obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2916013 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39822 příspěvků, 5843 autorů a 393393 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kuplíři v talíři (část druhá) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pelion a Šíma, narovinu, zpříma!
 autor Pelion publikováno: 29.09.2014, 9:27  
Naši hrdinové už dva roky touží být zase bohatí a slavní. Jsou připraveni udělat cokoli...
 

                  Část druhá – Schůzka.


      Nový den a moudré ráno? Možná ne a možná ano. Schůzka s paní inženýrkou. Neskončí to velkou mýlkou? Co se chlapům honí hlavou? Ke snídani houska s kávou. Také malý krajíc chleba.

„Já bych k Slunci letěl třeba,“ řekl Šíma, upil kávy.

„Nesleduješ, Šímo, zprávy? O misi tam není zmínka.“

„Ty seš blbej odmalinka. Ta mise je tajná přece. Máme schůzku na pasece. Je to velmi sexy holka. Asi Ruska nebo Polka. Nechtěla mi nic moc říci. Možná výzkum na Měsíci, nebo cesta na kometu. Anebo se ve všem pletu. Shrábnem prachy, to je celé.“

„Zdá se mi to podezřelé.“

„Chceš být pořád na mizině? Pelione, nejsem svině. Risk je zisk, to víme oba. Dva roky je dlouhá doba. Snad jsme se už poučili.“

      Bavili se ještě chvíli. Hezky v klidu bez emocí. Dobrodruzi modroocí.

„Dobře, Šímo, teď to chápu. Nezapomeň vzít tu mapu.“

      Příkop, keře, menší louka, konipas ulovil brouka. Z květu na květ létá včela, je zde motýl, bílý zcela. Domovina myší, zmijí, mravenci tu také žijí. Hladový pes, čtyři stany silným větrem občas rvány. Bezdomovci klidně dřímou. Pan Pelion s panem Šímou prošli kolem planých růží. Betonovou starou skruží dostali se do podzemí. A Šíma se jenom tlemí.

„Cítím úspěch, Pelione.“

„Auvajs! Sakra! Šímo! Slone! Dívej se, kam šlapeš přece! Tančíš jako v diskotéce. Ukopls mi málem nohu!“

„Copak za to, blbče, mohu? Hrneš se vpřed, nevíš kudy!“

„Nevykládej, Šímo, bludy! Tma jak v pytli, tak jdu rovno. Stejně vidím velký hovno.“ Pak otázka padla v hněvu: „Jdem do pekla na návštěvu?“

„Strašpytle! Měls zůstat v lůžku.“ Šíma sáhl do batůžku a zapálil svíčku rudou. „Myslel jsem, že čekat budou. Pokračujem podle plánu, támhle v dálce tuším bránu,“ řekl Šíma spokojeně, poškrábal se na koleně. „Potí se mi trochu dlaně.“

      Klopýtali k staré bráně.

„Je zavřeno, Šímo, milý. Nefunguje zvonek bílý, pavučiny všude kolem. Že já žiju s tímhle volem…“

„Myslíš, že se mi to líbí?! Sousedé jsou škodolibí, mají nás za buzeranty. Jen se zeptej třeba Franty. My dva v jedné domácnosti. Už mám toho také dosti. Kdybych mohl, psal bych knihu. Dennodenně byl bych v lihu, měl bych peněz jako slupek, celé prase bych si upek.“

      Zase jedna z mnoha hádek?

„Nenapsal bys ani řádek! Kdo by četl tvoje sračky? Vždycky jsi mě prosil plačky o rady a korektury. Za to přišel ti trest shůry.“

      Pokračovat – přání zbožné? Šíma zkoušel všechno možné. Vzdal to, řekl zadýchaně:

„Všechna čest té divné bráně. Kopu do ní, buším, drápu! Že bych si vzal špatnou mapu?“ Krůpěj potu setřel z čela.

      Tu se brána otevřela. Živá duše za ní není. Jen nouzové osvětlení. A na stěnách divné značky, v dáli zvuky od vrtačky. Malá hala, velká hala, ostraha tu tvrdě spala? Mrtví asi neprocitnou. Umyvadlo s vodou pitnou, barely, pak kanceláře. Vypadaly velmi staře. Pozůstatky z dávné války. Pak se ozval hlásek zdálky:

„Džentlmeni, haló! Tady!“

      Bývaly tam kdysi sklady? Oba tedy prošli kolem do místnosti s jedním stolem. Za ním hezká mladá paní, kterou silný týpek chrání. Kalašnikov, silná vesta, žádná slova, žádná gesta. Nehybně stál jako skála. Žena si hned slovo vzala, když típnula cigaretu:

„Málokdy se v lidech pletu. Jste rození dobrodruzi, zvládnete sprint, běh i chůzi a plavete se žraloky. Potřebujeme dva cvoky. Jste největší mezi všemi, poletíte mimo Zemi?“

      Šíma hleděl do výstřihu, kde dotyčná měla pihu. Pro sebe si něco šeptal. Pelion se rovnou zeptal:

„Mars, Venuše, Merkur, Pluto?“

„Čekala jsem větu tuto,“ řekla žena, zakašlala. „Možností je celá škála.“

„Nechcete nám tohle říci? NASA, ESA, soukromníci?“

„Ty seš ale chytrolínek. Vždy máš tolik připomínek?“

      Probudil se i pan Šíma a ženy se zeptal zpříma:

„A co prachy? Budou? Budou?“

„Společností nejsme chudou. Nešetříme vůbec groši. Opravdu jste dobří, hoši. Máte spoustu zkušeností, jste slušní a jindy sprostí, přežijete ztroskotání. No tak, sakra, co vám brání? Porazíte vola, kance, je to vaše velká šance. Spoléháte na náhodu, vše řešíte za pochodu. Bez výčitek, s velkou chutí. Čekám vaše rozhodnutí. Obchodního ducha ctíme, milion vám nabízíme.“

      Tak co Šíma s Pelionem? Nepohrdnou milionem? Vše se kolem peněz točí. Úslužně jak panský kočí řekl Šíma promyšleně:

„Souhlasíme víceméně. Milion je ale málo. Co by se tak asi stalo, dát nám třeba pětkrát tolik?“

„To si děláš prdel? Kolik?!“ vybuchla hned hněvem žena, rozpálená do červena a pak štěkla jako fena: „To je příliš velká cena! Co víc bych se s vámi srala…“ Do éteru zašeptala: „Připraveno, pane Nulo.“

      Náhle dovnitř cosi „vplulo“. Mimozemšťan šedý, malý. Žádné břicho, žádné svaly. Dlouhé ruce, krátké nohy, bez antének, žádné rohy. Velké oči, malá ouška a přes ksichtík bílá rouška. Ozvalo se z jeho pusy:

„To jsou ti dva na pokusy? Hoďte mi je na stůl oba, rozpitval jsem zrovna soba. Na pozítří nechám žábu, sežeňte mi ještě bábu, aby měla řídký knírek. Exponát do našich sbírek.“

      Mimozemšťan? Teď a tady? I hrdinům klesly brady. Šíma pouze tupě zíral. To Pelion slova sbíral.

„Sakra, Šímo, kvůli tobě zas jsem jednou nohou v hrobě! Chtěj nás pitvat jako žáby, králíky či krysy, šváby.“

      Otřásl se Šíma strachy: „Nabízela pěkné prachy…“

      Zachrání se? Nezachrání? Fazole jsou tajnou zbraní! Tohle básník nepopíše. Ozvaly se zvuky v břiše, Pelion si nahlas pšoukl. Šedivák se na něj koukl, zavrávoral, padl k zemi a zatřepal údy všemi. Místnost jako malá krychle, tady se smrad šíří rychle. Týpek klesl na kolena, omdlela i krásná žena. Pouze Šíma s Pelionem snažili se zmizet honem. Cestu jim však zastoupila další žena, krásná víla. Modré oči, černé řasy, prsa šestky a blond vlasy. A ve vlasech rudá růže. Hned se svlékla z lidské kůže. Šedá hmota, prsa nulky, malý penis, malé kulky. Pelion to ještě zkusil, cizí tvor se smradem dusil.

„Zdrhej, Šímo, rychle. Tudy! Támhle vidím další zrůdy!“

      Hangár plný strojů, vraků, kolem spousta šediváků. Oboustranné překvapení. Cesty zpátky ovšem není. Tak se strhla velká mela, Šíma bodal jako včela nožíkem, co všude nosil. Šest nepřátel snadno zkosil. Byl to um či pouhé štěstí? I Pelion zaťal pěsti, bušil kolem, bušil silně, počínal si flexibilně. Zapojila se i bota. Malá těla bez života válela se všude kolem. Na betonu chladném, holém.

      V zadní části velký talíř, zdobil ho tam šedý malíř. Psal jakési klikyháky, dostal ránu pěstí taky. Závěrečný úder dlaní. Ozvalo se divné řvaní a vlétla tam strašná stvůra. Napůl vlk a napůl můra. V trenýrkách je naděláno? Posrali se? Ne či ano? Jeden pohled zcela stačí. Peliona Šíma tlačí.

„Příšera už po mně chňape, schováme se tady, chlape! V téhle malé temné díře!“

„Vždyť to je vstup do talíře!“

      Hermeticky uzavřeno.

„Ty máš, Šímo, v hlavě seno!“

„Vždyť nás málem, vole, chytli!“

      Žádné světlo, tma jak v pytli. Malý prostor, chladné stěny vyrobené asi z pěny. Či snad z neznámého kovu? V potížích jsou chlapi znovu. Prostor dvakrát jeden metr. Pelion štěk jako setr:

„Ty seš vážně, Šímo, debil! Já bych toho tvora přebil, urval bych mu křídla obě, teď jsme v řiti díky tobě! Odchytí nás banda šedá.“

      Pan Šíma se ovšem nedá:

„Viděls jeho tlamu, hňupe?! Jeden stisk a kost ti křupe. Drápy má jak medvěd grizzly. Ty kdyby tě, vole, řízly, vypadnou ti střeva z břicha. Tak konečně buď už zticha!“

      Těžko hledat slova vhodná. Situace bezvýchodná? Nebo jenom jedna z krizí? Kyslík asi brzy zmizí. Copak naši hrdinové? Uniknou zas z jámy lvové jako kdysi z dračí sluje? Snad Pelion něco kuje…

                  (Konec druhé části.)


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 phaint 29.09.2014, 19:29:00 Odpovědět 
   No to je krásná mňamka! Skoro až závidím, že někomu to z pere/kláves plyne takhle dokonale. Napřed jsem si nebyla jistá, jestli vidím dobře, říkala jsem si, hele, náhodou se to rýmuje... a ono nikoli náhodou! Ať žije čeština a lidi, co ji umí používat!
 ze dne 30.09.2014, 18:24:40  
   Pelion: Díky za návštěvu , přečtení a komentář. Hezké dny přeji...
 Šíma 29.09.2014, 13:12:08 Odpovědět 
   Zdravím.

Ano, také jsem se chlamal a stěží chápal, co ti dva zase vyvádějí... Pelion a Šima ve vesmíru? Málem skončili jako pokusní králíci... Co s létajícím talířem? Vydají se přeci do vesmíru? Možností je mnoho a já se těším na pokračování...

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Luštěniny mocná zbraň? Proti šedivákům a příšerám? ;-)))
 ze dne 29.09.2014, 14:22:55  
   Pelion: Zdarec!

Co by vyváděli? Byli zvyklí žít na vysoké noze a nyní jen přežívají. Proto jsou pro peníze ochotni udělat cokoli.
Tvé odhady, kam se děj vydá můžou být mylné, ale také nemusí. Každopádně si počkej na další části - celkem je jich šest.

Tož tak. Opatruj se. A děkuji.
 ze dne 29.09.2014, 13:16:01  
   Šíma: Ještě mne napadlo... Teď, když oba vědí, že jsme byli infiltrováni (lidstvo mimozemšťany), ví příliš mnoho!!! Jak to celé dopadne? Venku příšera, oni v talíři a nikdo z nich není kosmonautem? Kam se děj vydá? Jak zareaguje ona firma, když zjistí, že pokusy na těch dvou skončily fiaskem? ;-)
 čuk 29.09.2014, 9:26:37 Odpovědět 
   Smál jsem se celou dobu. Obdivoval mistrné rýmy, s invencí a humorem, originálním a nečekaným. Text je i napínavý a správně ujetý, oba naši hrdinové jsou zemití i éteričtí, skvělí týpci. Byl by z toho príma komiks. A jakože knihy nekupuji, tvůj příběh knižně vydaný bych si jako jeden z desetitisíců zakoupil. Doporučuji jako lék proti špatné náladě. A není co vytknout, fantazie autora je velmi nápaditá a výrazivo velice bohaté. Ukazuje na velké možnosti českého jazyka, tohleto obrazoborectví a i snování příběhu.
 ze dne 29.09.2014, 14:18:18  
   Pelion: Děkuji, čuku. Pozitivní kritika musí potěšit každého autora.
Aby měl příběh hlavu i patu, to dá nějakou tu práci. Proto jsem rád, že se text líbil. Zbývají čtyři části - snad se tedy nebudeš nudit.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
Kaple Kapitola ...
MKlekner
Tepatická špion...
Džordž J.S.
Bílý, hebký...
Majrenka
obr
obr obr obr
obr

Dotek...
Eva Glgan
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr