obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915261 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39343 příspěvků, 5725 autorů a 389591 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: První schůzka - v divadle ::

 autor Sirnis publikováno: 30.11.2014, 12:35  
Romantická povídka, kterou jsem sepsal na základě skutečné události..
 

Ať si kdo chce, co chce, říká, nejlepší věci jsou vždy neplánované… a o první schůzce to platí hned dvojnásob.
Život je nepředvídatelný, stejně jako ženy. Zrovna, když jsem včera porušil „úmluvu“, v níž stálo, že ona rozhodne o našem setkání a já zas udělám případný první krok, mi dnes během poledne přišla zpráva, jestli bych jí nechtěl dělat doprovod do divadla. Zaskočilo mě to, ale to mi dotyčná dělá už od prvních momentů naší komunikace, takže mě to zas až tolik nerozhodilo. Nevěděl jsem však, o jaké divadlo jde. Kolín, Kutná Hora nebo dokonce Praha! A neměl jsem ani stoprocentní jistotu, že když se někam v obleku poženu, tak se skutečně s někým sejdu… Avšak možnost vidět se dnes, místo nejisté vidiny termínu pohybujícího se v řádu týdnů, byla natolik lákavá, abych zariskoval. Odepsal jsem jí prosté „ANO“ a hned po práci zamířil k sobě, abych provedl nezbytné přípravy svého zevnějšku. Potom přišlo čekání. A to nedočkavému člověku, mezi které se řadím, nedělá vůbec dobře.
Detaily ke schůzce se začaly řešit až o půl páté. Což bylo dost pozdě. Zprvu to chtěla dokonce odvolat a lístky nechat propadnout, mě se však zmocnila spontánnost. Pozvedl jsem obě ramena, pomyslně mávnul nad nedostatkem času rukou a řekl, že to uskutečníme. Souhlasila. Já tak měl padesát kilometrů ke zdolání před sebou.
Ta rychlost při opuštění bytu mohla činit můj osobní rekord, kdyby menší roztržitost nezpůsobila opětovný vstup, jak jsem si zapomněl vzít klíče od auta.
Na úvod cesty jsem však musel natankovat a potom k rodičům pro oblek. Chudák pes mě radostně vítal vrtěním ocasu a svou úklonou, při níž položil hlavu až na zem, zatímco stále postával na zadních tlapách. Myslel si, že mu přijela návštěva, ale já ho jen odbyl lehkým pohlazením po hlavě a podrbáním za ušima. Naštěstí měl doma už tátu, takže nebyl sám a já se necítil tolik provinile.
Strojení do společenského obleku probíhalo pod tlakem. Děsil jsem se ztrátových minut. Naštěstí to netrvalo dlouho a za deset minut už jsem vyrážel vstříc Kolínu s šibeničním termínem necelých dvou hodin.
Vzhledem k tomu, že Kolín autem vůbec nenavštěvuji, měl jsem jisté obavy. Ty se potvrdily, když ve směru přes Chvaletice na mě koukala cedule s uzavírkou. Nechtěl jsem nic riskovat a nakonec to stočil na Kutnou Horu, kam jsem naštěstí za kamarádkou už párkrát zavítal. Teď se mi znalost cesty vyplatila, i když těsně před Kutnou Horou jsem musel odbočit na mě neznámou silnici vedoucí do Kolína. Ke své cti musím dodat, že se mi podařilo dojet k nádraží a pak zaparkovat u Futura bez potíží. Dokonce v rekordním čase, až jsem se divil, protože bylo sotva něco po šesté.
Následovalo další úmorné čekání, při kterém se mi hlavou honily roztodivné myšlenky. Sice jsem slečně dal vědět, že už jsem dorazil a čekám, ale stále tu existovala šance, že se stanu obětí nějakého šprýmaře nebo šprýmařky. I když první jmenovaná varianta byla zavrhnutá, jelikož jsme se o několik dnů dříve viděli přes webkameru, ale v dnešní době jeden nikdy neví, co mu může přejít přes cestu.
- Když se na to podívám zpětně, musím zpytovat svědomí. Při konverzaci jsem se dozvěděl, že Petře na první schůzce doposud nikdo nedal květinu a já měl dostatek času, abych jí koupil v květinářství, co bych jistě ve Futuru objevil. Sice ve vzduchu viselo, že bych se stal bláznem v obleku s květinou, když by se neukázala, ale mohl jsem ten večer přivést k dokonalosti. Leč jsem si zvolil vysedávání v autě a netrpělivé civění na hodinky…

Pověstná hodina H nadešla a já opustil vůz, abych se přemístil k divadlu, kde u hlavního vchodu bylo smluvené místo setkání. Po telefonu se jaksi nešlo jinak domluvit, i když jsem Petře popisoval, co kolem sebe vidím. Bylo mi to i vyčteno, ale na svou obranu musím říct, že já Kolín navštívil doposud jen párkrát, zatímco ona tam chodila do školy.
Milým překvapením, anebo souhrou osudu, jsme se potkali na půli cesty. Oběma nám stačil jediný pohled, abychom se poznali. Tolik lidí, aby to snad dělalo nějaký problém, na ulici však nebylo, natož abych tam viděl vrstevníka v obleku, tudíž se nedá mluvit o osudovém střetnutí.
Na pozdrav jsem jí políbil hřbet ruky a ona se sama zahákla za mé rámě. Takto jsme ušli pár metrů ke vchodu do divadla, kde galantnost z mé strany nezmizela a já jí pohotově otevřel dveře, aby mohla vstoupit.
Než představení započalo, bylo dost času na bližší seznámení. Kousavé poznámky zněly na střídačku a oproti internetové komunikaci se mi dařilo držet s mou jmenovkyní krok. Sice tvrdila, že chtěla být slušná, ale já si spíš myslím, že jde se mnou slovně bojovat naživo mnohem hůř, když používám svůj pronikavý pohled.
V momentě, kdy se vydala na toaletu, se mi naskytla možnost si jí lépe prohlédnout. Nepoddajné blond vlnité vlasy jakoby z dálky upozorňovaly, že je nezkrotná. Díky internetu a krátkému povídání naživo se zdála silnou osobností, anebo si za tou nepřístupnou skořápkou bránila něžné a zranitelné jádro. Tuto představu jsem měl už před setkáním, takže víc mé oči upoutaly křivky jejího těla. A že bylo na co se dívat… Společenské šaty jí slušely. Decentní květinový vzor nepoutal tolik pozornosti, aby mi neušla délka sukně nad kolena, která nijak nezakrývala krásné nohy v černých lodičkách. Prsa dmoucí, schovaná v bezpečí malého výstřihu, se pohupovala do rytmu její chůze, a byly pomyslnou třešinkou na dortu k nakousnutí. Takže když ke mně kráčela chodbou od dámských toalet, nemohl jsem se jinak, než potutelně usmívat s blaženou spokojeností a radostí nad tím, jak mi štěstěna protentokrát přála.
- Možná ten popis na mě hází nepěkné světlo, ale jsem jen mužskej. A jestli některý tvrdí, že na vzhled vůbec nedá, tak buď lže, anebo je na něm něco podezřelého…
Kolínské divadlo bylo o něco menší, než Pardubické, ale zevnitř i z vnějšku mělo úroveň a osobitost. Divadelní hra se znělým názvem „Manželské vraždění“ si získala mou pozornost, ale ani ve snu bych si nepomyslel, že náhoda bude tak vřelá, když tato komedie skvěle doplňovala první schůzku. Tolik gagů týkajících se vztahů a rozdílů mezi mužem a ženou, jsem snad pohromadě ještě neviděl, natož abych je zažil ve společnosti nějaké slečny.
Mezi záchvaty smíchu jsme tak vzájemně poukazovaly na nedostatky druhého pohlaví zmiňované ve hře. Šlo to i beze slov, stačilo pouze zamířit prstem po narážce k pódiu a souhlasně odkývat hercovo prohlášení.
- V tuto chvíli jsem byl kapánek dětinštější, než Petra, asi o devadesát procent, ale v ten moment nešlo odolat. Šlo mi ale jen o legraci! V duchu jsem pak autorovi gratuloval, protože sepsal opravdu parádní kousek.
Petra měla mé sympatie už při videohovoru – díky moderním technologiím jsme se tak tento večer neviděli úplně poprvé – takže sedět vedle ní a v klidu sledovat představení mi moc nešlo. Mé oči přeskakovaly z pódia na ní v krátkých intervalech. Jednak mě zajímala její reakce v narážkách na ženy a hezkých slovech o mužích, kdy u prvního jen zakroutila hlavou a u druhého to s viditelným opovržením razantně odmítla, ale jelikož to doposud bylo fajn, rozhodl jsem se zkusit štěstí. Sebral jsem tedy v sobě veškerou svou drzost, osmělil se a lehce jí prstem poklepal na lokti. Těžko říct, zda jsem narazil na nějaký nepsaný signál, dorozuměl se s ní beze slov, anebo měla stejné přání, ale k mé radosti mne sama vzala za ruku. A tak začal náš souboj prstů, kdy se chvílemi něžně proplétaly, aby mi je následně uvěznila v pevném sevření, ze kterého jsem se musel vyprošťovat.
- A právě v tento moment musím říct, že se nejlépe hodí rčení: „Nabídni někomu prst a přijdeš o celou ruku,“ protože záhy jsem se ještě víc osmělil…
V půlce představení byla přestávka. Zatímco diváci kolem nás si šli odskočit a protáhnout nohy, my jsme zůstali sedět a pokračovali v „seznamování“. Nejprve mi bylo vyčteno, že jsem hře nevěnoval stoprocentní pozornost, ale když jsem se hájil tím, že také nesledovala pouze pódium, přišla s chabou výmluvou, že mě kontrolovala, jestli dávám pozor. Na to jsem se jen usmál. Právě se mi objevila nejlepší příležitost. Pravou ruku jsem jí položil na tvář, zlehka jí přizvedl bradu a pomalu se přibližoval k jejím rtům. Nebránila se, naopak se mi zdálo, že na to už netrpělivě čekala a vyšla mi sama naproti. Naše rty se tak konečně spojily. Po pár něžných polibcích, které jsem jednou inicioval já, a pak zase ona, utekla přestávka jako voda a hra se přesunula do druhé části. Ta byla mnohem zajímavější a nebylo to jen představením.
Jak jsme tak sledovali druhou část hry, držíc se přitom za ruce, Petra si opřela hlavu o mé rameno. Bylo to milé, stejně jako nečekaná pusa na tvář, která mi utkvěla v paměti. Chvíli jsem se tedy bavil hrou, pak natočil hlavu pro polibek a takhle pořád dokola.
Po bouřlivém aplausu na konci hry následovalo i zakončení našeho večera. Venku se mezitím už dávno setmělo a na jasné obloze zářil měsíc v úplňku. Kavalírsky jsem doprovodil slečnu až k autu. Kráčeli jsme spolu prázdnými ulicemi, zavěšení jeden do druhého a cestou rozebírali divadelní hru. Byla to však krátká kritika, protože nebylo co vytýkat.
Když jsme došli k cíli, nedalekému supermarketu, kde zaparkovala Octavii mdlé barvy, zastavili jsme se těsně u ní. Vytkla mi, že neumím pořádně objímat a předvedla mi, jak se to dělá. Pevným sevřením mě zaskočila, ale sotva na vteřinu. Po vzpamatování se, jsem šel do protiútoku s přívalem polibků. Chvíli jsme se objímali, líbali se, až potom odemknula auto a otevřela mi dveře. Já poslušně nasedl a hned potom ona. V autě na mě čekala hrozná divočina…
Nakonec mě Petra vysadila na křižovatce, odkud jsem to měl kousek k autu. Bylo něco málo po desáté hodině. Na nebi stále zářil měsíc a já měl před sebou cestu domů. Silnice byly téměř prázdné a já si padesáti kilometrovou trasu užíval. Během jízdy jsem přemítal o krásném večeru, který jsem po dlouhé době zažil. Rozhodně bylo dobře, že jsem příležitost nepromarnil!
***
Povídka podle skutečné události, pouze krapet pozměněná a upravená, která se stala 9. října roku 2014.
- Pokud si někdo myslel, že jsem s Petrou spal, tak jsem rád. Tato blamáž byla cílená! Ne, že by na ní bylo něco špatného, dvakrát bych se jí v tomto směru nebránil, ale myslím si, že to byl natolik krásný večer a na úrovni, že případné milostné vzplanutí by muselo být ve stejném duchu. A to by potřebovalo dlouhé přípravy… Rozhodně si ale tento vydařený večer nebudu spojovat s tím, že mohlo být i něco víc. Stálo to za to a já bych každému podobný zážitek ze srdce přál, protože co je život bez momentů, které stojí za to si pamatovat?
P.S.: Divočinou v autě se myslel menší nepořádek, za který se mi hned omluvila, ale musíte uznat, že jsem tohle slovíčkaření dobře vy/zneužil;-).


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 phaint 02.12.2014, 20:53:33 Odpovědět 
   Na to, že je příspěvek uveden jako romantická povídka, jde nakonec úplně mimo. Přišlo mi to romantické jako soudružka v montérkách u soustruhu... nebo je to možná mužská představa o romantice, kdoví. Na mě to působí jako slohovka ze školy. Na druhou stranu, gramaticky je to na velmi dobré úrovni (bach na přechodník - držícE se za ruce - a jiné drobnosti). Možná by nebylo od věci se obětovat a nějakou osvědčenou romantiku si přečíst, pak to půjde samo. 2
 Lišče 30.11.2014, 19:13:51 Odpovědět 
   Pozdrav z nory :)

Celé mi to přijde svou formou jako zápis do deníku, než-li povídka. Nic víc, nic míň. Atmosféra se v tom vůbec nebuduje, je to celé podané jako strohý, mnohde uspěchaný zápis události, důležité pro autora. Zápis, z něhož by se dala později napsat ona povídka. :)

Bez problému čitelné a stravitelné.
 Nancy Lottinger 30.11.2014, 12:34:43 Odpovědět 
   Zdravím,

na první pohled se mi zdá, že povídka je psaná místy knižním stylem, řekla bych nepřirozeně svázaným. Píšeš o romantice a především zdůrazňuješ spontánnost, a právě přirozený jazyk by onu spontánnost podtrhl. Tohle vidím jako velké mínust. Když bych to měla ukázat na jednom konkrétním příkladu, je to třeba tato náhodně vybraná část: "Ta rychlost při opuštění bytu mohla činit můj osobní rekord, kdyby menší roztržitost nezpůsobila opětovný vstup, jak jsem si zapomněl vzít klíče od auta. Na úvod cesty jsem však musel natankovat a potom k rodičům pro oblek. " - projevuje se to jak ve slovní zásobě, tak ve slovosledu.

> abych provedl nezbytné přípravy svého zevnějšku - spíš bych volila slovo úpravy

Pak mi také v textu vadí, že detailně popisuješ např. čekání (chápu, má to vyvolat ono napětí, gradaci), ale na druhou stranu místa, kde bych měla skutečný zájem o detaily, popisuješ staticky a bez náboje (např. jejich první setkání). Žádná dynamika, atmosféra by se dala vyhnat mnohem výš, a ty s tím potenciálem nepracuješ.

Jinde zase opakuješ informace čtenáři už známé, např. že se viděli přes kameru. Text to zbytečně zpomaluje.

Špatně použitý přechodník (ach ach, proč ho lidé jen používají, když neznají pravidla? A přitom by stačilo je vygooglit...)

Poznámka o divočině v autě znamená co? Jestli sex, nepřijde mi to dostatečně zdůrazněné a navíc mi to nějak nesedí (ač je povídka napsaná na základně skutečné události), jestli ne sex, pak co, nepořádek?

Závěrečné vysvětlení pod hvězdičkami mi přijde rušivé. Vynechala bych ho, nebo připsala do perexu a upravila...

Čtení to bylo příjemné a věřím, že i zážitek, ale z důvodu výše zmíněných připomínek volím průměrnou známku.

Zdraví
Nancy
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Strnulosť ducha
Kvé
Nebezpečná hra
Anika
Za sklem...
Aliäbella Alisabeth
obr
obr obr obr
obr

10dkg magie
Aenica
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr