obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2916107 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Alvion - 9. Hlas chorálu ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Alvion - Srdce démona
 autor Garathea publikováno: 05.10.2014, 20:27  
Jedna z nejkratších kapitol pro odlehčení, ovšem se špetičkou nezodpovězených otázek.
 

Od toho dne, kdy omdlela v knihovně, jí Iraiya svěřovala stále méně úkolů. Možná jí chtěla pomoct nebo už nedůvěřovala jejím schopnostem, když poškodila lordovu knihu, Mei však nepovažovala za správné, aby se na rozdíl od ostatních čím dál častěji nudila a tak jim nezřídka pomáhala, mnohdy i přes jejich námitky.
Nikoho z nich nenapadlo stěžovat si, že mají více povinností než ona. Vážili si její laskavosti i ochoty pomáhat. Brali ji takovou, jaká je. I přes její dobré vztahy s ostatními otroky, si ovšem stále nerozuměla s Elishou. Už dlouho s ní neměla žádný spor, ale pokud nebyla nucena ke spolupráci, Elisha se snažila její přítomnosti vyhýbat. Kdyby spolu aspoň trochu vycházely, nemusela by mezi nimi vřít tak nesnesitelná atmosféra pokaždé, když byly ve stejné místnosti, jenže Mei neměla tušení, jak by se s ní mohla po všem těch peripetiích udobřit. Na jakoukoli změnu bylo možná příliš brzy.

Lord byl delší dobu na svých cestách a tak častěji navštěvovala jeho zahradu a vychutnávala si její krásu, odpočívala nebo dováděla s Neit. Ta se jí držela jako klíště, takže spolu trávily veškerý čas. Staly se z nich velké kamarádky, které o sebe vzájemně pečovaly kdykoli to některá z nich potřebovala.
Obě ležely ve stínu pod stromem, kde si spolu mohly nerušeně hrát. Neit se převalovala na zádech a snažila se chytit Meiiny prsty, které ji lechtaly na břiše. Otočila se na jednu stranu a pak zase na druhou. Mei jí chytila za ocas a jemně s ním zamávala. Díky dlouhým chlupům mohla kočku pošimrat až na čumáku. Neit se v tom okamžiku zašklebila a kýchla. „Je to tak,“ usmála se Mei. „Tak už pojď! Půjdeme pomoct Serině.“
V kuchyni pomohla upéct koláče s drobným nazelenalým ovocem, kterému zdejší říkali Remony. Mělo silně nakyslou chuť, ale na koláčích bylo výborné. Většinu pekly pro pány, ale pár kousků si mohli nechat pro sebe. „Jsou fakt skvělý,“ pochválila je Mei. Dosud jí chutnalo všechno, co Serina uvařila. Pravda, občas dokázala být velký jedlík, především potom po práci, ale skutečně jí chutnaly všechny pokrmy, které Serina ukuchtila.
„Tak to jsem ráda, že ti chutná,“ usmála se na ni kuchařka.

Když už neměla co na práci, zamířila k lordově zahradě, ale ještě než stačila vstoupit do jeho komnat, zahlédla Kathala s velkým proutěným košem plným čerstvých květin. Prošel o kus dál a zmizel za další stěnou. „Počkej, Kathale!“ Dostihla jej, právě když se chystal otevřít dveře do přijímací místnosti.
„Copak je?“
„Chci ti s tím pomoct.“ Hned si začala nasazovat své rukavice.
„To nemusíš. Jestli máš pauzu, tak si běž odpočinout.“
„Usadit pár kytek ve vázách mi přece ještě neuškodilo. Prostě ti s tím pomůžu,“ rozhodla Mei.
„Ty se nudíš, co?“
„Jsem zvyklá pořád něco dělat. Nemůžu přece půl dne prosedět a dívat se, jak pracujete.“ Jakmile vzhlédla, všimla si malé skupinky vojáků, která stála ve vstupní hale. Mezi uniformovanými vojáky zahlédla tentokrát i lorda, který se patrně vrátil ze své cesty. Měla pocit, že se střetla s jeho pohledem, ale nechala to být a vešla za Kathalem do místnosti.
Společně vyměnili vodu ve vázách a usadili do nich čerstvě nařezané květiny, z nichž ani jednu nepoznávala. Některé jí připomínaly lilie či karafiáty, ale když se na ně podívala zblízka, byly přece jen odlišné, zejména tvarem listů. Jedna z květin měla jediný silný okvětní plátek stočený do jakéhosi zvonce. Další květinu utvářelo mohutné hroznovité květenství s červenými a růžovými kvítky. Nejpodivnější květina potom měla čtyři okvětní plátky, které působily jako dokonalé čtverce se zahnutými rohy.
Když se zbavili zaschlých květin, Kathal se vydal za další prací do Jednacího sálu, do kterého Mei bohužel nesměla. Chtěla se tedy vrátit do kuchyně, záhy ji však zaujaly pootevřené dveře, které vedly do hudebního salónku. Obvykle bývaly zavřené, proto si myslela, že uvnitř najde Iraiyu, stejně jako tomu bylo před tím, jenže místnost byla, kromě hudebních nástrojů a několika židlí, prázdná.
V salónku stál obrovský bílý klavír i nástroje podobné base či violoncellu. Na zdech vysely housle, trumpetka, jakýsi lesní roh i menší buben s tmavě hnědou kůží. Na poličkách ležely píšťaly i flétny různých tvarů a velikostí.
Nástroje se do jisté míry podobaly těm, které znala ze svého světa, ale při důkladnější prohlídce nemohla přehlédnout jejich rozdíly. Nejčastěji se lišily použitým materiálem nebo tvarem svého těla, ale také například počtem strun či zdířek.
Klavír měl neuvěřitelně tenké klávesy. Kromě černých mezi nimi byly i hnědé, kterých ovšem bylo jen devět. Jak na to někdo může hrát? pomyslela Mei, když vzala v potaz šířku i množství kláves. Boken, napadlo ji vzápětí. Tohle je boken? Jemně zatlačila na hnědou klávesu. Byl to podivný zvuk. Ani vzdáleně nepřipomínal piáno spíše se podobal tajemného hlasu s echem. Už se chtěla podívat dovnitř piána, aby zjistila, co může zvuk vytvářet, když se znenadání ozval známý hlas.
„Co tady děláš?“ ptal se jí odměřeně lord.
Mei sebou polekaně trhla a spěšně odstoupila od nástroje. „Omlouvám se, pane.“ Kajícně se mu uklonila. „Jen jsem chtěla slyšet jeho zvuk.“
Lord přivřel dveře, obešel široký nástroj a postavil se k jeho čelu. „Boken. Je to už hodně starý nástroj.“ Takže skutečně boken. Lord se překvapivě posadil za nástroj a začal na něho hrát.
Zvuk instrumentu působil jakoby hrálo hned několik nástrojů najednou včetně jemného ženského hlasu. Lordovy prsty mrštně přeskakovaly z jedné strany na druhou. Tenké klávesy ani jejich množství mu nečinilo žádné obtíže.
Některé části písně byly smutné, jiné naopak veselé. Byla to překrásná hudba, která Mei naplňovala klidem i vzrušením. Bylo až zarážející, že tak procítěnou hudbu hrál právě on.
„To bylo nádherné,“ řekla nadšeně Mei, jakmile písnička skončila. „Nikdy jsem nic takového neslyšela. Ještě teď mi z toho buší srdce.“
Lord se na ni mlčky zadíval. Pak se postavil a nečekaně se vydal jejím směrem. „A co ty, Mei?“
„Pane?“ Pomalu před ním ucouvla, on se však nezastavil, dokud nenarazila na stěnu za sebou.
„Pořád mi nechceš zazpívat?“
Z jeho tváře nevyčetla téměř nic. Nezdálo se, že by měl v úmyslu jí jakkoli ublížit, ani se jí nedotkl, ale i přesto byl nezvykle blízko. „Ne. Já… Promiňte, už musím jít. Omluvte mě, pane.“ Rychle ho obešla a vyběhla z místnosti.
Vyděsil mě, povzdychla si Mei, když se po chvíli uklidnila. Proč se choval tak podivně? Zahrál mi, protože chtěl, abych mu zazpívala?


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Alan Dark 08.10.2014, 10:33:31 Odpovědět 
   I když se mi kapitolka stejně jako předchozí líbí, pár chybek mě přece jen "plesklo".
po všem těch peripetiích - zřejmě všech, překlep
Většinu pekly pro pány, ale pár kousků si mohli nechat pro sebe - tady si nejsem jist, zda tím myslíš, že jídlo pekly Mei se Serinou a pár kousků si mohou nechat všichni ostatní? V tom případě by to bylo v pořádku.
Na zdech vysely housle - přehlédnutí ve visely
Zvuk instrumentu působil jakoby hrálo hned několik nástrojů - chybějící čárka
Ale jinak i přes svou krátkost dobrá kapitola, která bude zřejmě ve finálním výrobku "přilepena" k nějaké jiné...
 Šíma 05.10.2014, 20:27:05 Odpovědět 
   Zdravím.

Ano, ale ani tato "nejkratší kapitola" nepostrádá alespoň část oné atmosféry v paláci... Tak nějak mám pocit, že panuje klid před bouří, nebo se mýlím? Uvidíme... Bezstarostnost není na místě, když kolem obchází možnost trestu, lord je falešnější než kočka, alespoň se mi to tak zdá, nebo dokonale klame tělem a je docela jiný, než se prezentuje... Pak by sis pohrávala i se čtenáři, nejen se svými postavami! ;-) Na práci šotků jsem nekoukal, nic mne neplesklo do očí a také se zdá být text docela opečovaný...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Malířka - část ...
Doll
POMSTA INTELIGE...
Asirix
Dvoř se mi
Chci jen něco sdělit
obr
obr obr obr
obr

Střípky mozaiky aneb prozatímn...
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr