obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2916107 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Alvion - 10. Rada ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Alvion - Srdce démona
 autor Garathea publikováno: 13.10.2014, 14:19  
Meiin "poklidný" život se opět začíná komplikovat, tentokrát možná tím nejméně očekávaným směrem.
 

Lékaři si ji přezíravě prohlédli od hlavy až k patě, vzali si od ní hromádku čistého prádla a urychleně zavřeli dveře. Příjemní staříci, povzdychla si Mei.
Lékařů bylo v samotném paláci pět. Většinou to byli samí mrzutí starci, lordův osobní lékař byl oproti tomu velice laskavý a vstřícný muž. Ten ovšem, na rozdíl od ostatních, bydlel samostatně v prvním patře nedaleko lordových komnat.
Mei si zastrčila své rukavice za pásek a vydala se dolů po schodech, když si všimla neznámého mladého muže v uniformě, který mířil opačným směrem. Jeho uniforma byla zdobnější, než tomu bylo u běžného vojáka, dokonce si u sebe ponechal svůj meč, což bylo zvykem jen u palácové stráže. Bezpochyby měl mezi vojáky vyšší hodnost.
Měl pohlednou tvář, ale na jeho výrazu se jí něco nelíbilo. Jakmile se k ní přiblížil, zastavil se přímo před ní. „Promiňte, pane,“ ozvala se Mei a chystala se muže obejít, jenže muž se posunul tak, aby jí v cestě bránil.
„Kampak ten spěch?“
„Mám práci, pane. Nechte mě, prosím, projít!“
„Na člověka máš nepříjemně ostrý jazyk. Nemyslíš, že by ses měla přede mnou třást?“ Z jeho řeči okamžitě vycítila touhu dělat potíže. Asi bych měla raději zmizet. Už se otočila, aby se vrátila po schodech nahoru, jenže muž ji chytil za paži a stáhl ji zpět. „Takže lord si skutečně přitáhl z boje člověka. Mezi vojáky se o tobě dlouho šuškalo. Prý ses mu chtěla postavit se železnou tyčí. To chce odvahu.“ Nemile se na ni usmál.
„Pusťte mě, pane!“ snažila se z jeho sevření vytrhnout, ale nepustil ji.
„Jsi vskutku krásná,“ chytil ji za bradu, ale Mei se mu okamžitě vysmekla. „A divoká.“ Zase se usmál. „Není divu, že sis získala jeho zájem. Taková škoda, že jsi člověk. Lidé jsou tak křehcí,“ povzdychl si muž. Vzápětí ji stáhl dolů. Mei se chytila zábradlí právě včas, aby se nezřítila ze schodů. Neit vedle ní zasyčela, ale muž si kočky vůbec nevšímal.
„Pusťte mě!“ vyštěkla na něho Mei.
„Bojíš se?“ zatáhl ještě větší silou. Už myslela, že se neudrží, když se ozval další hlas.
„Skerone! O co se snažíš?“ zeptal se ho Nataniel.
Muž povolil sevření, ale stále ji nechtěl pustit. „Jen jsem si z ní drobet vystřelil,“ vysvětloval mu Skeron, Mei ovšem věděla, že nešlo o žádný žert. Kdyby se včas nechytila zábradlí, dozajista by spadla.
„Pokud ji zraníš, budeš se zodpovídat lordovi. Teď ji pusť!“ nařídil mu lordův zástupce.
Muž se na ni podíval s arogantním úsměvem ve tváři. „No jo. Ty jsi lordův otrok, že? Tak hodně zdaru.“ Teprve potom ji pustil.
Mei jej spěšně obešla a sestoupila zbytek schodů. Muž se na ni ještě jednou usmál, ale pak se sebral a pokračoval nahoru. Konečně si mohla vydechnout. „Děkuju,“ řekla tiše Mei, když kolem ní Nataniel procházel.
„Byla to moje povinnost.“
„Stejnak vám děkuju.“
Nataniel se k ní otočil. „Pro příště si na něho dávej pozor! Je arogantní vůči všem podřadnějším, ale lidmi opovrhuje nejvíc. Bude lepší, když se mu příště vyhneš. Teď už běž!“ Po těch slovech odkráčel pryč. Bylo to poprvé, co s ním promluvila. Zdál se být stejně zásadový jako Iraiya, ale jinak působil jako moudrý a spravedlivý muž.
Neit se o ni znenadání otřela. „Copak je?“ Kočka se postavila na zadní a opřela se o její nohu. Chtěla, aby si ji vzala do náruče a tak ji zvedla ze země a přitiskla si ji k sobě. „Tak pojď! Půjdeme odsud.“
Z celého incidentu byla stále vystrašená, ale Neitino předení ji rychle uklidňovalo. Sedla si do kuchyně a Neit si položila na klín. Serina byla právě pryč, takže si neměla s kým povídat. U plotny sice stála Elisha, která si vařila čaj, ale ta si jí samozřejmě nevšímala. Kdepak je Serina? Už bychom měly připravovat oběd.
Během chvilky vstoupil do kuchyně Kathal. Připravil si chleba se žlutým sádlem a posadil se ke stolu. „Stalo se něco? Vypadáš neklidně,“ prohodil mezi sousty.
„Ale nic. Jen jsem měla jednu nepříjemnou zkušenost s nějakým Skeronem.“
„Se Skeronem? Co ti ten hajzl udělal?“ Prudce položil krajíc zpět na talíř. Dosud Kathala znala jako milého a galantního mladíka. Nikdy od něho nezaslechla jediné ostré slovo.
„Nic. Jsem v pořádku.“
„Chtěl ti ublížit?“
„To je tím tak známý?“
„Skeron pohrdá každým, kdo je slabší než on nebo má v sobě dokonce lidskou krev. Všichni se mu s chutí vyhýbáme. Jestli ses s ním setkala, měla jsi štěstí, že na tobě nemohl zkusit menší nehodu,“ řekla nečekaně Elisha. Zůstala k ní otočená zády, přesto ji překvapilo, že na ni vůbec promluvila. Dál se ovšem věnovala jen svému čaji a neprojevovala zájem o jakoukoli rozpravu.
„V tom má Elisha pravdu. Příště se mu velkým obloukem vyhni!“ doporučoval jí přísně Kathal.
„Něco takového už mi říkal i Nataniel.“
„Nataniel? Co ten tam dělal?“
„No, zrovna šel kolem.“ O incidentu, který se odehrál na schodišti, mu raději nechtěla říkat, jen by si dělal zbytečné starosti.
„O něco se pokoušel, že?“
„To už je jedno.“
„Nesnáším toho chlapa,“ povídal Kathal rozmrzele. „Co tady vůbec dělá? Měli by ho někam uklidit, ať dělá, co umí. Ani lord ho nemá v lásce, ale je to skvělý válečník, čehož si samozřejmě váží. Nejspíš si přišel pro peníze.“
„O kom je řeč?“ zajímala se Serina, která se právě vrátila do kuchyně s miskou plnou zeleniny.
„O Skeronovi,“ odpověděl jí Kathal.
„Ach, slizoun. O tom nerada slyším. Takže je tady?“
„Jo.“
„Měl by si vzít své vojáky a dělat svou práci. Tady ho nikdo nepostrádá. Ale když se to vezme, i lord je teď častěji v paláci.“
„Pravda. Jeho pochůzky jsou poslední dobou mnohem kratší.“
„Možná se situace zase uklidnila. Zřejmě se teď věnuje jiné práci,“ soudila kuchařka.
„No. Mělo by se něco dělat s pořádkem a zákony v téhle zemi. Zatím je to dost bídný. Velké naděje na změnu bych si ovšem nedělal.“

Večer, když už byl čas jít spát, se zavřela ve svém pokoji, postavila svícen na stolek a pustila se do rozmotávání bot. Nosila sandále, které se obmotávaly koženými řemínky až ke kolenům. Byly pohodlné, ale jejich obouvání vyžadovalo trpělivost a samozřejmě i čas.
Když si boty stahovala, z šatů jí vyklouzl její medailon. Sundala si ho, aby se podívala dovnitř a připomněla si úsměvy svých nejbližších. Neit během chvilky vyskočila na postel a posadila se vedle ní. „Chtěla bych je zase vidět. Chybí mi,“ protřela si oči, které jí začínaly slzet, a nasadila si medailon zpátky na krk. „Půjdeme spát, než zase začnu myslet na hlouposti,“ podrbala Neit na hlavě. Převlékla se do noční košile a ulehla do postele.

* * *


Byl horký slunečný den, ale pod stromem byl příjemný stín. Ze všech stran ji ofukoval svěží vánek, který sebou přinášel směsici vůní okolních květin. Neit ležela vedle ní a tiše podřimovala.
Lehký závan větru k nim zanesl několik plátků růžového kvítí, které přistály Mei na šatech. Krátce si je prohlédla a vzhlédla do koruny vysokého stromu, ale při tom pohybu si uvědomila, že se jí několik vlasů zamotalo do točitého řetízku. Snažila se je vysvobodit, ale díky jejich délce se jí to nedařilo. Nakonec si řetízek i s medailonem sundala, aby z něho mohla vymotat vlasy, které si omylem vytrhla.
Položila si ho do dlaně a zamyšleně se na něho podívala. Medailon i řetízek byly ze zlata. Na přívěšku byla dokonce troška bílého zlata, které na přední straně tvořilo tři bílé květiny. Řetízek byl zakroucený, což činilo jisté nevýhody, když se do něho dostaly dlouhé vlasy, ale to se naštěstí stávalo jen zřídka.
Uvnitř medailonu byly pod drobnými sklíčky dvě fotky. Na jedné z nich byla Mei se svým bratrem a na té druhé oba jejich rodiče. Díky medailonu si mohla připomenout jejich usměvavé tváře a samozřejmě také pociťovat jisté spojení se svou rodinou.
Z jejího rozjímání ji náhle vyrušila Neit, která jí vytrhla medailon z ruky a hned s ním mrštně vylezla na strom. „Neit, co to děláš?“ Hbitě se postavila na nohy. „Pojď zpátky! Vrať mi to!“ volala na ni, ale Neit si jejích příkazů nevšímala. „Neit!“ Kočka si sedla na větev a suverénně na ni shlížela z výšky.
Strom měl hladký povrch a větve poměrně vysoko, zdráhala se po něm lézt, ale čím déle se Neit nevracela, tím více měla strach, že by se mohl medailon poškodit a tak se vydala za ní. S vypětím sil se jí podařilo dostat na nejnižší větev. Pomaličku lezla výš, dokud se nedostala na větev, na které seděla Neit. Byla poměrně tenká, nebyla si jistá, jestli by unesla její váhu, kdyby se po ní vydala, proto se ke kočce nejprve pokusila natáhnout ruku. Neit však byla příliš daleko, aby na ni dosáhla.

„Dobře, zařiď to!“ řekl lord, když vcházel do svého pokoje. Za ním kráčela Iraiya. „S Natanielem už to domluvím.“
„Jistě, pane. Přejete si, abych vám přinesla další ovoce?“ vzala prázdnou misku, která stála na psacím stole.
Lord se zastavil u posuvných dveří. „Prozatím… ne.“
Iraiya se podívala stejným směrem, aby zjistila, co jej zaujalo. „To je…“ Už chtěla vyběhnout ven, když jí lord naznačil, aby vyčkala.

Mei se ještě kousek přisunula a natáhla se ke kočce. „Pojď sem! Už jen… kousek.“ Skoro by už na ni dosáhla, jenže Neit znenadání skočila na vedlejší větev. Zatraceně. „Proč mi to děláš, Neit?“ Chtěla se otočit, ale sukně jí překážela v pohybu. Nakonec se musela postavit. Noha jí na hladkém povrchu nepříjemně podkluzovala, přesto chtěla svůj medailon zpátky. Chytila se vyšší větve a posunula se o krok dál.
Ta holka spadne.
„Můžeš mi říct, co tady provádíš?“ ozval se zčistajasna lordův hlas.
Mei sebou polekaně trhla. Podívala se za sebe, ale lord už byl téměř pod ní. Co chce dělat? Zaskočeně ucouvla zpět, jenže noha jí na větvi okamžitě uklouzla. Cítila, jak padá do prázdna, v další vteřině si však uvědomila, že se lorda úzkostlivě drží kolem krku. „Nezdá se ti, že mi poslední dobou neustále padáš na hlavu?“ usmál se lord, který ji na poslední chvíli chytil do náruče.
Mei se ho spěšně pustila a odvrátila pohled. Co to proboha dělá? „Pusťte mě dolů!“
„Ani trocha vděku?“ podotkl vyčítavě lord.
Mei se na něho zamračeně podívala. „Děkuju mnohokrát. Mohl byste mě teď pustit?“
„Jak si přeješ.“ Vzápětí udělal přesně to, oč žádala. Naštěstí nejprve pustil její nohy, takže jen zavrávorala a upadla na zadek.
„Au. Co to k sakru…“
„Chtěla jsi, abych tě pustil.“
„Vy…“
„To už stačí, Mei!“ okřikla ji Iraiya dřív než začala soptit.
Iraiya je tady? Hlavní služebná stála opodál s přísným výrazem ve tváři. „Promiňte!“ omluvila se Mei, když si uvědomila, komu chtěla nadávat. Měla bych si dávat pozor na pusu. Podívala se na své rukavice, aby se přesvědčila, že jsou v pořádku.
„Můžeš jít, Iraiyo,“ nařídil jí lord.
„Ano, pane.“ Iraiya se mu uctivě poklonila a odkráčela pryč.
„Co jsi dělala na stromě?“
„Neit mi vzala medailon,“ odpověděla mu Mei.
„Tohle všechno kvůli jednomu přívěšku? Kam by ti s ním mohla utéct? Jednou přece musí slézt dolů,“ řekl jí lord, ale Meiin výraz se nezměnil. Vždycky by ho mohla někde zaklínit nebo nešťastnou náhodou poškodit. Pro Mei měl příliš velkou cenu, aby se o něho nebála. „Neit, pojď sem!“ poručil jí lord.
Kočka neochotně slezla na nižší větev a přeskočila mu na rameno. Lord si od ní převzal zlatý šperk a chvíli si ho před sebou prohlížel. Pohladil Neit, ale poté medailon vrátil jeho majitelce. „Měla by sis ho někam schovat, než kvůli němu začneš zase brečet.“
„Já nebrečela.“
„Teď ne.“ Jak to myslí? Tohle přece nemůže vědět. „Staráš se o Neit dobře?“ vzal Neit do rukou a pečlivě si ji prohlédl.
Mei si nasadila medailon na krk. „Samozřejmě. Dělám, co můžu.“ Přešla k němu a kočku si od něho převzala. „Že, Neit?“ přivinula si ji k sobě. Neit ji lechtivě olízla na tváři až to Mei rozesmálo. Za to ji pohladila pod bradou, jak to měla Neit ráda. Kočka spokojeně přivřela oči a hlasitě předla.
Proč nic neříká? Když se na lorda opět podívala, střetla se s jeho pronikavým pohledem. Jeho výraz byl jiný než obvykle. Byl mnohem vřelejší. V tu chvíli jí připadal strašně krásný. Samozřejmě byl krásný i před tím, ale teď vypadal úchvatně. Nemohla z něho spustit oči. Záhy však od ní odvrátil pohled. „Teď běž! Chci tady být sám.“
„Ano, pane.“ Poklonila se mu a spěšně odešla z jeho zahrady.

* * *


Starého muže, který se zmateně rozhlížel na všechny strany, zahlédla už na druhém konci chodby. Nikdy před tím ho neviděla, ale podle jeho oblečení usoudila, že jde o někoho významného. Na sobě měl bílou košili, kalhoty modré až téměř černé barvy a krásný tmavě modrý kabátec s nenápadným kožešinovým límečkem.
„Můžu vám nějak pomoct, pane?“ promluvila na něho Mei.
Muž se na ni překvapeně otočil. „Promiňte. Asi jsem se ztratil.“
Proč se mi za to omlouvá? „A kam potřebujete?“
„Za lordem. Do jeho pracovny.“
Asi bude myslet tu ve druhém patře. Jak už vypozorovala, lord měl ještě jednu soukromou pracovnu ve svých komnatách, ale tu používal jen když chtěl mít na svou práci klid. Jakmile s někým potřeboval jednat, vždy tak učinil v pracovně, kterou sdílel se svým zástupcem. „To je ve druhém patře. Jestli chcete, můžu vás tam dovést,“ nabídla mu Mei.
„To byste byla velice laskavá,“ pověděl jí muž s přívětivým úsměvem ve tváři.
Bylo pro ni až zarážející, jak nezvykle uctivě k ní muž hovoří. Možná si nevšiml, že jsem otrok. „Tudy, pane.“
Muž byl na pohled velice starý, ale nohy mu sloužily dokonale a tak kráčely přiměřeným tempem dlouhou chodbou až ke schodišti. „Můžu se zeptat na vaše jméno, děvče?“
„Jsem Mei.“
„Mei. Krásné jméno.“
„Děkuju.“
Vydali se po schodech nahoru. „To je Neit, že ano?“ zeptal se jí muž, když zpozoroval kočku, která kráčela v jejich stopách.
„Ano. Vy ji znáte?“ Zdá se, že je Neit skutečně proslulá.
„Znal jsem ji ještě jako malé kotě. Dlouho nevystrčila paty z lordovy zahrady. Vypadá to, že už je na tom mnohem lépe. To je dobře.“
Copak Neit měla nějaké zlé časy? „Byla na tom někdy špatně?“
„Ano. Kromě lorda k sobě prakticky nikoho nepouštěla. Byla plachá, ale mnohdy také agresivní. Nakonec strávila řadu let v lordově zahradě. Nikdy jsem se nedozvěděl, co se jí stalo.“
„To jsem netušila,“ řekla zarmouceně Mei. Copak se jí mohlo stát?
„Zdá se, že vám důvěřuje, když vás všude provází.“
„Snad ano. Už jsme tady,“ oznámila mu Mei, když vyšli poslední schod. Pracovna byla jen o pár kroků dál. „Je to támhleta místnost,“ ukázala na dveře.
Muž se na ni vděčně usmál. „Děkuji mnohokrát a omlouvám se za zdržení.“
„To je v pořádku.“
Dveře se náhle otevřely. Mezi nimi se objevil lord. „Tholéne,“ zvolal při pohledu na starého muže. „Už jsme mysleli, že jste se nám ztratil.“
Muž se po jeho poznámce usmál. „Víte, jak jsem na tom se svou orientací, lorde Iirene. Slečna Mei mi naštěstí ukázala cestu. Máte moc milé služebnictvo.“
„To jistě.“ Takže věděl, kdo jsem? „Můžete jít do pracovny. Hned přijdu za vámi,“ nabídl mu lord.
„Samozřejmě. Ještě jednou děkuji, děvče,“ usmál se na ni a vstoupil do dveří.
Lord se k ní nečekaně přiblížil. Jakmile se nad ní naklonil, srdce se jí divoce rozbušilo. „Doufám, že jsi mu nevyslepičila, co jsi zač,“ zašeptal jí.
Jako to, že jsem člověk? „Nemám přece důvod se tak někomu představovat,“ odvrátila od něho pohled.
„Jistě. Tak ať to tak zůstane. Rozuměla jsi?“
„Fajn.“
„Teď už můžeš jít!“
Mei se na něho letmo podívala. Uklonila se mu a vyrazila po schodech dolů. Byla ráda, že už jde pryč ani si neuvědomila, jak spěchá. Došla do kuchyně a posadila se ke stolu, aby popadla dech.
„Copak se stalo?“ zeptala se jí kuchařka.
„Nic. Jen jsem se trochu zadýchala.“
Když se cítila klidnější, začala pomáhat Serině s obědem. Oloupala brambory a nakrájela je na kousky. „Serino, kdo je to tholén?“ Měla pocit, že ten termín odněkud zná, ale nemohla si vybavit jeho význam.
„To je člen Rady. Proč?“
„Rady?“ Znělo to důležitě, ale Mei neměla ponětí, o čem mluví. Proč jí v tomhle nepomůžou vědomosti, které jí dal Gideon?
„No samozřejmě. V naší společnosti stojí Rada hned za lordem. Společně s Radou rozhoduje o nejdůležitějších záležitostech týkajících se říše,“ vysvětlila jí Serina. „Rada má obrovskou moc. Jsou dokonce případy, kdy se jejím rozhodnutím musí řídit sám lord. Její členové patří mezi nejmocnější démony v zemi.“
„To jsou mocnější než lord, když je musí poslouchat?“ zajímala se Mei. Myslela jsem, že lord může všechno.
„To ne,“ usmála se na ni kuchařka. „Co se týče jejich síly, dost pochybuji, že by měli na současného lorda, třebaže by proti němu spojili své síly,“ prohlásila sebejistě. To je skutečně tak mocný? „Myslela jsem tradice,“ pokračovala Serina. „Jsou věci, které musí schválit Rada. Lord by nedokázal udržet v celé říši svůj řád, pokud by jej nikdo neuznával, členové Rady proto působí jako správci provincií, kde lorda zastupují. To ovšem nejsou jediné úkoly tholénů a samotné Rady. Mezi jejich hlavní úkoly patří kupříkladu právě přijímání nového lorda. Lord musí být uznán jako nejmocnější z démonů, aby měl nárok na trůn. Nejde o dědičný titul, přesto se již od počátku dějin naší říše ujímají trůnu potomci prvního vládce, lorda Ikria. Dosud nikdo nedokázal jejich nárok pokořit a právě díky tomu, díky jejich neuvěřitelné síle je od lorda vyžadováno, aby takový byl i jeho následník. Tyhle záležitosti jsou velice složité. Lord je možná nejmocnějším démonem v říši, ale nemůže si vybrat ani vlastní manželku,“ povídala jí Serina.
„Proč je jeho moc tak důležitá?“
„Jinak by si neudržel respekt mezi démony. Je mnoho těch, kteří by si troufli bojovat o jeho místo. V zemi je příliš mnoho démonů, kteří se od sebe značně liší, ať už svojí povahou nebo svými schopnostmi. Pokud by je lord nedokázal udržet pevně v hrsti, netrvalo by dlouho a v říši by nastal chaos a boje o moc. Už kvůli tomu jej Rada nemůže pustit.“
„To se nemůže své role ani vzdát?“ ptala se jí udiveně Mei.
„Mohl by, ale nic dobrého by tím nezískal. Nově zvolený lord by měl povinnost jej v boji porazit a zabít. Jde o moc a uznání jeho nároku na trůn. Těžko říct, kde by taková situace mohla skončit, každopádně lord nikdy nemůže žít svobodně.“
O tomhle neměla dosud tušení. Zdálo se, že i lord žije ve svém vlastním vězení. „Ty si z toho nic nedělej! Lord je silný. Jen tak ho něco neporazí,“ povzbudila ji kuchařka.
Silný. Je uzavřený. Málo projevuje své pocity. Nikomu nevěří. Když o tom přemýšlela, dokázala pochopit, proč je tak chladný a nepřístupný. Bez rodiny, bez možnosti žít podle vlastní volby, bez lásky. Pokud by se takovému životu nepřizpůsobil, bylo by to neúnosný.
„Copak, že ses najednou ptala na tholéna?“ zajímala se Serina.
„Nejspíš jsem jednoho potkala.“
„Tady?“
„Ztratil se.“
„Tak to musel být tholén z Galtey.“
„Stává se mu to často?“
„Je tím známý. Je moc hodný a moudrý, ale co se týče orientace, dokáže neskutečné divy. Kde jsi ho našla?“
„Kousek odsud.“
„No. Do paláce se nemohl sám uvést, takže už tady musel nějakou dobu přebývat. Očekávám, že byl v druhém patře. Jestli skončil až tady, tak se skutečně překonal,“ uznala usměvavě kuchařka. „Můžeš mi přinést mouku?“
„Jasně.“ Mei vstoupila do spíže a vrátila se s moukou v ruce.
„Ještě trochu zahustím omáčku a bude hotovo.“
„Už bude oběd?“ zeptal se jich Kathal, který znenadání vkročil do kuchyně.
„Za chviličku,“ odvětila mu Serina.
„Slyšely jste, že je tady tholén z Galtey?“
„Mei se s ním setkala.“
„Až tak? Je hodný, že?“
„Až mě tím zaskočil,“ přiznala Mei.
„Je to boháč na úrovni, ale srdce má na správném místě.“ Opřel se o stůl a nad něčím se zamyslel. Jeho výraz během chvíle zvážněl. „Ale teď když o tom mluvíme, před takovými významnými hosty, především potom před členy Rady, by sis měla dávat pozor, aby nepoznali, kdo jsi. Z toho by ses těžko dostávala,“ upozornil ji Kathal.
„Jak to myslíš?“
„Pochybuju, že by Rada souhlasila s přítomností člověka v paláci. Víš, že mezi démony a lidmi panuje nepřátelství, kdyby se to rozneslo, mezi démony by nastala vřava. Lord má v tomhle sice poslední slovo, ale těžko říct, jak by to přijali ostatní. Mnozí by s tím jistě nesouhlasili. V horším případě by mohli vyvolávat vzpoury. Ze všech stran by pak nutili lorda, aby se tě zbavil. Možná by souhlasili s tvou přítomností s tím, že jsi lordův otrok, ale nesmyslím si, že by se s tím nadobro smířili. Jistě by jsi získala řadu mocných nepřátel. Tady jsi sice v bezpečí, ale pořád sem chodí i ti, kteří by ti mohli hodně ublížit. Rada patří mezi ně.“
Tak proto mi nařizoval, abych neprozrazovala, kdo jsem. Nechtěl mít problémy? Nechtěl přijít o svou trofej? Nebo myslel na mé bezpečí? uvažovala Mei. Co mě to napadá za hlouposti, zavrtěla nad sebou hlavou. Možná není tak špatný, jak si původně myslela. Možná je pochopitelné, proč je takový, jaký je, ale neznamená to, že by ho teď měla obdivovat nebo mu být dokonce vděčná.


Odpoledne si sedla na zahradu a pozorovala nádherně modré nebe. Za celé měsíce, kdy přebývala v paláci, nezažila ani jedinkrát déšť nebo aspoň zataženou oblohu. Nezdálo se, že by palác stál v suché oblasti. Všechno se krásně zelenalo nejen na zahradě, ale i na nádvoří nebo také mimo budovu paláce. Vzduch byl svěží a vlahý.
Ten den bylo obzvlášť horko, ale ve stínu panoval příjemný chládek. Bezmyšlenkovitě hladila Neit, která ulehla vedle ní, a poslouchala její jemné předení, jehož monotónnost ji nakonec ukolébala ke spánku.
Probudila se, až když se někdo dotkl jejího ramene a zacloumal s ní. „Co?“ posadila se aniž by se stačila rozkoukat, vzápětí si ovšem uvědomila, že vedle ní sedí lord. Překvapením nevydala ani hlásku.
„Tady nemůžeš spát,“ postavil se na nohy.
To jsem se lekla. „Promiňte.“ Chtěla rychle vstát a zmizet, ale jak se prudce zvedla, zamotala se jí hlava. Lord ji jen taktak chytil za paži, aby jí zabránil v pádu.
„Dávej pozor!“
Mei se podívala přímo do jeho stříbrných očí. „O…omlouvám se,“ ustoupila od něho. Co je to se mnou? „Omluvte mě, pane.“ Spěšně se mu uklonila a odkráčela pryč.
Na chodbě se schovala za roh a opřela se o stěnu. Proč jsem najednou tak vyplašená? Chovám se divně, protřela si horké tváře. Jako kdybych byla zamilovaná, uvědomila si vzápětí. Ale to je přece hloupost. Zabil Gideona a ostatní. Mnohokrát mi ublížil. Vypadá nádherně, ale je to bezcitný démon. Vždyť ho nenávidím.
„Mei, jsi v pořádku?“ ozval se zčistajasna Kathalův hlas. Mei sebou polekaně trhla. Kathal stál v chodbě, která ústila přímo před ní, přesto si ho až do této chvíle nevšimla. „Zase máš červené tváře.“
V dalším okamžiku zaslechla zaklapnout dveře. Věděla, že to musel být lord. „Jsem v pohodě. Musím jít,“ obešla ho a spěšně se vydala do kuchyně. Chovám se jako vyplašená husa, propleskla si tváře a vyhnala všechny podivné myšlenky z hlavy.
„Jsem tady. S čím můžu pomoct?“ zeptala se Seriny, jakmile vstoupila do kuchyně.
„Večeře už je hotová. Zameškala jsi.“
Mei se chytila za čelo. Musela spát déle než dvě hodiny. „Promiň. Ani nevím, jak jsem usnula.“
Serina se na ni usmála. „Vždyť já ti nic nevytýkám. Je dobře, že odpočíváš. Potřebuješ spát více než my. Myslím, že na to jak pracuješ toho moc nenaspíš. Už musíte mít pořádný hlad. Něco vám připravím.“
„Já ti s tím pomůžu.“


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Alan Dark 16.10.2014, 14:01:02 Odpovědět 
   O zvláštnost Neit jsme pokud vím zavadili už u minulého (či předminulého) příspěvku, kde jsi přímo dala jeden z jejích rozhovorů s Lordem a zřejmě bych to nechal tak. Jeden a dost, přeci jen většinou sledujeme příběh z pohledu Mei a ta si zatím myslí, že je to sice zvláštně poslušná, ale přeci jen obyčejná kočka.
Jinak oceňuji více detailů o uspořádání světa démonů, mohlo by jich klidně více, když to má Mei v hlavě všechno "nalité" (nebo alespoň většinu). To, že má Mei pro lroda slabost, byla taktéž patrné již v předcházejících částech a zatím to vypadá, že z jeho strany se také něco již delší dobu objevuje.
Nechme se tedy překvapit, jak se bude příběh dále vyvíjet.
 phaint 13.10.2014, 19:52:49 Odpovědět 
   Ahojky,
o nějaké to pokračování tvého příběhu jsem zavadila už dřív. Přijde mi to psáno s velkou dávkou zručnosti a přiměřenou špetkou napětí. Tuším lásku na způsob Kapuletů a Monteků, dvou neslučitelných rodů, snad bez toho tragického konce ;) A kočku jsem považovala za špeha, takovou obdobu Krakonošovy sojky-bonzačky. Asi jsem byla mimo.
Přesto se našlo pár chyb, které mi čtení trochu kazily. Nevím, jestli stojíš až o takový rozbor, když tak další část nečti a je to...
Sem tam chybějící čárky nebo rozdělené "před tím", to jsou mušky. Objevuje se tam ale opakování slov ("muž se podíval .... muž se usmál"; "tak ji zvedla..."tak pojď" apod.). Některé věci mi přišly nelogické, ale to mude spíš můj problém - "nemile se usmál" - nemohl se usmát spíš nepříjemně? Nemile nás může tak akorát překvapit otravný komentář... "Strašně krásný" - tak na to jsem docela háklivá, spolu s obratem, že to bylo "strašně dobré" - bylo to strašné, nebo dobré? Někdo může být strašidelně krásný, ale pokud to má zesílit význam slova krásný, tak má čeština řadu jiných výrazů. To, že se to běžně říká, v textu nic neznamená.
No a nepochopila jsem větu "Zdál se být stejně zásadový jako Iraiya, ale jinak působil jako moudrý a spravedlivý muž". Jelikož je zásadovost kladná vlastnost, tak bych ji nestavěla do protikladu s moudrostí a spravedlivostí.
Z mého pohledu by textu prospěla i jinak řešené odsazování textu v některých pasážích, aby se nestíral význam. Nápad s myšlenkami vyjádřenými kurzívou se mi líbí. Mohly by být na samostatných řádcích...
Koment neber jako rejpání, ale postřehy z druhé strany. Já teď dělám průklest textu dokončeného před pěti lety, a vypadá to tam dost podobně :))
 ze dne 13.10.2014, 21:31:42  
   Garathea: Asi bych řekla, že to bude mnohem komplikovanější příběh než je tomu u Romea a Julie, zápletku ovšem nebudu prozrazovat :-). Některé poznámky byly určitě na místě. Gramatika není rozhodně má silná stránka :-).
Vytknutá fráze "nemile se usmál" slovo nemile bych považovala za synonymum slova příjemně, chtěla jsem tím říct, že to nebyl úsměv sympaťáka, ale spíš chladného chlápka, který má v úmyslu něco špatného.
"Zásadový" bych přirovnala ke slovu důsledný, jistě kladná vlastnost, i když to hned neznamená, že jde o dobrého člověka. Například v Meiině případě tahle vlastnost neznamená, že ji ochotně varuje před dalším setkáním se Skeronem.

Text určitě bude potřebovat další opravy.

Moc děkuji za komentář i kritiku :-)

Hezký den
 Šíma 13.10.2014, 14:18:40 Odpovědět 
   Zdravím.

Tato část prozrazuje trochu více o politické situaci ve Tvém světě... Lord nemá neomezenou moc a také, že by se na jeho místo rádi dostali jiní démoni. Že by se Mei zamilovala do Lorda? Když jsme u toho, proč ta kočka vzala Mei medailon? Stále mám pocit, že Neit není obyčejným zvířetem... Líbilo se mi provázání rozhodování, dialogů a myšlenkových pochodů hlavní hrdinky (ve vzájemné interakci s okolím). Jak napovídá perex, nemá to v paláci lehké, protože je nejen otrokyní, ale i člověkem...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 13.10.2014, 18:38:38  
   Garathea: Neit skutečně není obyčejná kočka, ale před Mei se tak snaží z různých důvodů vystupovat. Medailon jí sebrala, protože věděla, že jí připomíná domov, kvůli kterému potom brečí. Byl to menší protest, který jako "obyčejná" kočka nedokázala vyjádřit jiným způsobem.
Myslela jsem, že to bude patrné z toho, co řekne lord, který se zmínil o tom, že brečela aniž by o tom mohl vědět. Všechny Neitiny rozhovory tam neuvádím. Teď nevím, jestli je to špatně, ale kdybych to tak udělala, zřejmě bych tím čtenáři prozradila příliš mnoho.

Děkuji za komentář.

Hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Název díla
maja3
Společenstvo El...
MC_Kejml
Časo-skok
Werrona
obr
obr obr obr
obr

Střípky mozaiky aneb prozatímn...
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr