obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915820 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39761 příspěvků, 5830 autorů a 393159 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Skvoter ::

 autor Bob Cileček publikováno: 30.11.2014, 11:55  
...
 

Na okno pod pravidelnými nárazy bubnovala mohutná podzimní průtrž. Dunivý rachot na okenním parapetu jen umocňoval mou dlouhodobě depresivní náladu. Hypnotizuju rozpadající se liduprázdnou ulici, bičovanou provazy neutuchajícího deště. Ruce jako při vzývání něčeho většího mám opřené o popraskané tabulky. Čekal bych boží pročísnutí oblohy jako znamení s doznívajícím stakatem hromu. Nic, žádný blesk a já zase nevěděl jestli jsem udělal dobře. Přestal jsem vnímat opuštěný ateliér za mými zády. Působil depresivně a nic mu nepomohlo ani fakt, že mi posloužil jako dočasné útočiště. Pohled ven byl stejně tristní jako ateliér samotný. Jenom s malým rozdílem já byl uvnitř. Sklo se vždy pravidelně neochotně rosilo pod mým krátkým dechem, ale prakticky minimální rozdíl s venkovní teplotou při každém nádechu průzor rozjasnil. Nebýt stékající vody po skle, která dokázala jednu z mála fungujících lamp v ulici a její nejbližší osvětlené okolí transformovat do obrazu Salvadora Dalího už dávno bych se plánovitě opíjel levným ginem. Místo toho jenom vyjeveně hledím do houstnoucí tmy na závoje padající vody s uvědoměním vlastní nicotnosti. Nejsem zrovna typický skvoter, nesnáším společnost těch beznadějných případů, kteří ve snaze povýšit své jednání na společensky přijatelnou úroveň lžou všem okolo a co hůř lžou hlavně sami sobě. Smutné je že tomu i věří a tím obhajují svůj falší pošpiněný život. Ze zásady…Ne tak to teda ne, už nebudu lhát jako oni. Žádné ze zásady, já se jich štítím a opovrhuji i sebou. Nedokážu být s nimi v jedné místnosti, kouřit trávu a tvářit se, že bojuju proti systému. V životě jsem udělal několik přehmatů, několikrát se zpronevěřil sám sobě, a co hůř neměl jsem sílu s tím bojovat, byl a pořád jsem slaboch. A i přes to jsem se konečně rozhodl a udělal ten krok a odešel z bezpečí klanu Skvoterů. Dole v přízemí zaskřípaly dveře a já jenom doufám, že to byl jen vítr. Ještě nejsem připraven, ale na to se oni neptají. Oni se neptají na nic. Dva temné stíny navzájem se kryjící pomalu postupují po vrzavých schodech. Ustoupil jsem zpátky k oknu a doufal, že zahlédnu jejich tvář. Oni jsou vlastně taky zbabělci. Stupidní zbabělci, kteří si na celý klan netroufnou, na to jsou prý příliš drazí. Zato já jsem sám a neozbrojen, snadná kořist Na spodní straně schodišťového zábradlí se vynořila černá přilba a s ní i laserový zaměřovač. Zrovna v ten okamžik se někde na druhé straně ateliéru pod nárazem větru přibouchla okenice. Obrázek od Dalího zmizel… Koutkem oka jsem zahlédl záblesk z hlavně a mé tělo bylo vyvrženo přes sklo do hloubky ulice. Tříštění skla jsem už neviděl tito droidi míří vždy na hlavu. Přece nebudou plýtvat municí do neprůstřelné vesty.


 celkové hodnocení autora: 95.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 04.12.2014, 8:14:52 Odpovědět 
   Dzravím.

Na začátek příběhu by to nebyl špatný úvod na jeho otevření. Po jeho přečtení, mne zajímá, jak bude pokračovat. dál. Chce to malinko upravit, aby se lépe četl a oči hltající řádky lehce klouzaly.
Co mi dělalo problém: mnoho přívlastků a dlouhých souvětí, které se dají rozdělit na věty. Díky tomu jsem se ztrácel a musel se vracet.
P.S- Ta předchozí 'pseudofoglarovka' mne táhla víc.
 Lišče 30.11.2014, 20:23:07 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Lišče ze dne 30.11.2014, 19:33:27

   V tom případě je myšlenka dobrá, ale zpracování... :) Odůvodnění, které jsi popsal je zajímavé, dobré. Jenže když k tomu v textu není žádná zmínka, čtenář vychází jen z toho co mu autor předloží a tak nemůže soudit dění, postavy dle toho co v textu napsáno, ani naznačeno není. Určitě ne na tom, co vše má autor textu v hlavě. :)

Každopádně to o světě se zotročováním droidy mi částečně došlo, viz má poznámka v předchozím komentáři o ponurém, bezvýchodném světě. Tím jsem měl na mysli něco takového. Jenže většina čtenářů se podle mně až k takovým úvahám ani nedostane... Třeba jednou se dostaneš k tomu, aby jsi o tomto světě napsal více. Připomíná mi to (myšlenka světa) trošku něco z tvorby Philipa K. Dicka, skvělého autora scifi.
 Lišče 30.11.2014, 19:33:27 Odpovědět 
   Pozdrav z nory :)

Vzhledem k tvým dalším věcem co jsem už měl možnost číst mě finální příklon k scifi nepřekvapil. Je, ale fakt, že se to tváří trochu jinak, než za co se to vydává.

Krátký text se spoustou tajemství, jinotajů a vzbuzování otázek. Což mi tobě nyní už přijde jako typický prvek tvého stylu psaní. Zatím jsem to u tebe viděl všude :)

Na druhou stranu i přes značnou popisnost, snahu podat detaily, tak čtenáři upíráš podstatná fakta a děj, pozadí a vše tím pak ztrácí na atraktivitě. Pokud čtenáře nenecháš nakouknout blíže, aby se mohl s něčím ztotožnit, někomu fandit, či ho nenávidět, aby si něco oblíbil, aby jej něco pobavilo, či znechutilo... přiblížit a vtáhnout čtenáře do svých textů, to ti zatím úplně nejde. Přesto se mi líbí ta forma s tím podbízením tajemství atd. Jen to chce vypilovat a propojit s lepší interakcí vůči čtenářům.

Přišlo mi trochu zvláštní, že ač je hlavní postava zbabělec, dle svých slov, tak se zachová velmi apaticky. V podstatě si vyčká na svou smrt, žádná snaha o zbabělost, snaha utéct, zachránit se. Kdyby to byl hrdina, chyběla by mi snaha o přežití. Jenže takhle to je jen jako momentka ze života oběti na jatkách, těsně před tím než je zabita. I když svět ve kterém se to odehrává může být značně ponurý a bezvýchodný a z toho může vyplývat ta apatie, tak z textu to patrné není. Proto to vypadá tak podivně.
 ze dne 30.11.2014, 19:48:29  
   Bob Cileček: Dík za komentář. Jen takové upřesnění, hlavní hrdina by nezemřel bo je to taky, i když "defektní", droid (který o tom neví a "žije" jako tajný agent mezi komunitou lidí, s cílem je zotročit (konečné řešení)). Na napsání tohoto příběhu sice nedošlo a asi ani nedojde. Jak jsem níže napsal (a přidal až po tvém komentáři) je to jenom výsek z něčeho většího.
 Šíma 30.11.2014, 11:43:18 Odpovědět 
   Zdravím.

Kolega, který si Tvůj text zamluvil, je delší dobu neaktivní, proto jsem si dovolil mu šlapat do zelí, snad se příliš nebude zlobit, takže budu trochu přísnější...

Samotný nadpis napoví, o čem že tento příběh může být, o lidech, kteří se nastěhují do opuštěných domů a obývají je, přestože na to nemají právní ani vlastnický nárok, príma, náš skvoter však není obyčejným obyvatelem, s postupujícím textem se můžeme dozvědět, že je něčím víc, bohužel, když na to přijdeme, hrdina umírá, aniž bychom jako čtenáři věděli proč.

Po žánrové stránce vypadala Tvá práce nejdřív jako taková obyčejná pocitovka, která má čtenáři přednést nějaké ty pocity a nálady, ovšem (s přečtenými řádky) pak dostává náznak, opravdu jen náznak sci-fi žánru. Je tato povídka jen takovou momentkou? Pokusem nastínit určitou situaci? Jen jeden obraz z mnoha? Pak je to škoda, kdybys nejen tuto situaci rozepsal a udělal z textu regulérní příběh o našem hrdinovi, který se musí skrývat před drony (drony lítají, nebyli to spíše droidi - chodíci?), určitě by toto vyprávění bylo zajímavější! Co asi provedl? Byl zlodějem? Vrahem? Nebo jen osobou "na odstřel" (příliš toho věděl)? A co třeba i politika? Dobře, nechám dost spekulacím... Možná byl jen skvoterem, prostě skvoterem a nic vic.

Mrkneme se na text! Úvod do příběhu... Věty jako podle šablony - příliš přívlastků (nemýlím-li se). Jedna věta jako druhá popisuje prostředí i to, co se odehrává okolo Tvé postavy. Takový styl psaní netáhne, text i přes hromadu detailů je těžko stravitelný... Zkus si celý úvod přečíst znovu. Nahlas? Ano, tady hodně záleží na stylu autora a na tom, jak tyto informace čtenáři podá, možná jde opravdu jen o text na zkoušku. Co tomu řeknou čtenáři.

Když Tvůj text pročítám horem i dolem, takto poskládaná slůvka onen výsledný obraz nepodávají příliš "čitelným" způsobem - představ si pokřivené zrcadlo nebo puzzle, kterému chybí docela dost dílků... Můj názor na věc? Text rozebrat a složit znovu, přidat více atmosféry, detailů a hlavně vše podat takovou formou, aby se textík lehce četl a čtenář se jim neprokousával jako chalupář brodící se v metrovém nánosu sněhu před svým domkem... Lehce, těžkotonážní texty unavují a míjí se účinkem (viz úvod).

Další věcí jsou čárky. Chybí ti v souvětích. Jednoduchá rada? Zkus si spočítat slovesa. Rada složitější? Podívej se na to, jak jsi jednotlivé věty postavil k sobě, které jsou hlavní, které vedlejší, i na to, které plní jen funkci doplňující (informace navíc) a říká se jim vložené věty. Ono zde existuje ještě jedno nebezpečí, v příliš složitých větných konstrukcích se můžeme (jako autoři) i pěkně zamotat a celkové vyznění (jak po stránce obsahové, tak i stylistické) pak může vypadat všelijak - jen ne čtivě.

Tak... Po dalším pročtení si říkám, že by se dalo z příběhu vytřískat o hodně více. Alespoň mé zmlsané druhé já to tvrdí a přivírá mlsně oči. Opuštěný dům, bouře, muž ukrytý v patře, před něčím se skrývající, pátrající roboti, kteří hledají své cíle. Odboj? V okolí by mohly operovat další jednotky (jak lidí tak i těch automatických potvor). Mohla by se strhnout i šarvátka... Ale to jsem si jen pustil fantazii na špacír, protože takto přišla ta smrt nějak moc rychle, jako kdyby se hrdina s ní smířil...

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Konec se mi líbí, možná ti droidi používají drony jako čmuchací psy - což je docela logický počin, šetří to energii i čas (při prohledávání města či vesnice). ;-)
 ze dne 30.11.2014, 20:29:46  
   Šíma: Jezusku, že by "vlčí mlha"? A to jsem četl textík tolikrát! ;-)))

Díky za upozornění...

P.S. Pracuji střízlivý! Cha...
 ze dne 30.11.2014, 19:35:40  
   Bob Cileček: Díky za přečtení a hodnocení.
Tento můj příspěvek je jenom jak jsi správně napsal "pocitovka", s úmyslem prezentovat tento žánr (Sci-fi) bez přemrštěné techniky, jakoby reálně. Navíc je to výsek z příběhu, který mám v hlavě. Smůla je že jich tam je přehršel a tak se na tento příběh asi nedostane. V jednom se ale mýlíš. O dronech nepadlo ani slovo.
A děkuji, že sis s tím mým textíkem dal tolik práce, cením si toho.
 ze dne 30.11.2014, 11:49:39  
   Šíma: Poznámka: zapomněl jsem na odstavce a na chybějící mezery v textu... Snad je to už vše. Ať se daří, líné múzy popožeň a šotky vymeť koštětem!!!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Proste jsem
(27.2.2021, 20:22)
Týnuš
(8.2.2021, 18:37)
Sivanah
(7.2.2021, 21:40)
black dragon
(2.2.2021, 14:52)
obr
obr obr obr
obr
Ecce homo!
pocestný
Střetnutí
Carlos73
Rodinné tajemst...
Doll
obr
obr obr obr
obr

Slzy lásky
maja52
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr