli nezajímavé třeba sté stránce. To je docela normální a stalo by se to z dílem profesionála, odborníka jako je třeba Souček. Jeho dílo nelze čist a náhodné stránky.
 ze dne 14.09.2014, 14:35:12  
   VLACHKAR: DÍKY ZA POUČENÍ, ALE JÁ MYSLIM ŽE TENTO PROGRAM NENÍ NAKLADATELSTVÍ, ALE PRO ZÁBAVU AMATERSKÝCH PISÁLKŮ. JESTLI SE MÝLÍM TAK SE OMLOUVÁM.
 čuk 13.09.2014, 18:11:08 Odpovědět 
   Ekyelka má plnou pravdu, ještě zapomněla napsat, že si pleteš písmena s a z. Chyb je tam jako máku, až to tahá za uši. Ještě bych chápal snahu po archaizaci, některá vyšinutí z vazby a neobratnost stylistiky mi však vadí. Ač nejsem znalec tohoto typu prózy a miluju fantazii, tvůj příběh mě nudil. Používá nenápadité kulisy a rekvizity, je málo barevný. Je v něm mnoho dějových schémat a málo fantazie, připomíná mi neobratné vyprávění kronikáře nepříliš umného a moudrého. Možná, že ti křivdím, že začínáš psát až v starším věku. Zřejmě jsi nepoznal bolševickou censuru, tam by ti chyby třeba prominuli. Ale na to nelze hledět.
Tvůj perex je obecně, a především vzhledem k ženě, hnusný a útok na Ekyelku i prozrazuje zapšklost a urážlivost. Než něco dáš k vydání, raději to mnohokrát přečti a piluj a začti se i do Pravidel českého pravopisu. Vždyť i v krátkém perexu máš chyby.
 ze dne 14.09.2014, 14:25:42  
   VLACHKAR: NEVÍM ZDA SE ZAJÍMÁŠ O PANÍ ZÁSTUPKYNI NEBO O MĚ VYPRÁVĚNÍ. O JEHO CHYBÁCH VÍM,JEN JSEM CHTĚL UDĚLAT RADOST TÉ PANÍ A ZASLAL JSEM CO MĚ PŘIŠLO POD RUKU ČI POD VIDOUCÍ OKO.
 Jarda 13.09.2014, 13:01:42 Odpovědět 
   Dzravím.

Je těžké psát kometář k dílu člověku k jehož věku cítím úctu.

Jistě jsi strávil mnoho času nad psaním. Člověk to má pak jak své dítě. No, a kdo dokáže v pohodě přijmout sdělení, že jeho dítě je nedokonalé? Rozhodně není třeba v sobě vytvářet pocit, že nám jej chce druhý vylít i s vaničkou.

Tak nyní k dílu. Napsat vyprávění, které se dobře čte není lehké. Člověk pak sklouzne do krátkých vět, opakování slov, špatného slovosledu a nedokáže barvitě vystihnout atmosféru.

Dílo by bylo dobré projet ještě pomalu očima, vyřešit opakovaní slov, dát do kupy slovosled a k probuzení čtenářových emocí některé popisy nahradit dialogy.

Během čtení jsem se neměl čeho chytit, aby to odsypávalo. Aby mi oči klouzali po řádcích. Z počátku to šlo, ale pak mi od textu začaly myšlenky s očima odbíhat k hrnku kávy, nezalité kytce na okně, díře na ponožce apod.

Nebuď jako trubec a zkus trochu další díly upravit. Vždyť to pak potěší i tebe.

Pěkný den.
 ze dne 14.09.2014, 14:29:37  
   VLACHKAR: NAZDAR JARDO, BAVÍM SE ,TO JE VŠE CO MŮŽU ŘÍCI K MĚMU VYPRAVĚNÍ I K TVÉMU KOMENTÁŘI. PŘIŠTE ZAČNU VYPRÁVĚNI OD ZAČATKU,TO TAKÉ NENÍ MOC ZABAVNÉ,ALE NUTNÉ PRO ČTENÁŘE. KAREL
 SiLK 13.09.2014, 11:16:06 Odpovědět 
   Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají!

http://www.piste-povidky.cz/dilo/142022#koment

http://www.piste-povidky.cz/dilo/138569

Po shlédnutí těchto děl a komentářů, tvého perexu a Ekyelčiny kritiky, shledávám tvé dílo přiliš dlouhé na to, abych s ním ztrácel čas.

T.
 Ekyelka 12.09.2014, 22:20:35 Odpovědět 
   Zdravím.

Co na to říct? Z celkem tří vrácených textů Příběhů z budoucnosti jsi (v komentářích si všichni tykáme, pokud ti/vám to nevyhovuje, je třeba to napsat veřejně) zvolil ten, který nemá začátek ani konec. Pro mne jako pro čtenáře to je nelogické - když jsi mohl nejprve publikovat první díl, proč jsi místo toho zvolil tenhle, který je vytržený z kontextu a bez znalosti souvislostí působí jako nepodarek?
Jenže nejsem jen čtenář a tak vím, co tě vedlo - a jsem z toho rozpačitá. Věk rozhodně není žádnou zárukou, očividně. Jinak bys mimo jiné přestal s urážkami. No co, tvůj boj, já ti šanci publikovat Příběhy z budoucnosti od prvního dílu (náležitě opraveného od těch prasáckých chyb) dala.

Ano, píšu o prasáckých chybách a trvám si na nich. Vezmu to v bodech a výjimečně i s ukázkami, ať předejdu diskusím.

1) Ten rok přišel do osady výběrčí daní doprovázený svými dráby a otroky jako každý rok. S nimi ale byla tento rok skupina vojáků.
- opakování slov. Dělají to všichni začátečníci, ale většinou se aspoň zarazí, když se jim to samé sdělení opakuje v jedné větě. Problémem tohoto textu je, že na vícero místech opakuješ už jednou vyslovené skutečnosti. Uznávám, zvolený příklad je snad to nejmarkantnější, ale byl první na ráně a beru text postupně.

2) Jen on a jeho vnučka jí ještě obývají.
- nerespektuješ pravidlo psaní ji/jí. Další problém začátečníků, rozpoznat správný pád a podle toho použít tvar zájmena.

3) V literárním textu se číslovky vypisují slovy.

4) Jeden však zahynul po útoku ohromného medvěda, než ho vojáci zabili, zranil i Aneruna a další chlapce.
- Kdo byl zabit vojáky a kdo zranil Anurena a další chlapce? Špatně postavený slovosled vět z nich občas činí podobné motanice. V textu se dále objevuje nečeský slovosled a vůbec chaotické věty. "Druhým zázrak pro něj, jehož příčinou byl velekněz Dalintos." Myslím, že podobných laskomin si čtenář najde vícero a netřeba je dále komentovat.

5) Čárky. Ve vzájemné konverzaci jsem ti radila totéž, co radím všem začínajícím autorům: spočítej si slovesa ve větách. No, očividně jsi to považoval za zbytečné kibicování, nebo jsi snad tak tvrdohlavý, že ses na opravu souvětí vykašlal z trucu, nevím. Chyb je tam však dosti a opět: některá souvětí jsou díky tomu nepřehledná.

6) Překlepy. Každý je omylný a vlastní text se vždy opravuje nejhůř, nicméně jedno hlasité přečtení by odhalilo nejen nefungující slovosled vět, ale také většinu překlepů typu zdvojené předložky, zkomolená slova nebo chybějící slovesa (udělaly ti ty slovní druhy něco? Radši neodpovídej, chabý pokud o vtip.) Poznamenávat, že i tohle jsem ti radila (a opět ses mi vysmál), by možná bylo zbytečné, ale hle, ono to vrácení původního textu asi mělo smysl, že?

Tolik co do formálních nedostatků textu. Co se týče plynulosti vyprávění, stojím si za svým: jde o kostrbatý, neuhlazený tok slov. Snaha odvyprávět všechno za každou cenu mu spíš ubližuje, stejně jako zbytečně detailní popisy (např. zmínky o podobě oblečení jednotlivých stupňů, jimiž Anuren prošel, nemají na děj pražádný vliv). Vyprávění je navíc zbytečně zdlouhavé - spousta vět se dala vyškrtnout, jiné přepsat a text o třetinu zkrátit, aniž by přišel o svůj obsah.
Co se týče obsahu děje, zvažuji, zda vůbec má smysl ho komentovat. S největší pravděpodobností se ohradíš, že je to vytržené z kontextu Příběhů z budoucnosti, jako bys neměl možnost začít vyprávět od začátku - a přitom ano, tu možnost jsi měl. Tvoje volba. Já pouze poznamenávám, že Anurenův výlet do vlastní minulosti šlo podat živým jazykem, bez emoční sterility a logických chyb.

Perex? Čtenáři si udělají vlastní úsudek. O textu i o tobě.

Shrnuto: Anurenův příběh není ničím výjimečný či odlišný od stovek příběhů, které jsem už četla v žánru SF/F či jiném. Zpracování chatrné. Chování autora - radši nekomentovat.
Většinou jsem k nováčkům mírná, snažím se je podpořit. Tady však předem předpokládám, že schytám s největší pravděpodobností jen další urážky - takže bráno ze všech stran, proč bych měla ustupovat? Tohle je literární server, šanci opravit chyby jsi měl, za výsledek si tedy můžeš sám.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
tester42
(28.11.2020, 19:21)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
jameswick11
(28.11.2020, 18:30)
obr
obr obr obr
obr
Mladý svět
Dáda
/a slunce/
dinty
Úsměv, prosím!
Anika
obr
obr obr obr
obr

Lakmé
Filip Vávra
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr