obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915051 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38949 příspěvků, 5684 autorů a 387146 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Mimikry národnostní ::

Příspěvek je součásti workshopu: Mimikry
 autor phaint publikováno: 21.11.2014, 0:27  
Zadání tohohle worshopu považuju za mimořádn náročné, aspoň pro mě. Tak snad jsem se mu aspoň přiblížila. Nejedná se o popis čehokoli reálného, podobné situace se odehrály kdykoli a kdekoli kolem nás.
 

Tak nám zase takhle s polovinou listopadu zavlály nad naší středoevropskou kotlinkou trikolóry, abychom se navzájem ujistili, jak velcí pašáci tady u nás jsme, a jak jsme to před čtvrt stoletím dokázali dobře zařídit. Nic proti, je dobré si připomenout velké chvíle. Ale tak nějak se při tom zapomíná na ty chvíle méně velké. Na drobnosti, které jsou tak drobné, že je nejlépe je zrušit, jako staré desetníky, které jen zabírají místo v peněžence, a kvůli nimž tam pak není dost prostoru pro ty významnější kousky.

A tak zatímco se ostatní kolem přou, zda bylo lépe před Listopadem nebo po něm, zapomínajíce na to, že podobnou otázku lakonicky zodpověděly generace minulé hluboce výstižným sloganem „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“, já vzpomínám na jinou převratnou změnu, kterou po-sametový vítr zavál do našeho města.

Na první asijskou prodejnu.

Otevřel ji pan Nguyen Thao hned někdy v devadesátém roce a byla to událost. Stará špinavá špeluňka, předtím zatlučená prkny - asi aby nikomu nepřipomínala bývalou prvorepublikovou cukrárnu, ožila jako pokropená živou vodou. Pravda, starou eleganci vystřídaly stěny živých barev či jásavé lampióny uvnitř a zvenčí nápis Hanoj v národních vietnamských barvách. Ale malý český člověk není památkář, takže rád pominul detaily, hlavně, že konečně bylo co koupit.

„Dóby dén!“ vítal pan Nguyen každého příchozího širokým úsměvem a malou úklonou. A lidé, vycvičení socialistickým personálem, který se zřejmě školíval spolu s členy vězeňské služby, byli jako u vytržení.
„Tady dálek,“ zubil se pan Nguyen u pokladny ještě zářivěji, když přihazoval do igelitových tašek (zdarma!) nějakou maličkost pro potěchu zákazníka. Obřadně přijal peníze, zase s malinkou úklonou, a lidé mu fascinovaně děkovali, okouzlení výběrem zboží i chováním prodavače, které znali jen z filmů pro pamětníky.

Uplynul rok, pak další. Zorientovali jsme se v nové době rychle. Pochopili jsme, že ono deklamované utahování opasků je jen cosi imaginárního, podobně jako „Pravda vítězí!“, a dali jsme se rádi přesvědčit, že naopak utrácením vlastně podporujeme národní ekonomiku. Tenhle styl vlastenectví byl tou správnou vodou na náš mlýn.
Co se obratu týče, nemohl si pan Nguyen stěžovat. Méně příjemné bylo, když národ Komenského a Masaryka v nové době zjistil, že v potravním řetězci se za ním na chvostu objevil ještě někdo další. Někdo, koho je možné malinko, ale přece jen buzerovat.

„Doblý dén,“ ozývalo se stále z obchodu Hanoj při každém cinknutí zvonku nade dveřmi a majitel měl pro každého připravený kromě zboží i úsměv.
„Čau,“ odvětil pak návštěvník, pokud vůbec odvětil. „Máš nátělník (cvičky, deštník, zapalovač)?“ hrnul se do prodejny jako domů. Ti obzvlášť vypečení nevynechali ani sklad, kde kromě zásob sídlila také Nguyenova rodina.
„Tliko tady,“ běžel prodavač za zákazníkem, kterému sahal nejvýš po ramena. Málokdy se dočkal přívětivé odezvy.
„To je nátělník, ne triko,“ zavrčelo to k němu odkudsi shora. „Ná-těl-ník. Tihle rákosníci, furt budou šišlat to svoje... Ná-těl-ník!“
Majitel, prodavač a rákosník v jedné osobě se pro jistotu uklonil hned dvakrát.
„Ik-el?“ zhodnotil figuru kupujícího a hbitě tahal ze sáčku tli..., promiňte, nátělník. „Pjekny. Bavlna... kvalita.“
Obvykle to končilo tím, že mu byl daný kus (nátělník, cvičky, deštník či cokoli jiného) vyrván z ruky: „Jasně, že jo, známe tu vaši kvalitu, prcku. Ukaž! Kolik? Ne šižicet. Čtyřicet! Čty-ři-cet! Neumíš ř? Boha, to je domluva... no, ještě, že to máš tak levný, kluku vietnamská!“
A pan Nguyen zachovával usměvavou tvář a spolu se zákazníkem se smál podařenému vtipu, jenž jemu až tak směšný nepřišel.

A čas plynul a měnil mnohé.

Obchůdek, kde pan Nguyen začínal, je opět zatlučený prkny. V ulici je podobných hned několik. Na rozdíl od ostatních si ale pan Nguyen rozhodně nenaříká. Patří mu dnes bývalá výrobní hala, do níž by se hravě vešly všechny ty Lakosty, Háemka, Emeska či Céáčka, co jich v okolních supermarketech je. Nad vchodem haly se skví metrový nápis Brooklyn Shop a kolem bliká hejno neonů. Majitel dohlíží na půltuctu českých zaměstnanců zpoza prodejního pultu. Už neběhá vybalovat nátělníky a nedává dárky.

Ale zákazníci k němu chodí pořád rádi. „Dobrý den,“ zdraví u vstupu pěkně zřetelně.
Pan Nguyen na ně upře bezvýrazný pohled a s nehybnou tváří zaznamená jejich přítomnost.
„Košík,“ štěkne na ně, až nadskočí, „vezměte si košík. A tašky do skříňky.“
Je zřejmé, že jeho čeština léty vyzrála.
A vůbec... když mi po nákupu lhostejně hází drobné do misky půlmetrovým obloukem, a když jediné, co zazní, je mé „Děkuji“, mám tak nějak pocit, že navzdory svému typicky asijskému zjevu se stal pan Nguyen jedním z nás.

Prostě splynul s českým davem.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 27 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 53 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Harpyje 28.11.2014, 15:07:31 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Harpyje ze dne 28.11.2014, 7:07:31

   Půjdu, ale nejsem v psaní tolik zdatná...:) Ale už teď se na další WS těším - je to výzva a ty já ráda:)
Tak si to užij:)
H.
 Harpyje 28.11.2014, 7:07:31 Odpovědět 
   Zdravím a posílám velkou GRATULACI !!!!. Byla jsi mým favoritem v tomto WS.
Jsem ráda, že má intuice pracuje správně. Tak si užij toho výslunní a nasbírej nových sil do dalších čtivých příspěvků a děl:)
Harpí
 ze dne 28.11.2014, 13:45:27  
   phaint: Díky za zprávu, já bych si toho ani nevšimla ;) Ale spíš to bude tím, že jsem se nejvíc přiblížila fejetonu, než že by se to tak líbilo... No, a hurá na další WS! Doufám, že do toho půjdeš taky!
 Kaunaz Isa 26.11.2014, 23:44:48 Odpovědět 
   Už to pomalu vypadá, že splynout s českým davem není žádná výhra.
Text je vtipný a výstižný. A i když bych někde vyměnil slovo či dvě, slušně jsem se při čtení pobavil.
Sice souhlasím s námitkami ohledně češtiny pana Nguyena, avšak chápu toto zjednodušení pro potřeby silnější pointy.
 ze dne 27.11.2014, 18:28:08  
   phaint: Díky za zastávku a pochvalu. Kdyby sis vzpomněl, které slovo bys vymnil, tak nahoď, já si ráda nechám poradit nebo se spíš ráda dozvím, jak to vidí "druhá strana". Jako autor mívám sklon tvrdit, že "líp už to nejde", i když to samozřejmě není pravda :))
 Jarda 26.11.2014, 16:40:31 Odpovědět 
   Dzravím.

Trefně zpracované. Četl jsem se zájmem. Dílo z několika mála, která splňují charakter fejetonu.
 ze dne 27.11.2014, 18:29:24  
   phaint: Jejda, díky! Pokud jsem se k fejetonu aspoň přiblížila, beru to jako osobní vítězství v tomto WS ;)
 Šíma 26.11.2014, 14:27:40 Odpovědět 
   Zdravím.

Textík je napsaný čtivým stylem, tváří se přesvědčivě a má i svou atmosféru. Také jsme kdysi chodili kupovat k Vietnamcům... (zdá se mi, že jsi jejich chování i způsob vyjadřování vystihl) Mimikry bych viděl právě v onom přizpůsobení se českému trhu a způsobu myšlení našinců, kdy jako ředitel stojí u své firmy a dává do latě nejen své zaměstnance (ono: "Můj zákazník, můj pán!" zřejmě neplatí už ani u vietnamských obchodníků, alespoň těch, kteří se někam vypracovali). Ovšem, i tento text může klamat tělem a být napsaný malinko na efekt, aby onen rozdíl řádně vynikl (viz mimikry)... ;-)

Hezký den a múzám zdar.

"Doblé boty, doblé... Chodí samy... Za čista... Levně... Kup!"

(myslím, že i naši východní obchodníci mají své kouzlo)
 ze dne 27.11.2014, 20:30:04  
   Šíma: Výraz kamikadze! ;-))) Hezký večer.
 ze dne 27.11.2014, 18:25:30  
   phaint: Díky, že ses stavil. Trochu nevím, co s tím otazníčkem u "psáno na efekt" - myslím, že právě u fejetonů je to trošku potřeba - zjednodušit a možná i trošku přibarvit. Ale jak psáno dříve, podobného Vietnamce znám a ta proměna se udála. Rozhodilo mě to tak, že jsem mu kdysi řekla, že dřív býval podstatně příjemnější. On se na mě podíval s výrazem pilota kamikaze a tím to skončilo :)) Hulvát je furt.
 Veo Ochmanek 24.11.2014, 18:30:07 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Pinocchio ze dne 22.11.2014, 14:43:10

   Schovat jak schovat, hlavne jde o to byt neponizovan, ubranit se atakum.
 Veo Ochmanek 24.11.2014, 11:10:20 Odpovědět 
   IMHO nejlepsi prispevek workshopu. Skutecny fejeton (podle Wiki: Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivn...) ktery se, navzdory tvrzeni autorky, povedl.

Za me jednicka (sakra s tou kolisajici diakritikou bych uz fakt neco delat mel) a palec nahoru. Dekujme za Vietnamce, kteri se jeste proad chovaji jako Vietnamci a pochvalme ty, kteri se k nim nechovaji, jako by jim od zadku odpadli ;)
 ze dne 24.11.2014, 11:51:55  
   phaint: Jup, jednička od přísného kritika těší ;) a pochvala navrch je jako kopec smetany na jahodách... Děkuji za obé a za pochopení nejvíc.
 Pinocchio 22.11.2014, 14:43:10 Odpovědět 
   Ahoj, tak u nás jsem se s ochotou setkal poprvé v garáži, zařízené jako malá prodejna. Prodavačka byla jedna máminy známá.
Tady nevím, spíš bych řekl, že ochota je jim vrozená... pro přežití.
A ono je možné, že je za tím i drogová mafie. Řekni, kdo by se smál, když má za zády někoho, kdo se neštítí ničeho.
 ze dne 22.11.2014, 15:53:31  
   phaint: No, tak pozadí oné změny jsem nezkoumala, může to být neléčený chrup, málo oddaná manželka či bůhvíco. Ale v rámci autorské licence jsem to přisoudila mimikrám... Mezi hulváty se hulvát schová nejlíp.
 florian 22.11.2014, 14:19:26 Odpovědět 
   Pěkné, pěkně vystižené; až na výjimky se vietnamští obchodníci skutečně "počeštili". Ale sem tam ještě lze narazit na běloskvoucí ovečku, a mohu říci, že je mi v tom případě i ta jejich "čeština" milá.
 ze dne 22.11.2014, 15:51:00  
   phaint: Díky. Myslím, že podobnou zkušenost mají mnozí - bohužel z té socialistické šedi jsme si vybrali odbočku na černou stranu, kde je občas bílá ovečka (a ještě k tomu vietnamská ;)). Kde jsme mohli být, kdyby bylo všude bílo a ty černé byly viditelné na kilometr!!
 Apolenka 21.11.2014, 17:21:41 Odpovědět 
   Super! Má to švih i formu... odcházím s pocitem, že jsem si tvůj fejeton přečetla ve svých oblíbených novinách.
 ze dne 21.11.2014, 21:14:50  
   phaint: Díky moc. Tiše doufám, že tvými oblíbenými novinami není Blesk... dělám si srandu, vím, že ne! Jo, dělat sloupkaře takhle v New York Times, to by nebyl marný džob, co ;))
 Svetla 21.11.2014, 14:54:24 Odpovědět 
   Jeden z prispevku, ktery mi utkvel v pameti dele. Libilo se mi zpracovani i tema.
 ze dne 21.11.2014, 21:12:09  
   phaint: Já a můj příspěvek jsme se rádi líbili ;) Děkujem za chválu, příště to zkušíme ještě líp!
 čuk 21.11.2014, 9:34:06 Odpovědět 
   Štiplavá satira na poměry i národní povahu, která mnohdy vede k nabubřelé přezíravosti k tomu, co je jiné. Asi pro asimilace je typické, že nejlehčí je v tom nejhorším. Tady byl vybrán příklad ne moc typický, ale dobře vykreslený. Trochu mi jde husí kůže z toho, že slušnost a takt je možná také pro někoho druhem mimiker, které naopak není dobře odkládat (odhalí je sama větší zkouška) Zajímavý fejeton s pozorováním a myšlenkami nejen přesně vyjádřenými, ale i skrytými.
 ze dne 21.11.2014, 21:10:59  
   phaint: Děkuji za přečtení i chápavý komentář. Tenhle mini příběh je takový jeden z kamínků, které všechny dohromady vysvětlují, proč je doba taková, jaká je - takovou jsme si ji udělali, popřením základních pravidel slušnosti a ignorací Desatera a podobných principů. (což tedy od ateisty opravdu sedí ;))
 Harpyje 21.11.2014, 8:29:39 Odpovědět 
   Zdravím:) Podle mého svědomí a intuici nahlas prohlušuji, že se jedná zatím o první příspěvek v Mimikrách, který splnil to co měl - obsahově a formou.
Ale nejsem znalá...ponechám i na ostatních...
Hodnotím 1.H.
 ze dne 21.11.2014, 21:07:02  
   phaint: Jejda, díky. Ono to není k popukání, ani státotvorné nebo hluboké, tak jsem ráda, že to aspoň dokázalo někoho zaujmout!
 Lišče 21.11.2014, 1:36:00 Odpovědět 
   Pozdrav z nory :)

Hm, velmi pěkné počtení. Které bych s klidem zařadil mezi satiricky laděné fejetony. Ve finální fázi mi to připomnělo jednu prodejnu (oni tomu říkají supermarket), kde to probíhalo dost podobně.

Pointa mi nepřijde moc přesvědčivá.

Myslím si, že by s ní neztotožnil ani pan Nguyen, kdyby ji četl. Měl jsem kolegyni Vietnamku a přestože mluví plynně česky a taky zřejmě anglicky, když žila roky i v Anglii, tak těžko říct zda splynula s českým davem. Spíše ne, i když tu vyrostla.

Myšlenka z celého příběhu mi tak trošku utíká do ztracena. Není vyloženě nosná, nějak výrazná. Spíše taková podsouvající se čtenáři. Na druhou stranu je to prostě čtivé, zábavné a většina z nás se s podobnými situacemi potkala.
 ze dne 21.11.2014, 21:04:50  
   phaint: Díky za zhodnocení.
Ono splynutí s davem je myšleno velmi obrazně - co do hrubosti a neomalenosti prostě pan Nguyen srovnal své kvality s prostředím, v němž se teď vyskytuje. Paradoxně, ta figurka samotná existuje, a udála se i ta proměna osobnosti. Bohužel, vystavil tak vysvědčení nám domorodcům, naštěstí ne všem.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
Bábovka
(17.12.2018, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
HLEDÁ SE SKY WA...
Danny Jé
Klub Rezavých k...
Bob Cileček
MIMOREALITA
KlaraViznerova
obr
obr obr obr
obr

Střídání
faust
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr