obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915483 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5761 autorů a 391366 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Spojeni sílou úplňku ::

 autor Karitra publikováno: 02.10.2014, 11:52  
 

Kapitola 1. – Ranní ptáče dál doskáče
Byl první podzimní den, když hřejivé sluneční paprsky zasáhly Ornovu tvář skrze polootevřenou okenici. Orn hřejivé paprsky uvítal velmi přívětivě po dlouhé studené noci. I když věděl, že to nebude trvat dlouho, tak i přesto se uvrtal do peřin a dřímal dál… Asi po deseti minutách slyšel Orn kroky své hubené, ale přesto i prsaté snoubenky Rarin. Zrovna, když se Rarinina jemná ručka natahovala, aby jemně probudila Orna, tak se Orn prudce otočil a Rarininu jemnou ručku vzal a poté ji políbil. „Víš, že mě nemáš budit, dokud ti neřeknu den předem.‘‘ usmál se a odhrnul Rarinin rudý pramen vlasů z tváře. Dívenka se usmála, zamávala hustými řasami a řekla: „Vím, ale už je podzim, měl by vyrazit na lov. Ptáci odlétají a zvířata se připravují k zimnímu spánku. Pokud něco neulovíš teď, U Vlčí stopy nebude co k jídlu.‘‘ „U nás bylo vždycky co jíst.‘‘ odvětil Orn a nepohodlně se posadil na postel. „Ty jsi mi, ale pohodář.‘‘ odsekla Rarin a rozcuchala svému snoubenci jeho hnědou hřívu. Na jednu stranu měl Orn pravdu. V rodinném podniku, kde pracoval jejich adoptivní otec, byla vždycky jídla plná hromada. Bylo tu zde levné jídlo, a když něco hnilo, tak se to využilo pro lidi bez peněz. Vždy byli vděční za jakoukoliv potravu, či střechu nad hlavou. Rarin ztratila řeč a beze slov odešla. Orn ustlal a šel otevřít druhou část okenice. Do pokoje vstoupila záře slunečních paprsků. Zároveň se zde přebíjel chlad a teplo. Ovzduší bylo hezky čisté a částečně vonělo spadaným listím. Orn miloval toto roční období kvůli své pestrobarevnosti a různým vůním. Vždy se ze všeho nejvíce těšil na zabíječku a sklizeň ořechů, (kterých bylo v celém Kosiřímě výrazně málo), ale zároveň se těšil na sklizeň, leštění a zavařování jablek. Cukr do kompotu byl velmi vzácný, obzvlášť v podhorských oblastech. Jednou za čas se staví kočovné kmeny z Jihu – Kadečníci a nabízejí cukr za nocleh, jídlo, pití a hlavně pivo. Orna z jeho snění a přestav vyrušil nepříjemný chlad. Orn se sebral, vzal si pracovní rukavice a jemně polínko po polínku pokládal do kamenné pece. Počkal chvíli, aby se ujistil, že oheň neuhasne a odkráčel. Mezitím co Rarin připravovala snídani a ohřívala mléko, Orn se pohodlně posadil na vyřezávané křeslo s opěradlem z jeleního paroží. Rarin dala před Orna chléb s máslem na dřevěném talíři s cibulí a vedle toho postavila horké mléko. Posadila se a pustila se do snídaně. Orn poděkoval a přidal se k Rarin. Když dosnídaly, tak se Rarin zvedla a šla opláchnout talíře do škopku a jelikož Orn si příliš neliboval v mytí nádobí, tak se sebral, vzal si kožich a šel spočítat slepice, ovce, krávy a prasata jestli nějaké zvíře nechybí. Zdálo se, že je všechno v pořádku a že žádné ze zvířat přes noc nezmizelo. Když Rarin umyla nádobí a Orn spočítal zvěř, otevřeli hospodu a čekali, kdo přijde první. Po půl hodině ticha a prázdné hospody se Orn sebral a pustil se s Rarin do řeči. „Víš Rarin, myslel jsem, že bychom mohli načas odcestovat mimo Kosiřím“ řekl Orn a nervózně se poškrábal na hlavě. Věděl, že Rarin bude nadávat, ale i tak to chtěl zkusit. „Jak na to můžeš vůbec pomyslet?! Vždyť budou Vánoce, co budou dělat ti lidé, kteří u nás tráví svátky každý rok? Jak si myslíš, že získáme zpět peníze, které během měsíce nevyděláme? A hlavní otázka je: Proč? Proč chceš odjed“ tato reakce byla od Rarin naprosto očekávaná. Sice má tahle droboučká dívka tenký hlásek a výbušnou povahu, ale za to není vůbec sobecká. „Není to kvůli mně, ale kvůli tobě, nemůžu už neustále poslouchat, jak nic nezvládáš, jak jsi slabá žena a že mi jen přitěžuješ, když víš sama, že jsi něco víc. Chci, abychom našli cech Genrutulů, a aby tě dokázali přesvědčit, že přijmout své pravé já není tak špatné jak si myslíš.“ Genrutulové byla stvoření, která si dokázala lehce ulehčit práci. Byli to totiž potomci archandělů a samotných ďáblů. Pro Rarin bylo neštěstí, že je nadpřirozená bytost. Když byla malá, dostala se do sirotčince. Bohužel pro ni ani vychovatelky jsi zrovna nemněly v lásce. Rarin totiž nedokázala ovládnout svůj vztek a smutek. Stalo se i několik neštěstí, která se odehrála v Rarinině blízkosti. Ale lidé ji, ale začali obviňovat až tehdy, když chtěla pomoc svému vážně zraněnému kamarádovi. Začala se soustředit na rány a u toho vyslovovala název andělských run, jenže její matka byla vnučka samotného Arkentona, vládce podsvětí, a proto se kouzlo obrátilo ve špatný směr a ubohého chlapce upálila. V den kdy ji chtěli oběsit si ji, ale všiml asi dvaceti osmiletý muž a Rarin se ujal. Trvalo roky, než ji naučil jak zvládat silné negativní emoce, skoro byla pravda, že už to málem vzdal. Mladou dívenku to bolelo ještě více, když ani její lidský otec nedokázal zlomit toho démona v ní. Naštěstí pro Rarin jednou, při úplňku vtrhli do města vlkodlaci a vyvraždili tisíce rodin, ty rodiny, které Rarin nenáviděly. Jen jedna věc byla na této vzpouře velmi zvláštní, vlkodlaci nechali žít několik malých dětí. Malé děti byly opuštěné a bez domova. Jeden malý kluk jednou zaklepal na dveře domu, kde Rarin bydlela. Byl to malý hnědovlasý klučina bez domova, jmenoval se Orn. Tak, jak se muž ujal tehdy osmileté Rarin, tak se ujal i desetiletého Orna. Všechno se od té doby změnilo, Orn si neustále hrál s Rarin a Rarin zase s ním. Jejich otec je ukládal do postele a vyráběl různé hračky. Rarin už nic nechybělo a téměř zapomněla na svou temnou část. Však jeden den, v den kdy se Orn a Rarin měli na tolik rádi, že se zasnoubili, najednou jejich otec zmizel a jediné co po něm zbylo, byla jejich malá hospůdka. „ Jak chceš, abych přijala to, co jsem, potom co jsem udělala?“ „Rarin, ne vždy tu budu pro tebe, abych ti pomohl. Nikdy nevíš, třeba dnes můžu při, lovu zemřít. Vlkodlaci jsou stvoření, o kterých nikdy nevíš, jestli utečou, a nebo jestli zaútočí. Tím chci, ale i říct, že to nemusí být dnes, ale i zítra a, nebo až po příštím lovu, nikdy nevíš. Já osobně si nemyslím, že bys to tu mohla sama zvládnout. Upřímně s celou láskou k tobě ti musím i říct, že i když Jeanel nebyl, náš pravý otec nechci, aby byl v podniku někdo jiný než naše krev.“ Orn se bál nyní odpovědi ještě víc, ale přesto měl ve tváři kamenný výraz. „Dobře, udělám to.“ vyhrkla najednou Rarin „Ale mám podmínku.“ „Dobře jakou, jakou?“ řekl Orn s rozzářenýma očima a úsměvem na tváři, jako malé dítě, které zjistí, že dostane novou hračku. „Nejdříve než opustíme město, požádáš Deuvana, aby se nám o to tady postaral. A jelikož, jak si ráno říkal, máme pořád co jíst a teď jsi říkal, že naši hospodu smí zdědit jedině náš potomek, tak bych se chtě z cesty vrátit jako úplně jiná žena.“ Pousmála se trochu provokativně, jakoby čekala od Orna, že to s ní vzdá. „Vím, o co ti jde Rarin. Jak chceš, chceš mít potomka, máš ho mít, tuhle cestu považuj za naše předčasné líbánky.“ Usmál se a jemně položil Rarinino tělo na dřevěný pult, který stál přímo naproti dveřím. Pohladil ji po tváři a začal ji vášnivě líbat. Líbali se asi pět minut, ale Ornovi to připadalo asi jako třicet vteřin. S jejich románku je vyrušil smích starého dobrého Deuvana, který na ně zíral dobré tři minuty. Deuvan byl chlap jak hora, místní kovář. Jeho šedý plnovous mu zakrýval většinu jeho opálené tváře. Jeho řídké šedé vlasy mu pokrývaly část holé lebky. Orn ho už několikrát vytahoval z problémů a nikdy nic za to nežádal a proto si byli velice blízcí. Jakmile ho uslyšela i Rarin, odtrhla Orna od sebe a utíkala si do kumbálku pro zástěru. „Tak co to dneska bude Deuvane?“ ,,Pro mě? Hochu nic, spíš já potřebuju něco od tebe. Taky jsem ti chtěl říct, že to můžeš dneska zabalit, dneska je úplněk a tím pádem hon, pochybuju, že nějaký trouba, by chtěl lovit opilý.“ „Hm, díky za radu, ale co jsi vůbec chtěl?“ „Potřebuji od tebe, abys mi dal všechno, co dneska ulovíš. Dám ti padesát zlatých.“ „Deuvane, ty starej blázne, příteli, proč to ode mě žádáš, když víš, že teď máme zrovna dobrý peníze?“ „Špatně jsi mě pochopil, potřebuju, aby sis ke mně dal věci, jinak mi královna sebere sklep. Prý kvůli tomu, že ho nevyužívám.“ „Dobře dám ti to, co dnes chytím teda, pokud vůbec něco.“


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 4.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 30 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 SiLK 02.10.2014, 11:51:47 Odpovědět 
   Ahoj,

musím přiznat, že hned jak jsem tvůj text viděl, jsem věděl, že s ním nebude jednoduchá práce. Je to bohužel poznat už ze samotné grafické podoby díla. Naštěstí to není nenapravitelná chyba a příště už se to určitě nestane, možná nastala komplikace při kopírování z nějakého textového editoru, každopádně - text dělíme na odstavce pro lepší orientaci čtenáře.

Další věc, která mě trkla hned zkraje, je název díla. V psaném projevu používáme spíše podobu "silou". Ačkoliv jsem nenašel, že by pravidla podobu "sílou" vyloženě zakazovala, tak je tato podoba v psaných textech absolutní výjimkou. (podle Korpusu 3470/70)

Jsme svědky příběhu na pokračování, určitě bude dobře, když příště označíš kapitolu číslovkou v názvu díla, abychom měli přehled, kde se nacházíme. Bohužel nemáš ve svém profilu uvedený věk a budu proto tvé psaní hodnotit bez ohledu na něj.

Zrovna, když se Rarinina jemná ručka natahovala, aby jemně probudila Orna, tak se Orn prudce otočil a Rarininu jemnou ručku vzal a poté ji políbil.

--- Pozor na opakování! Tenhle příklad jsem vybral za všechny, protože toho obsahuje více a tahle slova se opakují často i v dalším průběhu textu. jemnost, ručka a především pak přílišné opakování jmen se táhne celým textem. Zkus zapřemýšlet, jak tomu alespoň částečně zamezit! ;)

„Vím, ale už je podzim, měl by vyrazit na lov. --- Nejčastější chybou je nepozornost. Jasně, čtenář si to domyslí, ale při čtení to ruší.

Bylo tu zde levné jídlo --- Tu a zde je synonymum. Jedno z nich je tedy potřeba škrtnout.

Orn miloval toto roční období kvůli své pestrobarevnosti --- Tady velký pozor. Toto si může čtenář vyložit tak, že Orn miluje toto období kvůli pestrobarevnosti jeho samotného. Co takhle : Orn miloval toto roční období pro jeho pestrobarevnost... Podzim. Ornova pestrobarevná láska plná různých vůní.

zabíječku --- Myslela jsi "zabijačku"?

pohodlně posadil --- Opravdu se dá pohodlně posadit? Není spíš pohodlný ten materiál, na který sedáme? Tohle mi možná můžeš vysvětlit. (To samé platí pro následující příklad.)
nepohodlně se posadil

Rarin dala před Orna chléb s máslem na dřevěném talíři s cibulí --- Je to myšleno tak, že je na talíři cibule nakreslená? Takto to totiž dává smysl. Pokud by měla být cibule na talíři, musela bys větu přeformulovat.

Proč? Proč chceš odjed“ --- Opět (snad) nepozornost. /odjet

Bohužel pro ni ani vychovatelky jsi zrovna nemněly v lásce. --- Tady jednak nepozornost a druhak obrovská hrubka. Věta pravděpodobně měla na začátku znít : Bohužel pro ni ani vychovatelky neměly pochopení...a vznikl z toho mišmaš. Pozor na měly/neměly!!!

Ale lidé ji, ale začali obviňovat --- Opět nepozornost, případně špatná stylistika...Zbytečné opakování slova ale...

když chtěla pomoc svému vážně zraněnému kamarádovi. --- chtěla pomoci, pomoct

V den kdy ji chtěli oběsit si ji, ale všiml asi dvaceti osmiletý muž --- V den, kdy ji chtěli oběsit, si jí ale všiml asi dvaceti osmiletý muž.

Jeden malý kluk jednou zaklepal --- jeden, jednou - dá se lépe

Nikdy nevíš, třeba dnes můžu při, lovu zemřít. --- Nikdy nevíš, můžu třeba dnes při lovu zemřít. - přísudek je : můžu zemřít - nemusíš tam nikam cpát čárku...;)

Tím chci, ale i říct, že to nemusí být dnes, ale i zítra a, nebo až po příštím lovu, nikdy nevíš. --- Tady je to špatně celé. Dávej si na to pozor. Pokud nevíš, zvol jednodušší řešení. Vyplatí se ti to. (mám na mysli čárky) I sdělení je kostrbaté a opakuje se - Nikdy nevíš.

že i když Jeanel nebyl, náš pravý otec nechci, aby byl v podniku někdo jiný než naše krev. Opět čárky.

tak bych se chtě z cesty vrátit jako úplně jiná žena. --- nepozornost, chybějící písmenka

S jejich románku --- z jejich románku

Z výčtu těch nejzásadnějších chyb (v textu jich je ale i spousta dalších) vidíš, že je hodně na čem pracovat. Na další pokračování se těším, to určitě ano, myslím, že zápletku příběhu máš vymyšlenou dobře, na detailnější věci ohledně postav, prostředí, vymýšlení zápletky, se podíváme příště. Do té doby by bylo fajn, kdyby sis text po sobě vždy několikrát přečetla, upravila, kde si nebudeš jistá, zeptala se buď svých známých nebo internetu. Určitě to půjde, pokud se budeš chtít zdokonalovat. Číst tě budu dál a dnes přimhouřím oko, pokud budeš některé z dnešních chyb opakovat, vypisovat je budu už bez vysvětlivek. Je toho asi dost, co budeš muset zpracovat a já tě rozhodně nechci odradit. Naopak. Doufám, že mi příště ukážeš, že na to máš!

T.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
Filip
(7.3.2020, 20:07)
obr
obr obr obr
obr
Kniha mého svět...
Elly
Holá pravda o v...
markus
Go veg!
Joe Care
obr
obr obr obr
obr

Co je vám po tom?
Repulsion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr