obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915698 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5810 autorů a 392510 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Con los Colegas - 12. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Con los colegas
 autor Wheelies Devotee publikováno: 26.10.2014, 7:56  
Uplně na hřebík to pověsit nedokážu, takže přeci jen. Další díl !
 

XII. Noční můry

Atmosféra v našem bytě se dala takřka krájet. Uražená Veronika vztekle krájela cibuli, já v dřezu oplachoval brambory. Byla to taková tichá domácnost. Nikdo za celou dobu nic neřekl.
Verča si nandala jídlo na talíř. Ačkoliv vždycky servíruje oběma, tentokrát jsem se musel obsloužit sám. Sedl jsem si ke stolu. Veronika měla zvláštní výraz ve tváři. Ukápla jí slza.
„Neplač, promiň, já to tak nemyslel.“
,,Ale myslel. Já se ti nedivím, ale víš jaký to je? Dokázal sis někdy představit, jakej ten sex pro mě asi je? Víš, jakej to pro mě je hereckej výkon. Nevím, jestli ti to došlo, ale nejkrásnější to bylo na začátku. Nevadilo mi, že musím tolik předstírat, protože jsem věděla, že to ze začátku tak úplně nepůjde, ale ono to nejde furt. Na začátku v tom byla romantika. Pak jsem ale myslela, že když to nebudem tolik prožívat, že to třeba půjde. Ale nejde to. Nevím, co mám dělat. Nechtěla jsem ti to říkat, abych ti neublížila, ale teď už to víš.“
Spadla mi brada a málem mi zaskočilo právě žvýkané sousto v ústech.
„Takže ty jsi to celou dobu předstírala? To snad nemyslíš vážně, že ne? Proč jsi mi něco neřekla? Mohli jsme vymyslet něco jiného. Případně někde vyhledat, jak na to v takové situaci, ve který jsme. Víš, jak se teď cejtim? Celou dobu jsem myslel, že to funguje, a že jsme oba šťastní a uspokojení. Promiň, ale myslel jsem, že k sobě máme větší důvěru. Mohla ses mi s tím svěřit. Ale musím říct, že jsi skvělá herečka, to fakt jo.“
„Matýsku, mě to mrzí. Můžeš mi prosím odpustit a zkusit to se mnou znovu? Najdeme společný řešení, který bude vyhovovat oběma. Co říkáš?“
„No promiň, ale chceš říct, aby to vyhovovalo tobě. Já problém neměl a stačilo jen naznačit. Asi si myslíš, že jsem úplně blbej!“
„Jak tohle můžeš říct? Děláš, jako kdybych za to asi mohla. Ale jo, vlastně máš pravdu. Za všechno si můžu sama. Neměla jsem nikdy lízt na tu skálu. Nic jiného si vlastně nezasloužím!“
„Veroniko, nechme toho. Miluju tě se vším, co k tobě patří – s tvým vozejčkem, s tvejma nohama – a takovýhle problémy jsem trošku očekával. Mrzí mě jen, že jsi mi nic neřekla a stavíš mě do pozice sobce, který si užívá a ty sama při tom tiše trpíš. Svěřila ses aspoň nějaký kamarádce? Nebo jsi to dusila celou dobu v sobě? Jak se můžeš takhle ubíjet!? Jsi žena mýho života a nesnesu, abys byla nešťastná a utrápená.“
„Řekla jsem to Tereze.“
„Aspoň, že tak,“ řekl jsem a vzal si do úst sousto.
„Co teď bude dál?“
„Co by bylo? Normálně jedeme dál, ne? Pocem, ty moje hlupačko.“
Vstal jsem ze židle a šel obejmout Veroniku. Políbil jsem jí a pohladil po vlasech.
„Všechno bude fajn, uvidíš. Jsem už na světě jen pro tebe.“
„Ani nevíš, jakej seš skvělej chlap. Připoutals k sobě mrzáka, kterej ti jen přidělává starosti.“
„Něco jsem ti o těhlectěch věcech říkal ne? Nemáš to už říkat. Jsi normální krásná a inteligentní holka. Vždyť přece nejsi na světě jediná s tím tvým problémem a máš skvělej život. Máš kolem sebe samý hodný lidi, který tě podporujou a mají tě rádi. Vozík není žádnou překážkou, ani pro mě ne. Jen si musíme stanovit, jak konkrétní věci dělat. To je vše. A společně to nějak vymyslíme.“
Veronika se usmála a pravila: „Já vím. Na co si stěžuju. Jsou na tom lidi i hůř. Nějací ležáci, kteří jsou sami úplně bezmocní. Jsem oproti nim úplnej atlet.“
„Přesně tak. Tak, dojíme tu večeři?“
„Nemám nějak chuť, ale ty si pochutnej.“

Po večeři jsme společně umyli nádobí. Tak jako vždycky.
Po společné koupeli a plouživém tanci v obýváku, jež doplňovaly sem tam polibky, jsme se pomalu přesunuli do ložnice. Položil jsem Veroniku do postele a začal jí hladit po těle.
„Začneme s hledáním společné cesty k orgasmu už dnes?“ zeptal jsem se Veroniky.
„Dnes ne. Promiň. Necháme to na jindy. Dneska nejsem v úplně skvělém rozpoložení. Nejradši bych už spala. Dobrou.“
„Chápu tě. Dobrou noc.“
Dal jsem Verče pusu a zhasl lampičku.

Usnul jsem držíc jí za ruku. Najednou uprostřed noci mě něco vzbudilo. Veronika sebou cukala, převalovala se a křičela ze spaní. Bylo to tady zase. Ony zlé sny, které jí provázely od incidentu v parku. Rozsvítil jsem a opatrně jí vzbudil, aby se nelekla.
„Veru, Veru,“ pravil jsem hladíc jí po tváři. Čelo měla orosené od potu.
„Matěji. Díky Bohu, že jsi tu za mnou. Zase se mi to vrací. Ty strašný sny. Noční děsy.“
„Já vím. Chudáčku. Musí to být strašný. Ale neboj, jsem u tebe. Máš ještě ty léky, co ti předepsal doktor? Mám ti je přinést?“
„Mám, ale nechci je brát. Je to nějaká chemie. Navíc jsem po nich i několikrát zaspala a nestíhala pak do práce. Nedělají mi dobře. Nikam nechoď. Buď tu radši se mnou.“
„Řekla jsi to doktorovi?“
„Ne, poslední dobou už to bylo lepší, tak jsem je nebrala, ale asi tam budu muset zase zajít.“
„Já se k tobě přitulím. Nemusíš se bát, se mnou jsi v bezpečí.“
„Vždyť já vím,“ pravila a spali jsme až do rána.

Tyto noční děsy se jí opravdu vrátily. Opět u ní byly takřka na denním pořádku jako tenkrát těsně po přepadení v parku. Veronika byla zoufalá, ale časem po další terapii u psychologa to ustávalo. Celou tu dobu jsem trpěl s ní. Nebyla v tom sama. Myslím, že by se z toho všeho v kombinaci s naším sexuálním problémem, zbláznila. Oba tyto problémy jsme nakonec překonali a byli jsme šťastní.


 celkové hodnocení autora: 74.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nat Danielová 26.10.2014, 21:32:20 Odpovědět 
   Ahoj Vojto, jsem v šoku, že ses rozhodl pro další díl, nemohla jsem věřit vlastním očím, když jsem to tu viděla.

Úplně to ale chápu, strávil jsi s těmi postavami tolik času, že je nemůžeš jen tak pohřbít. Bylo by hloupé to v půlce nechat být.

Tentokrát mi přijde, že jejich rozhovor je autentičtější než ty minulé, jen malé rýpnutí – určitě by nebyl rád, kdyby se s tím svěřila kamarádce. Chlapi jsou totiž víceméně ješitní, berou to jako svoji neschopnost – většinou – a pochybuju, že by chtěli, aby se s tím partnerka rozšiřovala dál… Nebo se mýlím? Vím, že je to dost intimní téma, ale jak by bylo v jeho situaci tobě?

Vidím velké zlepšení, ale ten konec je strašně odfláknutý, zrychlený, prostě mě to jako čtenáře neuspokojilo. Něco jako konec Žili šťastně až do smrti. Že jsi to už chtěl mít z krku, no.

Každopádně jsem tady tenhle díl ráda viděla, měj se, Nat
 ze dne 28.10.2014, 12:52:40  
   Wheelies Devotee: Ahoj. Jo, máš pravdu. Nedokážu se toho vzdát. Rád bych odpověděl na tvé otázky. Ano, samotnému by mi asi vadilo, kdyby holka předstírala a řekla to kamarádce. Ale zdravá holka. V tomhle případě je to něco jiného. Problém není v Matějovi, ale ve Veronice, on však chápe, že Veronika za ten problém nemůže a nemůže za to ani on. Vadí mu to, že se mu nesvěřila dřív a je tak velkorysý, že chápe, že se s tím někomu svěřila.
 čuk 26.10.2014, 7:55:06 Odpovědět 
   Výskyt problémů a jejich řešení bývá mnohdy hnacím motorem textů, vytváří se napětí. A současně nabourává romantiku vztahu.Jejich řešení či neřešení je pak určitou prověrkou vztahů. Ovšem způsob řešení bývá nejvíc poučný, pokud je konkretní a není pouze deklarován. A také je nejvíc vystavitelný kritice, pokud je jen nepravděpodobný nebo odbyt frázemi. Doufám, že bude rozveden v následujícím díle.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Názory tvoří ob...
Rory
Na ceste za sno...
Mon
Já mám svý funk...
Cynis Sarkus Zapalsi
obr
obr obr obr
obr

Vlak bez kolejí
Jan Urban
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr