obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915442 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39643 příspěvků, 5754 autorů a 391002 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Muzeum podivností ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Zašlé kroky
 autor Ukos Písmák publikováno: 24.10.2014, 8:33  
Poezie
 

Po opuštění toho muzea podivností jsem byl plný dojmů,
vnímal jsem všechno jako pestrou skládanku,
živě si vzpomínám na písek líně se sypajíc skrze nesčíslné záhyby uzlů přesýpacích hodin,
to jsem poznal, jakou nesmírně krutou melodii hraje čas.

V kapkách rosy, které bez ustání přicházely a odcházely na hrotech listů,
v jemných odlescích lesa, který z dáli vypadal jako svěží mech u potoka,
na horkých kamenech, které spí nekonečným odpočinkem v koupeli paprsků,
nad kobercem klacíků podivně rozházených do nepochopitelných obrazců.

Takové poselství se přeci neodmítá.

Kořen zarytý hluboko u páteře mojí vyprahlé duše se konečně pohnul,
ale kdo na něj čekal?
Jako hedvábný had, kterému už nikdo neodpáře jeho nálepku ohavnosti.

Uchopený poselstvím za proutěnou ručku ten ohyzdný kořen vyrostl z těla ven,
stokrát prokletý, ale toužící po spasení.
Potom, co si prohlédl muzeum a proletěl jím jako prosťáček životem.

Chtělo se mu zelenat se jako každá větvička,
koupat se v paprscích jako kameny,
šumět jako písek ve skleněných uzlech přesýpacích hodin,
nechat se orosit kapkami štěstí každé ráno a každý večer.

Po opuštění toho muzea podivností jsem změnil svůj kořen na ratolest.
Byl jsem na to sám a neviděl to vůbec nikdo.
Když na konci praskly skleněné žíly času,
písek jemně šuměl přes svěží mladé listy a dopadal na vyprahlé kameny.

Všichni byli šťastní,
ale já si dobře pamatoval, jaká byla cesta skrze muzeum podivností.


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 miroslawek 24.10.2014, 15:48:09 Odpovědět 
   Podařilo se ti od začátku do konce udržet vnitřní konzistenci výpovědi a určitou samozřejmost, lehkost jejího toku. To je bezesporu plus, zvlášť u takto rozkošatělého textu.

Z hlediska užitého jazyka jsi až na vzácné výjimky neunikl z množiny již tolikrát viděného, resp. čteného, vrstvení omšelých a zaprášených rekvizit, až jsem si přišel jako na návštěvě v nějakém depozitáři muzea. Po této stránce tedy text naopak hodnotím jako slabý.

Svébytnost básnické výpovědi je dána i jazykovou invencí, fantazie či schopnost stylisticky hladce formulovat myšlenku samy o sobě nestačí.
 Tonyend 24.10.2014, 9:56:15 Odpovědět 
   Pohled na svět, na život, z pozice zrnnka písku v přesýpacích hodinách.
Snad i takto se dá vnímat čas, který je každému z nás dán do vínku k prožití a je na nás, jak s ním naložíme, než stroj času v nás vypoví činnost a... prasknou, někou, skleněné žíly času a vše v životě bude pokračovat, bude však mít své následníky, děti.
Je to hezká a zajímavě postavená báseň o našem bytí.
Kdyby...to šlo, i já bych si přál vyhnat ten kořen znovu a pečoval bych o něj mnohem lépe...
Až dopadne mé poslední zrnko písku na dno, snad mi to bude odpuštěno a i to, co jsem udělal zle a to, co jsem nestihl udělat dobře.

Jsem rád, že figuruji v muzeu podivností!
 Filip Vávra 24.10.2014, 9:40:32 Odpovědět 
   Báseň je skvělá.
Že by průchod muzeem podivností byl něco na způsob "labyrintu světa", po němž na poutníka čeká osvobodivé spočinutí v "ráji srdce"? Ale co je potom vlastně "kořen" a co "ratolest"? Lze se opravdu zazelenat až po prasknutí skleněných žil času? A co jsou ty žíly? Pojem žíla odkazuje k něčemu živoucímu, naproti tomu je neživé sklo a neúprosně plynoucí čas. A na konci jsou všichni šťastní, nicméně poutník na svou cestu nikdy nezapomene, vedla totiž muzeem podivností, jímž je poznamenána i konečná spása.
 čuk 24.10.2014, 8:32:17 Odpovědět 
   Buď vítán na saspi.
Průchod muzeem podivností může zanechat různé dojmy, už kontrastem s normálnosti. Nevíme, jaké exponáty byly v tomto muzeu uloženy. Vzbudily se pocit pohybu času, snad i vzpomínku na něco, co už uplynulo. Nastal jakýsi přerod z kořenu v ratolest, což je symbolika růstu, a současně očištění a vnímání věci prostých, které se nalézají kdesi trochu mimo svět, v kterém jsme zapojeni. Symbolicky by mohlo být muzeum podivností právě světem, ve kterém žijeme. Anebo je muzeum podivností skladištěm věcí a pocitů, které jsme v sobě nashromáždili a teď se perou a žádají interpretaci. Až na konci prasknou skleněné žíly času- to může být trasformace času anebo smrt. Báseň je širokodechým prozřením či hledáním identity, objevováním toho co je "za" ve vnějším i vnitřním světě. Dalo by se říci, že je v textu i touha po svobodě.Třeba pohledem za zrcadlo. Lze ji chápat i jako hledání alternativy.Trochu připomíná W.Whitmana, ale má menší ujasněnost, průraznost a kazatelskost a je víc zašifrovaná. Předloženou báseň lze chápat jako pozvánku k zamyšlení se nad sebou.
Mně se líbí uvolněnost toku představ i přechody dílčích témat. Báseň je hezká možná právě svou tajemností až mystikou, nevnucováním se. Ale není třeba ji rozebírat, stačí se básní nechat unášet. Byť se mi zdá, že něco v tom toku mohlo být výrazněji i rozvedeněji řečeno, aby proud získal o něco víc barvy s náznakem vírů.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
ZERO I 2.část
Carljack
Zub a Spár
J.K
7. Špehovat se ...
kadla
obr
obr obr obr
obr

Za zavřeným oknem
sperglovka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr